7 Tdo 1048/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 20. 8. 2008 dovolání nejvyšší
státní zástupkyně podané v neprospěch obviněného J. Ch. proti usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 5. 3. 2008, sp.
zn. 14 To 46/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod
sp. zn. 2 T 84/2007 a rozhodl t a k t o :
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j e usnesení Krajského soudu v
Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 5. 3. 2008, sp. zn. 14 To 46/2008.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené
usnesení obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v
Pardubicích přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 2 T
84/2007, byl obviněný J. Ch. uznán vinným trestným činem týrání osoby žijící ve
společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a
odsouzen podle § 215a odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dva roky,
jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák., § 60a odst. 1 tr. zák. podmíněně
odložen na zkušební dobu čtyř roků při současném vyslovení dohledu nad
obviněným.
Jako trestný čin posoudil Okresní soud v Pardubicích skutek, který podle jeho
zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný J. Ch. od 1. 6. 2004 do 14. 12.
2006 v obci V., okr. P., ve společně obývaném domě opakovaně fyzicky a
psychicky týral svou manželku J. Ch. tím, že jí kroutil rukama, strkal do ní,
několikrát ji udeřil otevřenou dlaní do obličeje, kopl ji opakovaně do těla,
nadával jí, pokud s ním odmítala mít pohlavní styk, sebral jí ložní prádlo,
nastavoval jí budík na pozdní noční hodiny, vyndal dveře z pantů, aby jí byla v
noci zima, svítil jí baterkou do očí a vyslýchal ji, několikrát jí roztrhal
spodní prádlo, schovával jí osobní doklady, kontroloval jí osobní věci a
kabelku, dne 26. 10. 2006 do ní před domem po předchozím slovním incidentu
strčil, až upadla na silnici, čímž jí způsobil bolestivé naražení kostrče bez
pracovní neschopnosti, dne 6. 11. 2006 po předchozím slovním incidentu do ní
strkal, začal na ni plivat, v ložnici ji kopl do obličeje, strhl ji z válendy
na zem, kroutil jí rukou, udeřil ji pěstí do obličeje, strhl z ní tepláky a
kalhotky a poté, co se postavila, na ni plival, a když si začala mikinou krýt
obličej, přitlačil ji na skříň a mikinou ji škrtil, takže když se jí podařilo
uniknout, přistrčila ke dveřím válendu a společně s oběma nezletilými syny
(nar. 1994 a 1996) utekla oknem ven, a dne 14. 12. 2006 kolem 17,10 hodin, když
si obviněný chtěl odvézt věci a poškozená mu zastoupila cestu, ji hrubě urážel,
chytil ji za ramena a strčil do ní, až zády narazila do vstupních dveří a
rozbila jejich skleněnou výplň, přičemž k jejímu zranění nedošlo.
O odvolání obviněného bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Hradci
Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 5. 3. 2008, sp. zn. 14 To 46/2008. Podle
§ 257 odst. 1 písm. b) tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Pardubicích zrušen
a věc byla postoupena Obecnímu úřadu obce Veliny k projednání a rozhodnutí.
Citované usnesení odůvodnil Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v
Pardubicích tím, že skutek není trestným činem, ale může být posouzen jako
přestupek.
Nejvyšší státní zástupkyně podala v zákonné lhůtě v neprospěch obviněného
dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v
Pardubicích. Toto usnesení napadla v celém rozsahu. Odkázala na důvody dovolání
uvedené v § 265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř. Namítla, že skutek má znaky
trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §
215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., a vytkla, že pokud ho Krajský soud v Hradci
Králové – pobočka v Pardubicích považoval za pouhý přestupek, spočívá jeho
rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku. Z toho pak dovodila, že pro
postoupení věci nebyly splněny podmínky. Nejvyšší státní zástupkyně se
dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení, aby zrušil
také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Krajskému soudu v
Hradci Králové – pobočka v Pardubicích věc v potřebném rozsahu znovu projednat
a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i
předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §
215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. se dopustí ten, kdo týrá osobu blízkou nebo
jinou osobu žijící s ním ve společně obývaném bytě nebo domě, pokračuje-li v
páchání takového činu po delší dobu.
Skutkový stav, který zjistil Okresní soud v Pardubicích a který v napadeném
usnesení akceptoval i Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích,
evidentně naplňuje znaky uvedeného trestného činu.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích v napadeném usnesení
vyjádřil názor, že jednání obviněného nelze považovat za týrání ve smyslu §
215a odst. 1 tr. zák. Tento názor odůvodnil tím, že případy vyššího stupně
hrubosti byly jen tři incidenty v závěru roku 2006, kdy došlo k fyzickému
napadení poškozené, a dále tím, že ostatní jednání souviselo s postupně
narůstajícími neshodami v manželství před rozvodem, ale nedosáhlo intenzity
týrání. S tímto názorem se Nejvyšší soud nemohl ztotožnit.
Týráním se rozumí zlé nakládání s jinou osobou, které se vyznačuje především
vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti, dále určitou trvalostí a konečně tím, že
osoba, jež je takovému jednání vystavena, ho pociťuje jako těžké příkoří.
Přitom není nutné, aby u týrané osoby vznikly nějaké následky na zdraví v
podobě zranění či jiné obdobné újmy. Souvisí to s tím, že týrání nemusí mít
nutně jen povahu fyzického násilí, ale může spočívat i v působení psychických
útrap. Vyšší stupeň hrubosti a bezcitnosti je požadavek, který se vztahuje k
jednání pachatele jako celku. Jednotlivé dílčí akty jednání pachatele, jsou-li
posuzovány izolovaně samy o sobě, nemusí být nutně příliš závažné. Podstatné
je, že vyššího stupně hrubosti a bezcitnosti dosahují v kontextu daném
konkrétními okolnostmi, za nichž k nim dochází, svou povahou, návazností,
četností, opakováním, stupňováním, charakterem vzájemného vztahu pachatele a
týrané osoby apod. Jsou-li jednotlivé dílčí akty jednání pachatele nazírány v
těchto souvislostech a zejména pak jako jeden celek, reálně přichází v úvahu,
že celé jednání pachatele vyznívá z hlediska stupně hrubosti a bezcitnosti
mnohem závažněji, než když jsou jednotlivé dílčí akty jednání pachatele
hodnoceny odděleně či samostatně.
Základním pochybením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích
je to, že z celkového kontextu posuzovaného případu oddělil jen případy, kdy
jednání obviněného vůči poškozené spočívalo ve fyzickém napadení, a že pouze
tuto část jednání obviněného považoval za projev hrubosti vyššího stupně,
zatímco ostatní jednání obviněného odkázal do sféry běžných neshod mezi
manžely, jejichž soužití je v rozkladu a před rozvodem. Ve skutečnosti si ovšem
ostatní formy jednání obviněného nijak nezadaly s fyzickým napadáním poškozené,
neboť znamenaly její citelné ponižování a psychické deptání, byly pro ni velmi
urážlivé a působily jí značné psychické strádání. Přitom se tyto formy jednání
obviněného vyznačovaly jasnou gradací, která nakonec dostoupila až do podoby
fyzického napadání. Okolnost, že obviněná neutrpěla na zdraví takovou újmu, aby
to odůvodňovalo např. její pracovní neschopnost, není rozhodná. Je třeba
připomenout, že objektem trestného činu týrání osoby žijící ve společně
obývaném bytě nebo domě podle § 215a tr. zák. primárně není zájem na ochraně
zdraví, ale zájem na ochraně klidného soužití osob, které bydlí společně, před
závažnými projevy narušování tohoto soužití jimi samotnými. Závažnost těchto
projevů je v tom, že k nim dochází v soukromí, mimo dosah veřejnosti a bez její
spontánní kontroly, mezi blízkými osobami, mezi nimiž jsou zvláštní vztahy
jisté vzájemné závislosti se ztíženou možností uniknout před nepřátelským
jednáním. Uvedený trestný čin je proto systematicky zařazen mezi trestné činy
proti rodině a mládeži podle šesté hlavy zvláštní části trestního zákona, a
nikoli mezi trestné činy proti životu a zdraví podle hlavy sedmé zvláštní části
trestního zákona. Již z tohoto důvodu nelze ve prospěch obviněného přeceňovat
to, že se fyzického napadání poškozené dopustil v omezené míře, ani to, že
poškozená neutrpěla žádné závažnější zranění. O tom, že poškozená byla
vystavena jednání, jež ve svém celku plně odpovídá kritériím týrání, svědčí
zjištění, že toto jednání u ní vedlo k psychické dekompenzaci projevující se
zvýšenou dráždivostí, bušením srdce, migrenózními stavy, bolestí žaludku
spojenou s anorexií a s úbytkem váhy o 6 až 7 kg, poklesem nálady,
nerozhodností, poruchami spánku, silnými obavami o duševní zdraví dětí apod.
(viz psychologický znalecký posudek). Příčinná souvislost mezi jednáním
obviněného a psychickou dekompenzací poškozené je zvýrazněna zjištěním, že
poškozená původně jinak byla osobností duševně zdravou, běžně vyrovnanou,
harmonicky utvářenou ve všech základních složkách, klidnou, mírnou,
zdrženlivou, stabilní, s příklonem k introverzi, poměrně samostatnou, schopnou
účelně komunikovat, se snahou vycházet s druhými lidmi po dobrém, přičemž
nebyla egocentrická, nekompromisní či manipulativní (viz rovněž psychologický
znalecký posudek). Změny, které jednání obviněného vyvolalo v oblasti psychiky
poškozené, zjevně korespondují s tím, že jednání, jemuž byla ze strany
obviněného dlouhodobě vystavena, mělo jako celek povahu týrání ve smyslu § 215a
odst. 1 tr. zák. (nehledě na přísnější právní kvalifikaci).
Nejvyšší soud se ztotožnil s dovoláním nejvyšší státní zástupkyně jak v tom, že
napadené usnesení je rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení
skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak v
tom, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu,
aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, ve smyslu dovolacího důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. Proto Nejvyšší soud z podnětu dovolání
nejvyšší státní zástupkyně podaného v neprospěch obviněného zrušil napadené
usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, zrušil také
všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, pokud
případně byla učiněna, a přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v
Pardubicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Krajský
soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích znovu rozhodne o odvolání
obviněné proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích, přičemž je vázán právním
názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. ř.).
V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 pím. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v
neveřejném zasedání, aniž k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a
státního zástupce.
Pro úplnost pokládá Nejvyšší soud za vhodné dodat, že v tomto usnesení vycházel
z právního názoru, který byl vysloven již v jeho dřívějších rozhodnutích v
obdobných věcech, např. v usnesení ze dne 14. 9. 2005, sp. zn. 3 Tdo 1160/2005,
a v usnesení ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 8 Tdo 1058/2007.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. srpna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec