7 Tdo 1050/2017-34
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl dne 6. září 2017 v neveřejném zasedání o dovolání
obviněných P. M., a M. M., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21.
10. 2016, sp. zn. 5 To 30/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě
pod sp. zn. 27 T 48/2015 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných P. M. a M. M.
odmítají.
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 3. 8. 2015, č. j. 27 T 48/2015-406,
byli obvinění uznáni vinnými zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2
písm. b) tr. zákoníku a odsouzeni obviněný P. M. podle § 175 odst. 2 tr.
zákoníku k trestu odnětí svobody na dvě léta, jehož výkon mu byl podle § 81
odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu tří let,
a obviněná M. M. podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na
dvě léta a šest měsíců, jehož výkon jí byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1
tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Uvedeným rozsudkem
bylo rozhodnuto též ohledně obviněných J. D. a M. S.
Obvinění se podle skutkových závěrů soudu prvního stupně dopustili uvedeného
zločinu tím, že dne 24. 1. 2015 v době od 8:35 hod. do 8:42 hod. v K., okres
O., na O. ulici na základě předchozí domluvy s cílem usvědčit poškozeného M. S.
z krádeže tohoto sledovali v místě bydliště a následně za ním přijeli osobními
vozidly na parkoviště prodejny Penny Market. Poté, co se poškozený dopustil v
prodejně drobné krádeže, ho na parkovišti před prodejnou obvinění P. M. a M. S.
uchopili za ruce a za doprovodu opakovaných úderů do obličeje a hlavy jej
odvedli do kanceláře vedoucí prodejny, kde obvinění P. M. a M. S. v přítomnosti
spoluobviněných J. D. a M. M. poškozeného opětovně napadli údery rukou do hlavy
a těla se záměrem přinutit ho k přiznání, že odcizil větší množství zboží tak,
aby s ohledem na výši způsobené škody mohl být postižen za trestný čin, nikoli
jen přestupek, a za tímto účelem přinesli nebo nechali přinést z prodejní
plochy do kanceláře vedoucí další láhve alkoholu, které pak obviněný J. D. v
kanceláři a v přítomnosti všech obviněných zapsal do protokolu o krádeži, a to
přesto, že tento alkohol poškozený objektivně neodcizil, přičemž mu
vyhrožovali, a to zejména obviněná M. M., ublížením na zdraví v souvislosti s
jeho případným oznámením incidentu příslušným orgánům, a navíc mu vyhrožovali i
vypálením bytu, přejetím na přechodu a případnou fyzickou likvidací.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli obvinění J. D., P. M., M. M. a státní
zástupce odvoláními. Na základě odvolání státního zástupce odvolací soud
rozsudkem ze dne 21. 10. 2016, č. j. 5 To 30/2016-522, zrušil výroky o trestech
všech obviněných a nově rozhodl tak, že jim kromě shodných podmíněných trestů
odnětí svobody uložil ještě podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku tresty zákazu
činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání a funkce v oblasti ochrany osob
a majetku na tři léta. Odvolání obviněných J. D., P. M. a M. M. podle § 256 tr.
ř. zamítl.
Proti rozsudku soudu druhého stupně podali obvinění P. M. a M. M.
prostřednictvím společné obhájkyně dovolání, ve kterých uplatnili dovolací
důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. ř.
Oba obvinění v podstatě shodně namítli nesprávné hodnocení provedených důkazů a
z toho vyplývající závěry soudů obou stupňů týkající se právní kvalifikace.
Skutkový stav, jak jej zjistily soudy obou stupňů, podle obviněných nenaplňuje
znaky zločinu vydírání, absentuje úmysl a příčinná souvislost mezi jednáním a
následkem. Soudům vytkli jednostranné a účelové hodnocení důkazů a odmítnutí
dalších důkazních návrhů obhajoby. Dále obvinění rozvedli svou polemiku se
způsobem hodnocení jednotlivých důkazů soudy obou stupňů a nabídli jiný způsob
jejich hodnocení tak, aby tento zapadal do jejich obhajoby. Obvinění setrvali
na své obhajobě a zdůraznili, že celá akce byla organizována jejich nadřízeným
a zúčastnili se jí v době osobního volna. Dopředu o plánu akce nevěděli a
dozvídali se jej až po cestě na místo činu a pouze poslechli příkazy svého
nadřízeného. Dále namítli, že jim byl odvolacím soudem nepřiměřeně zpřísněn
trest, pokud jim byl uložen i trest zákazu činnosti, kterou obvinění vykonávají
v souladu se zákonem již několik let a je jejich obživou.
Závěrem obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se nebude k
dovoláním věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání
obviněných jsou přípustná [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], byla
podána obviněnými jako osobami oprávněnými prostřednictvím obhájce [§ 265d
odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání
učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.). Dovolání obsahují i obligatorní
náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dále shledal, že
dovolání obviněných jsou zjevně neopodstatněná.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné
dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových
zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř.
zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem
pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze
skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že
skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný
čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým
byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení
skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím
zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v
právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného
práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem
namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve
smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a
správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost
soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky
skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá
existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení
takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na
příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Ze shora uvedeného vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení
stabilizovaná skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů. V posuzované věci
je výrok o vině obviněných založen na skutkových zjištěních, která nevykazují
žádný extrémní rozpor s důkazy a do kterých tedy neměl Nejvyšší soud důvod
jakkoli zasahovat.
Dovolací námitky obviněných směřují především proti hodnocení provedených
důkazů, rozsahu dokazování a spočívají v opakování obhajoby uplatněné již před
soudy obou stupňů. Takto koncipované výhrady obviněných nelze podřadit pod
uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani pod žádný
jiný dovolací důvod. V hodnocení důkazů soudy obou stupňů nelze shledat žádné
rozpory, natož extrémní, když zcela v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. byly
provedeny veškeré důkazy potřebné pro meritorní rozhodnutí a následně je podle
§ 2 odst. 6 tr. ř. soudy pečlivě hodnotily jak jednotlivě, tak i v jejich
vzájemných souvislostech v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného
hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím
výsledkům dokazování. Obhajoba obviněných byla spolehlivě vyvrácena výpověďmi
poškozeného M. S., svědků K. H., K. H., L. K., L. V. a L. H., jakož i kamerovým
záznamem a fotodokumentací.
Námitka obviněných, že skutkový stav nenaplňuje znaky trestného činu, sice
splňuje podmínky dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., byla
však vznesena již v odvolání a soud druhého stupně se s ní (str. 8-10 rozsudku
soudu druhého stupně) dostatečně vypořádal a pro stručnost lze na tam uvedené
odkázat. V této souvislosti lze také poukázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze
dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný
v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudy prvního a
druhého stupně, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně
vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu
§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Popis skutku uvedený ve výroku rozsudku soudu
prvního stupně přitom vystihuje podíl toho kterého z obviněných na
projednávaném skutku, jakož i všechny obligatorní znaky trestného činu
spatřovaného v tomto jednání, a to vydírání spáchaného nejméně se dvěma
osobami. Obvinění každý v jiné míře, ale společným jednáním násilím,
opakovanými údery do obličeje, hlavy a těla, vyhrůžkami ublížením na zdraví,
vypálením bytu, přejetím na přechodu pro chodce, případnou fyzickou likvidací
nutili poškozeného k přiznání, že odcizil větší množství zboží, než odcizil ve
skutečnosti, aby toto množství představovalo částku přesahující 5 000 Kč, tj.
aby se jednalo již o trestný čin a nikoli jen o přestupek. Námitka nesprávné
kvalifikace skutku zjištěného soudy je tedy podle Nejvyššího soudu zjevně
neopodstatněná.
Rovněž námitky obviněných, že soud neprokázal, že jednali úmyslně a že nebyla
prokázána příčinná souvislost mezi jejich jednáním a škodlivým následkem, lze
podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud
však ani tyto námitky nepovažuje za opodstatněné, neboť dokazováním bylo
spolehlivě prokázané, že obvinění jednali od počátku úmyslně a plánovitě, i
když se o plánu dozvěděli v autě cestou na místo a poškozeného chtěli
neoprávněně obvinit z trestného činu pomocí fiktivního navýšení jím způsobené
škody nad 5 000 Kč, a to i s použitím násilí a výhrůžek, včetně výhrůžek
směřujících k tomu, aby obviněný neinformoval policejní orgány o jejich
jednání. Trestného činu vydírání se přitom podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku
dopustí ten, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké
újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl. Z výše uvedeného a ze
skutkových zjištění soudu prvního stupně tedy plyne, že obvinění naplnili
všechny znaky skutkové podstaty předmětného trestného činu a příčinná
souvislost mezi jejich jednáním a škodlivým následkem byla dostatečně
prokázána. Stejné platí i pro naplnění znaků kvalifikované skutkové podstaty
spočívající ve spáchání tohoto činu nejméně se dvěma osobami podle § 175 odst.
2 písm. b) tr. zákoníku.
Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byl
obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl
uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na
trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod tedy musí
být obsahem námitek, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští,
nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní
sazbu. Obviněnému P. M. byl uložen podmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou
let a obviněné M. M. v trvání dvou let a šesti měsíců. Zároveň byl oběma
obviněným uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání a
funkce v oblasti ochrany osob a majetku na dobu tří let. Námitku obviněných
nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod, neboť podmíněné tresty odnětí
svobody i tresty zákazu činnosti jim byly uloženy jako přípustné druhy trestu v
rámci zákonné trestní sazby. Samotná námitka, že byl trest zákazu činnosti
nepřiměřeně přísný, není dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo
rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti
rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž
byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo
přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 256b
odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Jelikož dovolání obviněných byla shledána zjevně neopodstatněnými z hlediska
dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., pak jsou zjevně
neopodstatněná i z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr.
ř.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání
obviněných P. M. a M. M. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako
zjevně neopodstatněná.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. září 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.