7 Tdo 1056/2019-1214
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 3. 9. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání
obviněného P. V., nar. XY v XY, bytem XY, okres Brno-venkov, proti rozsudku
Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 4. 2019, sp. zn. 2 To 23/2019, v trestní věci
vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 3/2018, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. V. odmítá.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2018, č. j. 43 T 3/2018-1075,
byl obviněný uznán vinným v bodech 1. – 3. přečinem kuplířství podle § 189
odst. 1 alinea 1, alinea 2 tr. zákoníku, v bodech 4., 7., 8. a 11. zločinem
obchodování s lidmi podle § 168 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku
a v bodech 5., 6., 9. a 10. ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, v
bodě 4. přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192
odst. 3 tr. zákoníku, v bodech 7. a 10. přečinem svádění k pohlavnímu styku
podle § 202 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 168
odst. 3, § 43 odst. 1, § 58 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí
svobody na tři roky, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1, § 84 tr. zákoníku
podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let s dohledem. Podle § 70 odst. 2
písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věcí vyjmenovaných v
rozsudku.
Obviněný se uvedených trestných činů dopustil jednáním popsaným ve výrokové
části odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Protože odvolání státního
zástupce směřovalo pouze do výroku o trestu a rovněž tak i dovolání obviněného,
jak vyplývá z jeho obsahu, směřuje pouze do výroku o trestu, je nadbytečné v
tomto rozhodnutí rekapitulovat poměrně rozsáhlý popis skutků, neboť výrok o
vině není předmětem dovolacího řízení.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl odvoláním státní zástupce, a to do výroku
o trestu v neprospěch obviněného. Vrchní soud v Praze z jeho podnětu rozsudkem
ze dne 18. 4. 2019, č. j. 2 To 23/2019-1143, zrušil napadený rozsudek pouze ve
výroku o trestu a nově obviněného odsoudil podle § 168 odst. 3, § 43 odst. 1
tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon jej
zařadil podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce
dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nesouhlasí se soudem druhého stupně, že nebyly naplněny podmínky pro mimořádné
snížení trestu pod dolní hranici zákonné trestní sazby podle § 58 odst. 1 tr.
zákoníku. S odkazem na judikaturu rozvedl svůj závěr o splnění těchto podmínek.
V této souvislosti zdůraznil své osobní a rodinné poměry i zdravotní stav. Soud
druhého stupně nepřihlédl ke všem okolnostem činu, kdy měl vzít v úvahu i
souhlas poškozených. Použití zákonné sazby trestu odnětí svobody je pro něj
nepřiměřeně přísné a s ohledem na dřívější nemoc pro něj představuje výkon
trestu odnětí svobody větší psychickou zátěž a bezprostřední strach o život,
přičemž jeho nápravy lze dosáhnout i trestem kratšího trvání.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu druhého
stupně a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného
vyjádřil a uvedl, že námitky vůči druhu a výměře trestu s výjimkou trestu
odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci
zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen
tehdy, jestliže byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve
výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za předmětný trestný čin. Za jiné
nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu
důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud
jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v
porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např.
pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný
trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu a
odkázal k tomu na judikaturu. Argumentace obviněného směřuje mimo uplatněný
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když namítá zejména
nepřiměřenost trestu v důsledku nepoužití § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Neodpovídá
tak ani dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. S odkazem na
judikaturu a soudní praxi zásadně platí, že v řízení o dovolání se nelze na
základě dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) ani h) tr. ř. s
úspěchem domáhat uplatnění mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle § 58
odst. 1 tr. zákoníku.
Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší
soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z
jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je
přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako
osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr.
ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr.
ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr.
ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného
důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku
je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti
skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b
tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud
východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy
vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze
namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován
jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin,
než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního
posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“.
Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci
skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z
hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost
skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost
provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř.,
poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv
hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli
o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá
existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení
takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na
příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Jedinou námitkou obviněného je, že byly splněny podmínky pro mimořádné snížení
trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné sazby podle § 58 odst. 1 tr.
zákoníku, přičemž použití běžné zákonné trestní sazby je pro něj nepřiměřeně
přísné. Tuto námitku však nelze pod uplatněný dovolací důvod podřadit, stejně
tak ji nelze podřadit ani pod jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř.
Sice v úvodu dovolání obviněný proklamoval, že jej podává do všech výroků
rozsudku soudu druhého stupně, ale z obsahu dovolání jednoznačně vyplývá, že
veškeré námitky směřují pouze proti výroku o trestu. Výrok o vině tedy
nepodléhal přezkumu v rámci dovolacího řízení, když navíc nebyl předmětem
přezkumu ani v odvolacím řízení.
Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve
smyslu dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.,
je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku
záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu,
jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být
uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v
trestném činu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn.
11 Tdo 530/2002, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2016, sp. zn. 3 Tdo
1135/2016).
Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody
na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu
uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl
obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře
mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu,
zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a
v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze
v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §
265b tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo
530/2002). Rovněž tak se nelze prostřednictvím žádného dovolacího důvodu
domáhat aplikace § 58 odst. 1 tr. zákoníku, tedy mimořádného snížení trestu
odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby. Vzhledem k tomu, že trest
uložený obviněnému není trestem, který zákon nepřipouští a byl uložen v rámci
zákonné trestní sazby trestu odnětí svobody podle § 168 odst. 3 tr. zákoníku od
pěti do dvanácti let, Nejvyšší soud shledal, že námitka obviněného nenaplňuje
uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 9. 2019
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu