7 Tdo 1056/2025-4538
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. 12. 2025 o dovoláních obviněných Ing. Bc. Tomáše Galdy a Zbyňka Lamberta podaném proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 6. 2025, sp. zn. 3 To 79/2024, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 T 7/2016 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Ing. Bc. Tomáše Galdy a Zbyňka Lamberta odmítají.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 6. 8. 2024, č. j. 40 T 7/2016-4334, byli obvinění Ing. Bc. Tomáš Galda a Zbyněk Lambert (společně s právnickou osobou Company Consulting 2012, s. r. o., jako spolupachatelé) uznáni vinnými pokusem zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku ve znění účinném od 1. 8. 2014 a byly jim uloženy každému podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou let, peněžitý trest ve výměře 125 denních sazeb po 4 000 Kč, tedy v celkové výši 500 000 Kč, a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech obchodních společností a družstev a výkonu prokury na dobu dvou let. Podle § 226 písm. b) tr. ř. byli obvinění Ing. Bc. Tomáš Galda a Zbyněk Lambert zproštěni obžaloby pro přečin zjednání výhody při zadávání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku a z téhož důvodu byli zproštěni obžaloby pro zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Rozsudkem bylo rozhodnuto také ohledně obviněných P. R., K. Š., M. V., právnické osoby Intenko, s. r. o., a právnické osoby GORDION, s. r. o.
2. O odvoláních, která podali obvinění Ing. Bc. Tomáš Galda, Zbyněk Lambert, právnická osoba Company Consulting 2012, s. r. o., a státní zástupce ohledně všech obviněných, bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 6. 2025, č. j. 3 To 79/2024-4462. Ve věci obviněných Ing. Bc. Tomáše Galdy, Zbyňka Lamberta a právnické osoby Company Consulting 2012, s. r. o., byl rozsudek Krajského soudu v Brně z podnětu odvolání těchto obviněných podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. zrušen a podle § 259 odst. 3 tr. ř. byli obvinění nově uznáni vinnými pokusem zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku ve znění účinném od 1. 10. 2020 a odsouzeni obvinění Ing. Bc. Tomáš Galda a Zbyněk Lambert každý podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou let a k peněžitému trestu ve výměře 125 denních sazeb po 4 000 Kč, tedy v celkové výši 500 000 Kč. Odvolání státního zástupce bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
3. Jako pokus zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku ve znění účinném od 1. 10. 2020 posoudil Vrchní soud v Olomouci skutek, který podle jeho zjištění a předtím i podle zjištění Krajského soudu v Brně spočíval v podstatě v tom, že obvinění jako statutární zástupci obchodní společnosti Company Consulting 2012, s. r. o., v polovině října 2014 v Jihlavě navštívili Z. K., zástupce obchodní společnosti ICOM transport, a. s., její dceřiné obchodní společnosti IT servis, s. r. o., a další dceřiné obchodní společnosti TRADO-BUS, s. r. o., učinili mu nabídku na tzv. pomoc v budoucím zadávacím řízení na veřejnou zakázku, která bude vypsána Jihomoravským krajem a bude se týkat výběru dopravců pro uzavření smluv ve veřejných službách v přepravě cestujících ve veřejné linkové osobní dopravě v rámci IDS-JMK pro oblast XY, předstírali, že jsou schopni zajistit provedení kontroly nabídky uchazeče, tj. některé z obchodních společností zastupovaných Z. K., aby pro případné formální nedostatky nebyla tato společnost vyřazena a mohla ve výběrovém řízení zvítězit, současně předstírali, že jsou schopni zajistit, aby v případě, že by se umístila na druhém nebo třetím místě, byla posunuta na první místo a tím získala zakázku, za což požadovali finanční odměnu, kterou formálně legalizovali tím, že po předcházejících jednáních dne 30. 3. 2015 podepsali smlouvu s fiktivním datem 1. 1. 2015 o poskytování poradenských služeb mezi obchodními společnostmi IT servis, s. r. o., a Company Consulting 2012, s. r. o., s jednorázovou odměnou 3 200 000 Kč. Podle dalších zjištění uvedených ve výroku o vině obvinění převzali od Z. K. a jeho spolupracovníků J. V. a M. L. koncept nabídky uchazeče o uvedenou veřejnou zakázku s příslibem, že zajistí její kontrolu, avšak koncept nabídky dne 28. 4. 2015 vrátili s vysvětlením, že dokud nebude zaplaceno, osoby, které prováděly kontrolu, jim zjištěné formální chyby a nedostatky nesdělí, ačkoli věděli, že kontrola nabídky nebyla provedena, a zejména věděli, že nejsou schopni ovlivnit rozhodnutí komise pro hodnocení nabídek uchazečů a tím ani zajistit posunutí obchodní společnosti, v níž působil Z. K., na první místo, tak aby získala zmíněnou veřejnou zakázku. Ze zjištění uvedených ve výroku o vině je patrno, že zadávací řízení zahájené dne 19. 1. 2015 bylo dne 30. 6. 2015 Jihomoravským krajem jako zadavatelem zrušeno.
4. Obvinění Ing. Bc. Tomáš Galda a Zbyněk Lambert podali dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci. Napadli výrok o vině pokusem zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Odkázali na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Namítli nesprávné právní posouzení skutku. Uvedli, že skutek měl být správně posouzen jako přečin nepřímého úplatkářství podle § 333 tr. zákoníku, který označili za zvláštní formu podvodu (z povahy věci plyne, že měli na mysli ustanovení § 333 odst. 1 tr. zákoníku). Poukázali na to, že podle zjištění soudů nejednali v součinnosti s úřední osobou či úředními osobami. Zdůraznili, že podle judikatury týkající se úplatkářských trestných činů se u nepřímého úplatkářství nevyžaduje skutečná intervence u úřední osoby. Vyjádřili názor, že trestnosti podle § 333 tr. zákoníku nebrání, pokud pachatel pouze předstírá, že nějaký vliv na úřední osobu má, ačkoli tomu tak ve skutečnosti není. Obvinění se domáhali toho, aby Nejvyšší soud ohledně nich zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání označil za nepřijatelnou tezi obviněných, že by nepřímé úplatkářství bylo zvláštní formou podvodu. Konstatoval, že otázka právního posouzení skutku spočívajícího v tom, že pachatel naoko přijímá úplatek a pouze předstírá, že bude působit na výkon pravomoci úřední osoby, byla v judikatuře vyřešena tak, že jde o trestný čin podvodu. Dodal, že odkaz obviněných na vybrané judikáty je nepřiléhavý. Státní zástupce navrhl, aby dovolání byla jako zjevně neopodstatněná podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuta.
6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání jsou přípustná podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., byla podána obviněnými jako oprávněnými osobami podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím (společného) obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak jsou zjevně neopodstatněná.
7. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
8. Z hlediska vztahu napadeného rozsudku a podaných dovolání je spornou právní otázkou to, zda skutek, který zjistily soudy, je pokusem zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku (ve znění účinném od 1. 10. 2020), anebo přečinem nepřímého úplatkářství podle § 333 odst. 1 tr. zákoníku.
9. Zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku (ve znění účinném od 1. 10. 2020 do 31. 12. 2025) spáchá mimo jiné ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu. Pokusem podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku je jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.
10. Přečin nepřímého úplatkářství podle § 333 odst. 1 tr. zákoníku spáchá ten, kdo sám nebo prostřednictvím jiného žádá, dá si slíbit nebo přijme úplatek za to, že bude svým vlivem nebo prostřednictvím jiného působit na výkon pravomoci úřední osoby, nebo za to, že tak již učinil.
11. Při těch skutkových zjištěních, která učinily soudy, posuzovaný skutek vykazuje zákonné znaky pokusu zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, a nikoli znaky přečinu nepřímého úplatkářství podle § 333 odst. 1 tr. zákoníku.
12. Objektem, proti kterému směřovalo jednání obviněných, byl cizí majetek, z něhož se obvinění snažili ve svůj prospěch odčerpat peněžní prostředky předstíráním, že pro obchodní společnost, za kterou vystupoval Z. K., mohou za peníze zajistit příznivý výsledek výběrového řízení a získání veřejné zakázky. Jednání obviněných objektivně nijak nesměřovalo proti řádnému výkonu veřejné moci, resp. proti řádnému výkonu pravomoci úřední osoby, a z hlediska subjektivní stránky ani nebylo vedeno takovým záměrem.
13. Mají-li být naplněny zákonné znaky přečinu nepřímého úplatkářství, které spočívají v tom, že pachatel „žádá úplatek za to, že svým vlivem nebo prostřednictvím jiného bude působit na výkon pravomoci úřední osoby“, pak je z citované dikce ustanovení § 333 odst. 1 tr. zákoníku zřejmé, že musí jednat s tímto úmyslem. Nic na tom nemění konstrukce, při které je trestný čin dokonán již žádáním úplatku, aniž by bylo nutné, aby pachatel na úřední osobu působil nebo aby s ní vůbec vstoupil do nějakého kontaktu. Ze zákonné dikce „za to, že … bude … působit“, logicky vyplývá, že požadované (a případně poskytnuté) plnění je úplatou, resp. odměnou, kterou pachatel předem získává za své budoucí působení, tj. za budoucí intervenci u úřední osoby. Aby zmíněné plnění mělo tuto povahu, je nutné, aby pachatel působení na úřední osobu skutečně zamýšlel. Žádný ze zákonných znaků přečinu nepřímého úplatkářství nespočívá v uvedení nepravdivých či zkreslených údajů, v zamlčení nějakých významných okolností apod., takže nejde o žádnou zvláštní formu podvodu, jak uváděli obvinění v dovoláních. Rozhodně nepřichází v úvahu, aby podvodné jednání, při kterém pachatel vyláká peníze pod nepravdivou záminkou, že bude intervenovat u úřední osoby, představovalo privilegovanou skutkovou podstatu, tj. privilegovanou oproti obecnému podvodu.
14. Dovolání obviněných jsou v podstatě založena na názoru, že pokud soudy zjistily, že obvinění nejednali v součinnosti s úřední osobou či s úředními osobami, jde podle judikatury o přečin nepřímého úplatkářství podle § 333 odst. 1 tr. zákoníku. Tento názor se opírá o argumenty, které jsou zjevnou dezinterpretací judikatury, konkrétně rozhodnutí č. 16/1981 Sb. rozh. tr., rozhodnutí č. 32/1987 Sb. rozh. tr. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 8 Tdo 1019/2014 (na tato rozhodnutí obvinění v dovoláních poukazovali). Ze zmíněných rozhodnutí ve skutečnosti nevyplývá nic, co by podporovalo názor obviněných.
15. V rozhodnutí č. 16/1981 Sb. rozh. tr. je primárně řešena otázka, kdy je trestný čin nepřímého úplatkářství dokonán, přičemž je uvedeno, že trestný čin je dokonán již tím, že pachatel úplatek žádá nebo přijme, a že se nevyžaduje, aby pachatel u veřejného činitele (nyní u úřední osoby) skutečně intervenoval. Absence takového působení pachatele ovšem není zároveň pojímána jako znak trestného činu nepřímého úplatkářství, který by jednání pachatele odlišoval od trestného činu podvodu. V rozhodnutí je naopak výslovně uvedeno, že pokud pachatel, který žádá nebo přijme úplatek (ve skutečnosti nejde o úplatek v pravém slova smyslu), jen předstírá, že bude svým vlivem působit na výkon pravomoci veřejného činitele (nyní úřední osoby), ve skutečnosti to však nemíní učinit, nejde o trestný čin nepřímého úplatkářství, ale o trestný čin podvodu.
16. Rozhodnutí č. 32/1987 Sb. rozh. tr. se zabývá rozlišením mezi trestným činem nepřímého úplatkářství, účastenstvím na trestném činu přijímání úplatku a trestným činem podvodu. Součinnost pachatele s veřejným činitelem (nyní úřední osobou) je v rozhodnutí vykládána jako kritérium pro rozlišení nepřímého úplatkářství a účastenství na přijímání úplatku. Je-li tato součinnost zjištěna, jde při splnění dalších podmínek o účastenství na přijímání úplatku. Není-li tato součinnost zjištěna, jde o nepřímé úplatkářství. Nedostatek zmíněné součinnosti není sám o sobě hlediskem, podle kterého by se rozlišovalo mezi nepřímým úplatkářstvím a podvodem. I v tomto rozhodnutí je znovu zdůrazněno, že pokud pachatel pouze předstírá, že bude svým vlivem působit na výkon pravomoci veřejného činitele (nyní úřední osoby), avšak pro vyřízení věci nepodnikne nic a ani to nemá v úmyslu, dopouští se trestného činu podvodu, popř. jeho pokusu, jestliže o „úplatek“ požádal, ale nepřijal ho.
17. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 8 Tdo 1019/2014, s odkazem na rozhodnutí č. 32/1987 Sb. rozh. tr. a další rovněž vychází z toho, že předstírá-li pachatel, že bude svým vlivem působit na výkon pravomoci úřední osoby, avšak pro vyřízení věci nepodnikne nic a ani to nemá v úmyslu, dopouští se trestného činu podvodu, popř. jeho pokusu. Citované usnesení se týká věci, v níž bylo otázkou hodnocení důkazů, aby soudy posoudily, zda obviněný možnost ovlivnit výsledky správního řízení pouze předstíral nebo zda i při neprokázané vazbě na úřední osoby lze připustit existenci nějaké jeho představy o možnosti výsledky řízení ovlivnit. V návaznosti na toto posouzení pak měla být v dalším řízení zvolena právní kvalifikace jako trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku, nebo trestného činu nepřímého úplatkářství podle § 333 odst. 1 tr. zákoníku.
18. Námitky obviněných, podle nichž skutek měl být posouzen jako přečin nepřímého úplatkářství podle § 333 odst. 1 tr. zákoníku, evidentně nemohou obstát, a to vzhledem k jednoznačnému zjištění soudů, že obvinění pouze předstírali možnost ovlivnit výsledek výběrového řízení a byli si vědomi, že nejsou schopni ovlivnit rozhodnutí. Z těchto zjištění logicky vyplývá, že obvinění ani nezamýšleli vyvíjet nějaký vliv na výkon pravomoci nějaké úřední osoby činné ve výběrovém řízení. Je tedy jasné, že napadený rozsudek, jímž byli obvinění uznáni vinnými pokusem zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
19. Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněná dovolání obviněných podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 12. 2025
JUDr. Josef Mazák předseda senátu