7 Tdo 125/2025-914
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 3. 2025 o dovolání obviněného R. K. podaném proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 6. 2024, sp. zn. 6 To 148/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 3 T 36/2020, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. K. odmítá.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 15. 2. 2024, č. j. 3 T 36/2020-792, byl obviněný R. K. uznán vinným účastenstvím ve formě pomoci na přečinu úvěrového podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) k § 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku. Za uvedený přečin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku a tří měsíců. Podle § 82 odst. 2 (správně odst. 3) tr. zákoníku byla obviněnému uložena ve zkušební době povinnost dle svých sil uhradit škodu způsobenou trestným činem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody.
2. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 25. 6. 2024, č. j. 6 To
148/2024-880, zrušil k odvolání obviněného R. K. podaného proti napadenému rozsudku v celém jeho rozsahu podle § 258 odst. 1 písm. b), f) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného R. K. uznal vinným účastenstvím ve formě pomoci na přečinu úvěrového podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) k § 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku. Za tento přečin byl obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku a tří měsíců.
3. Uvedeného přečinu se dle zjištění soudů dopustil obviněný v podstatě tím, že dne 28. 9. 2017 ve XY, okres XY, po předchozí dohodě s nyní již pravomocně odsouzenou L. J. (nyní J.), jako osoba podnikající na základě živnostenského oprávnění a vykonávající činnost pro společnost PROFI CREDIT Czech, a. s., sepsal návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru číslo 9102074873 mezi společností PROFI CREDIT Czech, a. s., jako poskytovatelem úvěru ve výši 130 000 Kč a D. K. jako klientem (dlužníkem), doložil kopii občanského průkazu, na které svým podpisem nepravdivě stvrdil, že kopii ověřil s originálem, potvrzení o zaměstnání u společnosti S. L., s. r. o., výplatní pásku a prohlášení o poskytnutí osobního účtu A. J., vše na jméno D. K., a listiny následně zaslal společnosti PROFI CREDIT Czech, a. s., vůči které předstíral vůli D. K. uzavřít úvěrovou smlouvu a plnit z ní vyplývající závazky, ačkoliv s D. K. nikdy nejednal a neměl originál jejího občanského průkazu, a poté, co společnost PROFI CREDIT Czech, a. s., akceptovala návrh na uzavření smlouvy o úvěru a úvěrové prostředky dne 2. 10. 2017 převedla na bankovní účet číslo XY majitelky A. J., peníze 2. a 3. 10. 2017 odsouzená L. J. a její manžel R. J. z účtu vybrali či převedli, poskytnutý úvěr nikdo nesplácel, čímž poškozené společnosti PROFI CREDIT Czech, a. s., způsobil škodu ve výši 130 000 Kč.
4. Lze doplnit, že Okresní soud v Novém Jičíně již dříve ve věci obviněného R. K. rozhodl rozsudkem ze dne 23. 2. 2022, č. j. 3 T 36/2020-505, kterým byl obviněný uznán vinným přečinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto i o vině a trestu obviněné L. J. Na základě odvolání obviněného R. K. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací zrušil usnesením ze dne 1. 6. 2022, č. j. 6 To 212/2022-532, podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. napadený rozsudek ve vztahu k obviněnému R. K. a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Následně rozhodl soud prvního stupně výše uvedeným způsobem.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný R. K. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., neboť vyjádřil názor, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a též ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, současně rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
6. Obviněný v prvé řadě vytkl vadnou formulaci skutku v rozsudcích soudů obou stupňů, která dle něj neodpovídá požadavkům trestního práva na zřejmost, stručnost a výstižnost, naopak je nesrozumitelná a nejasná. Odvolacímu soudu dále vytkl, že sám v odvolacím řízení neprovedl žádné nové důkazy ani již provedené důkazy nehodnotil odlišně, byť v napadeném rozsudku upozornil na některé vady soudu prvního stupně.
7. Rovněž kritizoval hodnocení výpovědi svědkyně D. K. odvolacím soudem, přičemž namítl, že předmětný soud nedostatečně zohlednil uvádění nepravdivých skutečností či jejich zatajování ze strany svědkyně, stejně jako její trestní minulost. Jmenovitě obviněný vyzdvihl fakt, že svědkyně D. K. opakovaně nepravdivě prohlásila, že nedala z ruky své osobní doklady a zatajovala soudu svou dlouhodobou známost se svědkem J. K. Nicméně obviněný rozporoval i věrohodnost výpovědí svědkyně L. J. a svědka R. J.
8. Obviněný taktéž konstatoval, že odvolací soud zásadně pochybil, když ani v odvolacím řízení neprovedl jím navrhovaný podstatný důkaz, zda byla svědkyně D. K. dne 28. 9. 2017 přítomná na svém pracovišti v Ostravě. Vyjádřil přitom přesvědčení, že popsaný důkaz by mohl mít zásadní vliv na posouzení věrohodnosti výpovědi svědkyně D. K. a pomohl by lépe zjistit skutkový stav v dané věci. Obdobně vytkl soudům obou stupňů, že se nezabývaly skutečnostmi vyplývajícími z jeho písemných návrhů na doplnění dokazování, především považoval za podstatné prohlášení konkurzu na majetek svědka R. J. v předmětném období. Provedení výše popsaných důkazů označil obviněný za nezbytné s ohledem na delší časový odstup od skutkového děje a vysokou míru sofistikovanosti trestné činnosti L. J. Naopak, z vytyčených důvodů, odmítl závěry soudu o vyvrácení vlastní obhajoby, podle níž se vytýkané trestné činnosti vůbec nedopustil, když řádně ověřil totožnost D. K. podle originálu jejího občanského průkazu.
9. Dovolatel též namítl, že svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu, neboť ve skutkové větě napadeného rozsudku absentuje jeho zavinění ve vztahu k uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů při sjednávání úvěrové smlouvy. Poukázal přitom na fakt, že jeho motiv ke spáchání vytýkané trestné činnosti nebyl nikdy zjištěn. V neposlední řadě se odvolal na zásadu presumpce neviny a z ní vyplývající princip in dubio pro reo.
10. Závěrem proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Ostravě, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně a tomuto věc vrátil podle § 265l odst. 1 tr. ř. k novému projednání a rozhodnutí.
11. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání uvedl, že námitky obviněného, kterými brojí proti zjištění skutkového stavu a prosazuje jeho odlišnou verzi, neodpovídají žádnému z dovolacích důvodů. Z hlediska naplnění důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle jeho názoru obviněný neuvedl, v čem konkrétně spatřuje zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s provedenými důkazy, nýbrž toliko zpochybnil rozsah provedeného dokazování. Státní zástupce dále konstatoval, že soud prvního stupně neopomenul žádné důkazy důležité pro rozhodná skutková zjištění v této věci. Neprovedení konkrétních důkazů navrhovaných obviněným v dovolání přitom soudy buďto dostatečně zdůvodnily, nebo lze jejich bezvýznamnost pro předmětnou věc dovodit, přičemž upozornil, že samotné zamítnutí důkazního návrhu bez patřičného odůvodnění ještě nezakládá porušení práva na spravedlivý proces.
12. Rovněž hodnocení věrohodnosti výpovědi svědkyně D. K. označil státní zástupce za dostatečně odůvodněné. Z výše uvedeného dovodil, že v dané věci nevznikl zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními majícími rozhodný význam pro naplnění znaků trestného činu a obsahem provedených důkazů, přičemž soudy také neopomněly provést žádné podstatné důkazy. Státní zástupce v neposlední řadě odmítl porušení zásady presumpce neviny a z ní vyplývajícího pravidla in dubio pro reo ze strany soudů obou stupňů.
13. Ve vztahu k vytyčenému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupce konstatoval, že vznesené námitky z části neodpovídají jeho obsahu, neboť směřují proti popisu skutku, a nikoliv proti skutku samotnému. Zbylé námitky obviněného proti právnímu posouzení skutku pak státní zástupce označil za neopodstatněné. Na závěr svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné.
III. Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že
dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
15. Nejvyšší soud nejprve konstatuje, že s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
16. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Slouží tedy především k nápravě právních vad v posouzení skutku, jenž představuje předmět trestního stíhání, popřípadě k nápravě vad vzniklých v návaznosti na nesprávnou aplikaci jiné trestněprávní normy.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
17. Obviněný svou dovolací argumentaci primárně vystavěl na odlišném skutkovém podkladě než na tom, který byl zjištěn soudy obou stupňů, když popíral svou účast na vytýkané trestné činnosti. Především deklaroval, že řádně dodržel své povinnosti při výkonu činnosti obchodního zástupce pro společnost PROFI CREDIT Czech, a. s., neboť při sjednávání smlouvy o úvěru ověřil totožnost svědkyně D. K. podle originálu jejího občanského průkazu. Naopak kritizoval hodnocení svědeckých výpovědí svědků D. K., L. J., R. J. i J. K. V postupu soudu shledal rozpor se zásadou presumpce neviny, když soudy v dané situaci neaplikovaly princip in dubio pro reo.
18. Je však nutno upozornit, že dovolací námitky jsou z valné části toliko opakováním námitek obviněného, které uplatňoval v průběhu celého trestního řízení, a soudy obou stupňů se s nimi řádně vypořádaly. Těžiště dovolacích námitek, jak již bylo naznačeno, spočívalo ve zpochybnění učiněných skutkových zjištění na základě nesprávného hodnocení důkazů. Z odůvodnění rozhodnutí zejména soudu odvolacího je však dostatečně zřejmé, jak byly provedené důkazy hodnoceny. Je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými rozhodnými skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). Nejvyšší soud jako soud dovolací není jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. Zjevný rozpor skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, s obsahem provedených důkazů je na místě dovodit především, pokud by skutková zjištění neměla vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývala by z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, nebo by zjištění sestávala z pravého opaku toho, co bylo obsahem dokazování, k čemuž však v daném případě nedošlo.
19. Proto dovolací soud považuje za nutné konstatovat, že na základě dokazování, provedeného v dostatečném rozsahu, soudy dovodily průběh skutkového děje tak, jak je popsán výše. Skutková zjištění se opírají zejména o výpověď svědkyně D. K. a listinné důkazy, především obviněným vlastnoručně podepsané podklady potřebné k poskytnutí úvěru a sdělení společnosti PROFI CREDIT Czech, a. s., že smlouvu o úvěru s žadatelkou D. K. uzavíral obviněný jako obchodní zástupce. Výpověď svědkyně L. J. krajský soud odmítl jako absolutně neúčinný důkaz, zatímco výpovědi svědků R. J. i J. K. vyhodnotil jako nevěrohodné s ohledem na jejich rozpornost s dalšími důkazy, trestní minulost svědků i jejich osobní zapojení do předmětné trestné činnosti. Krajský soud se přitom v odůvodnění napadeného rozhodnutí vypořádal s námitkami obviněného týkajícími se nedostatečného zjištění skutkového stavu i hodnocení jednotlivých důkazů, především pak výpovědi svědkyně D. K., a to včetně její trestní minulosti a některých rozporných či nepřesných vyjádření (viz odstavce 7. až 10. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Soudy obou stupňů, plně v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, vyhodnotily výpověď svědkyně D. K. jako věrohodnou, a naopak ve výpovědi obviněného shledaly rozpory, pročež dospěly k závěru, že obhajoba obviněného byla tímto způsobem vyvrácena.
20. Nejvyšší soud tak mezi skutkovými zjištěními na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, požadovaný zjevný rozpor neshledal. Není pak předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna rozebírat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Důležité je, že soudy nižších stupňů k náležitému objasnění věci provedly všechny potřebné důkazy, tak jak to vyžaduje ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., tyto i náležitě hodnotily v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., takže zjistily takový skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro náležité rozhodnutí ve věci. Hodnocení důkazů soudy nižších stupňů nevykazuje žádné znaky libovůle či svévole, nýbrž odpovídá zásadám logiky. Nemohl-li být v nyní posuzované věci shledán zjevný rozpor, nemohl být ani porušen procesní princip in dubio pro reo, který vyplývá ze zásady presumpce neviny, neboť v předmětné věci nevznikly pochybnosti o průběhu skutkového děje.
21. Pokud jde o obviněným tvrzené nedůvodné neprovedení navrhovaných podstatných důkazů je namístě připomenout, že soudy nemusí realizovat všechny důkazní návrhy, které strany učiní, zvláště jedná-li se o důkazy nadbytečné, duplicitní, případně postrádající relevanci, nicméně jsou povinny v odůvodnění uvést, proč konkrétní důkaz nepokládaly za nutné provádět (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1148/09).
22. Obviněný v podaném dovolání především namítal, že měl soud přistoupit k opatření a provedení důkazu, zda se svědkyně D. K. v rozhodné době nacházela na svém pracovišti, nicméně neprovedení tohoto důkazu okresní soud dostatečně vysvětlil (viz s. 20 jeho rozsudku), když daný důkaz považoval za nadbytečný. V tomto směru lze doplnit, že vzpomínaný důkaz by teoreticky mohl potvrdit nepřítomnost svědkyně D. K. na místě sjednávání smlouvy o úvěru, avšak nemohl vést k jinému hodnocení věrohodnosti výpovědi zmíněné svědkyně, jak tvrdil obviněný.
23. Ve vztahu k insolvenčnímu řízení vedenému na majetek svědka R. J. Nejvyšší soud poznamenává, že okresní soud vyhověl důkazním návrhům obviněného, když si vyžádal insolvenční spis, sp. zn. 38 INS 12786/2013 (evidován i pod označením sp. zn. 40 INS 12786/2013), vedený u Krajského soudu v Ostravě, který provedl jako listinný důkaz, stejně jako některé další důkazy ohledně majetku R. J. (viz protokol z hlavního líčení na č. l. 780). Namítal-li obviněný, že se soudy nižších stupňů dostatečně nezabývaly skutečnostmi plynoucími z těchto důkazů, je sice možno připustit absenci konkrétní zmínky o hodnocení uvedených důkazů v odůvodněních rozsudků soudů obou stupňů, leč Nejvyšší soud dospěl k názoru, že informace o majetkových poměrech R. J. postrádají význam pro rozhodná skutková zjištění v posuzované věci. Lze připomenout, že R. J. nevystupoval v řízení jako obviněný, nýbrž jen v pozici svědka, avšak odvolací soud své závěry na jeho výpovědi nezaložil, jak bylo uvedeno výše. Majetkové poměry zmíněného svědka nemohly mít vliv na okolnosti kladené za vinu obviněnému, pročež obsah daných důkazů v nastíněném smyslu postrádá relevanci. Ostatně ani obviněný nevysvětlil, v čem konkrétně by měl spočívat význam uvedených skutečností pro rozhodná skutková zjištění v posuzované věci.
24. Nejvyšší soud tedy uzavírá, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nedošlo k nedůvodnému opomenutí navrhovaných podstatných důkazů.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
25. Obviněný též namítl, že svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu, neboť ve skutkové větě napadeného rozsudku absentuje jeho zavinění ve vztahu k uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů při sjednávání úvěrové smlouvy.
26. K této námitce lze obecně uvést, že zavinění vyjadřuje vnitřní vztah pachatele k následku jeho jednání. Subjektivní stránka je takovým psychickým stavem pachatele, který nelze přímo pozorovat, a na zavinění lze proto usuzovat ze všech okolností případu, za kterých ke spáchání trestného činu došlo. Závěr o zavinění pachatele přitom musí být vždy podložen výsledky dokazování a musí z nich logicky vyplynout. Okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dovozovat toliko nepřímo z okolností objektivní povahy, z nichž je možno podle zásad logického myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných tr. zákoníkem (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 394/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 7 Tdo 1380/2018).
27. Soudy obou stupňů uvedená pravidla v projednávané věci respektovaly, neboť si pro své závěry o subjektivní stránce vymezeného trestného činu opatřily dostatek důkazů. Je tak zřejmé, že obviněný jednal minimálně v úmyslu nepřímém podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku (viz zejména s. 22 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Obviněný totiž věděl, že obviněná L. J., jako hlavní pachatelka, míní neoprávněně získat úvěr ve výši 130 000 Kč od společnosti PROFI CREDIT Czech, a. s., k čemuž chce zneužít identitu svědkyně D. K., přesto předstíral vůči dotyčné obchodní společnosti, že identitu svědkyně D. K. ověřil z jejího občanského průkazu, v důsledku čehož musel být nejméně srozuměn s tím, že umožňuje sdělit zmíněné společnosti nepravdivý údaj při sjednávání úvěrové smlouvy a způsobit tak škodu v předmětné výši.
28. Pokud dále obviněný brojil proti skutkovým zjištěním soudů obou stupňů a prosazoval jinou verzi skutkového děje, pak tyto námitky nenaplňují výše uvedený dovolací důvod. Stejný závěr platí pro výhrady obviněného toliko proti popisu předmětného skutku. Z pouhého pochybení soudů v podobě nedostatečného popisu skutku přitom nelze dovozovat nesprávné hmotněprávní posouzení skutku, když je podle odůvodnění rozsudku zjevné, že příslušný soud zjistil skutek v rozsahu, který znaky trestného činu zcela pokrývá, což je případ rozsudků soudů obou stupňů v posuzované věci (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 11 Tdo 1056/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
V. Závěr
29. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že námitky obviněného byly zčásti podřaditelné pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a zčásti pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně Nejvyšší soud je shledal zjevně neopodstatněnými. Proto dovolání obviněného R. K. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 3. 2025
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D. předseda senátu