7 Tdo 139/2025-331
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 3. 2025 o dovolání obviněného D. P. podaném proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 7. 2024, sp. zn. 3 To 187/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 71 T 137/2022, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. P. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2024, č. j. 71 T 137/2022-317, byl podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku zrušen ve výroku o vině a celém výroku o společném trestu rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 29. 6. 2023, č. j. 1 T 161/2022-148, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 22. 2. 2024, sp. zn. 55 To 250/2023, jenž nabyl právní moci dne 22. 2. 2024, jímž byl zrušen ve výroku o vině a celém výroku o trestu rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 29.
11. 2022, č. j. 9 T 94/2022-116, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 14. 2. 2023, č. j. 55 To 15/2023-179, jenž nabyl právní moci dne 14. 2. 2023, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a obviněný D. P. byl uznán vinným pod body 1. – 3. přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a pod bodem 4. přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr.
zákoníku. Za skutky pod body 1. – 3. byl odsouzen za použití § 45 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Dále byl obviněnému podle § 67 odst. 2 písm. b) a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku uložen peněžitý trest v počtu sto denních sazeb v částce 400 Kč, tedy celkem 40 000 Kč. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání dvaceti čtyř měsíců.
Za skutek pod bodem 4. byl obviněnému podle § 67 odst. 2 písm. b) a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest v počtu sto dvaceti denních sazeb v částce 250 Kč, tedy celkem 30 000 Kč. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání tří let.
2. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 8. 7. 2024, č. j. 3 To 187/2024-282, zrušil k odvolání obviněného podaného do všech výroků napadeného rozsudku a odvolání státní zástupkyně podaného v neprospěch obviněného do výroku o trestu za jednání pod bodem 4. napadeného rozsudku podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výroku o vině pod body 1. – 3. a ve výroku o společném trestu za skutky pod body 1. – 3. a ve výroku o trestu za skutek pod bodem 4. a podle § 259 odst. 3 tr.
ř. nově rozhodl tak, že byl podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku zrušen výrok o vině a výrok o společném trestu z rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 29. 6. 2023, č. j. 1 T 161/2022-148, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 22. 2. 2024, sp. zn. 55 To 250/2023, a výrok o vině a výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 29. 11. 2022, č. j. 9 T 94/2022-116, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, ze dne 14. 2.
2023, č. j. 55 To 15/2023-179, jakož i další výroky, které mají v uvedených výrocích o vině svůj podklad, a obviněný D. P. byl uznán vinným pod body 1. – 3. přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za skutky pod body 1. – 3. byl odsouzen za použití § 45 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Dále byl obviněnému podle § 67 odst. 2 písm. b), § 68 odst. 1, 2, 3 tr.
zákoníku uložen peněžitý trest v počtu sto denních sazeb v částce 400 Kč, tedy celkem 40 000 Kč. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání dvou let. Za skutek pod bodem 4. napadeného rozsudku, který zůstal nezměněn, byl obviněnému podle § 67 odst. 2 písm. b) a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku uložen peněžitý trest v počtu sto dvaceti denních sazeb v částce 250 Kč, tedy celkem 30 000 Kč. Podle § 73 odst. 1, 4 tr.
zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání tří let. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
3. Uvedených přečinů se podle zjištění soudů dopustil obviněný v podstatě tím, že ačkoliv mu byla rozhodnutím Magistrátu města Ostravy, odbor dopravně správních činností, č. j. SMO/126138/22/DSČ/Van, sp. zn. S-SMO/763023/21/DSČ, ze dne 4. 3. 2022, které nabylo právní moci dne 10. 6. 2022, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 27. 5. 2022, č. j. MSK 51105/2022, sp. zn. DSH/8394/2022/STR, které nabylo právní moci dne 10. 6. 2022, mj. uložena sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 8 měsíců, počínaje dnem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, tedy na dobu od 10.
6. 2022 do 10. 2. 2023, o jejímž uložení se obviněný prokazatelně dozvěděl nejpozději dne 10. 6. 2022, přesto 1. okolo 16:02 hod. dne 21. 6. 2022 u domu č. p. XY, v obci XY – XY, okres XY, řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. Mercedes Benz Citan, přestože si byl vědom skutečnosti, že mu byl na základě rozhodnutí Magistrátu města Ostravy, odboru dopravně správních činností ze dne 4. 3. 2022, č. j. SMO/126138/22/DSČ/Van, které bylo potvrzeno rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru dopravy, ze dne 27.
5. 2022, č. j. MSK 51105/2022, uložen mimo jiné správní trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel ve výměře 8 měsíců, který začal plynout dnem 10. 6. 2022, kdy nabyla předmětná rozhodnutí právní moci, 2. dne 2. 7. 2022 v době kolem 08:50 hod., řídil v XY, část obce XY, na pozemní komunikaci D 35 ve směru jízdy z Olomouce do XY, osobní motorové vozidlo tov. zn. Mini Cooper, přičemž zde byl na exitu 245 u obce XY stavěn a kontrolován hlídkou PČR, a takto jednal, ačkoli dobře věděl, že rozhodnutím Magistrátu města Ostrava, odboru dopravně správních činností ze dne 4.
3. 2022, č. j. SMO/126138/22/DSČ, právní moc dne 10. 6. 2022, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odbor dopravy, ze dne 10. 6. 2022, č. j. MSK 51105/2022, který rozhodoval o jeho odvolání a jehož rozhodnutí si převzal do vlastních rukou dne 10. 6. 2022, mu byla uložena mimo jiné sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 8 měsíců, tj. na období od 10. 6. 2022 do 10. 2. 2023, 3. dne 25. 8. 2022 v době kolem 14:50 hod. v Ostravě – XY řídil po pozemních komunikacích, a to nejméně po ulici XY ve směru od ulice XY, osobní motorové vozidlo tov.
zn. Mini John Cooper works, přičemž na ulici XY poblíž domu č. XY byl kontrolován hlídkou PČR, 4. ačkoliv mu byl rozsudkem Okresního soudu v Olomouci, ze dne 29. 11. 2022, č. j. 9 T 94/2022-116, který nabyl právní moci dne 14. 2. 2023, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 14. 2. 2023, č. j. 55 To 15/2023-179, uložen mj. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 22 měsíců, tj. od 14. 2. 2023 do 14. 12. 2024, přesto vědom si shora uvedeného rozhodnutí a uložené sankce dne 5.
3. 2023 v době od 08:28 do 08:30 hod. v Ostravě – XY řídil po pozemních komunikacích, a to nejméně po ulicích XY, XY, XY, XY, osobní motorové vozidlo tov. zn.
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, v jehož rámci nejprve citoval znění všech důvodů dovolání a následně vyjádřil své přesvědčení, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, neboť soudy věc kvalifikovaly jako trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, ačkoli v daném případě nešlo vůbec o trestněprávní jednání. Soudy obou stupňů podle něj nesprávně právně vyhodnotily důkazy a skutkový stav a nesprávně kvalifikovaly skutek. Byl porušen čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, k čemuž citoval z nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2142/11, podle něhož není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny v daném kontextu důvodné pochybnosti, je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného (zásada in dubio pro reo). Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek soudu odvolacího, jakož i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil zpět k rozhodnutí soudu prvního stupně.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření uvedl, že dovolání obviněného vyznívá nejednoznačně, neboť nebyl upřesněn dovolací důvod, jenž hodlal uplatnit. Ze slovního vyjádření nicméně usuzoval, že se mu jednalo o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak obviněný v jeho mezích nepředložil žádnou námitku. Jedinou svou výhradu směřoval zjevně do správnosti zjištění skutkového stavu, pokud bez bližšího upřesnění namítal porušení zásady in dubio pro reo. Nadto soudům přičetl, že věc nesprávně kvalifikovaly jako trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, ač byl obviněný souzen pro trestný čin maření úředního výkonu a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
7. Předně je nutno podotknout, že dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku vyjmenoval zákonná znění všech dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1, 2 tr. ř., aniž by specifikoval, který konkrétní důvod dovolání hodlal uplatnit. Pakliže jeho jedinou navazující námitkou bylo „nesprávné právní posouzení skutku a nesprávná právní kvalifikace skutku“, lze vyvodit, že mínil uplatnit důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Tento je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Slouží tedy k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé. V jeho rámci je pak skutkový stav hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
8. Rovněž je potřeba akcentovat, že dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání či některých jiných opravných prostředků není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených dovolacích důvodů podle § 265b odst. l a 2 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Dovolatel je pak v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b tr. ř., byť je v něm na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 4 Tdo 577/2017).
9. Obviněný neuplatnil žádnou námitku, která by byla pod zvolený (ale ani žádný jiný) důvod dovolání podřaditelná. Své výhrady totiž zaměřil toliko do nesprávného právního posouzení skutku jako trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku včetně deklarace nesprávného vyhodnocení nekonkretizovaných důkazů a zcela v obecné rovině porušení zásady presumpce neviny a z ní vyplývajícího pravidla in dubio pro reo.
10. Avšak z výrokových částí rozsudků soudů obou stupňů je zřetelné, že obviněný byl v předmětné trestní věci odsouzen za trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, nikoli za trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku. Ostatně sám dovolatel právní kvalifikaci užitou soudy výslovně zmínil, neboť na třech stranách svého dovolání doslovně citoval výrokové části předmětných rozsudků. Stran námitek, v jejichž rámci vyslovil bez bližšího zdůvodnění nesouhlas s vyhodnocením nespecifikovaných důkazů a deklaroval porušení zásady in dubio pro reo, lze pouze konstatovat, že se jedná o výhrady směřující do správnosti zjištění skutkového stavu, které se s uplatněným dovolacím důvodem míjí [a současně je nelze podřadit ani pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu není a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22]. Nejvyšší soud pak není povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 tr. ř., který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze "v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání".
11. Dovolací soud, vázán uplatněnými výhradami, tedy shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Obviněný sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které jej obsahově nenaplňují.
V.Závěr
12. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto rozhodnutí, Nejvyšší soud dovolání obviněného D. P. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. 3. 2025
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D. předseda senátu