U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. 12. 2012 o dovolání
obviněného F. F. , proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě
ze dne 8. 8. 2012, sp. zn. 42 To 131/2012, v trestní věci vedené u Okresního
soudu v Jihlavě pod sp. zn. 13 T 21/2012 t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného F. F. o d m í t
á .
Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 26. 3. 2012, sp. zn. 13 T
21/2012, byl obviněný F. F. uznán vinným přečinem nebezpečného
pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. a), c) tr. zákoníku a odsouzen podle §
354 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na šest měsíců s tím, že podle
§ 81 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen, podle § 82 odst.
1 tr. zákoníku byla stanovena zkušební doba na osmnáct měsíců a podle § 82
odst. 2 tr. zákoníku, § 48 odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo omezení
spočívající v zákazu kontaktovat poškozeného M. R. a členy jeho rodiny.
Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto
o nároku poškozeného na náhradu nemajetkové újmy.
Jako přečin posoudil Okresní soud v Jihlavě skutek, který podle jeho
zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný F. F. v době od 7. 1. 2009
do 17. 8. 2011 z J. a jiných míst nevyžádaně písemně kontaktoval M. R. ,
kterému poslal nejméně 67 dopisů nebo korespondenčních lístků, přičemž mu
nejméně od 17. 10. 2010 nejméně ve 28 dopisech vyhrožoval tak, že ho zabije,
zmlátí, že se blíží jeho konec, že vezme spravedlnost do svých rukou a klidně
si to odsedí, dále ho nazýval hyenou, hajzlem, ubožákem, volem, zkurvenou
bestií apod. a v důsledku toho poškozený s ohledem na obsah některých sdělení
pojal obavu o své zdraví a život a také o zdraví a život rodinných příslušníků.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a dalším výrokům, bylo
usnesením Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 8. 8. 2012, sp.
zn. 42 To 131/2012, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení
Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s
odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Namítl, že
skutek byl nesprávně posouzen jako trestný čin, neboť jeho jednání nebylo
způsobilé vzbudit důvodnou obavu o život nebo zdraví poškozeného a jemu
blízkých osob. Poukázal na to, že podle názoru soudního znalce není vzhledem k
svému fyzickému a duševnímu stavu objektivně ani subjektivně nebezpečný. Vytkl,
že soudy se neřídily tím, jak Nejvyšší soud v usnesení ze dne 8. 9. 2011, sp.
zn. 8 Tdo 1082/2011, vyložil zákonný znak trestného činu
nebezpečnéhopronásledování spočívající v důvodnosti obavy o život nebo zdraví.
Vyjádřil názor, že jeho jednání nebylo natolik společensky škodlivé, aby mohlo
být posouzeno jako trestný čin, a že šlo jen o přestupek proti občanskému
soužití. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil
rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Jihlavě věc v potřebném
rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Přečinu nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. l písm. a), c) tr.
zákoníku se dopustí ten, kdo jiného dlouhodobě pronásleduje tím, že vyhrožuje
ublížením na zdraví nebo jinou újmou jemu nebo jeho osobám blízkým, a vytrvale
jej mimo jiné písemně kontaktuje, a toto jednání je způsobilé vzbudit v něm
důvodnou obavu o jeho život nebo zdraví nebo o život a zdraví osob jemu
blízkých.
Z hlediska vztahu napadeného usnesení a podaného dovolání je spornou právní
otázkou to, zda byl naplněn ten ze zákonných znaků uvedeného přečinu, který
spočívá v tom, že musí jít o jednání „způsobilé vzbudit ... důvodnou obavu o
... život nebo zdraví“.
Tento zákonný znak přečinu nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. l tr.
zákoníku byl v posuzovaném případě evidentně naplněn.
Soudy vyvodily důvodnost zmíněné obavy poškozeného především z doslovného znění
výhrůžných projevů obviněného, z jejich četnosti a z jejich gradace. Z kontextu
věci vyplývá, že posuzované jednání bylo motivováno pocitem obviněného, že byl
poškozeným podveden při ukončení nájemního vztahu k svému dřívějšímu bytu v P.
Sám obviněný ve své výpovědi výslovně uvedl, že jeho cílem bylo vystrašit
poškozeného. V této spojitosti lze konstatovat, že k dosažení tohoto cíle
obviněný zvolil zcela adekvátní způsob jednání. Pokud poškozený ve své výpovědi
potvrdil, že obavu o život a zdraví skutečně měl, a logicky ji vysvětlil tím,
jak na něho písemné projevy obviněného působily, pak to svědčí jedině o tom, že
obviněnému se podařilo dosáhnout zamýšleného cíle. Spáchání přečinu
nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. l tr. zákoníku není podmíněno
tím, že život nebo zdraví poškozeného, případně jemu blízkých osob, jsou reálně
ohroženy v tom smyslu, že pachatel hodlá poškozeného nebo jemu blízké osoby
fyzicky napadnout, zranit či dokonce usmrtit. Podstatou uvedeného přečinu není
to, že pachatel skutečně chce poškozeného nebo jemu blízké osoby fyzicky
napadnout, zranit či usmrtit, ale to, že pouze chce, aby z toho měl poškozený
strach. Spáchání přečinu nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. l tr.
zákoníku je plně slučitelné jak s okolností, že cílem pachatele nebylo ublížení
na zdraví či usmrcení, tak i s okolností, že pachatel k takovému jednání
případně ani nebyl objektivně a subjektivně vybaven. To, že obviněný se jinak
obtížně pohyboval a používal berle, samo o sobě mohlo snižovat míru reálnosti
jeho výhrůžek, ale na druhé straně nelze pominout, že obviněný formuloval své
výhrůžky i tak, že si k jejich provedení někoho najme. Výrok o vině nemůže být
námitkami uvedenými v dovolání obviněného zvrácen.
Argumentace usnesením Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. 8 Tdo
1082/2011, je ve vztahu k posuzované věci nepřiléhavá. Citované usnesení se
týká skutkově zcela odlišné věci, v níž Nejvyšší soud zpochybnil naplnění
zákonného znaku přečinu nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. l
tr.zákoníku, pokud tímto znakem je způsobilost vzbudit důvodnou obavu o život
nebo zdraví, a to konkrétně způsobilost jednání, v jehož rámci obviněný na
vulgární nadávky poškozené reagoval v komunikaci s její sestrou jediným slovním
výrokem, že ji (poškozenou) zabije, ačkoli jinak usiloval o obnovení
partnerského vztahu s poškozenou, a nikoli o to, aby se ho bála, přičemž podle
zkušeností poškozené obviněný nebyl agresivní. V posuzované věci však nešlo jen
o nějaký jednorázový a ojedinělý projev, nýbrž o sérii nejméně 28 výhrůžných
dopisů, jimiž se míra výhrůžek a tím i míra obav poškozeného logicky
stupňovala, a to za situace, kdy obviněný chtěl dosáhnout toho, aby poškozený
měl strach. Jednání obviněného svou společenskou škodlivostí tudíž překročilo
meze, v nichž by mohlo být kvalifikováno jen jako přestupek proti občanskému
soužití (§ 49 odst. l zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění
pozdějších předpisů), a nabylo povahy vyloženě kriminálního činu.
Z toho je jasné, že napadené usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka v
Jihlavě není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení
skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i
odst. l písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. prosince 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec