7 Tdo 1544/2017-22
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 20. 12. 2017 dovolání
nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného M. R., proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. 4 To 193/2017, v
trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 66 T 51/2017 a
rozhodl takto:
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v
Ostravě ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. 4 To 193/2017, a rozsudek Okresního soudu v
Bruntále ze dne 26. 5. 2017, sp. zn. 66 T 51/2017.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená
rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Bruntále přikazuje,
aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 26. 5. 2017, sp. zn. 66 T
51/2017, byl obviněný M. R. uznán vinným přečinem křivého obvinění podle § 345
odst. 2 tr. zákoníku a přečinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého
posudku podle § 346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen za tyto trestné
činy a dále za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky, jímž byl uznán vinným
rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. 11. 2016, sp. zn. 65 T
207/2016, podle § 346 odst. 2 tr. zákoníku, § 43 odst. 2 tr. zákoníku k
souhrnnému trestu odnětí svobody na devět měsíců s tím, že výkon trestu odnětí
svobody byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba
byla podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na dva roky, a podle § 73 odst.
1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech
motorových vozidel na patnáct měsíců, přičemž podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku
byl zrušen výrok o trestu v rozsudku ze dne 18. 11. 2016 a další obsahově
navazující rozhodnutí.
Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu v Bruntále v podstatě v
tom, že obviněný M. R. ve dnech 13. 9. 2016 a 30. 9. 2016 v K., okr. B., před
policejním orgánem v trestním řízení vedeném proti J. G. pro přečin nedovolené
výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §
283 odst. 1 tr. zákoníku nejprve v rámci vysvětlení podle § 158 odst. 3 tr. ř.
a následně v rámci výslechu svědka podle § 101 odst. 1 tr. ř. vždy po řádném
poučení vědomě uvedl, že mu sušenou rostlinnou hmotu s obsahem
delta-9-tetrahydrocannabinolu v roce 2014 opakovaně předával J. G., přičemž
vyjádření obviněného ze dne 13. 9. 2016 vedlo k zahájení trestního stíhání J.
G., ačkoli při dalším vyšetřování obviněný M. R. přiznal, že si to vymyslel a
že uvedenou rostlinnou hmotu mu ve skutečnosti předal M. O.
Okresní soud v Bruntále na rozdíl od obžaloby neposoudil skutek též
jako přečin nadržování podle § 366 odst. 1 tr. zákoníku, což mu vytkl státní
zástupce, který podal odvolání v neprospěch obviněného a domáhal se toho, aby
Krajský soud v Ostravě po zrušení rozsudku uznal obviněného vinným v souladu s
obžalobou a nově mu uložil trest.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. 4 To
193/2017, bylo odvolání státního zástupce podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
Nejvyšší státní zástupce podal v neprospěch obviněného M. R. v zákonné
lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě. Výrok o zamítnutí
odvolání státního zástupce napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b
odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že skutek měl být správně posouzen také
jako přečin nadržování podle § 366 odst. 1 tr. zákoníku, a to vzhledem ke
zjištění, že obviněný ve svých tvrzeních, že drogu mu dal J. G., lhal proto,
aby „do toho nenamočil O.“. Nejvyšší státní zástupce vyjádřil názor, že toto
zjištění jasně ukazuje na naplnění znaků přečinu nadržování podle § 366 odst. 1
tr. zákoníku. Dovoláním se nejvyšší státní zástupce domáhal toho, aby Nejvyšší
soud zrušil jak napadené usnesení, tak rozsudek, aby zrušil také další obsahově
navazující rozhodnutí a aby přikázal Okresnímu soudu v Bruntále věc v potřebném
rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Obviněný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. napadené
usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Z odůvodnění rozsudku i napadeného usnesení je patrno zjištění soudů,
podle něhož obviněný M. R. v průběhu trestního stíhání J. G. po předchozím
opakovaném tvrzení, že drogu mu dal J. G., nakonec přiznal, že si to vymyslel,
že drogu mu ve skutečnosti dal M. O. a že „lhal proto, aby do toho O.
nenamočil“. Zároveň soudy konstatovaly, že toto slovní vyjádření nestačí k
naplnění znaků přečinu nadržování podle § 366 odst. 1 tr. zákoníku, a s odkazem
na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1504/2015,
argumentovaly tím, že znaky uvedeného přečinu lze naplnit jen aktivním
jednáním, jakým je např. poskytnutí prostředků k útěku pachatele, ukrývání
důkazů či rada při odstraňování důkazů. Soudy poukázaly na to, že jednání
obviněného takovou povahu nemělo a že šlo „spíše o pasivní jednání v podobě
opominutí“ (viz str. 5 odůvodnění rozsudku), a uvedly, že obviněný se o osobě
M. O. zmínil v souvislosti s opatřováním drogy a o tom, že M. O. byl přítomen
jízdám pro drogu a poskytoval na ni peníze (viz str. 3-4 napadeného usnesení).
S uvedenými úvahami a závěry soudů se Nejvyšší soud nemohl ztotožnit.
Přečinu nadržování podle § 366 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo
pachateli trestného činu pomáhá v úmyslu umožnit mu, aby unikl trestnímu
stíhání, trestu nebo ochrannému opatření nebo jejich výkonu.
Především nelze akceptovat názor, že jednání naplňující znaky přečinu
nadržování podle § 366 odst. 1 tr. zákoníku nemůže mít formu slovního
vyjádření. Argumentace usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 8
Tdo 1504/2015, na podporu uvedeného názoru je zjevnou dezinterpretací
citovaného rozhodnutí. Nejvyšší soud v tomto usnesení příkladmo uvedl, jakými
formami jednání lze zákonné znaky zmíněného trestného činu zejména naplnit,
aniž z okruhu těchto možností vyloučil verbální projevy. Ostatně naplnění
zákonných znaků trestného činu nadržování jednáním spočívajícím ve verbálním
projevu Nejvyšší soud výslovně připustil v usnesení ze dne 11. 9. 2013, sp. zn.
4 Tdo 692/2013, a senát rozhodující nyní o dovolání ve věci obviněného M. R.
nenašel žádný důvod k tomu, aby se od toho odchýlil, zvláště když skutkový
základ obou věcí je v podstatě shodný. Jednání obviněného M. R. přitom
vykazovalo dostatečně vysokou míru aktivnosti, protože se neomezovalo jen na
zamlčení nebo popření toho, že drogu mu poskytoval M. O., ale nabylo povahy
nepravdivého tvrzení, že drogu mu poskytovala jiná osoba, za kterou označil J.
G. Šance M. O., že pro poskytování drogy obviněnému nebude trestně stíhán,
tudíž byla evidentně vyšší, pokud obviněný za pachatele uvedeného jednání
výslovně označil někoho jiného.
Obviněný M. R. vysvětlil, proč lhal a nepravdivě označil J. G. za
osobu, která mu drogu poskytovala, přičemž uvedl, že „lhal proto, aby do toho
nenamočil O.“. Toto vyjádření vzhledem k jeho obsahu a okolnostem, za nichž
bylo učiněno, nelze rozumně interpretovat jinak než jako snahu obviněného M. R.
dopomoci M. O. k tomu, aby nebyl trestně stíhán pro jednání, které spočívalo v
tom, že „jinému opatřil omamnou nebo psychotropní látku“, a které tudíž
přicházelo v úvahu posoudit jako trestný čin nedovolené výroby a jiného
nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr.
zákoníku.
Okolnost, že obviněný M. R. se o osobě M. O. v kontextu s opatřováním
drogy zmínil, nevylučuje naplnění znaků přečinu nadržování podle § 366 odst. 1
tr. zákoníku posuzovaným jednáním obviněného M. R. Jde o to, že zákonný znak
„aby unikl trestnímu stíhání“ neznamená výlučně jen stav, kdy se pachatel zcela
vyhne trestnímu stíhání, ale též stav, při němž pachatel v trestním řízení
získá v důsledku nadržování výhodu spočívající např. v mírnější právní
kvalifikaci, v uložení mírnějšího trestu apod. Zmínka obviněného M. R. o
přítomnosti M. O. znamenala očividnou bagatelizaci skutečného jednání M. O. a
neumožňovala policii důvodně obvinit M. O. jako pachatele trestného činu
nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s
jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Jednání M. O., jak bylo povšechně a
neurčitě podáváno v údajích obviněného M. R., by v krajním případě mohlo být
při splnění dalších podmínek, které z údajů obviněného ani nevyplývaly,
kvalifikováno nanejvýš jen jako pomoc k tomuto trestnému činu.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že při právním posouzení skutku
uvedeného v obžalobě a zjištěného oběma soudy měl být skutek kvalifikován
správně též jako přečin nadržování podle § 366 odst. 1 tr. zákoníku.
Rozsudek Okresního soudu v Bruntále, v němž byla tato právní
kvalifikace skutku pominuta, je rozhodnutím, které spočívá na nesprávném
právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř. Napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, jímž bylo zamítnuto
důvodné odvolání státního zástupce, pak je rozhodnutím, které je vadné ve
smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce
zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, zrušil i rozsudek Okresního
soudu v Bruntále jako součást řízení předcházejícího napadenému usnesení,
zrušil také všechna další rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal
Okresnímu soudu v Bruntále, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl. Okresní soud v Bruntále ve věci znovu rozhodne, přičemž se bude řídit
právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1
tr. ř.).
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. prosince 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu