7 Tdo 164/2024

7 Tdo 164/2024-1164

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 3. 2024 o dovolání obviněného M. V. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 9. 2023, sp. zn. 7 To 119/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 8 T 103/2021, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. V. odmítá.

I. Stručné shrnutí dosavadního řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 21. 4. 2023, sp. zn. 8 T 103/2021, byl obviněný M. V. uznán vinným v bodu 1) přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku a v bodu 2) přečinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 tr. zákoníku. Za tuto trestnou činnost obviněnému podle § 227 tr. ř. nebyl uložen trest. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený AAAAA (pseudonym) odkázán s uplatněným nárokem na nemajetkovou újmu na řízení ve věcech občanskoprávních. Citovaným rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o vině obviněné V. V. v bodu 1) přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku a o trestu.

2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obvinění trestných činů dopustili jednáním spočívajícím v tom, že v XY obviněná v období nejméně od února 2019 do 14. 11. 2019 a obviněný do 6. 11. 2019, kdy byl zadržen a následně vzat do vazby, v bytě na adrese XY XY, a následně v bytě na adrese XY XY, kde bydlela obviněná s obviněným a nezletilými BBBBB (pseudonym) a CCCCC (pseudonym), kteří byli na základě rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. 99P 69/2012, svěřeni do výchovy a výživy obviněné a s nezletilým společným synem obviněných AAAAA, přičemž

1) oba obvinění neposkytovali dostatečnou péči nezletilému synovi AAAAA, nezajišťovali mu pravidelnou, pestrou a kaloricky bohatou stravu, nezletilý býval hladový, nezajistili pro nezletilého hygienicky vhodné prostředí, neboť se v bytě nacházelo velké množství koček, přičemž za této situace nedbali v domácnosti o dostatečnou hygienu, pokud jde o exkrementy zvířat, proto chodil nezletilý do školky zapáchající a rovněž špinavý, ani po upomínkách zaměstnankyň Úřadu městského obvodu XY, sociálního odboru, nepřijali obvinění žádná účinná opatření k nápravě, dále pak obviněná neposkytovala nezletilým CCCCC a BBBBB náležitě potřebnou lékařskou péči, komunikace s ní byla v tomto směru podle vyjádření dětské lékařky problematická, neposkytovala jim dostatečnou a výživnou stravu, nutnou k vývoji nezletilých, nedostávali pravidelnou snídani, svačiny do školy a pití, mnohdy za celý den dostávali k jídlu pouze odpoledne v 15:00 hod.

instantní polévku s chlebem či těstoviny, popř. špagety s kečupem, máslem, nebo pouze osolené těstoviny, takže poškození mívali hlad, nezajišťovala jim doma přípravu do školy, nezletilí chodili do školy nepřipravení, bez školních pomůcek, ve škole až do 28. 6. 2019 nechodili na obědy, jelikož nebyly obviněnou placeny, přičemž u BBBBB bylo podle vyjádření dětské lékařky patrné výživové zanedbání, neboť v době přijetí do Dětského diagnostického ústavu XY dne 15. 11. 2019, tedy v 10 letech věku, byl hubené postavy o výšce 120 cm a váze 18 kg, přičemž obviněná byla ze strany dětské lékařky opakovaně poučena o nutnosti dohledu nad pravidelnou, pestrou a kaloricky bohatou stravou, což nerespektovala, problematická byla z její strany i komunikace se školou, nerespektovala požadavky školy, nezletilý CCCCC zameškal v období od 19.

3. 2019 do 14. 11. 2019 celkem 194 hodin a nezletilý BBBBB ve stejném období celkem 225 hodin, přičemž všechny byly omluvené obviněnou, ne vždy však zdravotní stav nezletilých odůvodňoval absenci ve škole, dále pak nezajistila pro nezletilé hygienicky vhodné prostředí, kdy se v bytě nacházelo velké množství koček, přičemž za této situace nedbala v domácnosti o dostatečnou hygienu, pokud jde o exkrementy zvířat, proto chodili nezletilí do školy zapáchající, ani o upomínkách zaměstnankyň Úřadu městského obvodu XY, sociálního odboru, nepřijala obžalovaná žádná účinná opatření k nápravě,

2) obviněný M. V. nezletilého CCCCC nepřiměřeně fyzicky trestal tak, že jej opakovaně, nejméně v deseti případech udeřil otevřenou dlaní do oblasti hlavy, nejméně v jednom případě se jednalo o silný úder, prováděl mu pravidelně bolestivé chvaty v oblasti krku a páteře, rukou jej bolestivě mačkal na různých částech těla, tahal jej za vlasy, dále nutil nezletilého klečet na podlaze s nataženými pažemi a dlaněmi směrem nahoru, ve kterých držel krabici, ve které se nacházely knihy, ukládal mu nejméně třikrát až čtyřikrát týdně tělesný trest ve formě 50 kliků, což bylo nepřiměřené věku poškozeného, dále jej nutil v přesně nezjištěnou dobu v uvedeném období, v průběhu školního roku v době po vyučování, nejméně po dobu jednoho měsíce, k nepřiměřené fyzické zátěži při stavebních pracích ve svém zaměstnání, a to částečně i proti vůli nezletilého.

3. Proti tomuto rozhodnutí podal odvolání obviněný M. V. Krajský soud v Plzni odvolání obviněného usnesením ze dne 26. 9. 2023, sp. zn. 7 To 119/2023, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

II. Dovolání obviněného a vyjádření státní zástupkyně

4. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., přičemž u dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. upřesnil, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a současně ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

5. Obviněný především popřel, že by se dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu, popis skutku neodpovídá provedenému dokazování a současně nesouhlasil s jeho právní kvalifikací, neboť i pokud by byla pravda to, co je mu kladeno za vinu, tak uvedené jednání nenaplňuje zákonné znaky skutkových podstat obou dovozovaných přečinů. Byla rovněž porušena zásada subsidiarity trestní represe.

6. Pokud jde o fyzické tresty nebo pohlavek vůči nezletilému CCCCC, nenaplňují takové útoky kritérium vyššího stupně hrubosti, trvalosti nebo bezcitnosti. Navíc poukázal na rozpory v tom, co nezletilí CCCCC a BBBBB uváděli při výslechu (podání vysvětlení) a při výslechu u hlavního líčení, jejich výpovědi shledal i rozpornými vzájemně. Zdůraznil, že větší pohlavek, který byl zjištěn, byl za vulgární vyjadřování a jiné prohřešky, a to i vůči matce. Stav nezletilého AAAAA byl podle obviněného normální a nebylo prokázáno, co tvrdila pěstounka Z. P. (nutnost logopedie, ekzém, špatné držení těla). Jako rodiče společně se spoluobviněnou spolupracovali s lékaři i školkou a o AAAAA se v rámci svých možností a schopností starali. Jestliže byly zjištěny určité nedostatky v hygieně nebo výchově, nelze je označit za ohrožení výchovy dítěte v takové intenzitě, aby šlo o jednání trestné. Dostačujícím řešením pro nezletilého a současně dostatečným trestem pro rodiče bylo odebrání nezletilého z péče matky (on sám již byl ve výkonu trestu odnětí svobody).

7. Dále obviněný soudům vytkl, že nebyly provedeny navrhované důkazy, které byly pro objasnění věci zásadní. Zejména šlo o výslech svědkyně V. S., která v odebrání dětí z rodiny hrála zásadní roli, neboť to byla ona, kdo podal podnět na Policii České republiky. Dokud případ nepřebrala ona, probíhaly kontroly OSPOD, avšak nebylo uvažováno o tak krajním řešení, jako je odebrání dětí. Dále absentuje výslech manželů J. S. a R. S., neboť právě oni učinili 11. 12. 2019 ohlášení na OSPOD, přičemž obviněný měl za to, že jejich motivem bylo získat nezletilé chlapce do své péče, když o ně jevili zájem na církevních akcích. Soudům se nepodařilo tyto osoby dohledat, nicméně nevyčerpaly všechny možnosti pro jejich nalezení. Měl být rovněž vyžádán kompletní spis OSPOD ve věci nezletilých, ač se soud spokojil s kopiemi. Soud se nezabýval tím, že u nezletilých nebyla provedena lékařská prohlídka bezprostředně po jejich odebrání z rodiny, byť se tak podle zpráv OSPOD stalo. Tento rozpor nebyl soudem objasněn. Proto absentuje věrohodný důkaz o zdravotním stavu chlapců v okamžiku odebrání, pokud jde o případná zranění, známky týrání, hladovění, či známky zanedbání u nezletilého AAAAA.

8. Podle obviněného se soud nesprávně vypořádal s výslechem svědkyně Z. P., pokud její výpověď vzal za zcela věrohodnou. Soudy měly vzít v potaz, že nezletilý AAAAA byl prvním dítětem svěřeným do její přechodné pěstounské péče, přičemž její životní úroveň a standardy byly diametrálně odlišné od životní úrovně rodiny nezletilého. Pohled pěstounky tak byl v tomto ohledu zkreslený, vše vnímala kritičtěji a popisovala dramatičtěji, než byl stav ve skutečnosti. Tomu nasvědčuje i skutečnost, že nezletilý AAAAA byl v pravidelném kontaktu s praktickou lékařkou MUDr. Janou Buvalovičovou a podle jejích záznamů (před odebráním dítěte z péče rodičů) nevykazoval známky zanedbání, neměl celé tělo pokryté ekzémem, neměl křivé držení těla a nebyla mu zatím doporučena logopedie.

9. Soudy také uvěřily výpovědím nezletilých CCCCCC a BBBBB, ačkoli jejich výpovědi jsou diametrálně odlišné v přípravném řízení a u hlavního líčení. S tímto rozporem se soudy vypořádaly pouze tím, že původní výpovědi jsou procesně nepoužitelné. Odlišné výpovědi však naznačují, že nezletilí jsou schopni výpovědi měnit podle své současné situace a v čem aktuálně spatřují svůj prospěch (v tomto případě uškodit obviněnému a chránit matku). Důkazem nevěrohodnosti výpovědi nezletilých je situace, kdy byli svěřeni do péče biologického otce a vypovídali, že je fyzicky týral, a otec to popřel. O zkreslenosti svědčí např. i tvrzení nezletilých, že obviněný bral jejich matce invalidní důchod, což je v rozporu s výpovědí svědka J. Š., který měl povědomí o tom, že si obviněná V. V. ponechávala invalidní důchod pro své potřeby.

10. Dále obviněný namítal, že nebylo provedeno znalecké zkoumání ve vztahu k jeho osobě (psychologické k posouzení jeho osobnosti a jeho schopnosti pečovat o nezletilé). Soud tomuto návrhu nevyhověl a vycházel pouze z listinného důkazu, tedy z posudku vyhotoveného MUDr. Janou Fritzovou v jiné jeho trestní věci. Tento posudek však byl vypracován za jiným účelem.

11. Soud rovněž pochybil, pokud neprovedl revizní znalecké posudky k posudkům MUDr. Jany Fritzové a PhDr. et Mgr. Blanky Šestákové, které byly vypracovány k osobě spoluobviněné. Obviněný namítl podjatost obou znalkyň, neboť první z nich jej zkoumala v rámci jiného trestního řízení a druhá znalecky zkoumala nezletilého AAAAA. Každá z nich byla tedy ovlivněna svými poznatky z předchozího znaleckého zkoumání jiných členů rodiny. Jejich závěry tak nejsou objektivní a nemohou být podkladem pro trestní řízení. Výslech obou znalkyň navíc považoval za zmatečný, neboť obě znalkyně odpovídaly na položené dotazy současně, resp. jedna vstupovala do výpovědi té druhé.

12. Nakonec nesouhlasil s tím, že nezletilého CCCCC nutil pracovat na stavbě a že se jednalo o nepřiměřenou fyzickou zátěž. Zdůraznil, že nezletilý s ním byl na stavbě v době, kdy byla jeho matka (spoluobviněná) v nemocnici, on musel pracovat a nechtěl nezletilé nechávat samotné doma, proto trávili čas na stavbě. K žádné práci je nenutil, pouze nezletilý CCCCC měl možnost si nějakou práci dobrovolně vyzkoušet. Kriminalizace takového jednání je absurdní. Doplnil, že většinu péče o domácnost a nezletilé zajišťovala V. V., která nepracovala a byla celý den doma. On se snažil vydělávat peníze, aby mohl uživit rodinu, platit nájem a splácet dluh za nezletilého CCCCC, který způsobil poškozením vozidla.

13. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Plzni a přikázal věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, případně navrhl, aby Nejvyšší soud sám ve věci rozhodl tak, že by jej podané obžaloby zprostil.

14. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný správně označil dovolací důvody a jím uplatněná argumentace jim odpovídá. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl podle ní uplatněn ve všech třech jeho zákonných alternativách, neboť namítá zjevný rozpor skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, zmiňuje i procesně nepoužitelné důkazy, za které označil znalecké posudky vypracované podjatými znalkyněmi, stejně tak jako upozornil na kategorii opomenutých

důkazů. Nesprávné právní posouzení skutku obviněný spatřoval v porušení zásady subsidiarity trestní represe stanovené v § 12 odst. 2 tr. zákoníku s tím, že jeho jednání nedosáhlo intenzity trestného činu, a to mimo jiné z toho důvodu, že fyzické tresty nezletilého CCCCC byly vždy vázány na jeho výchovné prohřešky. Zpochybnil, že by mohl být spoluodpovědný za výchovné selhání u nezletilého AAAAA, neboť zásadní podíl na jeho výchově měla spoluobviněná V. V.

15. Státní zástupkyně však v projednávané věci neshledala vadu zjevného nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními. Hodnotící úvahy soudů splňují požadavky formulované v ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř., nepříčí se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Odlišný názor obviněného na hodnocení důkazů soudy, není možné označit za zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a z nich dovozenými skutkovými zjištěními.

16. Pokud jde o namítanou podjatost znalkyň MUDr. Jany Fritzové a PhDr. et Mgr. Blanky Šestákové, státní zástupkyně poukázala na ustanovení § 105 odst. 3 tr. ř., podle něhož je možné proti osobě znalce vznést námitky z důvodu podjatosti, pro který je vyloučen z podání znaleckého posudku podle zvláštního zákona. Uvedeným zákonem byl v předmětné době zákon č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech. Dále poukázala na ustanovení § 18 tohoto zákona, který stanový podmínky, ze nichž znalec nesmí provést znalecký úkon a konstatovala vysokou odbornost znalkyň a skutečnost, že by se porušením dopustily protiprávního jednání. Ani správnost znaleckého posudku vypracovaného v předcházející věci obviněného nebyla zpochybněna. Znalkyně nevycházela ze svých subjektivních pocitů, ale využila ustálených diagnostických postupů, které podrobně popsala v písemném znění svého znaleckého posudku i následně při svém výslechu v hlavním líčení. Zdůraznila, že podjatost znalce musí vyplývat z konkrétních zjištění, nikoli z ničím nepodloženého paušálního konstatování podjatosti. Předcházející znalecký posudek znalkyně, který podala v jiné trestní věci obviněného, byl proveden v projednávané věci procesně přípustným způsobem jako listinný důkaz a soud prvního stupně z něj oprávněně vycházel v rámci svého rozhodnutí. Oběma znalkyním nic nebránilo provést znalecké zkoumání spoluobviněné V. V. Státní zástupkyně uzavřela, že znalkyně není automaticky vyloučena z podání znaleckého posudku pouze proto, že se vyjadřovala k osobě obviněného v jeho předcházející trestní věci. Důvodem pro vyloučení znalkyně by byla až konkrétní zjištění vyvolávající pochybnosti o její nepodjatosti.

17. V posuzované trestní věci neshledala státní zástupkyně ani existenci tzv. opomenutých důkazů. Pokud soudy důkazy k návrhu obviněného neprovedly, každým z nich se důsledně zabývaly (bod 54. rozhodnutí soudu prvního stupně). Zejména se soudy vyjádřily k návrhu na vyžádání kompletního spisu OSPOD ve věci nezletilých, který shledaly nadbytečným, neboť měly k dispozici veškeré podstatné zprávy a dokumenty, jež se tohoto případu týkaly. Neignorovaly fakt, že lékařská prohlídka dětí bezprostředně po jejich odebrání z rodiny nebyla provedena, což označily za chybu, avšak uvedly, že jejich stav byl zřejmý z dalších provedených důkazů. Stejně tak ohledně námitky neprovedení revizního znaleckého posudku na posudek znalkyň MUDr. Jany Fritzové a PhDr. et Mgr. Blanky Šestákové k osobě obviněné V. V., soudy zdůraznily, že neshledaly pochybení ve správnosti závěrů uvedených znalkyň a opatření dalšího znaleckého posudku označily za nepotřebné.

18. Státní zástupkyně rovněž neshledala porušení ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku, v němž je vyjádřena zásada subsidiarity trestní represe. Pokud jde o přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku, došlo k závažnému porušení povinnosti pečovat o nezletilého AAAAA. Upozornila na ustanovení § 858 o. z. s tím, že povinnost ochraňovat dítě a pečovat o něj mají rodiče oba, nikoliv pouze jeden z rodičů, a to bez ohledu na věk dítěte. Obviněný byl odsouzen za to, že nezletilý AAAAA měl nedostatečnou stravu, býval hladový, docházelo k zanedbání hygieny, resp. k tomu, že se pohyboval v hygienicky nevhodném prostředí, takže dokonce chodil do školky špinavý, zapáchající a zanedbaný. Veškeré tyto aspekty musel obviněný jako otec dítěte žijící s ním ve společné domácnosti vnímat, a to i pokud o nezletilého celodenně nepečoval. Míra jeho odpovědnosti v daném ohledu je totožná jako u spoluobviněné V. V. Státní zástupkyně zdůraznila, že v posuzované trestní věci nedochází k trestnímu postihu obviněného z důvodů sociálních, ale z toho důvodu, že tuto situaci svým přístupem a laxností sami zavinili a následně neřešili, a to i přesto, že jim byla nabízena a poskytována v tomto ohledu pomoc.

19. Státní zástupkyně neshledala pochybení ani pokud jde o právní kvalifikaci jednání obviněného jako trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 tr. zákoníku, neboť jednání obviněného vůči nezletilému CCCCC nese charakteristické rysy týrání, protože míra intenzity trestání poškozeného překročila únosnou mez. Tresty nelze mít za přiměřené, a to ani pokud by se nezletilý nechoval vždy podle představ obviněného. V této souvislosti státní zástupkyně poukázala na usnesení Nejvyššího soudu pod sp. zn. 8 Tdo 679/2019 uveřejněné pod č. 34/2020 Sb. rozh. tr., podle něhož u trestného činu týrání svěřené osoby podle § 198 tr. zákoníku, je-li týranou osobou dítě, je pro naplnění znaků týrání třeba vždy posuzovat konkrétní povahu a důraznost použitých opatření a výchovných metod, intenzitu, s níž je působeno na fyzickou nebo psychickou integritu dítěte. Pokud obviněný po dobu tři čtvrtě roku nepřiměřeně fyzicky trestal nezletilého CCCCC způsoby popsanými v obžalobě pak takové jednání pojem týrání naplňuje. Státní zástupkyně uzavřela, že obviněný nepřistupoval k fyzickým trestům jako ke krajní možnosti účinné korekce nežádoucího chování, ale jednalo se o výchovnou metodu v rodině, která nebyla láskyplně nastavená.

20. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

21. Toto vyjádření bylo zasláno obhájkyni obviněného k možné replice, čehož však do dne rozhodnutí Nejvyššího soudu nebylo využito.

III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování

22. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§ 265c tr. ř.) shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

23. Dále je nutné zmínit, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Bylo tudíž namístě posoudit, zda v dovolání tvrzené důvody odpovídají důvodům zařazeným v citovaném ustanovení. Přitom nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.

24. Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

25. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Konkrétně pak u tohoto dovolacího důvodu uplatnil obviněný jeho alternativu první a třetí.

26. Uvedený dovolací důvod se vztahuje ke skutkovým zjištěním, respektive k procesnímu postupu soudů v důkazním řízení. Cílem zařazení tohoto dovolacího důvodu s účinností od 1. 1. 2022 byla kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, podle níž bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech přezkoumat i procesní postup orgánů činných v trestním řízení a skutková zjištění soudů, i když takové dovolací námitky neodpovídaly žádnému ze zákonem dříve vymezených dovolacích důvodů, a to v zásadě tehdy, pokud se v důkazním řízení vyskytla alespoň jedna ze tří skupin vad, jež mohly mít za následek porušení práva na spravedlivý proces.

První skupinu tvořily takzvané opomenuté důkazy, tedy jestliže soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvořily případy, v nichž důkaz, respektive jeho obsah, nebyl získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí skupinu pak tvořily případy tzv. extrémního (zjevného) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna.

Jde o svévolné hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, zejména případy tzv. deformace důkazu. Tento stav nicméně mohl být shledán jen tehdy, pokud by skutková zjištění soudů vůbec neměla v důkazech obsahový podklad, případně pokud by byla dokonce opakem toho, co bylo obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. Extrémní nesoulad ale nebyl založen jen tím, že z různých verzí skutkového děje se soudy nižších stupňů přiklonily k verzi uvedené v obžalobě, pokud svůj postup přesvědčivě zdůvodnily (např. nález Ústavního soudu ze dne 10.

7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14). Již z logiky věci plynulo, že se tyto judikaturou vymezené vady musely vztahovat k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu.

27. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je v daném případě určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí při uplatnění tohoto dovolacího důvodu vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

IV. Důvodnost dovolání

28. K předložené dovolací argumentaci Nejvyšší soud předně uvádí, že ji obviněný postavil na obdobných námitkách jako svoji dřívější obhajobu, kterou vtělil také do svého řádného opravného prostředku – odvolání (přičemž se z velké části jedná o doslovně totožný obsah), námitkami se tedy zabývaly a vypořádaly se s nimi oba soudy činné dříve ve věci. Tuto skutečnost ostatně ani obviněný nesporoval, avšak byl i nadále – v části předložené argumentace – zejména přesvědčen, že závěry soudů neobstojí. Uvedená tvrzení opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., přičemž dále již v dovolání neurčil, který z dovolacích argumentů podřazuje pod ten, který z dovolacích důvodů.

29. Část dovolací argumentace nicméně lze podřadit především pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (a to ve dvou výše zmíněných jeho alternativách, kterými je jednak dovozován zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění, určujících pro naplnění znaků trestného činu, s obsahem provedených důkazů, a jednak ve vztahu k nim dovozováno nedůvodné neprovedení navrhovaných podstatných důkazů).

30. Pokud jde o první alternativu, podstatou dovolání obviněného bylo jeho přesvědčení, že skutková zjištění učiněná soudy nevyplývají z provedeného dokazování. Brojil přitom zejména proti věrohodnosti výpovědí poškozených nezletilých BBBBB a CCCCC, kterým soudy neměly uvěřit a měly více prověřit, zda mluví pravdu či si mohou vymýšlet, v této souvislosti provedl vlastní hodnocení jejich výpovědí, které sám interpretoval jako učiněné ve snaze mu ublížit a chránit matku. Brojil také proti věrohodnosti výpovědi svědkyně Z. P., která jako nezkušená pěstounka mohla hodnotit stav nezletilého AAAAA příliš kriticky a dramaticky. Rovněž nesouhlasil s tím, že by poškozeného nezletilého CCCCC nutil pracovat na stavbě, a tím ho nepřiměřeně zatěžoval.

31. Nejvyšší soud však k tomu především konstatuje, že z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je zjevné, že si byl vědom důkazní situace a přiléhavě popsal, jak hodnotil provedené důkazy, jejichž rozsah byl pro náležité objasnění věci dostačující, a k jakým závěrům dospěl. Je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, odpovídajícím ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř., a učiněnými skutkovými zjištěními i následnými právními závěry. Nelze tedy tvrdit, že by skutková zjištění postrádala obsahovou spojitost s důkazy, nevyplývala z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo že by byla opakem toho, co je obsahem provedených důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna.

Ani odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nevybočilo z mezí daných ustanovením § 125 odst. 1 tr. ř., tudíž mu nelze vytýkat svévoli. Soud odvolací se pak v odůvodnění svého rozhodnutí zcela jasně ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně a argumentaci soudu prvního stupně rozvinul. Beze zbytku se vypořádal s odvolacími námitkami obviněného, když vystihl podstatu trestného jednání obviněného.

32. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Navíc Nejvyššímu soudu jako dovolacímu soudu obecně nenáleží zasahovat do hodnocení důkazů učiněného soudy v předchozím řízení; to se totiž řídí především zásadou volného hodnocení důkazů, která uznává orgánům činným v trestním řízení jistou hodnotící diskreci, do níž obecně nemají další soudy v přezkumném řízení zasahovat. Přesto lze k námitkám obviněného vztahujícím se k bodu 1) výroku o vině a týkajícím se věrohodnosti výpovědi nezletilých BBBBB a CCCCC konstatovat, že je zřejmé, že tato otázka byla v provedeném řízení soudy zvažována, neboť se soudy byly vědomy okolností případu a vzhledem k tomu hodnotily výpovědi nezletilých pečlivě samostatně i ve vztahu k ostatním ve věci provedeným důkazům, přičemž procesně použitelné výpovědi nezletilých BBBBB a CCCCC z hlavního líčení shledaly věrohodnými, neboť byly v souladu s dalšími ve věci provedenými důkazy (zprávy OSPOD, výpovědi spoluobviněné V.

V., četné zprávy ze školy, kterou nezletilí navštěvovali, zprávy ošetřující dětské lékařky MUDr. Jany Buvaličové, výpovědi svědka J. Š. a další). Na základě všech ve věci provedených důkazů bylo možno vytvořit jasnou představu neutěšeného prostředí, v němž nezletilé děti (BBBBB, CCCCC a AAAAA) žily a ve kterém zjevně nebyly uspokojovány jejich základní potřeby (jídlo, bezpečné a hygienické prostředí, potřeba školních pomůcek), přičemž nebyly uspokojovány ani jejich psychologické potřeby, neboť žily v nepodnětném prostředí způsobujícím stagnaci jejich psychického vývoje.

Ze zprávy OSPOD vyplynuly četné návštěvy jejich pracovnic v domácnosti obviněných, ze zprávy ze školky, kterou nezletilý AAAAA navštěvoval, bylo zřejmé, v jakém zanedbaném stavu nezletilý školku navštěvoval (špinavý, zapáchající, hladový) a bylo z ní možné vysledovat velice obtížnou komunikaci s obviněnými ohledně podnětů k nápravě. Z výpovědí nezletilých BBBBB a CCCCC, bratrů nezletilého AAAAA, bylo možno zjistit, v jakém prostředí také jejich nejmladší bratr spolu s nimi žil, v neposlední řadě soudy mohly ověřit vypovídací hodnotu všech uvedených důkazů i výpovědí svědkyně Z.

P., pěstounky, jíž byl nezletilý AAAAA předán do přechodné pěstounské péče. Nelze v tomto směru přisvědčit námitce obviněného, že by výpověď této svědkyně měla být devalvována skutečností, že AAAAA byl prvním dítětem, které jí bylo do pěstounské péče svěřeno a popisovala proto vše dramatičtěji a kritičtěji, naopak sdělení této svědkyně bylo zcela v souladu se všemi provedenými důkazy a dokreslovalo to, co bylo již zřejmé i z jiných provedených důkazů, a to zanedbaný stav nezletilého AAAAA žijícího do té doby evidentně v prostředí odporujícímu potřebám dětí, jeho návyky, strach o jídlo apod.

33. Také pokud jde o skutek popsaný v bodu 2) výroku o vině, vycházely soudy z výsledků provedeného dokazování, v němž braly do úvahy všechny zajištěné důkazy. Vycházely zejména z věrohodné výpovědi nezletilého CCCCC a jeho bratra nezletilého BBBBB, vypovídající o násilném jednání obviněného vůči nezletilému CCCCC spočívajícímu v pravidelných bolestivých chvatech či mačkání do oblasti zad, páteře nezletilého a úderech do oblasti hlavy. Z výpovědi nezletilého CCCCC pak vycházely soudy také pokud jde o obviněným konkrétně zpochybňované vykonávání nepřiměřených stavebních prací v zaměstnání obviněného, které nezletilý CCCCC na pokyn obviněného (nikoli jen dobrovolně) vykonával. V této souvislosti je možno poukázat na bod 50. odůvodnění rozhodnutí okresního soudu, v němž se zřetelně konstatuje, že k nedobrovolným pracím nezletilého docházelo v době školní docházky (nikoli v době prázdnin, kdy byla obviněná V. V. hospitalizována, jak se snažil tvrdit obviněný). Skutečnost, že k nepřiměřeným stavebním pracím nezletilého docházelo v běžném školním roce, potvrzují rovněž zprávy ze školy, kterou nezletilí BBBBB a CCCCC navštěvovali. Z výpovědí nezletilých CCCCC a BBBBB soudy rovněž vycházely při svých závěrech o nepřiměřeném fyzickém trestání nezletilého CCCCC (tělesné tresty ve formě klečení s nataženýma rukama se zátěží, kliky) ze strany obviněného, o jehož dlouhodobosti, intenzitě a neakceptovatelnosti nemůže být sporu.

34. Je proto nutné uzavřít, že skutková zjištění, tak jak jsou popsána v bodech 1) a 2) skutkové věty výroku o vině rozhodnutí soudu prvního stupně, byla dovozena v souladu s provedenými důkazy, a nebyla postavena toliko na výpovědích nezletilých poškozených BBBBB a CCCCC (které obviněný sporoval, avšak soudy je shledaly věrohodnými), či na výpovědi svědkyně Z. P., ale s přihlédnutím k celému komplexu důkazů. S ohledem na to Nejvyšší soud neshledal žádný, natož zjevný, nesoulad mezi skutkovými závěry soudů a obsahem provedených důkazů. Skutková zjištění mají oporu v důsledném vyhodnocení provedených důkazů, a nejsou s nimi v žádném, natož zjevném rozporu.

35. Pokud obviněný v této souvislosti s odkazem na třetí alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. brojil proti tomu, že soudy neprovedly jím navrhované důkazy, a to výslechem V. S., pracovnice OSPOD, výslechem J. a R. S., kompletním spisem OSPOD, revizním znaleckým posudkem na osobu spoluobviněné V. V., či znaleckým posudkem na jeho osobu, Nejvyšší soud k tomu sděluje, že obecně dokazování není bezbřehé, nýbrž je limitováno zjištěním skutkového stavu, o kterém neexistují důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, jenž je pro rozhodnutí nezbytný. Soud proto nemusí realizovat všechny důkazní návrhy, které strany učiní (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 7 Tdo 171/2023). Jak pak dovodil Ústavní soud (nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, uveřejněné pod č. 32/2004 Sb. n. a u.), k neakceptování důkazního návrhu obviněného lze přikročit z následujících (alternativních) důvodů. Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.

36. Nejvyšší soud především shledal, že oba soudy ve věci činné se návrhy obviněného na doplnění dokazování zabývaly [již z podstaty věci se tedy nejedná o tzv. opomenuté důkazy ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], přičemž oba soudy shledaly provedení navržených důkazů nadbytečným.

37. Pokud jde o výslech svědkyně V. S., pracovnice OSPOD, je zřejmé, že se nejednalo o jedinou pracovnici OSPOD, která s rodinou přišla do styku a popisovala stav jejich domácnosti a dětí. Tyto skutečnosti vyplývají dostatečně přesvědčivě ze zpráv OSPOD, které byly v trestním řízení provedeny jako důkaz a soudy tak zcela oprávněně shledaly důkaz výpovědí této svědkyně za nadbytečný. Rovněž pokud jde o návrh obviněného na provedení důkazu výpovědí svědků J. a R. S., shledaly je soudy nadbytečným, navíc se jednalo o osoby, které se soudu nepodařilo kontaktovat, jejich pobyt byl neznámý a současně patřily do okruhu osob kolem církve, jež rodině pomáhala a z tohoto okruhu již soud výpovědi svědků měl k dispozici. Oprávněně tudíž soudy uzavřely, že by výpověď těchto svědků nepřinesla nic nového. Námitka obviněného, že J. a R. S. učinili oznámení na OSPOD, neboť sami chtěli získat nezletilé chlapce do své péče, je pouhou spekulací obviněného a žádný důkaz této snaze svědků nenasvědčuje. Do stejné skupiny důkazů patří nepochybně rovněž návrh obviněného na doplnění dokazování kompletním spisem OSPOD, protože trestní spis obsahuje řadu zpráv tohoto orgánu, které byly pro rozhodnutí soudu dostačující.

38. Pokud jde o návrh obviněného na vypracování revizního znaleckého posudku k posudkům MUDr. Jany Fritzové a PhDr. et Mgr. Blanky Šestákové, které byly vypracovány na osobu spoluobviněné V. V. Nejvyšší soud především uvádí, že tento znalecký posudek nesouvisí s trestnou činností, jež je kladena za vinu obviněnému a není proto zcela jasné, k ověření či vyvrácení jakých skutečností týkajících se obviněného by mohl revizní posudek sloužit. Z průběhu trestního řízení je však zřejmé, že pro vypracování dalšího, tedy revizního znaleckého posudku nebyly dány žádné důvody, neboť nevznikly pochybnosti o správnosti již pořízeného (zmíněného) posudku, který současně nebylo namístě považovat za nejasný ani neúplný. Jak uvedla také státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření, nevznikly rovněž pochybnosti o podjatosti znalkyň při vypracovávání znaleckého posudku na osobu spoluobviněné V. V., které by těmto znalkyním bránily ve zpracování znaleckého posudku, ačkoli již dříve vypracovávaly znalecké posudky na jiné členy téže rodiny. Pokud obviněný dále namítal, že na jeho osobu nebyl v tomto trestním řízení zpracován znalecký posudek zaměřený na řešení otázek týkajících se jeho schopností dostát rodičovským povinnostem, lze uvést, že v souladu s trestním řádem byl v tomto trestním řízení jako listinný důkaz proveden znalecký posudek z jiného (souběžného) trestného řízení, přičemž lze dodat, že jde jednak o možnou soudní praxi a jednak je třeba zdůraznit, že soudy své závěry o vině obviněného založily z velké části na důkazech jiných než na znaleckém zkoumání.

39. Z výše uvedeného je zřejmé, že k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedošlo a námitky obviněného pod něj podřaditelné jsou zjevně neopodstatněné.

40. Podstatou právních námitek obviněného, které bylo možné opřít o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., bylo přesvědčení obviněného, že i pokud by byla pravda to, co je mu kladeno za vinu, zjištěné jednání nenaplňuje zákonné znaky trestných činů ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku a týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 tr. zákoníku, a navíc byla porušena zásada subsidiarity trestní represe. Nejvyšší soud se těmito námitkami podřaditelnými pod citovaný dovolací důvod zabýval, avšak shledal je zjevně neopodstatněnými.

41. Pokud jde o jednání popsané v bodu 1), přečinu ohrožení výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo byť i z nedbalosti (u obviněného bylo nicméně shledáno úmyslné zavinění), ohrozí rozumový, citový nebo mravní vývoj dítěte tím, že závažným způsobem poruší svou povinnost o ně pečovat nebo jinou svou důležitou povinnost vyplývající z rodičovské zodpovědnosti.

42. Tento přečin má povahu konkrétního ohrožovacího deliktu, jehož následek spočívá v ohrožení rozumového, citového nebo mravního vývoje dítěte. Není třeba, aby fakticky došlo k poruše v rozumovém, citovém či mravním vývoji dítěte. Již proto námitky obviněného, že stav nezletilého AAAAA byl normální a nebyla prokázána tvrzení svědkyně Z. P. (vadné držení těla, nutnost logopedie atd.), nejsou relevantní, neboť podstatné je ohrožení. Dále Nejvyšší soud uvádí, že péče o dítě patří k nejdůležitějším povinnostem rodičů ve vztahu k dítěti, je vedle ostatních povinností vyplývajících z rodičovské péče vymezena v § 858 o.

z., a představuje nejvýznamnější oprávnění i povinnosti se zřetelem na zabezpečení výchovy dítěte v nejobecnějším měřítku, povinnosti a práva rodičů, které spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění. Péče o dítě vzniká narozením dítěte a zaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti.

Trvání a rozsah rodičovské odpovědnosti může změnit jen soud. Takto vymezená péče je tedy chápána široce tak, aby zahrnovala zajištění všech nejen základních, ale i se zřetelem na harmonický vývoj dítěte, dalších významných potřeb. Zajištěním mravního a citového vývoje se rozumí mimo jiné právo, ale zejména povinnost rodiče vytvořit podmínky a dbát na to, aby si dítě osvojilo řádné sociální vztahy k ostatním členům své rodiny, ale i jiným osobám. Podstatou této povinnosti je u dětí vytvořit normy chování odpovídající společenským normám a zajistit jejich dodržování i v rámci rodiny (viz ŠÁMAL, P.

a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 2509).

43. V případě obviněného M. V. (i spoluobviněné V. V., neboť povinnost ochraňovat dítě a pečovat o něj mají oba rodiče) evidentně došlo k závažnému a dlouhodobému porušení povinnosti pečovat o nezletilého AAAAA. Podle skutkových zjištění soudu se AAAAA v domácnosti obviněných nedostávalo dostatečné stravy (ani pravidelné ani vyvážené), býval hladový (v podstatě se mu deformoval vztah ke stravě), docházelo k zanedbání hygieny, pohyboval se v hygienicky nevhodném prostředí (ačkoli byli obvinění často ze strany OSPOD upozorňováni, byly hygienické podmínky v domácnosti dlouhodobě neřešené), takže AAAAA chodil do školky špinavý, zapáchající a zanedbaný. Tyto podmínky musel obviněný jako otec dítěte žijící s ním ve společné domácnosti vnímat, avšak je neřešil, sám na péči o dítě rezignoval. Je zřejmé, že se obviněný nemohl své povinnosti vůči nezletilému synovi zprostit ani odkazem na to, že on vydělával peníze a péče o dítě byla starost obviněné V. V. Obviněný tak svým jednáním a celkovým dlouhodobě neudržitelným přístupem k péči o nezletilého syna AAAAA (neboť se svým celkovým chováním podílel na vytvoření prostředí, které odporovalo potřebám správného vývoje dítěte) naplnil znaky skutkové podstaty uvedeného přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 tr. zákoníku a námitky obviněného jsou v tomto směru zjevně neopodstatněné.

44. Nejvyšší soud rovněž nemá pochybnosti o naplnění znaků skutkové podstaty přečinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 tr. zákoníku u skutku popsaného v bodu 2) výroku o vině soudu prvního stupně. Týrání je zlé nakládání s osobou blízkou nebo jinou osobou žijící s pachatelem ve společném obydlí vyznačující se vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti a určitou trvalostí, které tato osoba pociťuje jako těžké příkoří (srov. rozhodnutí publikované pod č. 20/2006 Sb. rozh. tr.). Vyznačuje se určitou trvalostí, přičemž dosahuje takové intenzity, aby bylo způsobilé vyvolat stav, který týraná osoba pociťuje jako těžké příkoří. Opodstatněnost závěru, že týraná osoba pociťuje jednání pachatele jako těžké příkoří, je nutné posuzovat podle srovnatelných případů. Pro naplnění tohoto znaku není rozhodné, zda nastal následek na fyzickém nebo duševním zdraví týrané osoby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 7 Tdo 40/2018).

45. Zlé nakládání s osobou nezletilého CCCCC je přitom nutno chápat v celkovém kontextu (nikoli posuzovat jednotlivé útoky na nezletilého, jak činí obviněný v dovolání). Pokud obviněný po dobu bezmála jednoho roku nepřiměřeně fyzicky trestal nezletilého CCCCC tím, že jej udeřil otevřenou dlaní do oblasti hlavy, a to nejméně v deseti případech, prováděl mu bolestivé chvaty a mačkání v oblasti krku a páteře, tahal jej za vlasy a nutil jej klečet na podlaze s nataženými pažemi, ve kterých držel krabici s knihami, jako trest musel i několikrát týdně udělat padesát kliků a nutil jej k nepřiměřené fyzické zátěži, tím že jej po dobu jednoho měsíce nechal pracovat na stavbě (ve svém zaměstnání), uvedené jednání nepochybně pojem týrání naplňuje a míra intenzity trestání nese znaky týrání. Zlé nakládání přitom nezletilý pociťoval jako příkoří, bál se, z jeho výpovědi vyplývá, že obviněnému říkal, ať to nedělá, že ho to bolí, dokonce se snažil bránit, avšak to obviněný ještě přidal na síle. Nezletilý byl nucen s ohledem na svůj věk setrvat v domácnosti s obviněným. Pokud jde o nucení k dělání kliků vypověděl, že si na takové nakládání s ním zvykl. S ohledem na svůj věk neměl možnost úniku.

46. Nejvyšší soud tak za správnou považuje i užitou právní kvalifikaci. Pro intenzivní, dlouhodobé a neakceptovatelné jednání obviněného u obou skutků popsaných ve skutkové větě a zejména pro skutečnost, že se obviněný dopustil dvou trestných činů na nezletilých osobách je pak zřejmé, že nedošlo k porušení ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku, v němž je vyjádřena zásada subsidiarity trestní represe a požadavek, aby instituty trestního práva byly používány jen jako krajní prostředek nápravy dotčených vztahů a aby tyto vztahy, pokud jsou primárně předmětem úpravy jiných právních odvětví, nebyly zbytečně kriminalizovány. Ve věci obviněného s ohledem na škodlivost činu je potřeba uplatnit jeho trestní odpovědnost a trestněprávní důsledky s ní spojené, neboť odpovědnost podle jiného právního předpisu zde nepostačuje. Obviněný se navíc dopustil dvou trestných činů, přičemž první z nich páchal po delší dobu, naopak nelze zjistit žádné momenty, z nichž by vyplývalo, že by posuzované skutky z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídaly běžně se vyskytujícím trestným činům daných skutkových podstat (srov. stanovisko publikované pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.). Z argumentace obviněného uplatněné také v dovolání je i zřejmé, že obviněný dosud nezískal na své jednání vůči nezletilým dostatečný náhled a své jednání dosud bagatelizuje.

47. Také tyto námitky obviněného týkající se nesprávného právního posouzení ve smyslu přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 tr. zákoníku byly shledány zjevně neopodstatněnými. Ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. tak nebyl naplněn.

V. Závěr

48. Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného M. V. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

49. Nejvyšší soud rozhodl podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. 3. 2024

JUDr. Radek Doležel předseda senátu