7 Tdo 171/2024-770
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 3. 2024 o dovolání obviněného I. H. podaném proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. 7 To 78/2023, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 5 T 1/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného I. H. odmítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 7. 2023, č. j. 5 T 1/2023-614, byl obviněný I. H. uznán vinným pokusem zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 140 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byl podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo rozhodnuto o zabrání věci specifikované v tomto rozsudku. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody.
2. Uvedeného zločinu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že dne 7. 8. 2022 v době okolo 20:00 hod. na pokoji č. XY a na chodbě v prvním patře ubytovny na adrese Plzeň, XY XY poté, co jej poškozený N. M. slovně napomenul, aby byl potichu, neboť obviněný se předtím v průběhu večera hlučně bavil s dalšími neustanovenými muži z ubytovny, se obviněný postavil čelem proti poškozenému a se slovy "já tě teď zaříznu" na poškozeného N. M. zaútočil kuchyňským nožem s délkou čepele 15 cm tak, že jej nejprve škrábl nožem do oblasti pravé paže a následně pětkrát bodl do oblasti trupu a nejméně jeden výpad nožem směřoval do oblasti hlavy poškozeného, čímž poškozenému způsobil bodnou ránu vlevo v podbřišku o velikosti v kůži cca 2 cm, kdy rána pronikla celou stěnou břišní do dutiny břišní a v průběhu bodného kanálu došlo k poranění stěny části tlustého střeva (rektosigmatu), čtyři bodné rány na přední ploše hrudníku, z toho 1 vpravo na hrudníku v čáře střední klíčkové v úrovni cca 2.
mezižebří, 1 vpravo na hrudníku v čáře přední pažní v úrovni 6. mezižebří a 2 vlevo od prsní bradavky, kdy žádná z těchto čtyř ran nepronikla celou stěnou hrudníku do pohrudničních dutin, bodnou nepenetrující ránu vlevo nad obočím, otevřenou žilně krvácející ránu vlevo při úhlu dolní čelisti o velikosti cca 4 cm, otevřenou ránu vlevo za ušním boltcem o velikosti 5 cm a lineární škrábancovitou oděrku či zcela povrchní řeznou ráno vpravo na zevní ploše paže pod ramenem, přičemž poškozený v průběhu útoku před obviněným ustupoval chodbou a schodištěm ubytovny, kdy takto poškozený uprchl před vchod ubytovny, kam obviněný dorazil s krátkým časovým odstupem a snažil se poškozeného nadále nožem napadnout, kdy proti němu činil výpady nožem, přičemž v dalším napadení poškozeného bylo zabráněno v důsledku zásahu svědka T.
H., který ve snaze poškozenému pomoci si uvnitř ubytovny vzal airsoftovou maketu střelné zbraně typu M4, kterou namířil na obviněného s výzvou, aby svého jednání zanechal, kdy obviněný nůž odložil na zem až v okamžiku, kdy svědek T. H. natáhl spoušť uvedené airsoftové zbraně a svědkyně T. V. nůž ze země sebrala a odnesla z dosahu obviněného; zranění poškozeného si vyžádala akutní hospitalizací ve Fakultní nemocnici Plzeň, na Chirurgické klinice, kde mu byla dne 7. 8. 2022 provedena v celkové anestezii chirurgická operace dutiny břišní spočívající v její revizi se sešitím poraněné části stěny tlustého střeva s následnou drenáží dutiny břišní, následně byl poškozený v uvedené nemocnici hospitalizován do 12.
8.
2022, kdy během této doby byl poškozený upoután na lůžko a odkázán na pomoc zdravotnického personálu, pro poranění trávicího traktu docházelo k obnově přijímání stravy ústy pouze pozvolně, i po následném propuštění musel poškozený s ohledem na prodělaná zranění a chirurgický zákrok dodržovat klidový režim po dobu cca 6ti týdnů, kdy v případě poranění stěny dutiny břišní s poraněním stěny tlustého střeva se jednalo ze soudnělékařského hlediska o zranění těžké a vážné, které by v případě neposkytnutí odborné lékařské pomoci poškozeného nepochybně ohrozilo na životě následnými zánětlivými komplikacemi, přičemž obviněný byl nejméně s ohledem na množství a oblasti zasazených bodných a řezných ran poškozenému srozuměn s tím, že může poškozenému způsobit svým jednáním smrt, neboť rány nožem směřovaly do míst, kde se nachází životně důležité orgány a k vážnějšímu následku v podobě smrti poškozeného nedošlo v důsledku náhody na vůli obviněného nezávislé.
78/2023-668, bylo odvolání obviněného směřující proti všem výrokům napadeného rozsudku podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech a ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zároveň byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., jelikož bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání obviněného proti odsuzujícímu rozsudku, přestože v řízení mu předcházejícím byly dány důvody dovolání uvedené výše. Předně obviněný setrval na své obhajobě, že to on byl napaden poškozeným a pouze se bránil, s čímž jsou v naprostém rozporu skutková zjištění soudů. Jedinou vyslechnutou osobou přímo přítomnou konfliktu byl poškozený, svědek T. H. celému zápasu přítomen nebyl.
5. V tomto ohledu upozornil na jím vznesené důkazní návrhy v předchozím řízení, a to výslech svědků I. Š., I. M., I. M., dvou Moldavanů, N. D. a P. a dále výpis hovorů z telefonního čísla obviněného, výpis ze zdravotní dokumentace jeho osoby vedené ve vazební věznici, revizní znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a znalecký posudek za účelem vyjádření se k rozložení krevních skvrn na triku a kalhotách obviněného. Jím navržené důkazy považoval za podstatné a jejich neprovedení za nedůvodné. Polemizoval s tím, že svědci I. Š. a Moldavané (V. a J.) byli osobami pro orgány činnými v trestním řízení těžko dosažitelnými či vůbec nedohledatelnými. Jejich snahu pokládal za nedostatečnou a v důsledku toho shledal porušení zásady vyhledávací. Výpověď těchto svědků by podle něj měla zcela zásadní váhu, neboť byli přítomni konfliktu mezi ním a poškozeným. Svědek I. M. měl potvrdit věrohodnost obhajoby obviněného, že se spolu domluvili na předání hotovosti, což mělo být rovněž osvědčeno výpisem hovorů z telefonního čísla obviněného. Nesouhlasil s hodnocením soudů, že tyto důkazy jsou irelevantní, neboť jimi chtěl prokázat to, že v době konfliktu měl u sebe nachystanou finanční hotovost 600 USD. Za zásadní označil výpověď svědka N. D., který byl na místě přítomen a představuje pomyslnou spojnici ke svědkům, které se nepodařilo dohledat. V souladu se zásadou bezprostřednosti měl být jeho výslech proveden v řízení před soudem, čímž mohla být naplněna zásada volného hodnocení důkazů nalézacím soudem, zejména co se týče věrohodnosti výpovědi tohoto svědka. Svědek P. měl jako provozovatel ubytovny uvést informace vedoucí k dohledání klíčových svědků. Důkazy výpisem ze zdravotní dokumentace obviněného a revizním znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví odvětví soudního lékařství měly prokázat, že závěry učiněné soudním znalcem MUDr. Hynkem Řehulkou ohledně poranění obviněného neobstojí. Za podstatný důkaz pokládal také znalecký posudek za účelem vyjádření se, zda rozložení krevních skvrn na jeho triku a kalhotách odpovídá zjištěnému skutkovému ději.
6. Dále dovolatel pokládal za procesně nepoužitelný důkaz protokol o provedení domovní prohlídky na pokoji č. XY ubytovny na adrese XY XY, Plzeň dne 15. 8. 2023, a také jakékoliv důkazy vyplývající z věcí a stop při ní zajištěných. Namítal, že s věcmi na pokoji č. XY někdo po incidentu manipuloval, přičemž svůj závěr opřel o konkrétní skutečnosti vyplývající z fotodokumentace domovní prohlídky. Na fotografii 003.JPG zobrazující celé dveře do pokoje č. XY jsou v levém dolním rohu vidět boty poškozeného černé barvy s hnědým okrajem, které Policie ČR nezajistila za účelem znaleckého zkoumání. Na fotografii 005.JPG je patrné, že pečetící páska nalepená přes zámek dveří na stěně nedoléhá a mohla být před domovní prohlídkou odlepena. Na fotografii 009.JPG zobrazující detail zárubně dveří je patrné, že otvor pro zámek nese známky poškození. Na fotografiích 013.JPG a 014.JPG je vidět, že skříň nalevo od lednice při pohledu z pokoje je otevřená, na jejím vrchu je položený kufr, na kterém jsou poházené části oděvu, na fotografii 036.JPG je skříň zavřená a části oděvu na kufru nejsou. Na fotografii 020.JPG je vidět, že na lehátku je pohozený ručník hnědé barvy a na něm leží střep talíře (detail je zachycen na fotografii 022.JPG), střep talíře se nemohl na toto místo dostat při rozbití talíře, ale někdo jej takto položil. Konečně na fotografii 031.JPG je vidět, že na stolku pod televizí jsou vyskládané plechovky od piva, na fotografii 011.JPG žádné takové plechovky nejsou. Dále dovolatel vytýkal, že před provedením domovní prohlídky mohly být odstraněny stopy jeho napadení poškozeným, především krevní skvrny a zbraň, kterou byl napaden. Měl také za to, že mohly být před provedením domovní prohlídky odstraněny průkazy totožnosti svědka či svědků, které se orgánům činným v trestním řízení nepodařilo ustanovit.
7. Zjevný rozpor skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů namítal s ohledem na skutečnost, že se oba soudy nižších stupňů zcela a nekriticky přiklonily k verzi událostí podle výpovědi poškozeného, které nelze a priori přikládat větší váhu než výpovědi obviněného. Přímí svědci konfliktu vyslechnuti nebyli a ostatní svědci se vyjadřovali pouze k dění před ubytovnou. U poškozeného byla zjištěna přítomnost alkoholu v krvi o koncentraci 3,4g/kg a také utrpěl vážná zranění. Při výslechu v přípravném řízení dne 9. 8. 2022 uvedl, že na pokoj v průběhu incidentu nikdo nepřišel, což nekoresponduje s výpovědí svědka T. H. Při výslechu v hlavním líčení pak uvedl, že před incidentem pil několik dní v kuse pivo a lihoviny. Lze proto důvodně pochybovat o jeho schopnosti správně si pamatovat předmětné události. Měl pak za to, že z fotografické dokumentace z prohlídky jeho těla jsou i laikovi zřejmá poranění, která nemohla vzniknout pouze sebeobranou poškozeného. Tomu odpovídají i závěry znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví genetika, tedy že i na pokoji č. XY ubytovny byly nalezeny četné krevní stopy obviněného, což nebylo soudy nijak reflektováno.
8. Závěrem proto akcentoval flagrantní nedostatky rozhodných skutkových zjištění a současně deklaroval porušení jeho práva na spravedlivý proces. Navrhl proto, aby dovolací soud v celém rozsahu zrušil dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu, zrušil i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, jakož i všechna rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu, a soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
9. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání uvedla, že dovolání obviněného je vystavěno na opakování námitek prolínajících se víceméně celým trestním řízením, s nimiž se oba soudy beze zbytku správně vypořádaly. Dovolání obviněného je přitom po obsahové stránce vystavěno na všech vadách předpokládaných § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž přednesené výhrady pod zvolený dovolací důvod podřadit lze, jsou však zjevně neopodstatněné. K problematice zpochybňované úplnosti dokazování konstatovala, že důkazní návrhy soudy nepominuly, vyhodnotily je z hlediska důležitosti a faktické nezbytnosti pro objasnění skutkového stavu věci, přičemž jejich neprovedení rovněž zdůvodnily, a to zpravidla jejich nadbytečností. S takovým postupem se ztotožnila, neboť skutkový stav byl spolehlivě a v míře naprosto vyčerpávající prokázán ostatními ve věci provedenými důkazy. Za daných okolností nemohlo být neprovedením dalších důkazů porušeno právo obviněného na spravedlivý proces, neboť faktická nadbytečnost důkazů je uznávaným důvodem pro zamítnutí důkazního návrhu. V posuzované věci je podle jejího přesvědčení nesporné, že pachatelem projednávaného jednání byl právě dovolatel, neboť jeho jednání bylo prokázáno věrohodnou výpovědí poškozeného, která koresponduje s dalšími ve věci provedenými důkazy. Provedené důkazy umožňují učinit spolehlivý závěr, že obviněný na poškozeného inkriminovaného dne zaútočil nožem, když ve svém jednání dále pokračoval a útočit přestal až v důsledku zásahu svědků T. H. a T. V. Závěrem svého vyjádření proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že
dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
11. Nejvyšší soud nejprve konstatuje, že s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. g) tr. ř., lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Dlužno podotknout, že obviněný předmětný důvod dovolání uplatnil ve všech jeho alternativách.
12. Nejvyšší soud se proto nejprve zabýval argumentací obviněného, jejíž podstatou byla existence deklarovaného zjevného rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy na základě nesprávného hodnocení důkazů. Konkrétně soudům vytýkal, že se nekriticky přiklonily k výpovědi poškozeného, která byla rozporná s tím, jak vypovídal sám dovolatel. Své počínání totiž kontinuálně označoval jako obranu, neboť byl sám napaden poškozeným. Další slyšení svědci se pak nevyjádřili k samotnému konfliktu, jemuž nebyli přítomni. Rovněž uvedl skutečnosti, jež by měly znevěrohodnit výpověď poškozeného, a to přítomnost alkoholu v krvi poškozeného, utrpěná zranění a deklaraci, že v průběhu incidentu se je nikdo nepokusil roztrhnout. Podle jeho přesvědčení je pak z fotografické dokumentace prohlídky jeho těla zřejmé, že jeho poranění nemohla vzniknout pouze sebeobranou poškozeného, přičemž tomu odpovídají i závěry znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví genetika, dle kterých i na pokoji č. XY ubytovny byly nalezeny četné krevní stopy obviněného.
13. Nutno však obecně konstatovat, že na základě dokazování, provedeného v dostatečném rozsahu, soudy dovodily průběh skutkového děje tak, jak je popsán výše. Tato zjištění se opírají zejména o výpověď poškozeného N. M., která koresponduje i s ostatními důkazy ve věci, jmenovitě výpověďmi svědků T. H., T. V., S. K., dále s odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, odvětví biologie, znaleckým posudkem z oboru kriminalistika, odvětví genetika, znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství či znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a návykové nemoci. V provedených důkazech nelze shledat jakékoliv rozpory se zjištěným skutkovým stavem. Jedná se o důkazy, které ve svém souhrnu tvoří logickou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů ve svém celku shodně a spolehlivě prokazujících skutečnost, že se dovolatel dopustil shora popsaného jednání. Současně bylo zdůvodněno, proč soudy neuvěřily verzi obviněného, jenž postupně přednesl čtyři verze obhajoby obsahující zásadní rozpory. V tomto ohledu dovolací soud odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (zejména pak odstavce 18. až 24.), jenž se podrobně věnoval tomu, proč byla nekonzistentní obhajoba dovolatele v zásadě vyvrácena. Neopomněl pak zdůvodnit, že v pokoji č. XY nepochybně k potyčce mezi oběma aktéry došlo ani nepřehlédl skutečnost, že oba byli značně ovlivněni alkoholem. Svědek T. H. byl vskutku přítomen toliko části předmětného incidentu, přičemž viděl obviněného, jak měl v ruce nůž a útočil na poškozeného, a dále měl tentýž nůž ještě před ubytovnou, kde užil pohrůžky vůči přítomným svědkům a snažil se napadnout nejen poškozeného, ale i svědka T. H. Z provedených důkazů tak byl v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. vyvozen závěr o vině obviněného.
14. Pokud tedy obviněný namítal, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů (což by bylo namístě dovodit zejména, pokud by skutková zjištění neměla vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývala z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod.), nebylo možné mu přisvědčit. Tato zjištění, učiněná zejména soudem prvního stupně, totiž z provedených důkazů zřetelně vyplývají. Veškeré své závěry potom soudy obou stupňů rozebraly a odůvodnily, v podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění obou rozhodnutí odkazuje. Není předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř.
15. Dovolatel dále namítal, že ve vztahu k některým skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Předmětné konstatování lze sice podřadit pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v té jeho alternativě, podle níž ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, nicméně je nutno konstatovat, že o takovou situaci v daném případě nejde.
16. Především je namístě připomenout, že soud nemusí realizovat všechny důkazní návrhy, které strany učiní. Neprovedení navrhovaného důkazu je namístě, pokud buď tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, dále pokud důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí, a konečně pokud je důkaz nadbytečný, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Jinak řečeno, obecné soudy nejsou povinny všechny navrhované důkazy provádět, zejména jde-li o důkazy nadbytečné, duplicitní či irelevantní; soudy jsou však vždy povinny v odůvodnění uvést důvod, proč důkaz nepokládaly za nutné provádět (nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1148/09).
17. Nalézací soud v rámci odůvodnění svého rozsudku (zejm. odstavec 33.) zevrubně vysvětlil, proč návrhy obhajoby na doplnění dokazování považoval za nadbytečné. Jmenovitě navržené výslechy svědků I. Š., I. M. a „Moldavanů“, kteří měli být přítomni konfliktu, zamítl, neboť skutkový děj měl za dostatečně prokázaný a poškozený i svědek T. H. shodně vypověděli, že v pokoji byl pouze obviněný a poškozený, tudíž nebylo nutno prokazovat, zda se někdo dostavil na místo činu poté, co již byl obviněný zadržen a trestný čin spáchán. Proto také zamítl návrhy na výslech svědků P. a D. N., u něhož konstatoval, že nepovažoval za nutné jeho výpověď provádět jako důkaz, neboť by žádným způsobem nepřispěl k objasnění věci (viz odstavec 22.). Co se týče výslechu svědka I. M., tento měl prokázat, že obviněný chtěl po jeho manželce poslat na Ukrajinu peníze, což soud vyhodnotil jako zcela bezvýznamný důkazní návrh v situaci, kdy neuvěřil obhajobě obviněného, že mu byly odcizeny peníze a výpověď by evidentně nepřinesla nic podstatného. Argumentuje-li tedy, že daná skutečnost měla být potvrzena výpisem hovorů z telefonního čísla obviněného, lze tyto závěry vztáhnout i na tento důkazní návrh. Ani odvolací soud pak neshledal důvody k doplnění dokazování, přičemž u ostatních návrhů obviněného (tj. znalecký posudek k rozložení skvrn na oblečení obviněného, výpis ze zdravotní dokumentace vedené ve vazební věznici) na doplnění dokazování uvedl, že je nepovažuje za nosné a pro věc podstatné, když ve své podstatě směřující především k určité dehonestaci poškozeného (viz odstavec 19. odůvodnění jeho usnesení). K požadavku na vypracování revizního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství lze také odkázat na závěry odvolacího soudu, který konstatoval že znalecký posudek vypracoval a před soudem přesvědčivě obhájil renomovaný znalec, kdy výsledek incidentu byl zřejmý a u poškozeného byla objektivně doložena poranění vzniklá opakovanými bodnými ranami (viz odstavec 20. odůvodnění jeho usnesení).
18. Lze tak dospět k závěru, že důkazní řízení vadou předvídanou další alternativou důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. netrpí a zmiňovaným postupem soudů tak nemohlo dojít k porušení ústavně zaručeného základního práva obviněného na spravedlivé řízení.
19. Konečně obviněný v rámci svého mimořádného opravného prostředku namítal, že za procesně nepoužitelný důkaz je nutno pokládat protokol o provedení domovní prohlídky na pokoji č. XY, jakož i další důkazy vyplývající z věcí a stop při ní zajištěných, neboť s věcmi na pokoji někdo po incidentu manipuloval. Své přesvědčení opřel o konkrétně vymezené rozpory na fotografiích, k nimž se Nejvyšší soud dále ve stručnosti vyjádří, nicméně již na tomto místě předestírá, že argumentace obviněného není zcela smysluplná. Obviněný nenapadá průběh domovní prohlídky, ale domnělou manipulaci s důkazy, přičemž jako taková neodpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jelikož ani nespecifikuje, jaká rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu jsou založena na podle něj procesně nepoužitelném důkazu. Výhrady obviněného pak nelze považovat ani za opodstatněné.
20. Jedná-li se konkrétně o fotografii 003.JPG, na níž mají být patrné boty poškozeného, které Policie ČR nezajistila za účelem znaleckého zkoumání, je nutno konstatovat, že z uplatněné argumentace nevyplývá jakákoliv procesní nepoužitelnost protokolu o provedení domovní prohlídky. Dovolatel také deklaroval, že na fotografii 005.JPG je patrné, že pečetící páska nalepená přes zámek dveří na stěně nedoléhá a mohla být před domovní prohlídkou odlepena. K tomu lze uvést, že z porovnání fotografie s fotografiemi zachycujícími zapečetění dveří pokoje č. 11 (na č. l. 214 až 215) taková skutečnost nevyplývá a jedná se toliko o domněnku obviněného, přičemž ani další páska umístěna nahoře na dveřích nenese stopy porušení (viz fotografie 004.JPG na č. l. 236v). Z protokolu o provedení domovní prohlídky se pak podává, že pokoj č. 11 byl v době započetí domovní prohlídky dne 15. 8. 2023 zapečetěn neporušenou pečetící páskou (viz č. l. 232). Ohledání místa činu se navíc zúčastnili jak obviněný, tak jeho obhájce a žádnou námitku zde nevznesli. Stran fotografie 009.JPG zobrazující detail zárubně dveří nelze souhlasit s dovolatelem, že nese známky poškození, naopak z ní jako takové rozhodně nelze dovodit, že by se do objektu někdo vloupal. Pakliže dále obviněný vznesl výhrady vůči fotografiím 013.JPG a 014.JPG, na nichž je otevřená skříň a části oděvu na kufru oproti fotografii 036.JPG, a dále obdobně vůči fotografii 031.JPG s vyskládanými plechovkami od piva oproti fotografii 011.JPG, nevyplývá z takového způsobu fotografické dokumentace pořízené v rámci téže domovní prohlídky procesní nepoužitelnost daného důkazu. Konečně jestliže dovolatel namítal, že se střep talíře nemohl na ručník hnědé barvy na fotografii 020.JPG (resp. 022.JPG) dostat sám při rozbití talíře, a musel tudíž být na dané místo položen, je taková argumentace bezpředmětná a nadto daný střep zde i v den ohledání byl (viz zejm. fotografie č. 25 na č. l. 206). Z uvedených skutečností tedy nelze dovodit ani předkládanou verzi manipulace se stopami před provedením domovní prohlídky dne 15. 8. 2023.
21. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. obsahuje dvě základní alternativy: dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, tj. dovolateli bylo v odvolacím řízení odepřeno meritorní přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně (někdy se zde rozlišují ještě dvě podalternativy – zamítnutí opravného prostředku z formálních důvodů a jeho odmítnutí pro nesplnění obsahových náležitostí), nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.
22. Obviněný uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě, tedy v návaznosti na existenci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v předchozím řízení. Jestliže však bylo dovolání ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. shledáno zjevně neopodstatněným, plyne z logiky věci, že stejné závěry platí i z hlediska důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
V.Závěr
23. Ze shora uvedených skutečností je tak namístě především konstatovat, že námitky obviněného byly zčásti podřaditelné pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně Nejvyšší soud je shledal zjevně neopodstatněnými.
24. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto rozhodnutí, proto Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného I. H. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
25. Pokud obviněný I. H. v dovolání žádal, aby podle § 265o tr. ř. před rozhodnutím o dovolání předseda senátu Nejvyššího soudu přerušil výkon rozhodnutí, proti němuž obviněný podal dovolání, je třeba uvést, že se jednalo o podnět, nikoli návrh, o němž by bylo nutno učinit formální rozhodnutí (takový návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí může podat podle § 265h odst. 3 tr. ř. pouze předseda senátu soudu prvního stupně). Předseda senátu Nejvyššího soudu důvody pro postup podle § 265o odst. 1 tr. ř. neshledal. Za této situace nebylo zapotřebí o podnětu obviněného k předmětnému postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 3. 2023
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D. předseda senátu