U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl dne 21. května 2014 v neveřejném zasedání, o dovolání
obviněného N. V. B., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v
Olomouci ze dne 25. 10. 2013, sp. zn. 68 To 283/2013, v trestní věci vedené u
Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 1 T 141/2013, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. 1 T 141/2013,
byl obviněný N. V. B. uznán vinným pod body ad 1a) – c) zvlášť závažným
zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními
látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným
a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen
podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 let
nepodmíněně. Pro výkon trestu byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku
zařazen do věznice s dozorem. Současně byl obviněnému podle § 80 odst. 1, 2 tr.
zákoníku uložen trest vyhoštění z České republiky ve výměře 5 let. Dále bylo
podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku rozhodnuto o zabrání věcí
(specifikovaných v rozsudku). Zároveň bylo uvedeným rozsudkem podle § 226 písm.
c) tr. ř. rozhodnuto o tom, že se další obviněný N. H. T. zprošťuje obžaloby
pro skutek uvedený v rozsudku.
Obviněný N. V. B. se trestného činu dopustil tím, že ad 1a) společně s dalšími
neustanovenými osobami, nejméně od počátku května 2012 do 8. 1. 2013, v P. v
areálu výstaviště na parcele č. .... v budově bez čísla popisného, resp. evidenčního, zapsané u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, katastrálního
pracoviště P., na listu vlastnictví č. .... pro Katastrální území, obec a okres
P., v místnostech upravených a vybavených účelně k pěstování konopí
ventilátory, vzduchotechnikou, svítidly a dalšími technickými prostředky a
pomůckami k tomu určenými, tzv. indoorovým způsobem vypěstoval a sklidil přesně
nezjištěné množství rostlin konopí s obsahem ?-9-tetrahydrokanabinolu (THC), ze
kterých získal nejméně 528,3 g marihuany s obsahem 0,8 % účinné látky, což
představuje 4,23 g THC, a zasel dalších nejméně 93 rostlin konopí, které
vypěstoval do výšky 30 až 50 cm a ze kterých by bylo možné získat celkem 2221 g
marihuany s obsahem 93 g účinné látky; ad 1b) společně s dalšími neustanovenými
osobami nejméně od měsíce října 2012 do 8. 1. 2013 ve Š., na ulici B., ve třech
místnostech ve sklepních prostorách bývalého pivovaru upravených a vybavených
účelně k pěstování konopí ventilátory, vzduchotechnikou, svítidly a dalšími
technickými prostředky a pomůckami k tomu určenými, tzv. indoorovým způsobem
vypěstoval nejméně 524 rostlin konopí s obsahem ?-9-tetrahydrokanabinolu (THC),
které sklidil, čímž získal nezjištěné množství marihuany, a zasel dalších
nejméně 641 rostlin konopí, které vypěstovali do výšky 38 až 62 cm a ze kterých
by bylo možné získat celkem 5034 g marihuany s obsahem 113 g účinné látky; ad
1c) společně s dalšími neustanovenými osobami nejméně od 1. 12. 2012 do 8. 1. 2013 v P., na ulici S., v suterénu rodinného domu v místnosti upravené a
vybavené účelně k pěstování konopí ventilátory, vzduchotechnikou, svítidly a
dalšími technickými prostředky a pomůckami k tomu určenými, zasel a tzv. indoorovým způsobem pěstoval nejméně 219 rostlin konopí, přičemž ze 189 rostlin
o výšce 15 až 20 cm by bylo možné získat celkem 167,7 g marihuany s obsahem 1,3
% účinné látky, což představuje 2,18 g THC, a z 30 rostlin o výšce 10 cm by
bylo možné získat celkem 3,5 g marihuany s obsahem účinné látky THC, další
místnosti ve shora označené nemovitosti přitom upravoval rovněž za účelem
pěstování konopí, a takto se snažil získat značný objem konopí (marihuany) s
obsahem ?-9-tetrahydrokanabinolu (THC), přičemž vzhledem k intenzivnímu,
rozsáhlému a sofistikovanému způsobu pěstování konopí, technickému vybavení
pěstírny, objemu pěstované a zajištěné rostlinné hmoty je zřejmé, že pěstované
konopí nemohlo sloužit toliko pro vlastní potřebu obviněných, nýbrž k další
distribuci, pravděpodobně za úplatu za účelem pokrytí nákladů na pěstování,
získání finančních prostředků k obživě či k rozšíření pěstování konopí v
dalších prostorách, přičemž konopí je omamná látka zařazená do seznamu IV podle
Jednotné úmluvy o psychotropních látkách uvedená v příloze č. 3 zákona č.
167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, a ?-9-
tetrahydrokanabinol (THC) je psychotropní látka zařazená do seznamu II podle
Úmluvy o psychotropních látkách uvedená v příloze č. 5 jmenovaného zákona.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný N. V. B. odvolání, které Krajský soud v
Ostravě, pobočka v Olomouci usnesením ze dne 25. 10. 2013, sp. zn. 68 To
283/2013, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Proti rozhodnutí soudu II. stupně podal obviněný N. V. B. řádně a včas obsáhlé
dovolání, opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr.
ř. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jeho
naplnění obviněný shledává v nesprávném právním posouzení skutku jako zvlášť
závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku,
dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku.
Domnívá se, že nedošlo k naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty
spáchání činu „ve značném rozsahu“. V této souvislosti poukázal na rozhodnutí
Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 12/2011 a 8 Tdo 1103/2011. Podle obviněného oba
soudy konstatovaly, že k naplnění tohoto znaku došlo s ohledem na způsob
provedení činu, rozsah pěstování marihuany, množství zajištěné rostlinné hmoty
a množství účinné látky nejméně 209,5 g THC. Soudy údajně nepřihlédly k námitce
obhajoby, že nebyl naplněn požadavek násobku množství účinné látky „většího než
malého“, nezbytného pro právní kvalifikaci znaku „ve značném rozsahu“, ačkoliv
jde o základní a rozhodné kritérium. Obviněný je přesvědčen, že pro posouzení
znaku kvalifikované skutkové podstaty „ve značném rozsahu“ u daného trestného
činu je nezbytné vycházet z násobku „většího než malého“ množství účinné látky.
Soud prvního stupně, s jehož názorem se ztotožnil i soud odvolací, tak však
nečinil a z násobku „množství většího než malého“, jak tato hodnota vyplývala z
následně zrušené části nařízení vlády č. 467/2009 Sb., nevycházel, přičemž soud
poukázal na relativnost výpočtů, neboť z rozhodnutí Nejvyššího soudu se
postupem času vygenerovaly určité hranice mezi jednotlivými rozsahy množství
drogy, když některá rozhodnutí Nejvyššího soudu vycházejí z dvacetinásobku (7
Tdo 12/2011), některá z dvacetipětinásobku (8 Tdo 1103/2011) a některá z
desetinásobku účinné látky (15 Tdo 1003/2012). Podle obviněného je pro závěr o
naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty uvedeného trestného činu „ve
značném rozsahu“, východiskem určitý násobek takového množství omamné látky,
které je v nařízení vlády č. 467/2009 Sb. označeno jako „množství větší než
malé“. Soud tedy pochybil, pokud svůj závěr o tom, že se on trestného činu
dopustil ve značném rozsahu, odůvodnil pouze množstvím zjištěné účinné látky
(THC) v zajištěné rostlinné hmotě (tedy nejméně 209,5 g) a dalšími okolnostmi,
zejména způsobem provedení činu, rozsahem pěstování marihuany a celkovým
množstvím zajištěné rostlinné hmoty, přičemž ovšem nezohlednil, že neměl z
trestné činnosti žádný finanční prospěch a nebyla způsobena žádná škoda. Tyto
další okolnosti případu lze podle názoru obviněného zohlednit jen podpůrně,
např. v situaci, kdy množství účinné látky jen nepatrně přesáhne hranici
stanovenou pro ten který stupeň závažnosti.
Obviněný v této souvislosti analyzoval rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 15
Tdo 1003/2012, v němž je sice požadován již desetinásobek stanoveného množství
účinné látky, avšak v tehdy řešeném případě šlo o konopí ve velmi vysoké
kvalitě s průměrným obsahem přes 19% THC v sušině, když jmenované nařízení
vlády počítá s obsahem účinné látky ve výši pouhých 10%. V jeho případě byl
ale zjištěn obsah účinné látky v sušině pouze 0,8%, 1,3% a 4,18%. Obviněný má
za to, že v jeho případě měl být znak „ve značném rozsahu“ odvozen alespoň
dvacetipětinásobkem „většího rozsahu“, ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu
sp. zn. 8 Tdo 1103/2011, a proto se domnívá, že jeho trestný čin naplňuje pouze
znak „většího rozsahu“ a nikoli „značného rozsahu“.
Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., má obviněný za
to, že uložením trestu vyhoštění mu byl uložen druh trestu, který zákon
nepřipouští, neboť mu byl uložen v rozporu s § 80 odst. 1, 3 písm. c) tr.
zákoníku. V dovolání poukázal na znění § 80 odst. 1 tr. zákoníku a § 80 odst. 3
písm. c) tr. zákoníku, podle nějž soud trest vyhoštění neuloží, pokud má
pachatel na území České republiky povolen trvalý pobyt, má zde pracovní a
sociální zázemí a uložení trestu vyhoštění by bylo v rozporu se zájmem na
spojování rodin. K těmto okolnostem musí soud přihlížet z úřední povinnosti.
Obviněný namítl, že již ve svém odvolání uvedl všechny skutečnosti, jež
dostatečně osvědčovaly naplnění negativních podmínek uložení trestu vyhoštění s
tím, že v České republice má ubytování, práci, nacházejí se zde rovněž všichni
blízcí, a to zejména družka T. B. T., na níž mu hodně záleží. S touto žije již
5 let, plánuje s ní svatbu a založení rodiny. Soud podle obviněného nedostál
povinnosti dokazovat v nezbytném rozsahu okolnosti k posouzení jeho osobních
poměrů a jeho družku odmítl vyslechnout, přičemž to odůvodnil tím, že je stejně
nepochybné, že by tato svědkyně tvrzení obviněného o jejich vztahu potvrdila.
Soud tak podle obviněného, aniž by provedl tento důkaz, předjímal a hodnotil
to, že jeho tvrzení jsou účelová. Argumenty odvolacího soudu nemají podle něj
oporu v podkladech získaných policejním orgánem v přípravném řízení, ze kterých
jednoznačně vyplývá, že T. B. T. je jeho dlouholetou družkou a žije s ním ve
společné domácnosti. Podle obviněného nebyl soudy zohledněn dopad trestu
vyhoštění do jeho rodinného a soukromého života. Uložení trestu vyhoštění
považuje také za zcela nepřiměřené vzhledem k jeho nízkému věku a jeho
dosavadní beztrestnosti. Kromě upuštění od uložení trestu vyhoštění současně
namítl, že by mělo dojít také ke snížení uloženého nepodmíněného trestu odnětí
svobody.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud obě napadená rozhodnutí zrušil a ve
věci sám rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání
uvedl, že námitky obviněného týkající se údajného nenaplnění znaku „ve značném
rozsahu“ spadají pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř., avšak jsou podle něj zjevně neopodstatněné. Z hlediska rozhodujícího
kritéria pro stanovení rozsahu spáchání předmětného trestného činu, kterým je
kvantita drogy (účinné látky), kterou pachatel obstaral nebo s níž nakládal,
jsou podle státního zástupce podstatná skutková zjištění obou soudů nižších
stupňů. Podle nich se obviněný podílel na pěstování konopí setého ve třech
různých objektech, přičemž zjištěné množství účinné látky (THC) v pěstovaných
rostlinách dosáhlo hodnoty 209,5 g. Podle státního zástupce právě hranice
odpovídající hodnotám, které bylo možno dovodit z rozhodnutí velkého senátu
Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, má velký význam při určování
rozsahu, a nic na tom nezměnilo ani zrušení části příslušného nařízení vlády
Ústavním soudem České republiky. Hodnoty, jež bylo možno dovodit za pomoci
tohoto rozhodnutí sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, a části již zrušeného nařízení,
totiž byly stanoveny se zřetelem k poznatkům lékařské vědy o účincích drog na
lidský organismus a opíraly se i o mezinárodní zkušenosti. Podle státního
zástupce však takto určený rozsah není jediným kritériem. Soudy tak podle něj
správně hodnotily i další okolnosti případu jako způsob páchání, jak pachatel s
látkou nakládal a s jakou látkou konkrétně, jak dlouho s ní nakládal a podobně.
Množství účinné látky (THC) v zajištěné rostlinné hmotě, které bylo nejméně
209,5 g, podle státního zástupce odpovídá hodnotě značného rozsahu ve smyslu
rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 a již zrušené části
nařízení vlády č. 467/2009 Sb. Tato skutečnost, a další okolnosti případu,
opravňovaly soudy k aplikaci kvalifikace jednání obviněného jako zvlášť
závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku.
Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., státní
zástupce uvedl, že se nelze v jeho rámci dovolávat pouhé nepřiměřené přísnosti
uloženého trestu. Pod tento dovolací důvod tedy nespadá námitka obviněného, že
by podle něj mělo dojít ke snížení výměry nepodmíněného trestu. Námitka
obviněného směřující proti výroku o trestu vyhoštění naopak uplatněnému
dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podle státního zástupce
odpovídá. Považuje ji ale za zjevně neopodstatněnou, neboť byly podle něj
naplněny podmínky podle § 80 odst. 1 tr. zákoníku a zároveň nebyly naplněny
všechny negativní podmínky uvedené v § 80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Státní
zástupce především souhlasí se závěry soudů, že v případě obviněného nebyla
splněna poslední podmínka § 80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, tedy že uložení
trestu vyhoštění by bylo v rozporu se zájmem na spojování rodin, neboť
okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit rozpor se zájmem na spojování rodin,
nejsou dány a obviněným uváděný údajný družský poměr k osobě s trvalým pobytem
na území České republiky takovému zájmu sám o sobě nesvědčí. Jak bylo zjištěno
v rámci dokazování, obviněný má celou svou rodinu a sourozence ve Vietnamu,
není ženatý a nemá zde vyživovací povinnost. Pokud jde o jím uváděný družský
poměr, má státní zástupce za to, že z důkazů, které byly orgány činnými v
trestním řízení zajištěny, vyplývá právě účelovost tohoto jeho tvrzení, jak to
hodnotil i odvolací soud ve svém usnesení. Přitom poukázal na výpověď
obviněného při rozhodování soudu o jeho vazbě dne 11. 1. 2013, kdy oproti
současnému tvrzení o 5letém soužití s uvedenou družkou, ještě před rokem uvedl
soudu, že jde o přítelkyni a jsou spolu jen půl roku.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e)
tr. ř. dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné odmítl.
Nejvyšší soud především shledal, že obviněný opřel své dovolání o shodné
námitky, které byly již součástí jeho obhajoby v průběhu řízení před soudem I.
stupně, poté součástí jeho řádného opravného prostředku (obviněný také na obsah
svého odvolání poukazuje), a řádně se s nimi vypořádal jak soud I. stupně, tak
následně i soud odvolací.
Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h)
tr. ř.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke
zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní.
Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu
dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud
skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy
zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska
hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak
byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku
odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v
souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného
činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Pod tento dovolací důvod obviněný podřadil odpovídající hmotně právní námitku,
že soudy nesprávně právně kvalifikovaly jeho jednání podle § 283 odst. 1, odst.
2 písm. c) tr. zákoníku, neboť v jeho případě nedošlo k naplnění zákonného
znaku této skutkové podstaty, že trestný čin byl spáchán „ve značném rozsahu“.
Nejvyšší soud z hlediska této námitky přezkoumal správnost právního posouzení
skutku, avšak shledal ji zjevně neopodstatněnou.
Obviněný byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného
nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2
písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle § 21
odst. 1 tr. zákoníku. Podle právní věty výroku o vině, zčásti neoprávněně
vyrobil omamnou a psychotropní látku a tento čin spáchal ve značném rozsahu, a
zčásti se v úmyslu spáchat trestný čin dopustil jednání bezprostředně
směřujícího k tomu, aby neoprávněně vyrobil omamnou a psychotropní látku a
tento čin spáchal ve značném rozsahu. Z odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně
vyplývá, že k závěru o naplnění zákonného znaku „ve značném rozsahu“ dospěl
soud jednak na základě množství zjištěné účinné látky, resp. počtu rostlin a
obsahu účinné látky v nich, ale rovněž na základě všech okolností případu, jak
jsou velmi podrobně rozvedeny na str. 7 – 10 rozsudku soudu I. stupně. Takový
postup není v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu citovanou samotným
obviněným v dovolání.
Je zřejmé, že okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí poněkud obšírněji
rozebírá některá rozhodnutí Nejvyššího soudu, zabývajícími se určováním
jednotlivých rozsahů spáchání trestného činu podle § 283 tr. zákoníku, jako
okolnostmi podmiňujícími použití vyšší trestní sazby. Pominul ale, že v době
jeho rozhodování v této trestní věci, přes předchozí odlišná rozhodnutí
Nejvyššího soudu, bylo zcela namístě vycházet již z kritérií a výkladu, jak
byly téměř půl roku předtím vymezeny v usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu
ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 (viz č. 44/2013 Sb.), a toto
rozhodnutí bylo soudu I. stupně známo. Tímto rozhodnutím Nejvyšší soud
sjednotil dřívější rozdílnou praxi při posuzování znaků zmíněného trestného
činu spočívajících v jeho spáchání „ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a
„ve velkém rozsahu“. Je obecně známé, že judikatura se vyvíjí, zvláště v
případech zásadnějších změn zákona, jak k tomu došlo ohledně předmětné skutkové
podstaty v souvislosti s nahrazením předchozího trestního zákona novým trestním
zákoníkem. V případě nutnosti sjednotit rozhodování soudů, a jednoznačně
vysvětlit některé nejasné otázky v aplikační praxi soudů, Nejvyšší soud
takovéto případy řeší zákonem stanovenými postupy. Zákon č. 6/2002 Sb., o
soudech a soudcích, v ustanovení § 20 upravuje postup při odlišném právním
názoru mezi senáty Nejvyššího soudu, kdy se věc postoupí velkému senátu
Nejvyššího soudu, a v ustanovení § 21 upravuje postup při sjednocování
rozhodování soudů, kdy kolegium (v tomto případě trestní kolegium) Nejvyššího
soudu v zájmu jednotného rozhodování soudů může přistoupit k zaujetí tzv.
stanoviska. Nejvyšší soud rozhoduje v senátech složených z předsedy senátu a
dvou soudců, nebo ve velkých senátech, které se skládají z 9 soudců (blíže viz
§ 19 uvedeného zákona). Oproti rozhodnutí tříčlenného senátu, je tak rozhodnutí
nejméně devítičlenného velkého senátu výrazně autoritativnějším, a tedy pro
praxi soudů určujícím rozhodnutím Nejvyššího soudu, což je dáno nejen jeho
podstatně vyšším početným složením, ale vyplývá to přímo ze zákonného poslání
velkého senátu. Úkolem Okresního soudu v Přerově proto bylo, při znalosti
daného rozhodnutí velkého senátu, buď respektovat toto rozhodnutí velkého
senátu, nebo erudovaným způsobem vyjádřit svůj odlišný právní názor na danou
právní otázku, který by pak mohl být podroben přezkumu na základě řádného nebo
mimořádného opravného prostředku. Nikoliv ale bezúčelně polemizovat s již
překonanými jinými předchozími rozhodnutími senátů Nejvyššího soudu. Výše
uvedené je proto také důvodem nesouhlasu Nejvyššího soudu s dovolací námitkou
obviněného, že „měl být akceptován názor Nejvyššího soudu, podle kterého je
značný rozsah alespoň dvacetinásobkem většího rozsahu“.
Ačkoli se okresní soud v uvedené věci pustil do polemiky s určováním
jednotlivých rozsahů, s poukazem na „relativnost matematiky“ v tomto směru,
přesto po zvážení všech okolností případu správně shledal v jednání obviněného
naplnění kvalifikačního znaku „ve značném rozsahu“, a to s ohledem na množství
zjištěné účinné látky v rostlinách (209,5 g THC), které obviněný v dovolání
nezpochybňuje, a jednoznačně spadá do kategorie „ve značném rozsahu“ podle
kritérií vymezených výše uvedeným sjednocujícím rozhodnutím velkého senátu
Nejvyššího soudu. Jak správně uvedl okresní soud, jsou jednotlivé hranice
množství účinné látky (THC) podle judikovaného desetinásobku: 1,5 g pro
množství „větší než malé“, 15 g pro „větší rozsah“, 150 g pro „značný rozsah“ a
1 500 g pro „velký rozsah“. Není tedy pochyb o tom, že prokázané množství 209,5
g zjištěné účinné látky naplňuje kvalifikační znak spáchání uvedeného trestného
činu ve značném rozsahu. K tomu lze doplnit, že bylo vycházeno ve prospěch
obviněného z nařízení vlády č. 467/2009 Sb., které bylo v době spáchání činu
ještě účinné, tedy z hranice množství 1,5 g účinné látky jako výchozího
kriteria („větší než malé“), když toto nařízení pozbylo platnosti v ustanovení
§ 2 a příloze č. 2 ke dni 23. 8. 2013, kdy byl ve Sbírce zákonů vyhlášen nález
Ústavního soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 13/12 (publikováno pod č.
259/2013 Sbírky zákonů). Uvedený nález vytvořil stav, že i výklad pojmu
„množství větší než malé“ je záležitostí soudní praxe. K jejímu sjednocení pak
došlo stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp.
zn. Tpjn 301/2013, které je doplněno přílohou, v níž je ohledně jednotlivých
typů drog m. j. stanoveno nejmenší množství účinné psychotropní látky u konopí
již v množství 1 g (delta-9-tetrahydrocannabinolu, resp. THC), jako množství
větší než malé.
Na naplnění určitého rozsahu trestného činu (většího, značného, velkého) je
však možné usuzovat nejen z konkrétního množství omamné a psychotropní látky, i
když jde o kritérium základní, ale i z dalších okolností, za nichž byl čin
spáchán. Tento postup se ale uplatní např. tehdy, kdy množství účinné látky
pouze nepatrně přesáhne hranici stanovenou pro určitý stupeň závažnosti činu,
jak Nejvyšší soud uvedl již např. v usnesení sp. zn. 8 Tdo 1103/2011, které
obviněný cituje v dovolání. Totéž pak ještě šířeji Nejvyšší soud uvedl v již
zmíněném sjednocujícím usnesení velkého senátu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 s tím,
že v konkrétním případě není vyloučeno, aby byl příslušný zákonný
(kvantifikační) znak naplněn i tehdy, jestliže množství drogy sice neodpovídalo
celému desetinásobku požadovaného množství, ale již se mu dostatečně
přiblížilo, anebo naopak nemusí být tento zákonný znak naplněn, třebaže
množství drogy jen nevýrazně přesáhlo stanovený desetinásobek rozhodný pro daný
rozsah, přičemž v této souvislosti zdůraznil podpůrný význam dalších okolností,
za kterých byl daný čin spáchán. O takový případ se ale nejedná v této trestní
věci, kde množství zjištěné účinné látky danou hranici přesáhlo výrazně (150 g
– 209,5 g). Nejvyšší soud konstatuje, že v tomto případě sice již nad rámec
nutný pro právní posouzení věci, ale přesto pečlivě okresní soud hodnotil vedle
množství zjištěné účinné látky v rostlinách, také i zmíněné podpůrné okolnosti,
resp. způsob spáchání uvedeného trestného činu. Obviněný se podílel na
pěstování konopí setého ve třech objektech na různých místech České republiky.
V prostorách upravených a vybavených účelně k pěstování rostlin tzv. indoorovým
způsobem, se obviněný pravidelně pohyboval a rostliny ošetřoval, zaléval a
sázel. Pokud obviněný v této souvislosti namítá, že soudy nehodnotily, že měl z
pěstování nulový finanční prospěch a jeho jednáním nevznikla žádná škoda, jsou
tyto okolnosti z hlediska právního posouzení jeho jednání bez významu.
Nejvyšší soud tedy shledává právní kvalifikaci jednání obviněného jako zvlášť
závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy, spáchaného ve značném rozsahu podle § 283
odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu
podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, za správnou a námitku obviněného za zjevně
neopodstatněnou.
Obviněný v dovolání dále uplatnil také dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. h) tr. ř. Ten je naplněn, pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu,
který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu
stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Má-li dojít
k naplnění tohoto dovolacího důvodu, musí být v dovolání namítána existence
jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo buď k uložení nepřípustného druhu
trestu, nebo k uložení druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou
trestní sazbu. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře
uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až §
42 trestního zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo
naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani
žádného jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (srov. rozhodnutí
publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Obviněný v této souvislosti namítá, že mu byl uložen trest vyhoštění v rozporu
s ustanovením § 80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a také se domáhá (zřejmě v
reakci na předchozí námitku údajně nesprávné právní kvalifikace) snížení výměry
nepodmíněného trestu.
Nejvyšší soud předně vzhledem k výše uvedenému shledal, že pod dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. není možné zahrnout výhrady stran
nepřiměřenosti uloženého trestu odnětí svobody, neboť obviněnému byl za trestný
čin podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku uložen trest odnětí
svobody v trvání 3 let, což je trest spadající do zákonné trestní sazby od 2 do
10 let, podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku.
Námitka obviněného, že mu byl uložen trest vyhoštění v trvání 5 let v rozporu s
ustanovením § 80 odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, obsahově
odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud
ji však shledal zjevně neopodstatněnou.
Trest vyhoštění z území České republiky může soud uložit podle § 80 odst. 1, 2
tr. zákoníku pachateli, který není občanem České republiky, vyžaduje-li to
bezpečnost lidí nebo majetku, anebo jiný obecný zájem; jako samostatný trest
může být trest vyhoštění uložen, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti
spáchaného trestného činu a osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu
není třeba. S přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu,
možnostem nápravy a poměrům pachatele a ke stupni ohrožení bezpečnosti lidí,
majetku nebo jiného obecného zájmu, může soud uložit trest vyhoštění ve výměře
od jednoho roku do deseti let, anebo na dobu neurčitou. Je tak patrné, že soud
nejprve zkoumá, zda jsou v konkrétním případě splněny podmínky podle § 80 odst.
1, 2 tr. zákoníku a poté, co shledá jejich existenci, zkoumá dále, zda nejsou
na straně obviněného dány některé z okolností uvedené v § 80 odst. 3 písm. a)
až g) tr. zákoníku, vymezující skutečnosti, při jejichž existenci tento trest
uložit nelze. Jelikož jsou tyto negativní podmínky stanoveny alternativně,
uložení trestu vyhoštění bude bránit i zjištění jen jediné (kterékoli) z nich.
Sám obviněný se pak dovolává aplikace ustanovení § 80 odst. 3 písm. c) tr.
zákoníku, podle kterého soud trest vyhoštění neuloží, jestliže pachatel má na
území České republiky povolen trvalý pobyt, má zde pracovní a sociální zázemí a
uložení trestu vyhoštění by bylo v rozporu se zájmem na spojování rodin. Tyto
podmínky jsou uvedeny kumulativně a musí být tedy dány zároveň. Obviněný v této
souvislosti poukazuje na to, že má pro dobu po svém propuštění z výkonu trestu
odnětí svobody zajištěno nejen ubytování, ale i práci, že se na území České
republiky nachází všichni jeho blízcí, a to zejména jeho družka T. B. T., se
kterou žije údajně 5 let, plánuje s ní svatbu a založení rodiny.
Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů je zřejmé, že se touto otázkou naplnění
negativních podmínek, které by bránily uložení trestu vyhoštění, dostatečně
zabývaly. Shledaly, že obviněný má na území České republiky povolení k trvalému
pobytu, má pro dobu po propuštění zajištěné ubytování (viz čestné prohlášení na
č. l. 604 tr. spisu), má tedy jakési pracovní a sociální zázemí, avšak
neshledaly naplněnou podmínku, že by bylo uložení trestu vyhoštění v rozporu se
zájmem na spojování rodin.
O rozpor se zájmem na spojování rodin, na který obviněný svými námitkami
naráží, jako o okolnost vylučující možnost uložení trestu vyhoštění, se však
jedná jen tehdy, když jde o skutečné rodinné či jim obdobné vazby, které
vycházejí z faktických a skutečných rodinných poměrů, a z nich plynoucích
citových a sociálních pout a vazeb. Protože je v této podmínce zdůrazněna
ochrana rodiny a rodinného života, předpokládá se zde existence takových
rodinných vztahů pachatele, které vyžadují jeho pobyt na území České republiky,
přičemž důvodem bude zejména trvalé bydliště nebo jiný dlouhodobý pobyt
nejbližších příbuzných pachatele na zdejším území. Přitom jde zejména o
akceptování a plné zajištění nejen příbuzenských sounáležitostí, ale zejména
práv dítěte (přiměřeně srov. rozhodnutí č. 29/1982, 4/1996, 13/1998 Sb. rozh.
tr.).
Soudy nižších stupňů všechny tyto skutečnosti v dostatečné míře zcela v souladu
se shora vymezenými zákonnými podmínkami zvážily. Zejména nepochybily v závěru,
že uložení trestu vyhoštění u obviněného vyžaduje ve smyslu § 80 odst. 1 tr.
zákoníku jiný obecný zájem. V daném případě se navíc jedná o vysokou škodlivost
činů, jichž se obviněný na našem území dopustil. Soudy proto správně shledaly
podmínky uvedené v § 80 odst. 1 tr. zákoníku pro uložení trestu vyhoštění za
splněné. Není ani pochyb, že jsou dána i hlediska § 80 odst. 2 tr. zákoníku pro
uložení tohoto trestu na dobu 5 let, přičemž soudy zohlednily právě mládí
obviněného, jakož i jeho dosavadní bezúhonnost a jeho případnou možnost se do
České republiky po uplynutí trestu vyhoštění vrátit. V tomto směru ani obviněný
nic nenamítá.
Rovněž závěr soudů o neexistenci negativní podmínky jako vylučující okolnosti,
jíž se obviněný v dovolání domáhá, je v souladu se zákonem. Obviněný
argumentuje tím, že se na území České republiky nacházejí všichni jeho blízcí,
zejména družka T. B. T., se kterou údajně žije již 5 let a v budoucnu s ní
plánuje svatbu a založení rodiny. Na základě skutečností vyplývajících z
průběhu trestního stíhání a dokazování bylo však v rozporu s tímto tvrzením
zjištěno, že obviněný má celou svou rodinu včetně sourozenců ve Vietnamu, na
území České republiky není ženatý a nemá zde vyživovací povinnost. Pokud jde o
délku vztahu s jmenovanou přítelkyní obviněného, který má trvat již 5 let, jak
tvrdí v dovolání, jedná se o nové tvrzení, které obviněný neuplatnil v řízení
před soudem I. stupně, kde mluvil pouze o vážné známosti s přítelkyní (viz č.
l. 652 tr. spisu). Navíc z trestního spisu vyplývá, konkrétně z usnesení o
vzetí do vazby ze dne 11. 1. 2013, sp. zn. 5 Nt 301/2013 (viz č. l. 287 tr.
spisu – tedy pouhých 8 měsíců před podáním odvolání a následně i dovolání), že
v průběhu vazebního zasedání obviněný tvrdil, že má přítelkyni toliko asi 5
měsíců. Po uložení trestu vyhoštění soudem I. stupně, tak obviněný podstatným
způsobem prodloužil své tvrzení o době svého soužití s ženou, kterou nejdříve
nazval pouhou přítelkyní a posléze již družkou. Z uvedeného plyne zjevná
účelovost této námitky obviněného, jak správně uzavřel již soud odvolací. Soudy
tedy správně neshledaly u obviněného žádné pevné vztahy a vazby obdobné
rodinným, které by znamenaly překážku podle § 80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.
Vzhledem k uvedenému by pak na tom nemohl nic změnit ani v řízení o odvolání
navržený výslech osoby T. B. T. Nejvyšší soud na základě všech uvedených důvodů
dospěl k závěru, že soudy obou stupňů nepochybily, jestliže obviněnému na
podkladě shora rozvedených zjištění uložily za splnění podmínek § 80 odst. 1, 2
tr. zákoníku trest vyhoštění na dobu 5 let.
Nejvyšší soud tedy ve věci nezjistil vady, které obviněný v dovolání vytýkal, a
jeho námitky odpovídající uplatněným důvodům dovolání shledal zjevně
neopodstatněnými.
Dovolání obviněného N. V. B. proto Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1
písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. května 2014
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš