7 Tdo 243/2013 - 33
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 10. dubna 2013 v Brně
dovolání nejvyššího státního zástupce, které podal v neprospěch obviněného M.
Š. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2011, sp. zn. 5 To
55/2011, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T
137/2010, a rozhodl takto:
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne
2. 3. 2011, sp. zn. 5 To 55/2011.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí
na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje, aby
věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 2 T 137/2010,
byl obviněný M. Š. (dále jen: „obviněný“) uznán vinným pod bodem 1) rozsudku
trestným činem přechovávání dětské pornografie podle § 205a tr. zák. č.
140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), a pod
bodem 2) zločinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192
odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku č. 40/2009 Sb. (dále jen: „tr.
zákoník“). Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 192 odst. 3 tr. zákoníku
za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání
dvou let. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému výkon trestu podmíněně
odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr.
zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to 1 ks notebooku zn.
Acer Aspire 553615236, v. č. ..., 1 ks stolního PC zn. Brave, bez výrobního
čísla a 1 ks média CD-R zn. Memorex v papírovém obalu s nápisem Přelet, které
jsou přílohou spisu. Podle § 99 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku bylo obviněnému
uloženo ochranné ambulantní psychiatrické léčení.
Proti tomuto rozsudku podala státní zástupkyně odvolání v neprospěch obviněného
proti výroku o trestu. Nesouhlasila s argumentací v odůvodnění rozsudku soudu
prvního stupně a domáhala se uložení přísnějšího trestu obviněnému. Poukázala
přitom na povahu, závažnost a škodlivost jednání obviněného, který materiály
obsahující dětskou pornografii nejen přechovával, ale i šířil. Zmínila též, že
z komunikace ICQ vyplývá, že obviněný se vydával za nezletilou (,,-náctiletou“)
dívku, popřípadě chlapce takového věku, a pod tímto falešným profilem
informoval děti o výhodnosti pohlavního styku s dospělými lidmi ve věku nad
padesát let. Podle názoru státní zástupkyně trest uložený obviněnému na spodní
hranici trestní sazby podmíněně odložený na zkušební dobu tří let nesplňuje
kritéria ustanovení § 38 a § 39 tr. zákoníku a nepostačuje k nápravě obviněného
ani k ochraně společnosti.
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 2. 3. 2011, sp. zn.
5 To 55/2011, podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek
soudu prvního stupně v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl
a uznal obviněného M. Š. vinným pod bodem 1) rozsudku trestným činem
přechovávání dětské pornografie podle § 205a tr. zák., a pod bodem 2) trestným
činem šíření pornografie podle § 205 odst. 2 písm. a) tr. zák. Za tyto trestné
činy obviněného odsoudil podle § 205 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1
tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. výkon trestu podmíněně
odložil na zkušební dobu tří let. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák.
obviněnému uložil trest propadnutí věci, a to 1 ks notebooku zn. Acer Aspire
553615236, v. č. ..., 1 ks stolního PC zn. Brave, bez výrobního čísla a 1 ks
média CD-R zn. Memorex v papírovém obalu s nápisem Přelet, které jsou přílohou
spisu.
Podle skutkových zjištění Městského soudu v Praze obviněný spáchal tyto trestné
činy tím, že
1)
a) od 28. 6. 2008 nejméně do 17. 3. 2009, v Praze 6, ve schránce elektronické
pošty ...., do které přistupoval z IP adresy ..., která je přidělena uživateli
V. D. s přípojným bodem na adrese Praha 6, Terronská č. 958/61 v sídle pobočky
FG Reality Family, spol. s r. o., vědomě přechovával:
- ve složce označené message 32 obrazový materiál - videozáznam
pornografického charakteru zobrazující sexuální aktivitu s dívkou pubertálno až
adolescentního věku, tedy materiál, který podle znalce z oboru zdravotnictví,
odvětví psychiatrie, klinická psychologie a sexuologie může sloužit jako
podnětový materiál pro hebefily (muže sexuálně zaměřené na dívky ve věku
dospívání ),
- ve složkách označených message 8, 22 a 30 obrazový materiál -
fotografie pornografického charakteru zobrazující sexuální aktivity s dětskými
objekty (dívkami v prepubertálním věku), které podle znalce z oboru
zdravotnictví, odvětví psychiatrie, klinická psychologie a sexuologie mohou
sloužit jako podnětový materiál pro heterosexuálně pedofilně orientované muže,
b) od 9. 1. 2008 nejméně do 17. 3. 2009 v Praze 6, ve schránce elektronické
pošty ...., do které přistupoval z IP adresy ..., která je přidělena uživateli
V. D. s přípojným bodem na adrese Praha 6, Terronská č. 958/61 v sídle pobočky
FG Reality Family, spol. s r.o., vědomě přechovával:
- ve složce označené message 4 obrazový materiál - fotografii
pornografického charakteru zobrazující akt dívky pubertálno až adolescentního
věku, tedy materiál, který podle znalce z oboru zdravotnictví, odvětví
psychiatrie, klinická psychologie a sexuologie může sloužit jako podnětový
materiál pro hebefily (muže sexuálně zaměřené na dívky ve věku dospívání),
- ve složce označené message 5 obrazový materiál - videozáznam
pornografického charakteru zobrazující sexuální aktivitu s dětským objektem
(dívkou v prepubertálním věku), který podle znalce z oboru zdravotnictví,
odvětví psychiatrie, klinická psychologie a sexuologie může sloužit jako
podnětový materiál pro heterosexuálně pedofilně orientované muže,
c) od 30. 9. 2006 nejméně do 17. 3. 2009, v Praze 6, ve schránce
elektronické pošty ..., do které přistupoval z IP adresy ..., která je
přidělena uživateli V. D. s přípojným bodem na adrese Praha 6, Terronská č.
958/61 v sídle pobočky FG Reality Family, spol. s r.o., vědomě přechovával:
- ve složkách označených message 29, 136, 148, 166, 173, 174 ,176 a 236,
obrazový materiál - fotografie a videozáznamy pornografického charakteru
zobrazující sexuální lesbické aktivity dívek pubertálno až adolescentního věku
a akty dívek pubertálno až adolescentního věku, tedy materiál, který podle
znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, klinická psychologie a
sexuologie může sloužit jako podnětový materiál pro hebefily (muže sexuálně
zaměřené na dívky ve věku dospívání),
- ve složkách označených message 129, 157, 180, 187, 269 a 270 obrazový
materiál - fotografie a videozáznamy zobrazující sexuální aktivity s dětskými
objekty (dívkami v prepubertálním věku) a dívkami pubertalno až adolescentního
věku, tedy materiál, který podle znalce z oboru zdravotnictví, odvětví
psychiatrie, klinická psychologie a sexuologie může sloužit jako podnětový
materiál pro hebefily (muže sexuálně zaměřené na dívky ve věku dospívání) i pro
heterosexuálně pedofilně orientované muže,
- ve složkách označených message 28, 30, 36, 82, 120, 137, 165, 168, 169, 171,
177, 206, 272, 274, 275, 277, 338 a 358 obrazový materiál - fotografie a
videozáznamy pornografického charakteru zobrazující sexuální aktivity s
dětskými objekty (dívkami v prepubertálním věku), které podle znalce z oboru
zdravotnictví, odvětví psychiatrie, klinická psychologie a sexuologie mohou
sloužit jako podnětový materiál pro heterosexuálně pedofilně orientované muže,
d) v přesně nezjištěném období, prokazatelně však nejméně ke dni 14. 10.
2009, v místě svého pracoviště v sídle společnosti FG Reality Family, spol. s
r.o. v Praze 6, Terronská č. 958/61, na disku notebooku zn. ACER, na disku
stolního počítače zn. BRAVE a médiu CD-R zn. MEMOREX, zajištěných dne 14. 10.
2009 na uvedené adrese v rámci prohlídky jiných prostor, vědomě přechovával
pornografický materiál – fotografie a videozáznamy překopírované z e ?mailové
schránky .... jako zprávy (message) č. 8, 19, 20, 21, 29, 30, 31, 32, 36, 37,
38, 39, 41, 42, 43, 44, 47, 48, 50, 52, 53, 54 a 55, e-mailové schránky ...
jako zpráva (message) č. 5 a z e-mailové schránky ... jako zprávy (message) č.
28, 30, 36, 82, 120, 129, 136, 137, 149, 157, 165, 166, 168, 169, 171, 173,
174, 176, 177, 180, 187, 206, 236, 269, 270, 272, 274, 275, 277, 338 a 358 a
další řádově stovky pornografického materiálu - fotografií a videozáznamů, vše
zobrazující sexuální aktivity s dětskými objekty (dívkami v prepubertálním
věku) a dívkami pubertálno až adolescentního věku, tedy materiál, který podle
znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, klinická psychologie a
sexuologie může sloužit jako podnětový materiál pro hebefily (muže sexuálně
zaměřené na dívky ve věku dospíváni) i pro heterosexuálně pedofilně orientované
muže,
2)
a) nejméně v období od 9. 7. 2008 do 1. 8. 2008 v Praze 6 za užití elektronické
pošty ..., do které přistupoval z IP adresy ..., která je přidělena uživateli
V. D. s přípojným bodem na adrese Praha 6, Terronská č. 958/61 v sídle pobočky
FG Reality Family, spol. s r.o., nejméně ve 20 složkách označených jako message
19, 20, 21, 29, 31, 36, 37, 38, 39, 41, 42, 43, 44, 44, 47, 48, 50, 52, 23, 54
a 55 vědomě nabízel a uváděl do oběhu pornografická díla - fotografie a
videozáznamy zobrazující nebo jinak využívající dítě, a to tím způsobem, že
přijímal, odesílal a přijaté si vzájemně přeposílal s jinými uživateli
Internetu, uživateli účtů elektronické pošty ..., ..., ..., ... a ..., přičemž
ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie,
klinická psychologie a sexuologie vyplývá, že v message 19, 37, 41, 43, 44 a 47
se jedná o materiál zobrazující akty nebo sexuální aktivity s dívkami
pubertálno až adolescentního věku, které jsou na těchto fotkách nastavovány
fotografem nebo se nastavují samy do jednoznačně sexuálně vyzývavých póz, často
s přímou nabídkou odhaleného genitálu nebo orální, anální nebo vaginální
soulože, kterýžto materiál může sloužit jako podnětový materiál pro hebefily
(muže sexuálně zaměřené na dívky ve věku dospívání) a v ostatních případech se
jedná o materiál zobrazující dětské objekty (dívky v prepubertálním věku),
který může sloužit jako podnětový materiál pro heterosexuálně pedofilně
orientované muže,
b) nejméně dne 15. 2. 2008, v Praze 6 za užití elektronické pošty ...,
do které přistupoval z IP adresy ..., která je přidělena uživateli V. D. s
přípojným bodem na adrese Praha 6, Terronská č. 958/61 v sídle pobočky FG
Reality Family, spol. s r.o., nejméně v jedné složce označené jako message 6
vědomě nabízel a uváděl do oběhu pornografická dílo - fotografii zobrazující
nebo jinak využívající dítě, a to tím způsobem, že tuto zprávu (message)
odeslal jinému uživateli Internetu - uživateli účtu elektronické pošty ...,
přičemž ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví
psychiatrie, klinická psychologie a sexuologie vyplývá, že v tomto případě se
jedná o materiál zobrazující dětský objekt (dívku v prepubertálním věku), který
může sloužit jako podnětový materiál pro heterosexuálně pedofilně orientované
muže,
c) nejméně dne 24. 11. 2008, v Praze 6 za užití elektronické pošty ...,
do které přistupoval z IP adresy ..., která je přidělena uživateli V. D. s
přípojným bodem na adrese Praha 6, Terronská č. 958/61 v sídle pobočky FG
Reality Family, spol. s r.o., nejméně v jedné složce označené jako message 338,
vědomě nabízel a uváděl do oběhu pornografická dílo - fotografii zobrazující
nebo jinak využívající dítě a to tím způsobem, že tuto zprávu (message) odeslal
jinému uživateli Internetu, uživateli účtu elektronické pošty ..., přičemž ze
závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, klinická
psychologie a sexuologie vyplývá, že v tomto případě se jedná o materiál
zobrazující dětský objekt (dívku v prepubertálním věku), který může sloužit
jako podnětový materiál pro heterosexuálně pedofilně orientované muže.
Nejvyšší státní zástupce podal dovolání v neprospěch obviněného proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2011, sp. zn. 5 To 55/2011, z důvodu
uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku. V dovolání namítl, že ačkoli bylo podáno
odvolání státního zástupce jen proti výroku o trestu, Městský soud v Praze jako
soud odvolací přezkoumal i výrok o vině obviněného a tento výrok změnil ve
prospěch obviněného použitím výhodnější právní kvalifikace skutku i uložením
mírnějšího trestu. Podle názoru nejvyššího státního zástupce měl odvolací soud
přezkoumat rozsudek pouze z toho hlediska, zda odvolání státního zástupce je či
není důvodné, a pokud by je shledal nedůvodným, měl odvolání podle § 256 tr. ř.
zamítnout. Nebyl však oprávněn na jeho podkladě celý rozsudek zrušit a sám
znovu rozhodnout ve prospěch obviněného výrokem o vině i trestu. Odvolací soud
tak postupoval v rozporu s právním názorem obsaženým v rozsudku Nejvyššího
soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 4 Tz 32/2010.
Nejvyšší státní zástupce v dovolání také poukázal na to, že soud prvního stupně
odůvodnil své rozhodnutí jednak doznáním obviněného, jednak znaleckými posudky,
zajištěnými fotografiemi, videoklipy a obsahem schránek elektronické pošty. K
bodu 2) rozsudku uvedl, že bylo prokázáno spáchání zločinu výroby a jiného
nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 2, 3 písm. b) tr. zákoníku.
Podle názoru nejvyššího státního zástupce soud prvního stupně jednání
obviněného pod bodem 2) rozsudku správně kvalifikoval, protože obviněný zasílal
fotografie a další materiály prostřednictvím e-mailové pošty, přičemž takový
způsob spáchání činu je nutno v souladu s právním názorem obsaženým v usnesení
Nejvyššího soudu České republiky ve věci sp. zn. 6 Tdo 1135/2010 posuzovat
jako spáchání trestného činu veřejně přístupnou počítačovou sítí. Nejvyšší
státní zástupce se neztotožnil s argumentem odvolacího soudu o tom, že vzhledem
k ustanovení § 84 odst. 3 písm. a) telekomunikačního zákona nelze považovat
počítačovou síť za veřejně přístupnou, protože předmětem telekomunikačního
tajemství je obsah zpráv přepravovaných nebo jinak zprostředkovaných
telekomunikačními zařízeními. Pokud jde o výklad pojmu veřejně přístupná
počítačová síť, poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011, sp.
zn. 8 Tdo 1467/2010, podle něhož pod pojmem „veřejně přístupnou počítačovou
sítí“ ve smyslu § 192 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku je nutno rozumět funkční
propojení počítačů do sítí s cílem vytvořit informační systém pracující s tzv.
dálkovým přístupem, jakým je především internet a jiné podobné informační
systémy, přičemž internet je informační a komunikační systém, který se skládá z
různých subjektů a objektů právních vztahů a s ohledem na rozvoj počítačových
informačních a komunikačních technologií má internet kromě jiného i povahu
prostředku, jehož prostřednictvím lze veřejně šířit informace.
Podle nejvyššího státního zástupce lze vzhledem k těmto skutečnostem a na
základě učiněných skutkových zjištění učinit právní závěr, že jednáním
obviněného M. Š. byly v bodě 2) rozsudku napadeného dovoláním naplněny všechny
zákonem požadované subjektivní i objektivní znaky skutkové podstaty zločinu
výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 2, 3 písm. b)
tr. zákoníku. Jestliže Městský soud v Praze uznal obviněného vinným v bodě 2)
rozsudku trestným činem šíření pornografie podle § 205 odst. 2 písm. a) tr.
zák., spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku.
Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání
podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř.
zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2011, sp. zn. 5 To
55/2011, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a
dále aby postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal věc Městskému soudu
v Praze, aby znovu projednal odvolání státního zástupce a aby o něm rozhodl.
Nejvyšší soud neodmítl dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a proto podle §
265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí,
proti nimž bylo podáno dovolání, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání,
jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Po přezkoumání shledal,
že dovolání je důvodné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Podle § 254 odst. 1 tr. ř., nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud
odvolání podle § 253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch
oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost
postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám,
které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na
správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání.
Podle § 254 odst. 2 tr. ř. platí, že mají-li vytýkané vady svůj původ v jiném
výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přezkoumá odvolací soud i
správnost takového výroku, na který navazuje výrok napadený odvoláním, jestliže
oprávněná osoba proti němu mohla podat odvolání.
Podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. odvolací soud zruší napadený rozsudek,
bylo-li v přezkoumávané části rozsudku porušeno ustanovení trestního zákona.
Podle § 258 odst. 2 tr. ř. jestliže je vadná jen část napadeného rozsudku a lze
ji oddělit od ostatních, zruší odvolací soud rozsudek jen v této části; zruší-
li však, byť i jen zčásti, výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o
trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad.
Podle § 259 odst. 3 tr. ř. může odvolací soud sám rozhodnout rozsudkem ve věci,
jen je-li možno nové rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl
v napadeném rozsudku správně zjištěn a popřípadě na základě důkazů provedených
před odvolacím soudem doplněn nebo změněn. Odvolací soud se může odchýlit od
skutkového zjištění soudu prvního stupně jen tehdy, jestliže v odvolacím řízení
a) provedl znovu některé pro skutkové zjištění podstatné důkazy provedené již v
hlavním líčení, nebo
b) provedl důkazy, které nebyly provedeny v hlavním líčení.
V prvé řadě je nutné zdůraznit, že novela trestního řádu provedená
zákonem č. 265/2001 Sb. opustila tzv. revizní princip, který se až do jejího
přijetí dominantně uplatňoval v řízení o odvolání a podle něhož soud druhého
stupně musel přezkoumat všechny výroky napadeného rozsudku, proti nimž mohl
odvolatel podat odvolání, správnost každého výroku z hlediska všech v úvahu
přicházejících vad skutkových i právních, a to jak hmotněprávních, tak
procesněprávních, a řízení, které napadenému rozsudku předcházelo, z hlediska
případných vad, jež mohly způsobit, že některý výrok je nesprávný nebo chybí.
Novela přitom vycházela z toho, že státní zástupce jako veřejný žalobce má v
trestním řízení v souladu se svým ústavním a zákonným zakotvením hájit veřejný
zájem. Rovněž obviněný, pokud podá odvolání, má právo sám zvolit způsob své
obhajoby. Podobně je tomu u ostatních osob oprávněných brojit proti rozsudku
nebo některé jeho části. Opravné řízení je ovládáno dispoziční zásadou, tzn.
nemůže dojít k přezkoumání věci, aniž by byl podán opravný prostředek z vůle
oprávněných osob. V zásadě proto není důvodu, aby odvolací soud tato hlediska
nerespektoval a bez ohledu na obsah podaných odvolání vždy přezkoumával celé
rozhodnutí a celé předcházející řízení před soudem prvního stupně, a to z
hlediska všech vad přicházejících v úvahu (tedy např. pokud některá ze stran
podá odvolání pouze proti výroku o trestu, automaticky přezkoumával i celý
výrok o vině).
Odvolací řízení se nadále řídí principem vázanosti odvolacího soudu
obsahem podaného odvolání, resp. vytýkanými vadami. Tento princip je však
modifikován (rozšířen) tak, že odvolací soud má povinnost v konkrétním případě
jít nad rámec výroků nebo vad vymezených v odvolání, aby odvolatel nebyl
poškozen neznalostí práva a aby jinak důvodně a správně vymezené vady rozsudku
neznamenaly pro formální překážky nemožnost jejich odstranění. Uvedené obecné
vymezení obsahu a rozsahu přezkoumávání rozsudku v odvolacím řízení je tedy
rozšířeno tam, kde je třeba respektovat obsahovou (věcnou) souvislost
jednotlivých částí napadeného rozsudku, protože výroky odvoláním napadené a
výroky odvoláním nenapadené mohou mít takovou vzájemnou návaznost, že vada
jednoho z nich ovlivňuje správnost i výroku jiného. Tím se zároveň odvolateli
zaručuje dostatečně efektivní využití odvolacího práva i v případech, jestliže
se mu nepodařilo v odvolání dostatečně vystihnout všechny souvislosti a
důsledky jinak správně a důvodně vytýkaných vad. V odvolání totiž postačí
správně vymezit všechny napadené výroky, protože pak jsou přezkoumávány z
hlediska všech vad, které mohly způsobit jejich nesprávnost, anebo postačí
náležitě konkretizovat všechny vytýkané vady, neboť pak jsou přezkoumávány i
jiné než odvoláním napadené výroky, jestliže v nich má vytýkaná vada původ.
Alespoň jeden výrok napadeného rozsudku a jednu vytýkanou vadu je však nutno v
odvolání vždy vymezit, protože jde o nezbytné obsahové náležitosti (§ 249 odst.
1 tr. ř.), jejichž nesplnění vede k odmítnutí odvolání (§ 253 odst. 3 tr. ř.).
Rozsah přezkumné povinnosti odvolacího soudu je omezen osobou
odvolatele a od ní odvozeným právem napadat jednotlivé výroky rozsudku a
předcházející řízení. Odvolací soud však přezkoumá z podnětu podaného odvolání
jen ty oddělitelné výroky rozsudku, proti nimž odvolatel odvolání skutečně
podal, a správnost postupu řízení, které jim předcházelo. Jiné výroky a jim
předcházející řízení zásadně nesmí přezkoumat, i když by šlo o výroky, proti
nimž odvolatel mohl podat odvolání, ačkoliv tak neučinil pokud ovšem nejde o
výjimky podle § 254 odst. 2 a 3 tr. ř.
Odvolací soud si proto musí před rozhodnutím o odvolání vyjasnit, zda byl
odvoláním napaden celý rozsudek či pouze jeho část, a podle toho vymezit rozsah
své přezkumné povinnosti. Oddělitelným výrokem je takový výrok, který lze
samostatně přezkoumat a v případě zjištěné vady i samostatně zrušit (§ 258
odst. 2 tr. ř.), tedy např. výrok o trestu, o náhradě škody či o ochranném
opatření. Oddělitelným však bude i jednotlivý výrok o vině tam, kde ve
společném řízení je rozhodnuto o více skutcích. Vzhledem k procesnímu pojetí
dílčích útoků pokračování v trestném činu (§ 89 odst. 3 tr. zák.) jako
samostatných skutků (§ 12 odst. 12 tr. ř.) není vyloučena možnost postupného, a
tedy odděleného projednávání jednotlivých dílčích útoků.
Odvolací soud je vázán v přezkumné činnosti zásadně tím, který výrok
rozsudku odvolatel napadl a jaké vady v jeho rámci vytýká. Toto výchozí
vymezení (a omezení) přezkumné pravomoci odvolacího soudu ve vztahu k napadeným
výrokům však rozšiřuje ustanovení § 254 odst. 2 tr. ř., a to pro případy, když
vada, která je vytýkána napadenému výroku rozsudku, má svůj původ v jiném
výroku, který nebyl napaden odvoláním. Pak musí odvolací soud přezkoumat i
tento jiný (odvoláním nenapadený) výrok za předpokladu, že odvolatel mohl též
proti němu podat odvolání, i když tak neučinil. (srov. Šámal, P. a kol. Trestní
řád. Komentář. II. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 1985 až 1986,
1991 až 1992 ).
Nejvyšší soud zjistil, že státní zástupkyně podala v neprospěch obviněného
odvolání proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně, kterým se
domáhala uložení přísnějšího trestu obviněnému.
Městský soud v Praze jako soud odvolací v odůvodnění svého rozsudku
výslovně uvedl, že podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost výroku
napadeného usnesení (správně má být rozsudku) i správnost postupu řízení, které
vydání napadeného výroku předcházelo, přihlížel přitom k vadám, které byly
vytýkány odvoláním a k vadám, které vytýkány nebyly přihlížel pouze potud,
pokud by měly vliv na správnost výroku, který byl napaden odvoláním a dospěl k
závěru, že odvolání je důvodné, avšak ze zcela jiných důvodů, než jaké uvedl
odvolatel. V odůvodnění pokračoval tím, že nejprve přezkoumal výrok o vině z
hlediska, zda by jeho případná nesprávnost neměla vliv na správnost výroku o
uloženém trestu.
Je tedy zřejmé, že odvolací soud se nezabýval důvodností odvolání státního
zástupce podaného proti výroku o trestu a přímo přezkoumával celý výrok o vině.
Takový postup zcela odporuje konstantní judikatuře Nejvyššího soudu, která
vyplývá zejména z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 4 Tz
32/2010, který se zabýval přezkumnou činností odvolacího soudu. Judikatura
vychází z názoru, že pokud odvolací soud dospěl na podkladě odvolání státního
zástupce podaného v neprospěch obviněného pouze proti výroku o trestu k závěru,
že výrok o vině v rozsudku soudu prvního stupně trpí také takovými vadami,
které by jinak zakládaly změnu tohoto výroku ve prospěch obviněného, nemohl se
zabývat těmito vadami výroku o vině a sám rozhodnout v jeho prospěch. Odvolací
soud totiž může přezkoumat oddělitelný výrok o trestu, a to jen z pohledu
oprávněnosti námitek vznesených státním zástupcem. Z tohoto důvodu je proto
vyloučeno zrušit výrok o vině v rozsudku nalézacího soudu z důvodů uvedených v
§ 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodnout
o vině způsobem pro obviněného příznivějším. Za popsané situace musí ovšem
odvolací soud přihlížet pouze k takové vadě výroku o vině, která by způsobila,
že soud prvního stupně rozhodl pro obviněného příznivěji, než jak to dovoluje
zákon. V takovém případě by bylo možné k odvolání státního zástupce podaného
výlučně v neprospěch obviněného do výroku o trestu změnit rozhodnutí soudu
prvního stupně ve výroku o vině, neboť napadený výrok o trestu navazuje na
nedotčený výrok o vině, proti kterému je státní zástupce oprávněn podat též
odvolání v neprospěch obviněného.
Odvolací soud se zabývá dalším výrokem, který není odvoláním napaden
jen v případě, že v přezkoumávaném výroku skutečně zjistí vytýkanou vadu, jež
má původ v jiném výroku, než který byl napaden odvoláním, a za předpokladu, že
odvolatel mohl i proti tomuto výroku podat odvolání, byť tak neučinil. Bylo by
vybočením z principu vázanosti soudu obsahem podaného odvolání, kdyby odvolací
soud přezkoumával navazující (nenapadený) výrok rozsudku přímo bez dalšího a
zjišťoval existenci případných vad tohoto výroku, či předcházejícího řízení.
Podmínkou přezkoumání výroku nenapadeného odvoláním je právě vada zjištěná ve
výroku, který byl napaden odvoláním, která spojuje svým původem oba výroky
(srov. ibidem supra). Nejvyšší soud zjistil, že odvolací soud přímo bez dalšího
přezkoumával výrok o vině, jak je zřejmé i z odůvodnění jeho rozhodnutí, které
bylo zmíněno shora.
Podle § 192 odst. 2, 3 písm. b) tr. zákoníku spáchá trestný čin výroby
a jiného nakládání s dětskou pornografií ten, kdo vyrobí, doveze, vyveze,
proveze, nabídne, činí veřejně přístupným, zprostředkuje, uvede do oběhu, prodá
nebo jinak jinému opatří fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo
jiné pornografické dílo, které zobrazuje nebo jinak využívá dítě nebo osobu,
jež se jeví být dítětem, anebo kdo kořistí z takového pornografického díla a
spáchá čin tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou
sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem. Odvolací soud dospěl k závěru, že v
případě obviněného se nejednalo o veřejně přístupnou počítačovou síť.
Trestní kolegium Nejvyššího soudu přijalo dne 30. 1. 2013 pod sp. zn. Tpjn
300/2012 stanovisko k výkladu skutkové podstaty trestného činu přechovávání
dětské pornografie podle § 205a trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., dále
jen tr. zák.,) šíření pornografie podle § 205 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm.
b) tr. zák., resp. trestných činů výroby a jiného nakládání s dětskou
pornografií podle §192 odst. 1 a § 192 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku,
spáchaných rozesíláním souborů obsahujících fotografie nebo videozáznamy s
dětskou pornografií pomocí e-mailových zpráv do poštovních e-mailových schránek
jiných adresátů a jejich přechováváním v těchto schránkách, a dále k otázce
možnosti souběhu trestných činů podle § 205a a podle § 205 odst. 2, odst. 3
písm. b) tr. zák., resp. trestných činů podle § 192 odst. 1 a podle § 192 odst.
2, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, v případech, že se pachatel dopustí trestného
činu shora uvedeným jednáním. K výše uvedeným otázkám zaujalo trestní kolegium
následující stanovisko.
I. Rozesílání pornografických děl prostřednictvím elektronické pošty
mezi tzv. e-mailovými schránkami, chráněnými individuálními přístupovými hesly,
nenaplňuje znak „veřejně přístupná počítačová síť“ ve smyslu § 191 odst. 3
písm. b) a § 192 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku.
II. V případě rozesílání pornografických děl na větší počet e-mailových
adres, je-li význam tohoto jednání pro šíření díla právě s ohledem na počet
oslovených adresátů srovnatelný se spácháním trestného činu tiskem, filmem,
rozhlasem, televizí nebo veřejně přístupnou počítačovou sítí, naplňuje znak
„jiným obdobně účinným způsobem“ ve smyslu § 191 odst. 3 písm. b) a § 192 odst.
3 písm. b) tr. zákoníku. Rozeslání pornografických děl např. 163 adresátům
splňuje tuto podmínku.
III. Ustanovení § 192 odst. 1 tr. zákoníku je subsidiární ve vztahu k
ustanovení § 192 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, proto je jejich
jednočinný souběh vyloučen. To platí i tehdy, jestliže pachatel používá tutéž
e-mailovou schránku jak k přechovávání pornografických děl a přístupu k nim,
tak i k jejich odesílání, přičemž přechovávání je od počátku určeno jako
prostředek k rozesílání takových děl.
K tomu je možno dodat, že na základě výše uvedených skutečností je internet
veřejně přístupnou sítí, neboť zaregistrovat se na něm a využívat jeho služby
může obecně každý. Podmínka veřejně přístupné sítě je splněna bez dalšího v
případě, pokud by komunikace byla vedena formou veřejně přístupných webových
stránek, na kterých by např. byly závadné materiály „vyvěšeny“. K takovým
stránkám, pokud nejsou zakódovány či opatřeny heslem, má přístup každý či může
se stát uživatelem při splnění určitých podmínek. Webové stránky jsou tedy
obecně přístupné blíže neurčenému a neomezenému okruhu uživatelů.
Samotné e-mailové zprávy a jejich obsah posílaný prostřednictvím internetu však
veřejně přístupné nejsou. Každá emailová schránka, do níž jsou doručovány
zprávy, je chráněna jedinečným přístupovým heslem a samotné e-maily jsou
uchovávány na serverech, ke kterým nemají neoprávněné osoby přístup. E-mailová
komunikace tak probíhá mezi subjekty, které mají předmětnou e-mailovou adresu,
jinak daný typ komunikace možný není. Tato adresa je chráněna heslem, které si
každý uživatel volí podle svého uvážení. E-mailovou adresu lze přidělit jen ke
konkrétnímu uživateli, a to na základě soukromé smlouvy s poskytovatelem
(providerem). Přiřadit konkrétní osobu k elektronické adrese může pouze
provider, a pokud by to učinil kdokoliv jiný, porušil by zákon on i ten, kdo mu
data poskytl. Existuje tedy sice propojení mezi adresou a identifikací osoby, a
to ve smlouvě mezi uživatelem a providerem, nejedná se však o veřejně dostupný
údaj. E- mailová zpráva prochází cizími počítači předtím, než dosáhne cílový
počítač, avšak pouze z této skutečnosti nelze dovodit, že by e-mailová zpráva
měla představovat formu jakési veřejné komunikace, tedy komunikace, jež není
vymezena konkrétními předem určenými subjekty. K obsahu korespondence si mohou
legálně zjednat přístup pouze odesílatel a příjemce, popř. omezený okruh osob
činných pro poskytovatele připojení, takže se jedná o konkrétní adresáty
e-mailových zpráv, nikoliv o široký, předem nevymezený okruh osob, jak by tomu
bylo v případě vystavení pornografického díla na veřejně přístupných stránkách
internetu. Forma emailové korespondence je srovnatelná s komunikací
uskutečněnou prostou dopisní korespondencí. Pokud jsou e-mailové zprávy
zasílány ze soukromých schránek, chráněných heslem či adresou, vždy konkrétnímu
příjemci do opět chráněné soukromé schránky, chráněné opět heslem, bez jehož
znalosti nelze obsah přeposílané korespondence zpřístupnit, nelze v takovém
případě považovat za splněnou podmínku veřejné přístupnosti. V takovém případě
je pak využita k šíření díla veřejně prospěšná počítačová síť, avšak způsobem
nikoli veřejně přístupným.
Na druhou stranu je třeba uvést, že způsob šíření pornografických děl je pro
daný typ trestné činnosti typický. Osoby obdobného zaměření, včetně osob
sexuálně deviantních, jsou v kontaktu prostřednictvím internetu i emailové
pošty, vyměňují si pornografické materiály často s vědomím, že tyto budou dále
šířeny a přeposílány dalším uživatelům. Je proto nutné zvažovat, zda takovým
jednáním není naplněn znak „jiným obdobně účinným způsobem“, jež je vyjádřen v
ustanovení § 205 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zák., § 191 odst. 3 písm. b) a §
192 odst. 3 písm. b) tr. zák. Pod tento znak by vedle nahrávky na gramofonové
desce, magnetofonovém pásku, kazetě či jiném druhu záznamové techniky i samotné
veřejně přístupné počítačové sítě bylo možné zahrnout i počítačové soubory
vytvořené, zachycené či jinak získané do e-mailové adresy a jejím
prostřednictvím předávané, když stejně jako u osobně vytvořeného záznamu, např.
na magnetofonovém pásku, jde i u počítačového souboru na e-mailové adrese o
záznamy, které se vytvářejí soukromě a informace na nich uložená, pokud není
nabízena, přenechávána nebo zpřístupňována jiným osobám nepožívá ochrany
trestního zákoníku. Stejná situace jako u předání předmětné informace většímu
počtu příjemců, např. přehráním filmu nebo videozáznamu nastane, jestliže se
počítačové soubory rozešlou prostřednictvím elektronické pošty většímu počtu
e-mailových adresátů. Je-li význam tohoto jednání právě s ohledem na počet
oslovených adresátů srovnatelný se spácháním trestného činu tiskem, filmem,
rozhlasem, televizí nebo veřejně přístupnou počítačovou sítí, naplňuje znak
„jiným obdobně účinným způsobem“ ve smyslu týchž výše uvedených zákonných
ustanovení. Z odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011, sp. zn.
8 Tdo 1467/2010 lze dovodit, že Nejvyšší soud považoval uvedený znak za
naplněný v případě, kdy pachatel rozeslal pornografický materiál 163 adresátům.
To však neznamená, že by uvedená podmínka srovnatelnosti nemohla být splněna i
v případě menšího počtu adresátů, podle názoru trestního kolegia tomu tak bude
zpravidla, když jejich počet bude tvořit několik desítek.
Šíření pornografie z e-mailové schránky, která obsahuje závadové soubory, není
prakticky možné bez toho, aniž by bylo do této schránky, v niž jsou závadové
soubory, přistoupeno. Fakticky jde o jednání, kdy se pachatel připojí do
e-mailové schránky a poté přechovávané soubory nebo některé z nich dále
přeposílá jiným uživatelům. Jednání pachatele spočívající v přeposílání
(šíření) závadových zpráv není reálně uskutečnitelné bez toho, aniž by se
pachatel nejprve do předmětné schránky připojil a tyto zprávy držel, měl v
dispozici, přechovával.
Jednočinný souběh těchto trestných činů je tedy vyloučen, a to z důvodů vztahu
jednotlivých skutkových podstat, které mohou být jednáním obviněného společně
naplněny, kdy jedna z nich je ustanovením subsidiárním k ustanovení primárnímu.
Subsidiarita skutkové podstaty, jejíž objektivní stránkou je přechovávání
pornografických materiálů, vyplývá zejména z toho, že v uvedených nejčastějších
případech je přechovávání vlastně přípravným jednáním tedy vzdálenějším stadiem
trestné činnosti k dalšímu závažnějšímu jednání – jejich rozesílání. V takových
případech pak jde podle teorie a praxe o případy vyloučení jednočinného souběhu
(zdánlivý souběh). Pokud pachatel popsané skutky (dílčí skutky) opakuje,
přechovává a rozesílá další materiály, za podmínek ustanovení § 116 tr.
zákoníku, jde o pokračování v primárním trestném činu. O vícečinný souběh pak
půjde tehdy, když pachatel nepřistupuje do jediné e-mailové schránky, ale do
více takových schránek.
Nejvyšší soud shledal dovolání nejvyššího státního zástupce důvodným, a
proto podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze
dne 2. 3. 2011, sp. zn. 5 To 55/2011, a současně zrušil také další rozhodnutí
na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému
soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Tento
soud znovu přezkoumá zákonnost a odůvodněnost výroku o trestu, který byl uložen
obviněnému rozsudkem soudu prvního stupně, proti němuž podala státní zástupkyně
odvolání. Při novém rozhodování je podle § 265s odst. 1 tr. ř. vázán právním
názorem, který Nejvyšší soud vyslovil v příslušných částech odůvodnění tohoto
usnesení.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. dubna 2013
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek