7 Tdo 276/2024-1794
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 4. 2024 o dovolání obviněného J. S. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 7 To 264/2023, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 2 T 94/2022, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. odmítá.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 3. 2023, sp. zn. 2 T 94/2022, byl obviněný J. S. shledán vinným ze spáchání dvou zločinů zkrácení daně podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 odst. 1 tr. zákoníku.
2. Podle skutkového zjištění se obviněný obou trestných činů dopustil v podstatě a zjednodušeně tím, že společně se spoluobviněným Josefem Janečkem, jednatelem společnosti PJ market bohemia, s. r. o. (dále jako „společnost“), v úmyslu neoprávněně krátit daňovou povinnost na DPH společnosti, vědomě zahrnuli do jejího účetnictví, daňových přiznání a kontrolních hlášení daňové doklady blíže konkretizované ve skutkové větě od dodavatelů tamtéž konkretizovaných, ačkoli věděli, že nevykonávají žádnou činnost, že k faktickému plnění podle daňových dokladů nedošlo a že za takto deklarované služby společnost nic neuhradila. Obviněný jednal na základě plné moci ze dne 5. 12. 2018 udělené Josefem Janečkem. Prvního zločinu se takto dopustili od prosince 2018 do února 2019 a druhého od července 2019 do října 2019.
3. Za spáchané trestné činy soud prvního stupně obviněného odsoudil k podmíněnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let se stanovenou zkušební dobou v délce 5 let za současného vyslovení dohledu. Společně s tím mu soud prvního stupně uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní korporace ve výměře 5 let. Soud také rozhodl o vině a trestu spoluobviněného Josefa Janečky a rovněž o jejich společné nerozdílné povinnosti nahradit poškozené České republice, zastoupené Finančním úřadem pro hl. m. Prahu, škodu ve výši 1 390 862 Kč.
4. Obviněný se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolal. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 7 To 264/2023, odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Obsah dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
6. S odkazem na první z nich a k učiněnému skutkovému zjištění obviněný namítl, že soudy v předchozím řízení špatně interpretovaly důkazy, a proto jsou skutková zjištění ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. To konkretizoval na zjištěnou okolnost, že se měl údajně aktivně a bezprostředně podílet na podnikatelské činnosti společnosti, což je v rozporu s výpovědí a čestným prohlášením spoluobviněného Josefa Janečka a s výpovědí svědkyň P. Ž., J. C. a I. V., ze kterých souhrnně naopak vyplývá, že obviněný a Josef Janeček toliko podnikali „vedle sebe“ a pouze sdíleli náklady na kanceláře, recepční, účetní apod., a že skutečnosti ohledně společnosti (včetně účetnictví) řešil pouze Josef Janeček.
7. V otázce hmotněprávního posouzení obviněný s odkazem na druhý uplatněný dovolací důvod namítl, že soudy v předchozím řízení pochybily, pokud mu uložily podmíněný trest (jeho slovy) „v nejpřísnější možné podobě“; byť je totiž trest uložen v dolní hranici zákonné trestní sazby, soudy nezohlednily, že byl osobou (dosud) bezúhonnou. Uvedl, že výše způsobené škody je na spodní hraně „značného rozsahu“, a že soud neodůvodnil, proč jeho spoluobviněný dostal mírnější trest.
8. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně a přikázal mu věc znovu projednat a rozhodnout.
9. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného uvedl, že v rovině namítání do skutkového zjištění jsou veškeré závěry obsažené ve skutkové větě podloženy důkazy provedenými v souladu se zásadami důkazního řízení podle § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Soudy se ve svém odůvodnění zabývaly obhajobou obviněného, nedeformovaly důkazy a přesvědčivě vysvětlily učiněné hodnocení důkazů a jeho výstupy, které jsou v souladu s provedeným dokazováním. V rovině namítání do hmotněprávního posouzení státní zástupce připomněl, v jakých případech lze učinit trestní sankci předmětem dovolacího přezkumu, a že námitka do přísnosti trestu takovým případem není, ledaže by snad byl uložený trest v rozporu s ústavním principem proporcionality trestní represe, což zde nenastalo.
10. Státní zástupce se tak neztotožnil s dovolací argumentací, zčásti ji pak označil za nepodřaditelnou pod kterýkoli dovolací důvod, a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
11. Toto vyjádření bylo zasláno obhájkyni obviněného k možné replice, čehož však nebylo využito.
III. Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je v této trestní věci přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
13. Obviněný ve svém dovolání odkázal na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
IV. a) Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
14. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se vztahuje ke skutkovým zjištěním, respektive k procesnímu postupu soudů v důkazním řízení a s odkazem na něj lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Pokud jde o první alternativu, na kterou také odkázal obviněný v dovolání, je naplněna případy tzv. extrémního (zjevného) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna. Jde o svévolné hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, zejména případy tzv. deformace důkazu. Tento stav nicméně může být shledán jen tehdy, pokud by skutková zjištění soudů vůbec neměla v důkazech obsahový podklad, případně pokud by byla dokonce opakem toho, co bylo obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. Extrémní nesoulad ale není založen jen tím, že z různých verzí skutkového děje se soudy nižších stupňů přiklonily k verzi uvedené v obžalobě, pokud svůj postup přesvědčivě zdůvodnily.
15. Pod uplatněný dovolací důvod byla s mírou tolerance podřaditelná námitka do zjevného rozporu mezi skutkovým závěrem o roli obviněného ve vztahu k chodu společnosti a obsahem provedených důkazů, byť ji obviněný dílem ve své podstatě opírá o odlišné hodnocení provedených důkazů, což je problematika pod uplatněný (stejně pod jakýkoli jiný) dovolací důvod nepodřaditelná. Tato námitka je však zjevně neopodstatněná.
16. Pokud obviněný uvedl, že ze svědeckých výpovědí neplynula informace o jeho aktivní roli ve společnosti, pak Nejvyšší soud upozorňuje, že soudy k tomuto skutkovému závěru dospěly na základě svědeckých výpovědí, a rovněž (a především) na základě četných listinných důkazů, které roli obviněného ve společnosti prokazovaly (a to už od převodu podílu v ní). Nejvyšší soud odkazuje příkladem na výpověď svědkyně J. C., která uvedla, že během svého působení ve společnosti komunikovala především s obviněným, který ji dokonce na pracovní pozici přijal (bod 7. prvostupňového rozhodnutí); i svědkyně P. Ž. uvedla, že to byl právě obviněný, se kterým podepsala pracovní smlouvu a který ji přiděloval práci (bod 9. prvostupňového rozhodnutí). Ani z výpovědi I. V., na kterou obviněný ve svém dovolání odkazuje především, se nepodává nic, co by bylo v rozporu s napadeným skutkovým závěrem. Svědkyně naopak potvrdila, že obviněný a Josef Janeček spolupracovali, že o některých účetních dokladech se bavila i s obviněným, resp. že v případě problémů se mohla obrátit také na obviněného. Je sice pravda, že svědkyně podle své výpovědi komunikovala především s Josefem Janečkem, který ji na pracovní pozici přijal, to však skutkově prokázanou roli obviněného nijak nevyvrací (viz bod 8. prvostupňového rozhodnutí). Dále šlo o důkaz úředním záznamem o podání vysvětlení svědkyně D. M. Z listin pak byly významné komunikace mezi společností a dalšími subjekty, s nimiž měla společnost obchodní vztah, bankovní listiny (výpisy z účtů společnosti a J. L.) a plná moc k zastupování společnosti, kterou obviněnému udělil Josef Janeček (bod 40. prvostupňového rozhodnutí). Proti okolnostem vyplývajícím z těchto listinných důkazů – mezi které patří především finanční toky mezi společností a J. L., z jehož účtu pak obviněný finanční prostředky vybíral (viz bod 5. odvolacího rozhodnutí) – obviněný nijak, natož substancovaně nenamítal.
17. Odvolací soud, proti jehož rozhodnutí dovolání míří (§ 265a odst. 1 tr. ř.), se pak přezkumu hodnocení důkazů a napadeného skutkového závěru pregnantně věnoval v bodě 5. svého rozhodnutí, kde se vypořádal i s podstatou dovolací argumentace obviněného mířené do skutkových zjištění, včetně závěru účelovosti písemného prohlášení spoluobviněného Josefa Janečky (který jinak učinil prohlášení viny, které soud prvního stupně přijal). Tam Městský soud v Praze obviněnému vysvětlil, že jeho role ve společnosti vyplynula rovněž i tím, že prostřednictvím svého registrovaného partnera čerpal ze společnosti finanční prostředky, čímž znemožnil finančnímu úřadu domoci se splnění daňové povinnosti, ale také jeho zplnomocněním k jednání za společnost. Nejvyšší soud opakuje, že tyto klíčové okolnosti, které prokazují vinu obviněného a mají podklad v provedeném dokazování, obviněný ve svém dovolání nijak konkrétně (substancovaně) nenapadá.
18. Výše zmíněná námitka je tak, jak již bylo řečeno, zjevně neopodstatněná.
19. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyl naplněn.
IV. b) Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
20. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možné dovolání úspěšně podat, jestliže rozhodnutí spočívalo na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Předmětem právního posouzení je nicméně skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje obviněný v dovolacím řízení. Proto se v rámci zmíněného dovolacího důvodu nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování.
21. Pod ten uplatněný dovolací důvod nebylo možné podřadit žádnou dovolací námitku, což platí i o námitce do přísnosti uloženého trestu.
22. Nejvyšší soud vysvětluje, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu lze – s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí – v dovolání úspěšně uplatnit v zásadě jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Tento dovolací důvod však může být naplněn pouze v případech, kdy soudy uloží druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem. Takové tvrzení ovšem obviněný nepředkládá (a ani by pro něj nebyl dán podklad), resp. o tento dovolací důvod svoji argumentaci neopírá. S odkazem na (obviněným uplatněný) dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze potom ve vztahu k výroku o trestu namítat jen pochybení v jiných případech porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, tedy např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Ani uvedené vady však obviněný netvrdí (a opět by pro to ani nebyl dán podklad). Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 37 až § 39 tr. zákoníku, resp. § 41 a § 42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu pak není možné v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (viz rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr. a navazující, např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. 4 Tdo 737/2015).
23. Lze dodat, že zásah dovolacího soudu by ve vztahu k adekvátnosti trestu byl výjimečně možný, pokud by ovšem byl napadeným rozhodnutím uložený trest trestem extrémně přísným, zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným tak, že by to již představovalo porušení ústavně garantovaného základního práva obviněného na spravedlivý proces včetně spravedlivosti jeho výsledku, jímž je v nejkoncentrovanější podobě právě uložený trest. Podle čl. 4 Ústavy jsou přitom základní práva a svobody pod ochranou soudní moci a podle čl. 90 Ústavy jsou soudy povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům, což platí tím spíše, jde-li o základní ústavně zakotvená práva. Nejvyšší soud proto musí vykládat ustanovení trestního řádu – včetně ustanovení o dovolacích důvodech – způsobem, který nevyvolává kolizi s ústavním pořádkem a při kterém je dán průchod mimo jiné ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces (k tomu viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2022, sp. zn. 7 Tdo 736/2022).
24. Nicméně ani při zohlednění tohoto výjimečně možného postupu v dovolacím řízení není namístě dovodit jakékoli pochybení. Soud prvního stupně (za akceptace soudem odvolacím, viz bod 4. odvolacího rozhodnutí) uložil obviněnému trest odnětí svobody na spodní hranici zákonné trestí sazby, a to navíc podmíněně; i vzhledem k psychickému onemocnění obviněného nad ním soud uložil dohled. Vedle toho soud obviněnému uložil trest zákazu činnosti, který je adekvátní povaze spáchaného trestného činu a roli obviněného. Svůj postup soud prvního stupně řádně odůvodnil v bodě 56. svého rozhodnutí; k tomuto odůvodnění Nejvyšší soud nemá žádné výhrady.
25. Pokud obviněný poukazoval na rozdílnost trestů uložených jemu a Josefu Janečkovi, pak Nejvyšší soud především uvádí, že důvody odlišného posouzení při ukládání trestů vyplývají z porovnání odůvodnění těchto trestů v bodech 55. (Josef Janeček) a 56. (obviněný) prvostupňového rozhodnutí. Významným faktorem pro odlišné posouzení, který přitom sám obviněný ve svém dovolání zmínil, je především to, že Josef Janeček prohlásil vinu, a soud u něj neshledal žádné přitěžující okolnosti, zatímco v případě obviněného soud posoudil, že svou trestnou činnost bagatelizoval a neměl na ni žádný náhled, resp. že neprojevil reflexi nad škodlivostí svého jednání, tedy žádnou takovou polehčující okolnost nezaložil. Stejně tak pokud obviněný namítl, že soud nezohlednil jeho bezúhonnost, pak Nejvyšší soud znovu odkazuje na bod 56. prvostupňového rozhodnutí, kde soud s touto informací evidentně při svém posouzení pracoval.
26. Ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nebyl naplněn. V. Závěr
27. Nejvyšší soud uzavírá, že námitkám obviněného J. S. potud, pokud je šlo podřadit pod uplatněné dovolací důvody, nebylo možné přiznat žádné opodstatnění. Dovolání proto Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 4. 2024
JUDr. Radek Doležel předseda senátu