7 Tdo 306/2018-25
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl dne 14. března 2018 v neveřejném zasedání o dovolání obviněné J. T., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 5 To 21/2017, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 6 T 133/2015, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněné J. T. odmítá.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 2. 2016, č. j. 6 T 133/2015-102, byla obviněná uznána vinou přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za uvedené přečiny byla obviněná odsouzena podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, § 45 odst. 1 tr. zákoníku, ke společnému trestu odnětí svobody na třináct měsíců, pro jehož výkon byla zařazena podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle § 75 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněné dále uložen trest zákazu pobytu na území hl. m. Prahy na tři roky a podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o vině z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. 8. 2015, sp. zn. 52 T 115/2015, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad.
Rozsudek soudu prvního stupně napadla obviněná odvoláním, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 2. 2017, č. j. 5 To 21/2017-193, podle § 256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a domáhá se zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a zproštění obžaloby, příp. aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a přikázal mu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněné vyjádřil a zdůraznil, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud nejdříve zkoumal, zda je vůbec v posuzované věci přípustné dovolání a jestli nepřichází v úvahu odmítnutí dovolání podle ustanovení § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř., a dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. potom taxativně vymezuje, která soudní rozhodnutí se považují pro účely řízení o dovolání za rozhodnutí ve věci samé. Ve smyslu těchto zákonných podmínek je dovolání nepřípustné také tehdy, směřuje-li proti již zrušenému rozhodnutí. Jestliže po podání dovolání došlo ke zrušení napadeného rozhodnutí v souvislosti s ukládáním společného trestu za pokračování v trestném činu podle § 45 tr. zákoníku, pak dovolací soud takové dovolání směřující proti již neexistujícímu rozhodnutí odmítne podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. 11 Tdo 245/2004, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 7 Tdo 443/2011).
Nejvyšší soud ze spisu zjistil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. 5. 2017, sp. zn. 8 T 20/2017, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2017, sp. zn. 5 To 322/2017, byl na základě ukládání společného trestu podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku zrušen ve výroku o vině rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 2. 2016, sp. zn. 6 T 133/2015 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 5 To 21/2017. Dovolání bylo obviněnou podáno dne 9. 5. 2017 právě proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 5 To 21/2017. Protože bylo napadené rozhodnutí již zrušeno, nelze jej na základě výše uvedeného považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., když již neexistuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 11 Tdo 239/2007).
Nejvyšší soud proto bez věcného přezkoumání rozhodnutí podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl dovolání, neboť není proti napadenému rozhodnutí přípustné.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. března 2018
JUDr. Michal Mikláš předseda senátu
Vypracoval: JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.