7 Tdo 367/2024

7 Tdo 367/2024-466

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 5. 2024 o dovolání obviněného T. J. podaném proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2023, sp. zn. 5 To 220/2023, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 4 T 38/2022, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. J. odmítá.

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. 6. 2023, č. j. 4 T 38/2022-350, byl obviněný T. J. uznán vinným přečinem nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. b), c), d), e) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.

2. Uvedeného přečinu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že od dubna 2022 minimálně do 8. 9. 2022 v různou denní i noční dobu se vzrůstající četností i agresivitou kontaktoval prostřednictvím sociálních sítí Facebook (Messenger), Instagram, Twitter, TikTok a výjimečně i LinkedIn či na e-mail XY@gmail.com ve více než 1 500 případech z desítek různých profilů poškozenou B. D., která se v předmětné době zdržovala zejména na adrese svého trvalého bydliště v ulici XY XY, Praha 2, kde bydlí její rodiče, kdy takto napsal na Facebooku a Instagramu 1 500 až 2 000 zpráv, které někdy nedávaly smysl, byla to jen čísla např. 1, 0, 1, 00, 1 nebo jen slova „prosím“, „perníček“, dále psal, že bere drogy a že neví, jak se zachová, psal, že se proti němu spikl svět, že ho zradila, ať jde ven, že mu zemřela babička, že má dvě stě profilů a může spamovat dál, aby odepsala, že je lhářka, a to s uvedením konkrétních příkladů jeho komunikace, přičemž poškozená na jeho zprávy nereagovala a zablokovala jej všude, kde to bylo možné, což u něj vyvolalo zvýšení aktivity kontaktování, zakládání stále nových účtů na sociálních sítích, z nichž ji nadále kontaktoval, jakož i zakládání profilů, které zneužívaly její vlastní identitu, užitím různých variant jejího jména s užitím jejích fotografií, či identitu jejích přátel, kdy za účelem navázání kontaktu s ní, 5. 9. 2022 nevyžádaně začal kontaktovat osm kamarádů a známých poškozené, a to do komentářů nebo i do zpráv o ní psal tvrzení typu, že je „lhářka, podvodnice, nymfomanka, coura, svině“, poškozené přál, aby se jí něco stalo, hrozil, že jí zničí podnikání, a také na sociálních sítích nevhodně komentoval business profily soukromých subjektů XY, XY, XY, kapely, které poškozená dělala manažerku, s nimiž byla poškozená profesně spojena, a minimálně na konci srpna 2022 ji opakovaně osobně vyhledával v místě jejího trvalého bydliště, pročež se poškozená bála chodit domů a přestala se zde cítit bezpečně, a zároveň jí hrozil, že ji nepřestane pronásledovat a bude na ni čekat nejen u ní doma, ale i před její školou,

a obdobného jednání se dopouštěl i vůči její matce, poškozené H. D., kterou rovněž od května 2022 nejméně do 8. 9. 2022 v různou denní i noční dobu telefonicky kontaktoval na její telefonní číslo alespoň cca 1 500 krát ze specifikovaných i neznámých čísel, kdy této také v řadě případů v daném období volal, anebo ji prozváněl, psal jí řádově desítky zpráv minimálně cca 66 zpráv přes aplikaci WhatsApp, prostřednictvím které ji minimálně cca 34 krát prozváněl, ve kterých jí mnohokrát sděloval, že čeká před jejich domem v Praze 2, v ulici XY XY, kde byl také poškozenou viděn,

tohoto jednání se dopouštěl i přesto, že věděl, že si poškozené nepřejí žádný kontakt s jeho osobou, kdy jeho jednání bylo svou intenzitou, urputností, nezdrženlivostí a eskalací jednoznačně způsobilé vzbudit v poškozených oprávněnou obavu o jejich bezpečí, kdy k obavám přispěl i fakt, že poškozená a její matka byly informovány, že bere pervitin a užívá marihuanu, kdy nadto poškozené věděly, že byl v minulosti pro obdobné jednání pravomocně odsouzen, a bylo mu uloženo ambulantní psychiatrické léčení, což ve svém souhrnu vedlo k naprosté paralýze života poškozených, kdy zejména B. D. se bála chodit domů a zcela se stáhla ze sociálních sítí, jejichž využívání je nezbytné pro její práci, a poškozená H. D. se oprávněně obávala o bezpečí své dcery, přičemž takto jednal v úmyslu vynutit si osobní setkání a vzájemný kontakt s poškozenou B. D.

4. Lze doplnit, že Obvodní soud pro Prahu 2 již dříve ve věci obviněného rozhodl rozsudkem ze dne 11. 10. 2022, č. j. 4 T 38/2022-174, jímž obviněného uznal vinným přečinem nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. b), c), d), e) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let za současného vyslovení dohledu probačního úředníka. Tento rozsudek byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 1. 2023, č. j. 5 To 319/2022-295, a věc byla vrácena soudu prvního stupně, který následně rozhodl shora uvedeným způsobem.

II. Dovolání a vyjádření k němu

5. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., neboť rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, a dále rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, resp. jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Předně akcentoval, že soud prvního stupně, který se řídil pokyny odvolacího soudu, podle něj nezjistil dostatečně objektivně skutkový stav a vyšel toliko z formální pravdy, která je postavena na důkazech, jež ovšem reálně neodpovídají pravdě materiální. Vznesl výhrady vůči zamítnutí návrhu na doplnění dokazování pro nadbytečnost o znalecký posudek z oboru kybernetika – výpočetní technika a další elektronická zařízení, které byly obviněnému odňaty v rámci domovní prohlídky, přestože jiný senát odvolacího soudu v obdobné věci, kde se má jednat o obdobné jednání obviněného obhajobou vytýkaný postup shledal důvodným a věc vrátil soudu prvního stupně s tím, že má dokazování náležitě doplnit tak, aby byly skutečnosti zjištěny bez náležité pochybnosti, mj. je požadován znalecký posudek z oboru kybernetika.

6. Namítal tak, že existuje reálná pochybnost o správnosti závěrů nalézacího soudu. Své přesvědčení vystavěl na přesvědčení, že činnost, za níž byl odsouzen, byla prováděná ve virtuálním prostoru, který je specifický v tom, že dopátrat se konkrétní osoby, která ovládá ten který elektronický nástroj, prostřednictvím něhož je závadná činnost prováděna, je složité a bez provedení kvalitního dokazování nejednoznačné. Bez příslušného znaleckého posudku nelze bez dalšího postavit na jisto, že se takového jednání skutečně dopustil obviněný. Soud prvního stupně postavil vinu obviněného toliko na osobním přesvědčení svědkyň B. a H. D. ve spojení s fotografiemi zpráv, jejichž autorem by měl být údajně obviněný. Navíc z důkazů, které byly provedeny u odvolacího soudu, konkrétně znaleckého posudku z oboru elektronika, odvětví elektronika, specializace zajištění a zpracování paměťových médií, mobilní telefony a radiostanice nevyplynulo, že by závadná činnost, pro níž byl obviněný odsouzen, pocházela, resp. byla prováděna ze zajištěných a posuzovaných zařízení. Podle dovolatele pak skutkové závěry vyplývající ze svědeckých výpovědí obou poškozených jsou v rozporu s výše označeným znaleckým posudkem, s čímž se zejména odvolací soud nevypořádal. Odvolací soud po provedení tohoto znaleckého posudku jako listinného důkazu dospěl k závěru, že není nutno znalecký posudek v této věci provádět, neboť nepřináší žádná zjištění významná pro rozhodnutí. Uvedl, že tak proti sobě postavil „dva důkazní prostředky stejné váhy (listinné důkazy) a konstatoval, že provedení znaleckého posudku k důkazu je bezpředmětné“. Obhajobou navrhovaný důkaz výše označeným znaleckým posudkem nebyl proveden, přičemž jeho provedení, jakož i provedení dalších obhajobou navržených důkazů v odvolacím řízení by vyvrátilo stěžejní skutkové závěry svědčící o vině obviněného. K provedení takových důkazů podle přesvědčení dovolatele existovala objektivní potřeba a požadavek na jejich provedení byl zcela legitimní a logický.

7. Závěrem proto navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání uvedl, že námitky obviněného podle něj stojí mimo rámec vytýkaných dovolacích důvodů. Stran uplatněného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že výhradu tvrzeného zjevného rozporu skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu a provedených důkazů označil pouze formálně. Dovolací argumentaci totiž v této části vystavěl na prostém popření skutkových zjištění soudů s tím, že jejich postup při rozhodování o vině označil za formální a mechanický. K tomu také uvedl, že dovolatel ani nerozvedl, v čem konkrétně má spočívat onen zjevný rozpor a jakým důkazům skutková zjištění odporují. Ve vztahu k výtce neprovedení dalšího navrhovaného důkazu dovolatel podle názoru státního zástupce uvedl zavádějící a nepravdivé informace. Obvodní soud důkaz posudkem z oboru výpočetní techniky neprovedl, přičemž svůj postup řádně odůvodnil nadbytečností. Důkaz čtením onoho posudku z jiné trestní věci pak provedl u veřejného zasedání přímo Městský soud v Praze, který ověřil, že nepřináší žádná zjištění významná pro rozhodnutí v této trestní věci. Je pak logické, že odvolací soud v reakci na závěry čteného znaleckého posudku nepovažoval za potřebné přibírat znalce a vyžadovat další znalecký posudek v aktuálně projednávané trestní věci. Námitky obviněného pak podle názoru státního zástupce nelze podřadit ani pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť argumentace obviněného je vystavěna výlučně na jeho nesouhlasu se skutkovými závěry soudů. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť jeho námitky v té podobě, v jaké je uplatnil, pod jím vytýkané ani jiné dovolací důvody podřadit nelze.

III. Přípustnost dovolání

9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.

IV. Důvodnost dovolání

10. Nejvyšší soud nejprve konstatuje, že s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

11. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů.

12. Z obsahu podaného dovolání je patrné, že obviněný T. J. svou dovolací argumentaci primárně založil na tvrzení, že nebyl proveden navrhovaný důkaz znaleckým posudkem z oboru kybernetika, ačkoli by vyvrátil stěžejní skutkové závěry svědčící o jeho vině, neboť popřel, že by se dopustil vytýkaného jednání.

13. Takovou námitku pak lze podřadit pod zvolený důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť jí zejména vyjadřuje své přesvědčení, že k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

14. Zároveň je však nutno doplnit, že obviněný své výhrady nesoustředil vůči právnímu posouzení skutkového stavu, čemuž by odpovídal dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nýbrž je směřoval primárně do oblasti skutkové a pouze nesouhlasil se způsobem hodnocení důkazů uskutečněným soudy. Vznesenou dovolací argumentaci pak není možno podřadit ani pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v té jeho alternativě, jež předpokládá, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Dovolatel totiž výslovně nedeklaroval předvídaný zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními určujícími pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů. Toliko ne zcela zřetelným způsobem poukázal na rozpor znaleckého posudku vypracovaného v jiném trestním řízení, jenž byl odvolacím soudem proveden jako listinný důkaz, se svědeckými výpověďmi obou poškozených, B. a H. D. Odkazoval-li pak dovolatel na to, že soudy nezjistily dostatečně objektivně skutkový stav a vyšly toliko z formální pravdy, nebylo možné mu přisvědčit.

15. Pro úplnost lze tedy konstatovat, že na základě dokazování, provedeného v dostatečném rozsahu, soudy dovodily průběh skutkového děje tak, jak je pospán výše. Skutková zjištění se opírají zejména o svědecké výpovědi poškozených, B. a H. D., které korespondují se zajištěnou elektronickou komunikací, jakož i dalšími důkazy (například svědeckými výpověďmi J. D., V. H. či J. U.). Nalézací soud přesvědčivě vysvětlil, proč dospěl k závěru, že ze stylu a obsahu této komunikace bylo možné uzavřít, že pocházela od obviněného, telefonická komunikace pak byla vedena z telefonních čísel obviněného nebo jeho matky. Jednalo se přitom o komunikaci osobní, pramenící z problémů obviněného, opakovala se typická slovní spojení, omluvné texty odkazovaly na minulé nevhodné texty, objevoval se stejný způsob vytváření falešných profilů jako v předchozích případech, komunikace byla časově a obsahově provázána, nadto v období, kdy byl ve vazbě, zcela ustala. Pakliže obviněný poukazuje na znalecký posudek z oboru výpočetní techniky vypracovaný v jiné trestní věci, jenž byl odvolacím soudem proveden jako důkaz listinný, Nejvyšší soud se k němu vyjádří dále. V obecné rovině však konstatuje, že zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů nemohl být shledán. Není přitom předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Lze proto uzavřít, že soudy nižších stupňů provedené důkazy náležitě hodnotily v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., takže zjistily takový skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro náležité rozhodnutí ve věci. Hodnocení důkazů soudy nižších stupňů nevykazuje žádné znaky libovůle či svévole, nýbrž odpovídá zásadám logiky. V podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů odkazuje.

16. Dovolatel dále ve svém mimořádném opravném prostředku namítal neprovedení navržených důkazů, které by vyvrátily stěžejní skutkové závěry svědčící o jeho vině. Specifikoval však toliko znalecký posudek z oboru kybernetika na výpočetní techniku a další elektronická zařízení, které byly obviněnému v místě jeho bydliště v rámci domovní prohlídky zajištěny.

17. Pakliže tedy dovolatel vytýkal vadu důkazního řízení spočívající v neprovedení předmětného znaleckého posudku, je namístě připomenout, že soud nemusí realizovat všechny důkazní návrhy, které strany učiní. Neprovedení navrhovaného důkazu je namístě, pokud buď tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, dále pokud důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí, a konečně pokud je důkaz nadbytečný, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Jinak řečeno, obecné soudy nejsou povinny všechny navrhované důkazy provádět, zejména jde-li o důkazy nadbytečné, duplicitní či irelevantní; soudy jsou však vždy povinny v odůvodnění uvést důvod, proč důkaz nepokládaly za nutné provádět (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1148/09).

18. Odvolací soud se v nyní projednávané věci předmětným důkazním návrhem zabýval (viz odstavec 13. odůvodnění jeho usnesení), přičemž dospěl k závěru, že provádění takového znaleckého posudku je bezpředmětné, neboť by nepřinesl žádná zjištění významná pro rozhodnutí, nelze jej označit ani usvědčujícím důkazem ani důkazem vyvracejícím vznesená obvinění. Tento závěr učinil v návaznosti na znalecký posudek z oboru výpočetní techniky, který při veřejném zasedání přečetl toliko jako listinný důkaz právě za účelem posouzení nutnosti přibrání znalce v nyní posuzované trestné činnosti. Lze tedy zopakovat, že v rámci čteného znaleckého posudku znalec toliko konstatoval, že v předložené elektronice nezjistil žádná data mající spojitost s posuzovanou činností, avšak nepodařilo se odblokovat telefon obviněného, neboť k němu neposkytl tzv. PIN. V tomto ohledu tudíž nelze přisvědčit dovolateli, že by ze zajištěné výpočetní techniky elektronická komunikace pocházet nemohla, či že by skutkové závěry vyplývající ze svědeckých výpovědí obou poškozených byly v rozporu s daným znaleckým posudkem. Jak již bylo ostatně shora akcentováno, soudy bylo logicky a srozumitelně osvětleno, proč lze dospět k závěru, že se jednání dopustil právě obviněný.

19. Nejvyšší soud pak k uvedenému odůvodnění nemá žádných výhrad, neboť za daného stavu věci lze akceptovat procesní postup odvolacího soudu, pokud nevyhověl návrhu obviněného na doplnění dokazování zpracováním znaleckého posudku z oboru kybernetika. Danou námitku proto shledal jako neopodstatněnou.

V.Závěr

20. Ze shora uvedených skutečností je tak namístě především konstatovat, že námitky obviněného byly částečně podřaditelné pod uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně Nejvyšší soud je shledal zjevně neopodstatněnými. Proto dovolání obviněného T. J. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. 5. 2024

JUDr. Roman Vicherek, Ph.D. předseda senátu