7 Tdo 387/2024-323
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 5. 2024 o dovolání obviněného S. H. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 1. 2024, sp. zn. 4 To 309/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 2 T 113/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného S. H. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 15. 11. 2023, sp. zn. 2 T 113/2023, byl obviněný S. H. shledán vinným ze spáchání přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písmeno a) tr. zákoníku (bod 1 a 2), přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odstavec 1, 2 tr. zákoníku (bod 1), zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (bod 2) a přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písmeno c) tr. zákoníku (bod 2).
2. S přihlédnutím k tomu, kterých bodů se týká obviněným uplatněná dovolací námitka, Nejvyšší soud nebude rekapitulovat skutek popsaný v bodě 1 výroku o vině (resp. jeho skutkové věty).
3. Podle skutkového zjištění popsaného pod bodem 2 skutkové věty obviněný dne 13. 7. 2023 v době okolo 18:30 až 18:40 hodin v XY na ulici XY XY před ubytovnou pod vlivem alkoholických nápojů za přítomnosti nejméně tří osob vyhrožoval poškozenému V. K., že tu nemá co dělat a že mu uřízne hlavu, přičemž držel v ruce kuchyňský nůž o délce čepele 12 cm, s nímž máchal okolo sebe a neustále se přibližoval k poškozenému, který před ním ustupoval, načež na poškozeného zaútočil tak, že prudkým pohybem ruky, v níž držel předmětný nůž, máchnul směrem ke krku poškozeného, kterého nezasáhl pouze proto, že poškozený ustoupil vzad, načež se poškozený bránil útoku odstrkováním rukama, čímž došlo ke vzniku zranění poškozeného, a to řezné rány čtvrtého prstu na levé ruce o délce 2,5 cm zasahující do podkoží, což si vyžádalo jednorázové lékařské ošetření s dobou léčení do 14 dnů, avšak tímto způsobem útoku mohl hrozit i vznik závažnějších zranění ve formě zasažení velkých cév po stranách krku a dýchacích cest, kdy by hrozilo intenzivní krvácení, či nasátí vzduchu do plic a vznik plicní embolie, které by poškozeného ohrožovaly na životě. Tohoto jednání se obviněný dopustil, ačkoli již byl trestním příkazem Okresního soudu v Bruntále ze dne 17. 5. 2022, sp. zn. 2 T 57/2022, odsouzen za přečin výtržnictví.
4. Za spáchané trestné činy soud prvního stupně obviněného odsoudil k nepodmíněnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let, k jehož výkonu ho zařadil do věznice s ostrahou. Společně s tím mu soud prvního stupně uložil trest propadnutí věcí blíže specifikovaných ve výroku o trestu.
5. Obviněný se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolal. Krajský soud v Ostravě odvolání obviněného rozsudkem ze dne 15. 1. 2024, sp. zn. 4 To 309/2023, zčásti vyhověl co do namítání přísnosti uloženého trestu, a nově jej odsoudil k nepodmíněnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let a 6 měsíců, k jehož výkonu ho zařadil do věznice s ostrahou, přičemž zopakoval trest propadnutí věci; ve zbytku zůstalo rozhodnutí soudu prvního stupně nezměněno.
II. Obsah dovolání a vyjádření k němu
6. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
7. Obviněný uvedl, že zjištěný skutek nelze posuzovat jako trestný čin těžkého ublížení na zdraví, protože poškozenému svým jednáním způsobil pouze drobnou povrchovou ranku, tedy lehké ublížení na zdraví. Poškozený neprokázal ani žádný den strávený v pracovní neschopnosti, ačkoli je dané, že těžké ublížení na zdraví může být dovozeno až v návaznosti na 14denní pracovní neschopnost.
8. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně a vadné řízení jemu předcházející.
9. K dovolání obviněného Nejvyšší soud již na tomto místě připojuje, že zákon na obsah dovolání klade určité kvalitativní nároky, které jsou – v případě obviněného jako dovolatele – kompenzovány povinným zastoupením advokátem, tedy odborníkem v oblasti práva a právní vědy. Jen skrze něj může obviněný podat dovolání (§ 265d odst. 2 tr. ř. v kombinaci s § 35 odst. 1 tr. ř.), což platí i pro případné doplnění dovolání (srov. unesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. 11 Tdo 494/2007, nověji ze dne 11. 10. 2023, sp. zn. 7 Tdo 857/2023). Nejvyšší soud proto nepřihlížel k vlastnoručnímu podání obviněného označenému jako „Doplnění dovolání“.
10. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného především zdůraznil, že obviněný nebyl odsouzen za dokonaný trestný čin, nýbrž za jeho pokus. Útokem obviněného, který byl činěn nožem do oblasti krku, totiž hrozila daleko závažnější zranění na tělesné integritě, k čemuž státní zástupce odkázal na znalecký posudek, ze kterého soudy v předchozím řízení vycházely.
11. Státní zástupce se tak neztotožnil s dovolací argumentací a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
12. Toto vyjádření bylo zasláno obhájkyni obviněného k možné replice, čehož však nebylo využito.
III. Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je v této trestní věci přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
14. Obviněný ve svém dovolání odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
15. S odkazem na uplatněný dovolací důvod je možné dovolání úspěšně podat, jestliže rozhodnutí spočívalo na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Předmětem právního posouzení je nicméně skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje obviněný v dovolacím řízení. Proto se v rámci zmíněného dovolacího důvodu nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování.
16. Pod uplatněný dovolací důvod bylo možné podřadit dovolací námitku proti právní kvalifikaci zjištěného skutku ve vztahu ke způsobenému zranění; tato námitka je však zjevně neopodstatněná.
17. Nejvyšší soud nejdříve připomíná, že podle skutkových zjištění, kterými je v rámci uplatněného dovolacího důvodu vázán a které text dovolání nijak nerozporuje, obviněný vedl proti poškozenému útok nožem o délce 12 cm do oblasti krku, kde vedou životně důležité cévy a dýchací cesty, a tedy s ohledem na uvedené šlo o útok, který by v případě úspěšného zásahu (kdyby se poškozený aktivně nebránil) představoval vážné nebezpečí pro život poškozeného (srov. bod 17. prvostupňového rozhodnutí, resp. bod 9. odvolacího rozhodnutí). Soudy při formování tohoto závěru vycházely z výpovědí svědků, pořízeného videozáznamu, ale významně i z obsahu znaleckého posudku vypracovaného MUDr. Mgr. Tomášem Vojtíškem, Ph.D., který z medicínského hlediska osvětlil nebezpečí, které by úspěšný útok obviněného znamenal pro zdraví a život poškozeného (viz bod 16. prvostupňového rozhodnutí, resp. bod 9. odvolacího rozhodnutí).
18. Ačkoli je potom pravda, že obviněný svým jednáním nezpůsobil těžkou újmu na zdraví ve smyslu § 145 odst. 1 tr. zákoníku, Nejvyšší soud shodně se státním zástupcem připomíná, že obviněný nebyl odsouzen ze spáchání dokonaného trestného činu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, k jehož kvalifikaci by vzhledem ke způsobenému zranění poškozeného skutečně nebyl podklad, ale byl odsouzen za spáchání tohoto trestného činu ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, v rámci něhož zákon nevyžaduje, aby byly naplněny všechny znaky objektivní stránky trestného činu, ale postačí, pokud jednání pachatele bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu, resp. k naplnění těchto znaků a pokud pachatel jednal v úmyslu trestný čin spáchat. Tomu se soudy řádně věnovaly a své závěry přesvědčivě a logicky odůvodnily (body 17. až 19. prvostupňového rozhodnutí, body 12. až 14. odvolacího rozhodnutí).
19. Protože dovolací argumentace mířila pouze do faktického nezpůsobení zranění, jež by odpovídalo znaku těžké újmy na zdraví ve smyslu § 145 odst. 1 tr. zákoníku, nikoli už do nebezpečí, které jeho jednání představovalo pro zdraví a život poškozeného, do zavinění nebo vůbec do právní kvalifikace jednání ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, je tato námitka shora uvedeným vyčerpána a je zjevně neopodstatněná. Pro právní kvalifikaci totiž v této věci nebylo významné, jak vážné zranění obviněný skutečně způsobil, ale k jaké újmě na zdraví poškozeného úmyslně směřoval, tedy především jaké by zaviněně býval způsobil, kdyby se poškozený (pasivně úhybem a aktivně odstrkováním nože rukou) nebránil.
20. Do jisté míry nad rámec Nejvyšší soud připomíná, že, co se rozumí těžkou újmou na zdraví, je vyloženo v § 122 odst. 2 tr. zákoníku tak, že jí je jen vážná porucha zdraví nebo jiné vážné onemocnění, a to ve formě zmrzačení, ztráty nebo podstatného snížení pracovní způsobilosti, ochromení údu, ztráty nebo podstatného oslabení funkce smyslového ústrojí, poškození důležitého orgánu, zohyzdění, vyvolání potratu nebo usmrcení plodu, mučivých útrap, nebo delší dobu trvající poruchy zdraví. V případě poslední varianty se potom v soudní praxi požaduje trvání poruchy zdraví nejméně po dobu asi šesti týdnů (po kterou trvá újma v obvyklém způsobu života poškozeného, což nelze bez dalšího zaměňovat s dobou léčení nebo s dobou trvání pracovní neschopnosti – zde srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. 8 Tdo 254/2023, aktuálně schválené k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Lze dodat, že právě k takovému následku v podobě § 122 odst. 2 písm. e), případně i) tr. zákoníku útok obviněného zjevně směřoval.
21. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nebyl naplněn.
V. Závěr
22. Námitce obviněného S. H. (která současně vymezila možnosti dovolacího přezkumu vedeného Nejvyšším soudem) nebylo možné přiznat žádné opodstatnění. Dovolání proto Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 5. 2024
JUDr. Radek Doležel předseda senátu