7 Tdo 406/2025-324
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 4. 6. 2025 o dovolání obviněného J. K. podaném proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 7. 2024, sp. zn. 7 To 423/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 6 T 219/2022 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 22. 6. 2023, č. j. 6 T 219/2022-147, byl obviněný J. K. (spolu s obviněnou J. Z.) uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
2. Podle zjištění soudu prvního stupně se obviněný J. K. se spoluobviněnou J. Z. dopustili uvedeného přečinu v podstatě tím, že po předchozí společné dohodě v době od 22:30 hodin dne 5. 6. 2022 do 7:30 hodin dne následujícího v XY, okres XY, překonali oplocení autokempu a odcizili dvě elektrokola, čímž způsobili celkovou škodu ve výši 70 472 Kč.
3. O odvolání obviněného proti všem výrokům rozsudku a státní zástupkyně proti výroku o trestu v neprospěch obviněného rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 23. 7. 2024, č. j. 7 To 423/2023-253, tak, že rozsudek soudu prvního stupně z podnětu odvolání státní zástupkyně částečně zrušil pouze ohledně obviněného J. K. ve výroku o trestu a při nezměněném výroku o vině odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Dalším výrokem bylo odvolání obviněného J. K. podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
4. Obviněný podal proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolání, kterým rozsudek napadl v celém rozsahu a odkázal na ustanovení § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, že byl postupem odvolacího soudu zkrácen na svém právu na obhajobu. Připomněl, že mu byla ustanovena obhájkyně pro účely odůvodnění odvolání. Z tohoto opatření je podle něj zřejmé, že okresní soud dobu trvání zmocnění k obhajobě omezil na dobu trvání důvodů nutné obhajoby. Obviněný byl dne 9. 4. 2024 vzat v jiné trestní věci do vazby, ze které byl propuštěn dne 15. 5. 2024; po tuto dobu tedy trvaly důvody nutné obhajoby. Odvolací soud měl podle dovolatele za to, že ustanovená obhájkyně je oprávněna vykonávat za obviněného obhajobu, jelikož ji vyrozuměl o konání veřejného zasedání nařízeného na den 27. 6. 2024. Z trestního spisu není patrné, zda a jakým způsobem byla se zánikem nutné obhajoby tato obhájkyně seznámena, přičemž odvolací soud nikdy ustanovení obhájce nezrušil, jak mu předepisuje ustanovení § 39 odst. 1 tr. ř. Podle názoru obviněného tak veškerá obhajovací práva a povinnosti obhájkyně založená jejím ustanovením stále trvala, a pokud nebyla o dalším termínu konání veřejného zasedání nařízeného na den 23. 7. 2024 vyrozuměna a krajský soud rozhodl o odvoláních v její nepřítomnosti, došlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, práva na právní pomoc ve smyslu čl. 37 odst. 2 Listiny a práva na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny. Obviněný v této souvislosti poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 3 Tdo 1099/2022, v níž byla podle jeho názoru řešena obdobná situace.
5. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že námitky sice odpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu, jsou však zjevně neopodstatněné. Obhájkyně byla obviněnému ustanovena výslovně a výlučně za účelem odůvodnění odvolání, což učinila. Tím její zmocnění zaniklo, aniž by muselo být rušeno podle § 39 odst. 1 tr. ř., jak tvrdil dovolatel. V době konání veřejného zasedání dovolatel tuto obhájkyni neměl ani ji mít nemusel. Absencí jejího vyrozumění tudíž nemohlo být zasaženo do práva obviněného na obhajobu ve smyslu citovaného dovolacího důvodu. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), jedná se však o dovolání zjevně neopodstatněné.
8. Dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. spočívá v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít.
9. Jde o situace, kdy nebyla dodržena příslušná zákonná ustanovení upravující případy nutné obhajoby, tedy zejména ustanovení § 36 tr. ř. Právo na obhajobu totiž patří mezi nejdůležitější procesní práva a je garantováno jak mezinárodními smlouvami o lidských právech a svobodách [čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod], tak i ústavními předpisy (čl. 40 odst. 3 Listiny). Proto je porušení práva na obhajobu považováno za závažnou, podstatnou vadu řízení. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. však nenaplňuje jakékoliv porušení práva na obhajobu, resp. porušení citovaných ustanovení, ale naplňují jej pouze některé případy. Jestliže obviněný po určitou část řízení neměl obhájce, ačkoliv ho podle zákona měl mít, pak je tento dovolací důvod dán jen tehdy, pokud orgány činné v trestním řízení v této době skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2002, sp. zn. 7 Tdo 528/2002, publikované pod č. 48/2003 Sb. rozh. tr.). Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je naplněn pouze v těch případech, kdy skutečnost, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, mohla mít faktický vliv na meritorní rozhodnutí napadené dovoláním.
10. Pokud obviněný ve svém dovolání argumentoval, že jeho obhájkyně Mgr. et Mgr. Lucie Neumannová nebyla o veřejném zasedání konaném dne 23. 7. 2024 vyrozuměna a nebyla mu přítomna, čímž měl být údajně zkrácen na svém právu na obhajobu, pak takovou argumentaci není možné z pohledu uplatněného dovolacího důvodu považovat za opodstatněnou. V posuzované věci totiž nebyl v době konaní veřejného zasedání o odvolání dán žádný z důvodů nutné obhajoby, což ostatně připustil i sám obviněný v podaném dovolání.
11. Z trestního spisu dovolací soud zjistil, že dne 29. 11. 2023 byla obviněnému opatřením Okresního soudu v Teplicích ustanovena obhájkyně Mgr. et Mgr. Lucie Neumannová, a to výslovně a výlučně za účelem odůvodnění odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně (viz č. l. 177 tr. spisu). Ustanovená obhájkyně dne 12. 12. 2023 odvolání obviněného písemně odůvodnila (viz č. l. 180). Následně byl obviněný dne 8. 4. 2024 vzat do vazby v jiné trestní věci (viz č. l. 184) a z vazby byl propuštěn dne 15. 5. 2024 na svobodu (viz č. l. 224). Dne 23. 7. 2024 se konalo veřejné zasedání o odvoláních státní zástupkyně a obviněného, k němuž se obviněný nedostavil, a bylo rozhodnuto, že se veřejné zasedání bude konat v jeho nepřítomnosti.
12. Z výše uvedeného je zřejmé, že obviněnému sice byla ustanovena obhájkyně, nicméně pouze k odůvodnění jeho odvolání, což bylo uvedeno přímo v textu předmětného opatření soudu o ustanovení obhájce, které bylo doručeno i obviněnému. Po odůvodnění odvolání zmocnění obhájkyně ze zákona bez dalšího zaniklo (viz § 41 odst. 5 tr. ř.). Zánik zmocnění k obhajobě je okolnost, jež se svou povahou liší od tzv. zrušení ustanovení obhájce podle § 39 odst. 1 tr. ř., tyto skutečnosti nelze zaměňovat, což obviněný ve svém dovolání činil.
13. Skutečnost, že později byl obviněný v jiné trestní věci vzat do vazby, čímž vznikl důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř., nic na věci nemění, neboť tento důvod nutné obhajoby pominul propuštěním obviněného z vazby dne 15. 5. 2024 a jiný důvod nutné obhajoby dán nebyl. V době konání veřejného zasedání dne 23. 7. 2024 advokátka Mgr. et Mgr. Lucie Neumannová obhájkyní obviněného nebyla. Obviněný nemusel být u veřejného zasedání zastoupen obhájcem. Obhájce si ani nezvolil ani mu nebyl ustanoven. Ani skutečnost, že odvolací soud jmenovanou advokátku vyrozuměl o prvním termínu konání veřejného zasedání nařízeného na den 27. 6. 2024 (č. l. 181) a následně ji zaslal přípis, kde ji informoval o propuštění obviněného z vazby, jelikož měl patrně za to, že její zmocnění k obhajobě stále trvá (viz č. l. 229), nemůže na výše uvedeném závěru o neexistenci zmocnění obhájkyně nic změnit. Tato okolnost se práv obviněného nemohla nijak negativně dotknout. Drobné pochybení, resp. nepřesnost v postupu soudu nemůže v takovém případě založit nové právo obviněného. Obviněný věděl, že jmenovaná advokátka mu jako obhájkyně byla ustanovena pouze za účelem odůvodnění odvolání. Navíc ani nemohl vědět, že vyrozumění o veřejném zasedání nařízeném na den 27. 6. 2024 bylo (nesprávně) zasláno i této advokátce. Pokud nyní obviněný dodatečně namítá, že nebyl při projednání svého odvolání před krajským soudem zastoupen obhájcem a že zastoupen být chtěl, je třeba zdůraznit, že obviněný si mohl obhájce zvolit, jak o tom byl v průběhu řízení opakovaně poučen. Nevyužil-li tohoto práva a o obhajobu se nezajímal, nelze to považovat za vadu řízení. K porušení namítaných ustanovení Listiny základních práv a svobod nedošlo.
14. Odkaz dovolatele na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 3 Tdo 1099/2022 není přiléhavý. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2022, sp. zn. 3 Tdo 1099/2022, totiž vyplývá, že ve vzpomínané věci nebyl o konání veřejného zasedání o odvolání vyrozuměn obhájce, u něhož nebylo zřejmé, zda byl ustanoven pouze za účelem odůvodnění odvolání, anebo pro obhajování obviněného v odvolacím řízení. Tato skutečnost potom nemohla být kladena obviněnému k tíži, respektive musela být vyložena v jeho prospěch, takže bylo konstatováno, že v důsledku nevyrozumění a nepřítomnosti obhájce u veřejného zasedání o odvolání došlo k porušení práva obviněného na obhajobu. Taková situace však v této věci nenastala, zde bylo jasně a zřetelně uvedeno, za jakým účelem a z jakého důvodu je obhájkyně ustanovena a kdy její zmocnění skončí. Právní závěry deklarované v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 6 Tdo 1739/2016, publikovaném pod č. 48/2017 Sb. rozh. tr., tudíž nejsou v tomto případě aplikovatelné.
15. Z výše uvedených důvodů nemohl Nejvyšší soud přiznat dovolací argumentaci obviněného žádné opodstatnění.
16. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného J. K. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
17. Vzhledem k výraznému časovému odstupu od vyhlášení napadeného rozsudku, ke kterému došlo dne 23. 7. 2024, pokládá Nejvyšší soud za nutné poznamenat, že věc mu byla s dovoláním obviněného předložena dne 12. 5. 2025. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. 6. 2025
JUDr. Josef Mazák předseda senátu