7 Tdo 429/2025-322
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 7. 2025 o dovolání obviněného Z. N., podaném proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 1. 2025, sp. zn. 5 To 65/2024, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 53 T 4/2024, takto:
I.
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 1. 2025, sp. zn. 5 To 65/2024.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II.
Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný Z. N. nebere do vazby.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 30. 9. 2024, č. j. 53 T 4/2024-251, byl obviněný Z. N. uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let za současného vyslovení dohledu. Podle § 85 odst. 3 tr. zákoníku byla obviněnému dále uložena přiměřená povinnost zdržet se kontaktu s vnučkou AAAAA (pseudonym) bez účasti nejméně jednoho ze zákonných zástupců. Podle § 40 odst. 2 a § 99 odst. 1, 4 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné sexuologické léčení v ambulantní formě. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu nemajetkové újmy.
2. Uvedeného zločinu se obviněný dopustil v podstatě tím, že v XY v domě č. p. XY v ulici XY, který obýval se svou manželkou, v přesně nezjištěné době nejméně od podzimu roku 2019 do 9. 4. 2023 v ložnici a v dětském pokoji opakovaně osahával pod spodním prádlem na pohlaví svou vnučku AAAAA za účelem vlastního sexuálního uspokojení, přičemž využil dosavadní neznalosti sexuální problematiky nezletilé odpovídající jejímu věku, důvěry v obviněného jako jejího dědečka, k němuž měla silnou citovou vazbu, v důsledku čehož nebyla schopna pochopit smysl jeho jednání a adekvátním způsobem se mu bránit.
3. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 1. 2025, č. j. 5 To 65/2024-269, zrušil podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výroku o trestu z podnětu odvolání státní zástupkyně podaného v neprospěch obviněného do výroku o trestu napadeného rozsudku a podle § 259 odst. 3 tr. ř. při nezměněných výrocích o vině, ochranném opatření a náhradě nemajetkové újmy znovu rozhodl tak, že obviněnému uložil trest odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný Z. N. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Nesprávnost postupu odvolacího soudu spatřoval v tom, že neposuzoval trestnost činu podle nové právní úpravy, účinné ke dni rozhodování, jako trestný čin sexuálního útoku podle § 185a odst. 1 alinea třetí, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ačkoli byla pro dovolatele příznivější. V situaci, kdy odvolací soud posuzoval přiměřenost trestu uloženého soudem prvního stupně, posuzoval též správnost použití postupu podle § 40 odst. 2 tr. zákoníku, tj. zda soud prvního stupně postupoval správně, když uložil trest pod spodní hranicí trestní sazby. Nepřímo tak nepochybně musel posuzovat i trestnost jednání spáchaného dovolatelem, neboť trestnost činu je vyjádřena i trestní sazbou. Odvolací soud sice postup soudu prvního stupně podle § 40 odst. 2 tr. zákoníku shledal správným, nicméně uložený trest považoval za nepřiměřeně mírný. Nepřihlédl však při ukládání trestu k příznivější právní úpravě, především k významně příznivější spodní hranici trestu ukládanému za sexuální útok podle § 185a tr. zákoníku. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek odvolacího soudu a podle § 265l odst. 1 tr. ř. tomuto přikázal věc v potřebném rozsahu projednat a znovu rozhodnout.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání uvedl, že formálně lze námitky obviněného přiřadit pod užitý dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak nejedná se o výhrady důvodné. Vrchní soud sice rozhodoval dne 15. 1. 2025 za účinnosti nové, příznivější právní úpravy, avšak toliko o výroku o trestu, aniž by měl možnost do výroku o vině zasáhnout. Za této situace mu nelze vyčítat, že nepřikročil v duchu § 2 odst. 1 tr. zákoníku k úpravě právní kvalifikace, neboť zákonné limity jeho přezkumné činnosti to vůbec neumožňovaly. Naopak s ohledem na zaměření odvolání se musel omezit jen na výrok o trestu a nemohl zasahovat do výroku o vině, potažmo měnit právní kvalifikaci činu podle představy obviněného. Vzhledem k tomu navrhl dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III. Přípustnost dovolání
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejdříve zkoumal, zda je v posuzované věci přípustné dovolání a jestli nepřichází v úvahu odmítnutí dovolání podle ustanovení § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
7. Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 265a odst. 1 tr. ř. je totiž skutečnost, že proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí předpokládaných ustanovením § 265a odst. 2 tr. ř. Dovolání je pak nepřípustné, jestliže je jím napadeno jiné rozhodnutí, než je rozhodnutí soudu ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 1, 2 tr. ř., anebo když jím dovolatel napadá takovou část rozhodnutí, kterou nepřezkoumával a nebyl povinen přezkoumat ve druhém stupni ani odvolací soud. Rozhodnutí soudu druhého stupně lze totiž dovoláním napadat pouze v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn a povinen přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně podle hledisek vymezených v § 254 odst. 1 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1464/2003, uveřejněné pod č. 1/2005 Sb. rozh. tr.). Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle § 254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost je přezkoumat ani podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003, uveřejněné pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr.).
8. Zásadně tedy platí, že dovolatel může dovoláním napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. S ohledem na zaměření dovolání je tudíž stěžejní stanovení, zda měl odvolací soud povinnost přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně i ve vztahu k výroku o vině.
9. Z hlediska přípustnosti tohoto dovolání je určující, že proti rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání toliko státní zástupkyně krajského státního zastupitelství v neprospěch obviněného do výroku o trestu. Odvolací soud návazně přezkoumal pouze výrok o trestu, jakož i řízení, které mu předcházelo. Nelze však souhlasit s tvrzením odvolacího soudu (viz odstavec 7. napadeného rozsudku), že vytýkané vady nebyly rozšířeny ani v rámci přednesu intervenujícího státního zástupce vrchního státního zastupitelství ve veřejném zasedání před odvolacím soudem. Tento totiž výslovně předestřel, že vzhledem k zjištěným skutkovým okolnostem má za to, že na posuzované jednání dopadá novela zákona č. 166/2024 Sb. a zřejmě se jeví přiléhavějším, aby deliktní jednání obviněného bylo posuzováno jako čin sexuálního útoku podle § 185a odst. 1 písm.
a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Takové právní posouzení označil za (při komplexním posouzení právní úpravy) pro obviněného příznivější (viz protokol o veřejném zasedání ze dne 15. 1. 2025, na č. l. 264v). Dále státní zástupce ve svém konečném návrhu navrhl, aby napadený rozsudek soudu prvního stupně byl z důvodu uvedeného v § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušen a postupem podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo o vině obviněného rozhodnuto tak, že bude uznán vinným zločinem sexuálního útoku podle „§ 189a“ odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (tamtéž, č. l. 265, jedná se o zřejmou chybu protokolace, neboť Nejvyšší soud si podle zvukového záznamu na č. l. 267 ověřil, že se jedná o § 185a). Z uvedeného vyplývá, že byť skutečnosti uplatněné v původním odvolání státní zástupkyně krajského státního zastupitelství nezaložily přezkumnou povinnost odvolacího soudu podle § 254 odst. 2 tr. ř., dovolací soud dovodil, že shora uvedené vyjádření intervenujícího státního zástupce vrchního státního zastupitelství se výslovně dotýkalo i původně nenapadeného výroku o vině. Platí přitom, že v odvolacím řízení lze měnit rozsah a důvody odvolání i po uplynutí lhůty k podání odvolání (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.), což platí i pro odůvodnění odvolání do rozhodnutí odvolacího soudu o něm (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. 8 Tdo 1277/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. 4 Tdo 1162/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1290/2017, nebo Šámal, P. a?kol. Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2991). Podané odvolání tak založilo přezkumnou povinnost odvolacího soudu i ve vztahu k výroku o vině ve smyslu § 254 odst. 2 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2022, sp. zn. 6 Tdo 244/2022), jak bude rovněž pojednáno dále.
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) tudíž shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.).
IV.Důvodnost dovolání
11. Dovolatel nyní spatřoval nesprávné právní posouzení skutku v tom, že odvolací soud neposuzoval trestnost činu podle nové, pro něj příznivější právní úpravy podle § 185a odst. 1 alinea třetí, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku jako trestný čin sexuálního útoku, přičemž výrok o trestu pak napadal až sekundárně, tj. v návaznosti na nesprávně užitou právní kvalifikaci. Obviněný v tomto ohledu ve stručnosti argumentoval, že odvolací soud měl přihlédnout k trestnímu zákonu účinnému v době rozhodování, neboť nová právní úprava je pro dovolatele příznivější ve spodní hranici trestní sazby.
12. Nutno konstatovat, že odvolací soud si byl učiněné legislativní změny velice dobře vědom, přičemž byť dospěl k závěru, že výrok o vině nebyl napaden ani nepřímo prostřednictvím vytknutí vad majících v tomto výroku svůj původ, výslovně konstatoval, že jednání obviněného by muselo být po nabytí účinnosti zákona č. 166/2024 Sb. po 1. 1. 2025 posouzeno jako trestný čin sexuálního útoku podle § 185a odst. 1 alinea třetí, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Novou právní úpravu též označil za pro obviněného nepochybně příznivější ve smyslu § 2 odst. 1 tr. zákoníku (viz odstavec 29. odůvodnění jeho rozsudku). Proto při stanovení výše uloženého trestu přihlédl k tomu, jak novelizovaný trestní zákoník nahlíží na trestnost neinvazivního způsobu pohlavního styku (viz odstavec 33. odůvodnění jeho rozsudku).
13. Jak však bylo již shora ozřejměno v rámci zkoumání přípustnosti dovolání, odvolací argumentace státní zástupkyně krajského státního zastupitelství se sice otázky viny původně nijak nedotýkala (což s ohledem na datum podání písemného odvolání ani nebylo možné), prostor pro postup odvolacího soudu podle § 254 odst. 2 tr. ř. a následný přezkum nenapadeného výroku o vině byl argumentačně vytvořen vyjádřením intervenujícího státního zástupce vrchního státního zastupitelství při veřejném zasedání o podaném odvolání. Podle uvedeného ustanovení platí, že mají-li vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přezkoumá odvolací soud i správnost takového výroku, na který v odvolání napadený výrok navazuje, jestliže oprávněná osoba proti němu mohla podat odvolání.
14. Lze připomenout, že ve smyslu citovaného ustanovení musí být souvislost mezi výrokem, který byl napaden odvoláním, a navazujícím výrokem zřetelná. Přesah přezkumné povinnosti odvolacího soudu podle § 254 odst. 2 tr. ř. je podmíněn vztahem původu (příčiny) a projevu zjištěné vady nenapadeného výroku rozsudku, jestliže důvodně vytknutá vada napadeného výroku má původ v jiném než napadeném výroku rozsudku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2013, sp. zn. 5 Tdo 462/2013, uveřejněné pod č. 32/2014 Sb. rozh. tr.). V daném odvolání pak musí být vytknuta vada mající svůj původ již v nenapadnutém výroku rozsudku (viz nález Ústavního soudu ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 2337/16). Konečně platí, že z podnětu odvolání podaného státním zástupcem v neprospěch obviněného může odvolací soud napadený rozsudek změnit i ve prospěch obviněného, shledá-li pro to důvody (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2010, sp. zn. 3 Tdo 570/2010).
15. Je zcela zřejmé, že v daném případě se jednalo o situaci jistým způsobem specifickou, neboť není pochyb o tom, že v době rozhodování soudu prvního stupně byl skutek, kterým byl obviněný uznán vinným, správně kvalifikován. Ke změně právní kvalifikace ve prospěch obviněného došlo až v době rozhodování odvolacího soudu, přičemž v důsledku aplikace ustanovení § 2 odst. 1 tr. zákoníku (i podle odvolacího soudu) bylo nutno jednání obviněného kvalifikovat jako méně závažný trestný čin sexuálního útoku, za který byl ohrožen mírnějším trestem (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2021, sp. zn. 4 Tdo 367/2021). Po seznámení se s obsahem odvolání státní zástupkyně a jeho přednesení intervenujícím státním zástupcem při veřejném zasedání o odvolání však bylo nutno dospět k závěru, že toto založilo povinnost odvolacího soudu postupem podle § 254 odst. 2 tr. ř. přezkoumat i výslovně nenapadený výrok o vině. Státní zástupce výslovně upozornil na vadu právní kvalifikace, přičemž tato vytknutá vada má bezesporu svůj původ ve výroku o vině.
16. Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené shledal, že odvolací soud nedostál rozsahu své přezkumné povinnosti, když na podkladě odvolání státní zástupkyně doplněného intervenujícím státním zástupcem nepřezkoumával i výrok o vině. Nedostatek přezkumu rozsudku soudu prvního stupně a nevypořádání se s námitkami zpochybňujícími užitou právní kvalifikaci jsou překážkou pro věcné rozhodnutí o dovolání. Na konkrétní výhrady nelze reagovat, dokud nebudou vypořádány výtky proti právnímu posouzení jako trestného činu znásilnění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2023, sp. zn. 8 Tdo 848/2023). Lze pak doplnit, že by bylo nelogické a proti zásadám spravedlivého procesu, aby odvolací soud za splnění předpokladů vymezených v § 254 odst. 2 tr. ř. vady odvoláním nenapadeného výroku toliko konstatoval a neučinil opatření k jejich nápravě (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2020, sp. zn. 4 Tdo 300/2020).
V.Závěr
17. Nejvyšší soud, veden výše vyloženými důvody, rozhodl podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. tak, že zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 1. 2025, sp. zn. 5 To 65/2024, současně zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Věc se tak vrací do stadia řízení před soudem druhého stupně, jehož úkolem bude, aby napadený rozsudek soudu prvního stupně přezkoumal i ve výroku o vině z hlediska odvolacích námitek prezentovaných státním zástupcem při veřejném zasedání o odvolání, které byly fakticky zaměřeny proti užité právní kvalifikaci. Při novém rozhodování je soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
18. Obviněný Z. N. v současné době vykonává trest odnětí svobody, který mu byl uložen odsuzujícím rozsudkem v této věci. Proto bylo nutno v návaznosti na zrušení napadeného rozsudku rozhodnout podle § 265l odst. 4 tr. ř. o vazbě, tj. zda se obviněný bere do vazby. Nejvyšší soud však nezjistil důvody k vzetí obviněného do vazby ve smyslu § 67 tr. ř., zvláště když obviněný se nenacházel ve vazbě ani v době bezprostředně předcházející vyhlášení odsuzujícího rozsudku.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 7. 2025
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D. předseda senátu