7 Tdo 439/2024

7 Tdo 439/2024-490

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 6. 2024 o dovolání obviněného B. D. podaném proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 12. 2023, sp. zn. 12 To 71/2023, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 6 T 49/2023, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného B. D. odmítá.

1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2023, č. j. 6 T 49/2023-355, byl obviněný B. D. uznán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. g) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy a dále za přečin násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl obviněný uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 25. 2. 2022, č. j. 4 T 33/2022-54, který nabyl právní moci dne 25. 2. 2022, podle § 145 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 25. 2. 2022, sp. zn. 4 T 33/2022, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody.

2. Uvedených trestných činů se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že v době kolem 17:10 hod. dne 23. 2. 2022 v XY ulici v XY v místě před tamní samoobslužnou prodejnou situovanou v domě č. p. XY v době jejího provozu a za přítomnosti přesněji nezjištěného počtu dalších osob přistoupil zezadu k poškozenému K. Š. a s úmyslem způsobit mu těžkou újmu na zdraví ho velkou silou udeřil do obličeje rukou sevřenou v pěst a opatřenou kovovou pomůckou ke zvýšení ranivosti úderu, čímž mu způsobil dvojnásobnou zlomeninu dolní čelisti, to jest dislokovanou zlomeninu těla dolní čelisti vpravo v místě pátého až šestého zubu a zlomeninu kloubního výběžku dolní čelisti vlevo, pak ještě vedl úder ostrým předmětem na obličej poškozeného, čímž mu způsobil povrchovou řeznou ránu na levé tváři a krku a poté údery do těla poškozeného opakoval, aniž by se mu podařilo ho znovu citelně zasáhnout, kdy v důsledku tohoto jednání byl poškozený podstatným způsobem omezen v běžném způsobu života po dobu minimálně pěti týdnů, kdy trpěl bolestivostí a nemohl přijímat tuhou stravu, kdy však shodou okolností nezávislých na vůli obviněného nedošlo ke zraněním závažnějším, např. poranění větší obličejové cévy s následným masivním krvácením, přerušení obličejových nervů, či poškození oka jakožto důležitého orgánu, a takto obviněný jednal s vědomím, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2012, sp. zn. 57 T 12/2011, byl uznán vinným jednáním spočívajícím ve fyzickém napadení a zranění jiné osoby spáchaném veřejně a posouzeným jednak jako zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a jednak jako přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi roků, který vykonal dne 7.5.2018.

71/2023-402, bylo odvolání obviněného směřující proti všem výrokům napadeného rozsudku podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný B. D. prostřednictvím obhájkyně dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g, h) a m) tr. ř., neboť rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a konečně bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).

Obviněný následně upřesnil, že má za to, že rozhodná skutková zjištění odvolacího soudu, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, dále nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, a proto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

5. Předně konstatoval, že z provedených důkazů nijak nevyplývá, že u něj při zadržení nebo v místě či blízkém okolí byla nalezena kovová pomůcka anebo ostrý předmět, kterými měl poškozenému způsobit újmu. Tvrzení o kovové pomůcce bylo konstatováno toliko poškozeným, avšak v rozporu s ním jsou však další provedené důkazy. Akcentoval, že výpověď svědka M. D. byla v tomto směru neurčitá, a i ze strany obžaloby shledána vnitřně rozpornou. Tento svědek nemohl vidět údery pěstí do obličeje poškozeného, ale pouze další části útoku, které směřovaly do trupu poškozeného.

Z výslechu svědkyně J. V. vyplynulo, že neviděla začátek útoku, ale až tu část, kdy se obviněný s poškozeným váleli po zemi. Svědkyně S. H. ani svědek J. V. nepotvrdili, že by obviněný měl v ruce kovový anebo ostrý předmět. Ve znaleckém posudku MUDr. Radovana Havla i jeho výslechu je negováno, že by obviněný při útoku použil zbraň v podobě kovového boxera, který ve většině případů zanechává stopy na oběti útoku. Polemika odvolacího soudu, že obviněný z místa činu odešel a mohl se zbraně zbavit, potažmo není jasné, zda byl po svém zadržení prohledán a jaké věci u něj byly nalezeny, je v příkrém rozporu se zásadou zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti podle § 2 odst. 5 tr.

ř., případně zásadou hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Zjištění, zda při útoku byla použita kovová pomůcka, pak má významný vliv na právní kvalifikaci skutku, potažmo uložení druhu a výměry trestu. Akcentoval, že při důvodných pochybnostech je soud povinen rozhodnout ve prospěch obviněného. Pakliže je strana obžaloby v důkazní nouzi, neboť v přípravném řízení nezajistila potřebné důkazy svědčící o užití kovové pomůcky, nelze takovou skutečnost klást k tíži obhajoby. Pokud by při zadržení obviněného byly nalezeny jakékoli kovové pomůcky, které by mohly sloužit k útoku na poškozeného, s vysokou pravděpodobností by byly policejním orgánem zajištěny a zaprotokolovány.

Poukázal i na fakt, že jej svědek M. D. sledoval a odhazování jakýchkoli věcí neviděl. Dále uvedl, že ve prospěch jeho tvrzení vyplývá i zápis policejního orgánu z incidentu z obchodního domu XY, který předcházel útoku mezi obviněným a poškozeným. Při prohledání obviněného u něj nebyl nalezen žádný kovový anebo ostrý předmět a od tohoto incidentu uběhla krátká doba, během které by si je musel zajistit.

6. Obdobně namítal, že z provedeného dokazování nebylo rovněž bez důvodných pochybností zjištěno, že by při útoku na poškozeného použil ostrý předmět, který poškozený popsal jako tužku s připevněnými žiletkami. Žádný obdobný předmět nebyl u obviněného ani na místě činu ani v jeho okolí nalezen. Předmět kromě poškozeného nikdo jiný vůbec neviděl a obviněný odmítl, že by poškozenému způsobil řeznou ránu ostrým předmětem. Z úředních a lékařských záznamů vyplývá, že bezprostředně po útoku byl poškozený ošetřen v Klaudiánově nemocnici v Mladé Boleslavi, odkud byl následně odeslán k dalšímu ošetření do Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

Obviněný v odvolacím řízení navrhoval doplnění dokazování o lékařskou zprávu z Klaudiánovy nemocnice, kde došlo k prvnímu ošetření, nicméně odvolací soud tento návrh na doplnění dokazování zamítl pro nadbytečnost. Podle dovolatele je právě tato lékařská zpráva zásadní důkazní listinou pro zjištění, zda řezná rána na obličeji poškozeného byla způsobena obviněným při útoku nebo až po útoku (např. si ji poškozený způsobil sám). Z důkazních listin pak vyplývá, že řezná rána na obličeji poškozeného byla zaznamenána až později po útoku.

Dále konstatoval, že je v rozporu s logikou věci, aby měl při útoku v jedné ruce kovovou pomůcku a v druhé tužku s připevněnými žiletkami, případně v jedné ruce oba předměty. V případě užití popisovaného předmětu by bylo poškozenému způsobeno takové poranění, které by bylo zaznamenáno již policejním orgánem při příjezdu na místo. Nadto by zanechalo na obličeji poškozeného hlubší a krvácivější řeznou ránu než ta, která je viditelná z fotografie, kterou si pořídil poškozený a je uvedena v lékařských zprávách.

Namítal pak, že v úředních záznamech policejního orgánu ze dne 24. 2. 2022 je uvedeno, že poškozený byl poraněný v obličeji, kdy z úst mu kapala krev a tvář měl oteklou, avšak není nic uvedeno ve vztahu k řezné ráně na jeho obličeji. Podotkl, že poškozený uvedl, že řezná rána mu měla být způsobena na levé tváři a krku, z provedeného dokazování však vyplynulo, že na obličeji poškozeného byla několik hodin po útoku seznatelná řezná rána pouze na obličeji. Uvedl, že poškozený zcela vědomě uváděl nepravdivá tvrzení, čímž porušil svou povinnost svědka vypovídat pravdu.

Shledání obviněného vinným za daný skutek označil za v rozporu se zásadou zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, zásadou volného hodnocení důkazů a zásadou in dubio pro reo. Poškozený povrchovou řeznou ránu utrpěl, avšak příčiny jejího vzniku prokázány jednoznačně nebyly.

7. Konečně namítal, že soud druhého stupně na základně nesprávně popsaného skutku právně kvalifikoval jednání obviněného mj. jako zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. g) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. S odkazy na judikaturu zdůraznil, že v trestním řízení musí být prokázáno, že pachatel jednal v úmyslu způsobit těžkou újmu na zdraví. Odvolací soud uvedl, že si obviněný měl uvědomovat, že útokem ostrým předmětem na poškozeného může tomuto způsobit i těžkou újmu na zdraví, neboť každému průměrně inteligentnímu člověku je jasné, že na hlavě se nachází důležité orgány, nervy a cévy. Obviněnému byla po činu naměřena hodnota 1,9 promile alkoholu v krvi, při jednání tak byl pod vlivem alkoholu, čímž byl jeho úsudek ovlivněn. Soudní znalec ve znaleckém posudku i ve výslechu konstatoval, že přesnost útoku může být i výrazně ovlivněna alkoholem. Při řádném zhodnocení všech provedených důkazů s přihlédnutím k zásadě in dubio pro reo, nebylo možno dospět bez jakýchkoli pochybností k závěru, že měl v úmyslu způsobit poškozenému těžkou újmu na zdraví.

8. Závěrem proto navrhl, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. ve spojení s § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebné rozsahu znovu projednal a rozhodl.

9. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání uvedla, že námitky vyjádřené v dovolání obviněný uplatnil v rámci své obhajoby od samého počátku trestního řízení a soudy obou stupňů se jimi již zabývaly. Odmítla tvrzení obviněného o existenci extrémního nesouladu mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. K námitce obviněného stran neprokázání použití kovového boxera poukázala na závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, kdy znalec sice v tomto případě žádné stopy po použití kovového boxera nenalezl, avšak tento závěr je částečně relativizován tím, že uvedl, že k zanechání stop po boxeru na těle poškozeného nemusí dojít vždy. Podstatný je i tvar boxera, přičemž v daném případě jej poškozený charakterizoval jako předmět patrně svařený z matic a přítomnost tohoto předmětu vnímal v podstatě celou dobu, co se útoku obviněného bránil na zemi. Užití boxera obviněným je patrno i z výpovědi svědka M. D., který uvedl, že obviněný měl boxera v pravé ruce, viděl, že něco na té ruce má, kdežto ve druhé ruce neviděl nic. K faktu, že ani boxer ani tužka opatřená žiletkami nebyla u obviněného při osobní prohlídce nalezena, poukázala na skutečnost, že ve spisovém materiálu není žádná zmínka o tom, že by byl obviněný po zadržení prohledán a byla provedena i prohlídka jeho batohu. Nalézací soud též správně uvedl, že se obviněný při odchodu z místa činu potkal s další osobou, se kterou odcházel, a mohl jí klidně předat dané předměty nebo se jich zbavit jiným způsobem. To, že obviněný disponoval tužkou opatřenou žiletkou, je evidentní z výpovědi poškozeného, který dotyčný předmět poznal a pamatoval si i to, že na žiletce byl nápis Astra, což svědčí tomu, že se tento nástroj dostal velmi blízko jeho očím. Charakter zranění poškozeného, které v důsledku útoku obviněného poškozenému hrozilo, je objektivizován znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, a výslechem znalce MUDr. Radovana Havla. Jednání obviněného B. D. bylo tedy provedenými důkazy prokázáno s tím, že použitá právní kvalifikace jeho jednání je zcela přiléhavá. Závěrem proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť je zjevně neopodstatněné.

III. Přípustnost dovolání

10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že

dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájkyně [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.

IV. Důvodnost dovolání

11. Nejvyšší soud nejprve konstatuje, že s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

12. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů.

13. S ohledem na obsah námitek vznesených dovolatelem je předně nutno poznamenat, že tento svou dovolací argumentaci vystavěl toliko na odlišném skutkovém podkladě než na tom, který byl zjištěn soudy obou stupňů. Konkrétně namítal, že nebylo prokázáno užití kovového či ostrého předmětu, jež založilo trestněprávní kvalifikaci jeho jednání jako pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví. Současně vytýkal, že nebyl proveden návrh obhajoby na doplnění dokazování v podobě lékařské zprávy z Klaudiánovy nemocnice v Mladé Boleslavi, kterou mělo být prokázáno, že řezná rána na obličeji poškozeného nebyla způsobena obviněným při samotném útoku. Rovněž pak namítal, že s ohledem na jeho opilost v době činu nemohl jednat úmyslně. Takto formulované námitky lze se zřetelem k výslovně namítanému zjevnému rozporu mezi rozhodnými skutkovými zjištěními určujícími pro naplnění znaků pokusu trestného činu těžkého ublížení na zdraví s obsahem provedených důkazů a současně vytýkané nedůvodné neprovedení navrhovaných podstatných důkazů podřadit pod uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud pak uplatněnou argumentaci, jak bude rozebráno dále, shledal zjevně neopodstatněnou.

14. Profilující námitky dovolatele spočívaly v neprokázání užití kovového a ostrého předmětu. Zejména argumentoval tím, že závěry soudů v tomto ohledu jsou vystavěny na osamocené výpovědi poškozeného, přičemž tyto předměty se nenašly, a mělo tak být postupováno v souladu se zásadou in dubio pro reo v jeho prospěch.

15. Nicméně se zřetelem k provedeným důkazům a v návaznosti na uvedené výtky obviněného bylo možné učinit skutkový závěr, že obviněný napadl poškozeného na místě před prodejnou potravin v XY ulici v XY, a to nejprve za pomoci podomácku vyrobeného kovového boxera. Tato skutečnost vyplývá zejména z výpovědi poškozeného K. Š., přičemž nalézací soud dospěl k závěru, že poškozený neměl žádný důvod si přítomnost takto specifikované zbraně vymýšlet. Pomůcku v hrubých rysech popsal, přičemž uvedl, že šlo o jakési matice, které byly svařeny k sobě a v těchto maticích měl obviněný prsty a jeho přítomnost vnímal v podstatě celou dobu, co se útoku obviněného bránil na zemi.

Zásadní přitom bylo, že popisovaný předmět zaznamenal nejen poškozený, ale i další svědek; přítomnost kovového boxera na pravé ruce obviněného totiž potvrdil i svědek M. D. Soud prvního stupně přitom uvedl, že nemá za to, že by výpověď tohoto svědka byla nevěrohodná, pouze není jasné, jakou část konfliktu svědek viděl. Závěr o jeho užití pak není vyloučen ani obviněným zmiňovaným znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví. Byť znalec MUDr. Radovan Havel konstatoval, že kovový boxer nechává ve většině případů viditelná poranění, a on při své znalecké činnosti v tomto případě žádné stopy po jeho užití nenalezl, zcela jeho užití nevyloučil, neboť zároveň uvedl, že by záleželo na konkrétním tvaru takového boxera.

Odvolací soud v tomto ohledu doplnil, že některé boxery, zejména po domácku vyrobené, jsou opatřeny různými trny nebo břity, jejichž účelem je zvýšit ranivý účinek takové zbraně. Z popisu boxera uvedeného poškozeným plyne, že nebyl opatřen ostrými výčnělky nebo trny, a tedy nemusel zanechat žádných charakteristických stop na těle a zejména tváři poškozeného. Je pak pravdou, že vlastní útok byl zrekonstruován z výpovědi poškozeného, znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, přičemž určitou fázi zaznamenal (jak již bylo řečeno) i svědek M.

D. a svědkyně S. H. a J.

V. Pakliže dovolatel rozporuje, že žádný další svědek přítomný incidentu přítomnost boxera nepotvrdil, nelze mu přisvědčit, že by taková skutečnost vytvářela rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy. Přítomní svědci totiž incident vnímali z určité vzdálenosti, přičemž si užitého nástroje všimnout nemuseli.

16. Rovněž nemůže obstát tvrzení obviněného, že nebyla bez důvodných pochybností prokázána přítomnost ostrého předmětu, jímž měl poškozeného pořezat. Tento závěr je podle přesvědčení dovolatele dovozován pouze z výpovědi poškozeného, avšak užití popisovaného předmětu – tužky s připevněnými žiletkami by na tváři poškozeného zanechalo hlubší a krvácivější řeznou ránu než tu, která byla později zaznamenána. Rovněž akcentoval, že v úředních záznamech policejního orgánu není uvedeno ničeho ve vztahu k řezné ráně na obličeji poškozeného. Nicméně skutečnost, že obviněný disponoval a útočil na poškozeného tužkou opatřenou žiletkami je zřetelná z výpovědi poškozeného, jež soudy považovaly za věrohodnou. Tento dotyčný předmět poznal a pamatoval si i to, že na žiletce byl nápis Astra, což svědčí o tom, že se daný nástroj dostal velmi blízko jeho obličeji. Již samotný popis velice netradiční zbraně tedy podle názoru soudů svědčil o tom, že si její použití poškozený nevymyslel. Nelze pak odhlédnout od skutečnosti, že na obličeji poškozeného byla patrná tenká řezná rána, která podle znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství odpovídala tomu, že vznikla pořezáním velice ostrým předmětem, jakým je například čepel žiletky. Naopak, varianta předkládaná obviněným, že se poškozený pořezal sám, neodpovídala vzniklým poraněním. Ve vztahu k námitkám obviněného, že by užití dané improvizované zbraně zanechalo hlubší a krvácivější zranění, nelze opomenout aktivní obranu poškozeného, i přes kterou však došlo k uvedené řezné ráně. Obhajoba obviněného tedy neobstojí a nelze shledat předpokládaný zjevný rozpor s tím, že i tohoto předmětu bylo při útoku na poškozeného užito.

17. Souhrnně k námitce obviněného, že z provedených důkazů nijak nevyplývá, že u obviněného při jeho zadržení nebo v místě či blízkém okolí byla nalezena kovová pomůcka nebo ostrý předmět, kterými měl způsobit újmu poškozenému, lze uvést následující. Soudy se již totožnou výtkou zabývaly, přičemž dospěly k závěru, že na závěru o užití uvedených předmětů nemění nic ani skutečnost, že zbraně nebyly zajištěny. Obviněný totiž z místa činu odešel a mohl se zbraní zbavit, není pak jasné, zda byl po svém zadržení prohledán a jaké věci u něj případně byly nalezeny. Odvolací soud pak doplnil, že nemůže opomenout skutečnost, že při svém odchodu z místa činu se obviněný potkal s nějakou další osobou, se kterou dále odcházel a mohl dotyčné předměty této osobě klidně předat či se jich zbavit jiným způsobem. Připustil však, že se jedná o spekulace bez vlivu na skutečnost, že použití předmětných zbraní vůči poškozenému bylo bezpečně prokázáno jinými důkazy.

18. Konečně obviněný vyslovil své přesvědčení o nesprávné právní kvalifikaci popsaného skutku jako zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. g) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Nicméně svou argumentaci vystavěl na alternativních skutkových zjištěních, když uvedl, že si nemohl s ohledem na jeho opilost (po činu mu byla naměřena hodnota 1,9 promile alkoholu v krvi) uvědomovat, že může poškozenému způsobit i těžkou újmu na zdraví, tj. jeho úsudek byl takto ovlivněn, přičemž i soudní znalec uvedl, že přesnost útoku může být výrazně ovlivněna alkoholem. Pakliže však obviněný předkládá svou verzi útoku, která s ohledem na jeho opilost (patrně) vylučuje koordinaci útoku se zbraní na obličej poškozeného, pak již odvolací soud vysvětlil, že totožná námitka je v příkrém rozporu s popisem události ze strany poškozeného, který útok ostrým předmětem považoval za velmi nebezpečný, a proto se levou ruku obviněného, ve které uvedený předmět držel, snažil zachytit, a ubránit tak obviněnému, aby jej řízl. Jelikož docházelo k přetahování a strkání, lze vyloučit, že by se jednalo o náhodné máchnutí, nýbrž o cílený útok právě na obličej poškozeného. Nelze opomenout, že útok vůči poškozenému byl zprvu veden zezadu, tedy do jisté míry zákeřně, za koordinovaného užití dvou nástrojů, přičemž takové jednání nelze posoudit jako náhodné, přičemž k těžšímu následku nedošlo jen v důsledku aktivní obrany poškozeného. Pro úplnost lze dodat, že ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie plyne, že v době páchání trestného činu byla u obviněného prostá kombinovaná intoxikace marihuanou a alkoholem středního stupně, která akcentovala jeho osobnostní rysy, zvýšila jeho aktivitu, snížila soudnost a vedla k ventilaci negativních emocí. Obviněný je však schopen si uvědomit kombinaci daných účinků na své jednání a chování, přičemž schopnosti rozpoznávací u něj v době činu byly zachovány a schopnosti ovládací sníženy částečně vlivem intoxikace marihuanou a alkoholem u poruchové osobnosti.

19. Návazně stran subjektivní stránky uvedeného zločinu pak bylo logicky a přezkoumatelně vysvětleno, proč byl spáchán minimálně v úmyslu nepřímém podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Nejvyšší soud pro úplnost doplňuje, že násilný útok proti poškozenému byl veden nejprve zezadu silným úderem do čelisti za pomocí kovové pomůcky, kdy tato rána byla natolik silná, že poškozenému zlomila čelist a dále v útoku pokračoval, přičemž vedl útok žiletkou do oblasti obličeje poškozeného a musel si být vědom minimálně toho, že říznutí žiletkou do oka by zcela reálně mohlo vyústit v jeho poškození a ztrátu zraku na toto oko. Nelze tedy přisvědčit dovolateli, že by si nemohl být vědom možného způsobení těžké újmy na zdraví.

20. Nejvyšší soud tak mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Praze, z nichž v napadeném usnesení vycházel Vrchní soud v Praze, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, zjevný rozpor neshledal. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, které nalézací soud řádně zhodnotil a svůj postup vysvětlil v odůvodnění rozsudku. Odvolací soud se s jeho závěry ztotožnil a své úvahy rovněž řádně odůvodnil. V podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů odkazuje. Není předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Lze proto uzavřít, že soudy nižších stupňů k náležitému objasnění věci provedly všechny potřebné důkazy, tak jak to vyžaduje ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., tyto i náležitě hodnotily v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., takže zjistily takový skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro náležité rozhodnutí ve věci. Hodnocení důkazů soudy nižších stupňů nevykazuje žádné znaky libovůle či svévole, nýbrž odpovídá zásadám logiky. Nemohl-li být v nyní posuzované věci shledán zjevný rozpor, nemohla být ani porušena procesní zásada in dubio pro reo. Zásada in dubio pro reo, která vyplývá ze zásady presumpce neviny, znamená, že za situace, kdy nelze odstranit dalším dokazováním důvodné pochybnosti o skutkové otázce významné pro rozhodnutí ve věci, je třeba rozhodnout ve prospěch obviněného. V této věci však pochybnosti o průběhu skutkového děje nevznikly.

21. Obviněný pak rovněž odvolacímu soudu vytýkal, že nebyl proveden navrhovaný důkaz lékařskou zprávou z Klaudiánovy nemocnice v Mladé Boleslavi, kde došlo k prvnímu ošetření poškozeného, ačkoli by vyvrátil stěžejní skutkové závěry svědčící o užití ostrého předmětu v průběhu konfliktu. Takovou námitku pak lze podřadit pod zvolený důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v té jeho variantě, podle níž ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu nebyly provedeny navrhované podstatné důkazy. Nejvyšší soud však i tuto námitku shledal jako neopodstatněnou.

22. Především je nutno připomenout, že soud nemusí realizovat všechny důkazní návrhy, které strany učiní. Neprovedení navrhovaného důkazu je namístě, pokud buď tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, dále pokud důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí, a konečně pokud je důkaz nadbytečný, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Jinak řečeno, obecné soudy nejsou povinny všechny navrhované důkazy provádět, zejména jde-li o důkazy nadbytečné, duplicitní či irelevantní; soudy jsou však vždy povinny v odůvodnění uvést důvod, proč důkaz nepokládaly za nutné provádět (nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1148/09).

23. Lze pak konstatovat, že odvolací soud v odstavci 22. odůvodnění svého usnesení přiléhavě vysvětlil, proč uvedený návrh na doplnění dokazování zprávou z nemocnice, zda i řezné poranění poškozený měl, považoval za nadbytečný. Existence poranění totiž vyplývala nejen z výpovědi poškozeného, ale i ze znaleckého posudku, který toto poranění popisoval, jeho existence byla zachycena i na fotografii založené ve spisu. S uvedeným závěrem odvolacího soudu se Nejvyšší soud v plném rozsahu ztotožnil, proto ani vadou, předvídanou danou alternativou důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., důkazní řízení netrpí a zvolený postup soudu plně odpovídal možnému důvodu pro neakceptování důkazního návrhu.

24. Obviněný rovněž uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., který obsahuje dvě základní alternativy: dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, tj. dovolateli bylo v odvolacím řízení odepřeno meritorní přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně (někdy se zde ještě rozlišují dvě podalternativy – zamítnutí opravného prostředku z formálních důvodů a jeho odmítnutí pro nesplnění obsahových náležitostí), nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.

25. Obviněný pouze citoval zákonné znění tohoto dovolacího důvodu, aniž by specifikoval, kterou z jeho alternativ má na mysli. Zjevně jej však uplatnil v jeho druhé alternativě, tedy v návaznosti na existenci některého z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) či h) tr. ř. v předchozím řízení. Jestliže však bylo dovolání ve vztahu k těmto dovolacím důvodům podáno z jiného než zákonného důvodu nebo shledáno zjevně neopodstatněným, plyne z logiky věci, že stejné závěry platí i z hlediska důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

V.Závěr

26. Ze shora uvedených skutečností je tak namístě především konstatovat, že naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g), h) či m) tr. ř. nebylo možné na základě předložené argumentace dovodit.

27. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto rozhodnutí, proto Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného B. D. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. 6. 2024

JUDr. Roman Vicherek, Ph.D. předseda senátu