7 Tdo 449/2025-462
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 6. 2025 o dovolání obviněného M. B. podaném proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 12. 2024, sp. zn. 3 To 74/2024, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 T 11/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 8. 2024, č. j. 30 T 11/2023-364, byl obviněný M. B. uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea 2, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 k § 185 odst. 1 alinea 2, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. dále soud uložil obviněnému nahradit poškozené nemajetkovou újmu v penězích ve výši 300 000 Kč s 14,75% úrokem z prodlení, počínaje dnem 10. 1. 2024 do zaplacení. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. pak soud poškozenou odkázal se zbytkem nároku na nemajetkovou újmu v penězích na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Uvedených trestných činů se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že v přesně nezjištěné době v období od mladšího školního věku nezletilé poškozené AAAAA (pseudonym) do 31. 7. 2021, v úmyslu dosáhnout svého sexuálního uspokojení, zneužívaje autoritativního postavení strýce nezletilé poškozené, kterému důvěřovala a jejího nízkého věku a s tím spojené neznalosti v oblasti sexuální a neschopnosti racionálně posoudit jeho chování a účinně se proti němu bránit, nejprve v přesně nezjištěný den v období od mladšího školního věku nezletilé poškozené do 31. 11. 2015, v bytě ve XY, ul. XY XY, v nočních hodinách, v jednom případě osahával nezletilou poškozenou na nohou, břichu, prsou a vagině, načež po přestěhování do současného bydliště ve XY, ul. XY XY, v přesně nezjištěné dny v době od 1. 12. 2015 do 31. 7. 2021, v nejméně dvaceti případech nezletilou poškozenou osahával na nohou, břichu, prsou a vagině a přikládal její ruku na svůj penis za účelem masturbace, z toho v patnácti případech jí vsouval prsty do vaginy a dále jí lízal vaginu, a v jednom případě nezletilou poškozenou v nočních hodinách probudil a sdělil jí, že má jít do kuchyně, čemuž vyhověla, sedl si na židli, přičemž byl od pasu dolů nahý, a požádal ji, aby si před něj klekla na zem a „udělala mu to pusou“, což nezletilá poškozená odmítla, kdy navíc byl vyrušen její matkou, která otevírala dveře od toalety, proto se rychle oblékl a odešel, a v jednom případě v přesně nezjištěný den v červenci 2021, v XY, v ranních hodinách, v podnapilém stavu, v době, kdy nezletilá poškozená spala na gauči společně se sestřenicí E. B., přišel do jejich pokoje, kde si lehl vedle nezletilé poškozené, a osahával ji na vagině, vzal její ruku a tuto položil na svůj penis, načež vedle ní usnul, kdy byl poté probuzen jeho družkou J. M., která mu řekla, ať jde pryč, a tohoto jednání se dopouštěl přesto, že si byl vědom s ohledem na věk poškozené negativního dopadu svého jednání na její vývoj, zejména v oblasti sexuální.
3. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 11. 12. 2024, č. j. 3 To
74/2024-407, zamítl odvolání obviněného M. B. směřující proti napadenému rozsudku do výroku o vině i trestu podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. Lze doplnit, že zmíněným usnesením bylo zamítnuto též odvolání poškozené podané proti napadenému rozsudku do výroku o náhradě nemajetkové újmy.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný M. B. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě, neboť vyjádřil přesvědčení, že odvolací soud rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v ustanovení § 265a odst. 1 písm. a) tr. ř., ač v řízení předcházejícím byl dán důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Dovolatel ve svém dovolání především odmítl závěr soudů obou stupňů, že by provedené důkazy představovaly dostatečný základ pro prokázání viny. V postupu soudů nižšího stupně spatřoval porušení zásady in dubio pro reo a hodnocení provedených důkazů vnímal jako tendenční. Poukázal na nedostatečné zohlednění velikosti a uzpůsobení prostor určených ke spaní poškozené i vlastních dcer, přičemž zmíněná skutečnost měla vést k závěru o faktické nemožnosti předmětného skutku. Taktéž brojil proti výroku o náhradě nemajetkové újmy poškozené, neboť přiznanou částku označil za excesivní, vytkl nedostatečné zohlednění vlastních majetkových poměrů a zmíněnou částku prohlásil za likvidační.
6. Závěrem proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě a tomuto věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání uvedl, že obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Nabyl ovšem přesvědčení, že dovolatelem vznesené námitky nelze podřadit pod tyto ani jiné dovolací důvody, neboť se s nimi obsahově míjí. Obviněný totiž toliko kritizoval hodnocení provedených důkazů ze strany soudů a odmítal skutková zjištění takto dosažená, aniž by však tvrdil, že mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními určujícími pro naplnění znaků trestného činu existuje zjevný rozpor a zmíněný rozpor detekoval. Státní zástupce pak žádné pochybnosti o hodnocení důkazů soudy a správnosti dosažených skutkových zjištění nepojal. Poškozenou vyhodnotil jako věrohodnou, a poukázal na to, že její výpověď koresponduje s obsahem dalších provedených důkazů, v čemž spatřoval ucelený řetězec neskýtající prostor pro důvodnou pochybnost. Rovněž uvedl, že soudy svá rozhodnutí řádně odůvodnily. V dovolání též zcela absentují výhrady proti hmotněprávnímu posouzení, neboť obviněný se zaměřuje pouze na rovinu dokazování a skutkových zjištění.
8. Z hlediska napadeného výroku o náhradě nemajetkové újmy zdůraznil absenci relevantních námitek, které by rozvinuly pouze abstraktní a ničím neodůvodněnou deklaraci obviněného o excesivním a likvidačním charakteru přiznaného nároku na náhradu nemajetkové újmy. Nad rámec ještě dodal, že žádné nedostatky v předmětném výroku neshledal.
9. Na závěr svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než uveden v § 265b tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že
dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), je však zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
11. Nejvyšší soud nejprve konstatuje, že obviněný nejednoznačně uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť namítal, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném hmotněprávním posouzení. Lze tedy předpokládat, že nereflektoval posun v dikci zákona provedený novelou č. 220/2021 Sb. S účinností od 1. 1. 2022 byl totiž pod § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zařazen nový dovolací důvod, který je naplněn, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Vymezení tohoto důvodu v zásadě úzce navazuje na Ústavním soudem vymezená pochybení stran vad důkazního řízení, jejichž přítomnost může mít za následek porušení práva na spravedlivý proces, která ovšem nyní nejsou součástí extenzivního výkladu některého z dovolacích důvodů, ale přímým obsahem dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
12. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Slouží tedy především k nápravě právních vad v posouzení skutku, jenž představuje předmět trestního stíhání, popřípadě k nápravě vad vzniklých v návaznosti na nesprávnou aplikaci jiné trestněprávní normy.
13. O dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání opřít, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Z textu dovolání lze vydedukovat, že obviněný mínil uplatnit také tento dovolací důvod, byť jej označil jako důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., v čemž je opět možno spatřovat opomenutí výše vzpomínané novely.
14. Obviněný svou dovolací argumentaci primárně vystavěl na odlišném skutkovém podkladě než na tom, který byl zjištěn nalézacím soudem, především namítal, že provedené důkazy nemohly postačovat k jeho usvědčení z předmětného trestného činu, brojil proti hodnocení zmíněných důkazů, jež označil za tendenční a odvolával se na zásadu in dubio pro reo. Blíže však vznesené námitky nerozvedl, jen kritizoval nedostatečné zohlednění prostor bytu, v nichž mělo k části předmětného skutku dojít. Nicméně z odůvodnění rozsudku nalézacího soudu zřetelně vyplývá, jak byly provedené důkazy hodnoceny. Je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými rozhodnými skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). Nejvyšší soud jako soud dovolací není jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. Zjevný rozpor skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, s obsahem provedených důkazů je na místě dovodit především, pokud by skutková zjištění neměla vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývala by z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, nebo by zjištění sestávala z pravého opaku toho, co bylo obsahem dokazování, k čemuž však v daném případě nedošlo a dovolatel to ve své podstatě ani nenamítá.
15. Proto dovolací soud považuje za nutné konstatovat, že na základě dokazování, provedeného v dostatečném rozsahu, soudy dovodily průběh skutkového děje tak, jak je popsán výše. Skutková zjištění se zásadním způsobem opírají o svědeckou výpověď nezletilé poškozené, jejíž věrohodnost dokládají další korespondující důkazy, především výpovědi svědků A. S., M. M., M. S., M. M. a K. B., dále o znalecké posudky a listinné důkazy. Nalézací soud, plně v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, vyhodnotil zejména výpověď poškozené jako věrohodnou, a naopak ve výpovědi obviněného shledal rozpory, pročež dospěl k závěru, že obhajoba obviněného byla tímto způsobem vyvrácena.
16. Nejvyšší soud tak mezi skutkovými zjištěními na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, neshledal žádný rozpor, natož požadovaný rozpor zjevný. Není ovšem předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna rozebírat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Důležité je, že soudy nižších stupňů k náležitému objasnění věci provedly všechny potřebné důkazy, tak jak to vyžaduje ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., tyto i náležitě hodnotily v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., takže zjistily takový skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro náležité rozhodnutí ve věci. Nejvyšší soud nedetekoval v hodnocení důkazů ze strany soudů ani žádné znaky libovůle či neobjektivnosti v neprospěch obviněného, nýbrž dospěl k názoru, že úvahy soudů plně odpovídají zásadám logiky. Nemohl-li být v nyní posuzované věci shledán zjevný rozpor, nemohl být ani porušen procesní princip in dubio pro reo, který vyplývá ze zásady presumpce neviny, neboť v předmětné věci nevznikly pochybnosti o průběhu skutkového děje. Jedná-li se o údajné nedostatečné zohlednění uzpůsobení prostor bytu, v nichž mělo k předmětnému jednání dojít, pak musí dovolací soud konstatovat, že soudy obou stupňů se zmíněnou skutečností dostatečně zabývaly a řádně ji vyhodnotily (srov. zejména odstavec 21. usnesení odvolacího soudu).
17. Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., lze s velkou mírou benevolence pod něj podřadit námitku obviněného spočívající v tom, že byl nezákonně zavázán k náhradě nemajetkové újmy. Tuto námitku konkretizoval tak, že mu byla uložena náhrada nemajetkové újmy v částce 300 000 Kč, která je excesivní, neodpovídá jeho majetkovým poměrům a je pro něj likvidační. Předmětná námitka je však neopodstatněná. Nalézací soud se stanovením výše nemajetkové újmy zabývala a odůvodnil proč ji přiznal (viz odstavec 120. jeho rozsudku), když především zdůraznil, že obviněný je mužem ve středním věku, disponujícím fyzickým potenciálem, kdy po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody lze u něj očekávat pokračování v pracovní činnosti. Nejvyšší soud pak souhlasí s nalézacím soudem, že nemajetková újma ve výši 300 000 kč není v žádném případě extrémně vysoká, která by měla na obviněného v budoucnu likvidační důsledky.
18. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. obviněný uplatnil v návaznosti na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., zjevně tedy ve druhé alternativě, tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože byl v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jestliže je však dovolání zjevně neopodstatněné ve vztahu k důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., z logiky věci plyne, že je zjevně neopodstatněné také ve vztahu k důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
V. Závěr
19. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že námitky obviněného z části neodpovídaly uvedeným (ani žádným jiným) dovolacím důvodům, z části dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) odpovídaly, ale byly zjevně neopodstatněné. Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného M. B. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 6. 2025
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D. předseda senátu