USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. 6. 2025 o dovolání, které podal obviněný Alexej Gorochovský, bytem Zeleneč, Okružní 840, okres Praha-východ, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2025, sp. zn. 11 To 23/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 2 T 102/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Alexeje Gorochovského odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 22. 11. 2024, č. j. 2 T 102/2023-311, byl obviněný Alexej Gorochovský uznán vinným zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a odsouzen podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 24 měsíců s tím, že výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 24 měsíců.
2. Jako zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu Praha-východ spočíval v podstatě v tom, že dne 18. 12. 2022 v době od 17:40 hodin do 17:48 hodin v XY, okres Praha-XY, v ulici XY poblíž objektu č. p. XY, kde ze zaparkovaného osobního vozidla zn. SEAT Ibiza J. D., P. S. a J. V. vypustili tzv. římskou světlici, obviněný vyjížděl v automobilu z areálu společnosti AKS estate, s. r. o., otočil se k jejich vozidlu, rozsvítil na jejich vozidlo dálková světla, částečně vystoupil, zůstal za otevřenými předními dveřmi na straně řidiče, vytáhl nezjištěnou krátkou střelnou zbraň, křičel na ně, ať okamžitě vystoupí z auta s rukama nad hlavou, nebo je všechny postřílí, zároveň mířil na J. D., načež poškození ze strachu vystoupili a drželi ruce nad hlavou, a poté obviněný, který neustále mířil na J. D., řekl, ať se seberou a vypadnou, nebo začne střílet, takže poškození ze strachu uposlechli, nastoupili zpět do vozidla a odjeli, sledováni obviněným, který za nimi jel nejméně k obchodnímu domu XY.
3. Odvolání obviněného podané proti všem výrokům bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2025, č. j. 11 To 23/2025-350, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
4. Obviněný podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Z obsahového kontextu dovolání je patrno, že obviněný nesouhlasil se zjištěním, podle kterého vytáhl střelnou zbraň a mířil na poškozené, resp. na poškozeného J. D. V tomto ohledu projevil nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily svědecké výpovědi poškozených, označil tyto výpovědi za nevěrohodné a vytkl, že soudy nevyhověly jeho návrhům na doplnění dokazování výslechem svědkyně Kiry Gorochovské a znaleckým posudkem znalce z oboru kriminalistiky se specializací na střelné zbraně. Vyjádřil názor, že poškození nemohli předmět v jeho ruce vidět a že podle vlastních výpovědí pouze slyšeli „jakýsi zvuk“. Zjištění, které soudy ohledně střelné zbraně vyvodily ze svědeckých výpovědí poškozených, označil za porušení zásady in dubio pro reo. K právnímu posouzení skutku uvedl, že byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, neboť z jeho strany šlo o krajní nouzi. Uvedl, že odvracel nebezpečí, které vyplývalo z jednání poškozených a které záleželo v možném vzniku požáru vozidla poškozených a okolních objektů. K tomu dodal, že případné vybočení z mezí krajní nouze soudy nevzaly v úvahu při ukládání trestu. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu Praha-východ věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření konstatoval, že námitky obviněného proti skutkovým zjištěním, jak jsou koncipovány v dovolání, nezakládají dovolací důvod. K námitkám týkajícím se krajní nouze státní zástupce zaujal názor, že vůbec nepřicházejí v úvahu, protože ze zjištění soudů nevyplývá žádné nebezpečí, které by bylo třeba odvracet. Námitky vztahující se k uloženému trestu státní zástupce komentoval tak, že nejsou dovolacím důvodem. Státní zástupce navrhl, aby dovolání bylo podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.
6. Obviněný v replice k vyjádření státního zástupce na dovolání setrval a zdůraznil, že státní zástupce ve vyjádření neuvedl žádné přesvědčivé argumenty. Obviněný znovu rozvedl svůj pohled na hodnocení důkazů s tím, že svědci nemohli vidět střelnou zbraň v jeho rukou a rozcházejí se v tom, kdy slyšeli zvuk natažení závěru zbraně. Vyjádřil se také k obranné pozici jednoho z poškozených zachycené na kamerovém záznamu. Znovu odůvodnil i svůj názor, že byly splněny podmínky nutné obrany.
7. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné, přičemž zčásti bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
8. Soudy ve věci rozhodovaly znovu poté, co jejich dřívější rozhodnutí byla zrušena usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, č. j. 7 Tdo 596/2024-253. Důvodem zrušení bylo nesprávné právní posouzení skutku též jako přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Tuto vadu soudy při novém projednání a rozhodnutí věci odstranily.
9. Je tudíž namístě předeslat, že s většinou námitek dovolatele se Nejvyšší soud již vypořádal ve svém předchozím rozhodnutí v této věci, kde v odst. 8 odůvodnění uvedl, že rozhodným skutkovým zjištěním, které je určující z hlediska zákonného znaku spáchání činu „se zbraní“ ve smyslu § 175 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, je zjištění, podle kterého obviněný při činu vytáhl krátkou střelnou zbraň a mířil s ní na poškozené, konkrétně na poškozeného J. D. V odst. 9 pak vyložil, že toto zjištění není v žádném zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. V odst. 10 odůvodnil, že pokud nebylo vyhověno návrhu obviněného na svědecký výslech jeho manželky, nedošlo tím k opomenutí důkazu ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odst. 14 vyložil, že nemohou obstát námitky obviněného ohledně krajní nouze.
10. Nyní projednávané opětovné dovolání obviněného je tudíž v převážné míře dovoláním proti argumentům Nejvyššího soudu a polemikou s nimi. V této souvislosti je třeba připomenout, že podle § 265n tr. ř. není proti rozhodnutí o dovolání opravný prostředek přípustný (s výjimkou obnovy řízení). Přesto považuje Nejvyšší soud za vhodné znovu se k námitkám dovolatele vyjádřit.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
11. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
12. Z těch rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, obviněný napadal zjištění, podle kterého při činu vytáhl krátkou střelnou zbraň a mířil s ní na poškozené, resp. na jednoho z nich. Námitky obviněného ovšem nebyly koncipovány způsobem, z něhož by vyplývalo, že namítá zjevný rozpor uvedeného zjištění s obsahem provedených důkazů. Obviněný neuvedl, s kterými důkazy by mělo být zmíněné zjištění ve zjevném rozporu a v čem konkrétně by měl tento rozpor spočívat. Obviněný pouze označil důkazy, na kterých soudy založily své zjištění, za nevěrohodné a proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, postavil jinou verzi hodnocení důkazů. Námitky obviněného se tak míjejí s dovolacím důvodem, pokud jím je zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů.
13. Důkazním podkladem zjištění, že šlo o krátkou střelnou zbraň, byly svědecké výpovědi poškozených, které soudy hodnotily v souladu s jejich obsahem. Předmět v ruce obviněného poškození vnímali jako střelnou zbraň podle toho, co viděli, a také podle toho, co slyšeli a co odpovídalo úkonu označovanému za tzv. natažení zbraně. Soudy s odkazem na podrobné, konzistentní a logické výpovědi poškozených důvodně odmítly přistoupit na verzi obviněného, podle které poškození nemohli předmět v jeho ruce vidět. K tomu lze jen dodat, že poškození na výzvu obviněného, aby vystoupili s rukama nad hlavou, nebo je postřílí, skutečně vystoupili ze svého vozidla a dali ruce nad hlavu. Jde o typickou reakci oběti, která je vystavena hrozbě střelnou zbraní. Lze proto akceptovat závěr soudů, že poškození vyhověli výzvě obviněného právě proto, že u něho viděli střelnou zbraň. Na to navazuje okolnost, že bezprostředně po činu poškození zavolali na policii a při popisu toho, jak byli napadeni, výslovně zmínili, že obviněný měl střelnou zbraň. Obviněný jinak byl legálním držitelem několika střelných zbraní, což sice samo o sobě není dostatečným důkazem, ale obsahově to koresponduje se svědeckými výpověďmi poškozených. V rámci snahy zpochybnit svědecké výpovědi poškozených obviněný namítal, že předmět v jeho ruce nemohli vidět, aniž by tvrdil, že by měl v ruce jiný předmět než střelnou zbraň, a neuvedl, o jaký předmět šlo. Zjištění soudů, že obviněný při činu vytáhl krátkou střelnou zbraň, evidentně není v žádném rozporu s obsahem provedených důkazů. Rozdílnosti svědeckých výpovědí poškozených při popisu skutku na tomto závěru nic nemění. Šlo o rozdílnosti, které se týkaly dílčích okolností. Vysvětlitelné jsou jednak tím, že každý z poškozených vnímal jednání obviněného z jiného místa, a jednak tím, že poškození byli vystaveni hrozbě zastřelení a vnímali jednání obviněného pod vlivem stresu vyplývajícího z této hrozby.
14. Namítané neprovedení navrhovaných důkazů soudy přijatelně odůvodnily jejich nadbytečností. Rozhodně se nejedná o nedůvodné neprovedení navrhovaných podstatných důkazů vztahujících se k rozhodnému skutkovému zjištění ohledně střelné zbraně.
15. Svědkyně Kira Gorochovská, manželka obviněného, měla sledovat průběh incidentu v tzv. přímém přenosu, neboť obviněný při incidentu pořizoval jeho kamerový záznam a zároveň jí ho odesílal. Výpovědí svědkyně měl být nahrazen výpadek na kamerovém záznamu. Nadbytečnost výslechu svědkyně vyplývá především z toho, že rozhodné skutkové zjištění, podle něhož obviněný vytáhl krátkou střelnou zbraň, má dostatečný podklad ve svědeckých výpovědí poškozených. V té části kamerového záznamu, která zůstala zachována, se svědecké výpovědi poškozených plně shodují s tím, co je zachyceno na kamerovém záznamu, což svědčí o pravdivosti svědeckých výpovědí poškozených, resp. nevyvolává v tomto ohledu žádnou důvodnou pochybnost. Lze proto usuzovat na pravdivost jejich výpovědí, i pokud jde o tu část incidentu, která na kamerovém záznamu chybí. Jinak je nutno podotknout, že kamera zaznamenávala logicky to, co se dělo v prostoru před obviněným. Není tedy možné reálně očekávat, že by na chybějící části záznamu byl zachycen on sám z pohledu poškozených, tj. z protisměru. Část kamerového záznamu, která se nedochovala, tudíž sotva mohla být důkazem o tom, zda obviněný v době činu měl něco v ruce a co to bylo.
16. Znalecký posudek, jímž mělo být ověřeno, zda poškození mohli vidět a slyšet to, co popisovali ve svých výpovědích, se jeví jako nadbytečný jednak proto, že poškození své vjemy přesvědčivě popsali, a jednak proto, že na okolnost, kterou popsali jako střelnou zbraň v ruce obviněného, adekvátně reagovali svým chováním, tj. na výzvu obviněného vystoupili ze svého vozidla s rukama nad hlavou a bezprostředně po činu při telefonátu na policii výslovně zmínili, že byli ohrožováni střelnou zbraní.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
17. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
18. Námitky obviněného, že jeho jednání bylo jednáním v krajní nouzi a že proto nešlo o trestný čin, postrádají jakékoli opodstatnění.
19. Krajní nouze jako okolnost vylučující protiprávnost činu je upravena v § 28 tr. zákoníku. Podle § 28 odst. 1 tr. zákoníku čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, není trestným činem. Podle § 28 odst. 2 tr. zákoníku nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, anebo byl ten, komu nebezpečí hrozilo, povinen je snášet.
20. V kritickou dobu poškození ve svém zaparkovaném vozidle sledovali přímý přenos finálového utkání na mistrovství světa ve fotbale a na oslavu vstřeleného gólu vystřelili tzv. římskou světlici. Na to obviněný reagoval posuzovaným činem.
21. Uvažovat o krajní nouzi je v posuzované věci evidentně vyloučeno již proto, že tu nebylo žádné nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem. Námitky obviněného, že odvracel nebezpečí, které hrozilo požárem objektům v okolí činu, případně vozidlu samotných poškozených, nemají žádný reálný základ. Ze zjištění soudů vyplývá, že poškození vystřelili světlici směrem do volného prostoru, kde se nenacházel žádný objekt obchodní společnosti obviněného ani jiný objekt, na němž by v případě dopadu světlice mohl vzniknout požár. Namítané nebezpečí požáru vozidla poškozených pak je čirou spekulací, protože ze způsobu a směru vystřelení světlice nic takového reálně nehrozilo.
22. V případě jednání obviněného nešlo o krajní nouzi pro nedostatek jejího zákonného znaku „nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem“. Tím pádem se nemohlo jednat ani o vybočení z mezí krajní nouze ve smyslu polehčující okolnosti podle § 41 písm. g) tr. zákoníku. Kromě toho námitka, že ke zmíněné polehčující okolnosti nebylo přihlédnuto při ukládání trestu, není dovolacím důvodem. Zhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností se vztahuje k otázce přiměřenosti uloženého trestu. Případná nepřiměřenost trestu není dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., i když jinak je záležitostí aplikace hmotného práva. Ve vztahu k výroku o uložení trestu je v zákoně stanoven zvláštní hmotně právní dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod se nedal uplatnit, protože obviněnému byl uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby. Do výroku o trestu, který byl uložen jako přípustný druh trestu ve výměře v rámci zákonné trestní sazby, Nejvyšší soud zásadně nezasahuje z důvodu jeho případné nepřiměřenosti, ledaže by uložený trest byl v tak extrémním rozporu se zákonnými hledisky, že by to kolidovalo s ústavní zásadou proporcionality trestní represe, která je jedním ze znaků demokratického právního státu (čl. 1 odst.1 Ústavy). V posuzované věci k takovému zásahu evidentně nebyl důvod, protože obviněnému byl uložen trest odnětí svobody na dolní hranici sazby stanovené v § 175 odst. 2 tr. zákoníku, přičemž výkon trestu byl podmíněně odložen a byla stanovena kratší zkušební doba.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
23. Uplatnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. bylo v daném případě možné ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
24. V této variantě je dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. vázán na jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., v posuzované věci na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Z uvedené vázanosti vyplývá, že pokud je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., pak je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a že pokud některé z uplatněných námitek nejsou dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., pak nejsou ani dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
Závěrem
25. Z důvodů rozvedených v předcházejících částech tohoto usnesení Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 6. 2025
JUDr. Josef Mazák předseda senátu