7 Tdo 477/2025

7 Tdo 477/2025-566

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 7. 2025 o dovolání obviněného R. R. podaném proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 15. 10. 2024, sp. zn. 55 To 120/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 2 T 27/2023, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. R. odmítá.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 29. 2. 2024, č. j. 2 T 27/2023-435, byl obviněný R. R. uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 30. 10. 2023, č. j. 2 T 67/2023-444, který nabyl právní moci dne 10. 1. 2024, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody a nemajetkové újmy.

2. Uvedeného zločinu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že poté, co se o Vánocích 2021 zabydlel v bytě na ulici XY XY v XY, okres XY, který si pronajímala poškozená M. W., pak od nejméně února roku 2022 do 23. 4. 2022 jednal vůči poškozené tak, že nedbal jejích výzev k opuštění bytu, když již předtím ho žádala o to, že ačkoliv mohou být partnery, tak chce bydlet sama, což se vedle jeho nezaměstnanosti stalo zdrojem hádek mezi nimi, načež se situace stupňovala a gradovala tak, že obviněný R.

R. téměř denně konzumoval tvrdý alkohol, pod jehož vlivem se stával agresivním, a to jak verbálně, tak fyzicky, načež v únoru 2022 poškozenou M. W. poprvé napadl fyzicky, a to fackami, za což se jí obratem omlouval, nicméně k fyzickým atakům docházelo i nadále a opakovaně, navíc se stupňující se intenzitou, šlo o opakované četné napadání fackami, pěstmi, škubání vlasů, tahání po zemi, kopání, vyhrožování ublížením apod., a tímto svým chováním v poškozené vyvolával strach, pro který se věc bála řešit mj. i s policií, kdy se obávala, že pak se k ní R.

R. bude chovat ještě hůř a ubližovat jí o to víc, nicméně i přesto nakonec Policii České republiky několikrát přivolala či ji přivolali sousedé, kteří z bytu obývaného poškozenou a R. R. slyšeli hádky a křik, kdy takto Policie České republiky řešila minimálně událost ze dne 22. 2. 2022, kdy fyzicky napadl poškozenou M. W. tak, že jí vytrhal vlasy, poškrábal na zápěstí, způsobil bouli pod levým okem a vyhrožoval jí, že si na ni počká a způsobí jí újmu na zdraví, dále událost ze dne 22. 3. 2022, kdy poškozenou M.

W. fyzicky napadl tak, že ji udeřil do hlavy a následně ji nožem s čepelí o délce 21 cm, šířkou 5.4 cm a délkou 32 cm bodl do oblasti pravého ramene vedle lopatky, čímž jí způsobil bodnou ránu o hloubce 20 mm s délkou léčení od 22. 3. 2022 do 1. 4. 2022, avšak trestní stíhání nebylo zahájeno pro nesouhlas poškozené, a dále událost ze dne 22. 4. 2022 a 23. 4. 2022, kdy poté, co mu poškozená M. W. sdělila, že se oba musí z bytu vystěhovat, jelikož již nemá peníze na nájem a na jejich soužití jsou stížnosti a v bytě již bydlet nelze, ji opětovně neposlechl, byt neopustil, naopak ji znova napadnul, bil ji pěstmi do obličeje, kopal do ní a tahal ji za vlasy, sprostě jí nadával a hrozil, že ji zabije, zaklekl ji na zemi v oblasti hrudníku a bil ji pěstmi do obličeje, bodl ji vidličkou do ramene, načež ze strachu z bytu utekla ke kamarádovi R.

Š., který ji dočasně ubytoval, avšak i zde ji pak vyhledal hned ve večerních a dále i poté v ranních hodinách, kopal do dveří apod., avšak do bytu ho nevpustili, a tímto jednáním poškozené M. W. způsobil mnohočetné hematomy v obličeji, na hrudníku, zhmožděniny a ránu na paži, načež se již poškozená rozhodla i po intervenci ostatních osob věc nahlásit na Policii České republiky, což dne 27. 4. 2022 učinila, přičemž při lékařském vyšetření, které absolvovala dne 27. 4.

2022 u ní byly vedle mnohočetných hematomů v obličeji, na hrudníku, zhmožděniny a rány na paži, zjištěny i zhojené zlomeniny žeber staršího data, krom shora popisovaného jednání se choval vůči poškozené i tak, že od ní požadoval peníze, které utrácel mj. za alkohol, pod jehož vlivem se stával agresivním a nevyzpytatelným, její peníze čerpal i proti její vůli či bez jejího vědomí, když mj. i pod vlivem jim vytvořeného domácího prostředí poškozená ukončila dohodou zaměstnání, jelikož se do něj pro opakované bití, modřiny a celkové problémy nedostavovala, dále R.

R. za poškozenou komunikoval i s jejím obvodním lékařem, od kterého požadoval vystavení její pracovní neschopnosti apod., svým jednáním poškozené působil duševní a fyzické útrapy a vyvolával v ní strach o zdraví a o život, v důsledku jeho jednání poškozená M. W. utrpěla krom četných zranění na těle také znalci diagnostikovanou posttraumatickou stresovou poruchu, která se u ní rozvinula již v době páchání tohoto trestného činu obviněným R. R. a byla u ní přítomna i v době znaleckého vyšetření dne 30.

9. 2022, projevující se u ní poruchami spánku, děsivými sny, vyhýbavým a zajišťujícím chováním, zvýšenou úlekovou reaktivitou, hypersenzitivitou a úzkostným prožíváním, přičemž v době maxima vyjádření této poruchy v době závěrečné fáze soužití s obviněným se u ní projevovaly i další příznaky jako prožitky bezvýchodnosti a ztráty perspektivity, výrazná limitace zvládacích schopností, depresivní prvky, které v době znaleckého vyšetření byly redukovány, přičemž míra vyjádření těchto symptomů, a to i přes stenické snahy poškozené o jejich zvládání, znamená omezení na běžném způsobu života.

3. Usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 15. 10. 2024, č. j. 55 To 120/2024-490, bylo odvolání obviněného směřující proti všem výrokům napadeného rozsudku podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.

II. Dovolání a vyjádření k nim

4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

5. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřoval v tom, že soudy obou stupňů učinily nesprávný závěr o tom, že se bez jakýchkoliv pochybností dopustil skutku, v němž byl spatřován vytýkaný zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí. V obecné rovině předestřel, že s obsahem provedených důkazů je ve zjevném rozporu rozhodnutí soudu, že se měl vůči poškozené M. W. dopouštět týrání osoby žijící ve společném obydlí, neboť z provedených důkazů vyplynulo, že soužití s poškozenou netrvalo dlouho, nechoval se k ní vždy pěkným způsobem, avšak akcentoval též chování poškozené, která byla iniciátorkou konfliktů, přičemž její fyzické útoky vnímal též úkorně. Dále zdůraznil, že o jeho útrapách nikdo nevěděl a nikomu viditelná zranění na těle neukazoval, naproti tomu poškozené se v důsledku jejího zdravotního stavu tvoří viditelné modřiny, ačkoli si je mnohdy způsobila sama pod vlivem alkoholu.

6. Zjevný rozpor ve smyslu uplatněného důvodu dovolání spatřoval též v otázce spolužití s poškozenou. Po celou dobu řízení zdůrazňoval, že při sblížení s poškozenou o Vánocích roku 2021 bydlel na ulici XY v XY, měl známost, v bytě osobní věci, psa a zařízení, přičemž některé hodnotnější věci si k poškozené přenesl. Klíče od bytu od poškozené nedostal ihned, ale v lednu 2022, kdy mu je opakovaně odebírala a zase vracela. Vracíval se tudíž do svého bytu a s poškozenou nebýval soustavně.

7. Dále poukazoval na chování poškozené, která se k němu chovala zpočátku pěkně. Doma však neuklízela, nevařila, neprala a tyto činnosti vykonával obviněný; chodil též nakupovat a finančně se podílel na obstarávání jejich potřeb. Poškozená pod vlivem alkoholu rozbíjela věci, zamykala obviněného, aby nikam nechodil, nebo jej naopak vyhodila a odebrala mu klíče od bytu. Kombinace alkoholu a léků působila na poškozenou destruktivně, padala a tím si ubližovala, házela po něm různými předměty, ubližovala mu a on v obraně ubližoval jí. Jejich domácnost charakterizoval jako tzv. italskou. Jeho výpověď o osobnosti, povaze a životě poškozené podpořila řada svědků, z nichž jmenoval sousedy z domu a blízké známé či přátele poškozené, kteří potvrdili, že holdovala alkoholu. Konkrétně partneři poškozené T. K. a L. K. svědčili o dlouhodobé konzumaci alkoholu poškozenou a jejích psychických problémech. Ke svým partnerům se chovala agresivně, vypovídali o fyzickém napadání fackami, škrábanci, házení různými věcmi či kousnutím do nosu. Majitel domu T. R. hodnotil platební morálku poškozené skoro po celou dobu jako špatnou, dostával na ni opakované stížnosti od sousedů, kteří si stěžovali na hluk z jejího bytu, rušení nočního klidu, dupání, štěkání psa a pohyby zvláštních existencí. Na poškozenou byla dokonce sepsána stížnost obyvatel na hrubé porušování domovního řádu, podle níž měla bouchat obyvatelům na dveře s hrubými nadávkami, přičemž tato situace měla trvat již více než dva roky.

8. Z uvedených důvodů nesouhlasil ani se závěry znaleckého posudku vypracovaného na poškozenou, že v důsledku vytýkaného jednání dovolatele měla utrpět posttraumatickou stresovou poruchu a vypovídala věrohodně. Tito byli odkázáni jen na sdělení poškozené, která v rozporu s výpověďmi svědků uváděla, že není agresivní člověk, nebyla agresivní vůči partnerům, obviněného nenapadala a ten ji měl nutit pít a přes alkohol manipulovat, popírala, že by byla špatný nájemník. Tvrzení poškozené a závěry znaleckého posudku jsou v přímém rozporu s důkazy provedenými v hlavním líčení. Závěr znalců o utrpění posttraumatické stresové poruchy, v jejímž důsledku měla být poškozené způsobena těžká újma na zdraví, tak označil za objektivně nedoložitelný. Z provedeného dokazování podle něj bylo nezpochybnitelně patrno toliko to, že dne 22. 3. 2022 a dne 22. 4. 2022 fyzicky napadl poškozenou, čímž se dopustil jednání, které vykazuje znaky trestného činu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku.

9. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. odůvodnil tím, že skutek, který je uveden ve výrokové části rozhodnutí a kterým byl uznán vinným, nevykazuje všechny zákonné znaky trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. V tomto ohledu konkrétně uvedl, že se u poškozené M. W. nijak nezabydlel, neparazitoval na ní, neboť měl své vlastní bydlení, které bylo vybaveno jeho osobními věcmi, domácími spotřebiči a dalšími nezbytnými věcmi k bydlení, které postupně poškozená zpeněžovala. S poškozenou se stýkal jen krátkou dobu, kdy mezi nimi docházelo k hádkám, přičemž ani jeden z nich nebyl v jednotvárném postavení osoby ohrožené a osoby násilné, tyto role se měnily dle charakteru jejich hádek. Poškozená v době vztahu vážila 100 kg, z čehož lze dovodit, že její postavení nebylo možno soustavně považovat za ohrožované. Nadto bylo prokázáno, že poškozená opakovaně fyzicky napadala obviněného a on byl nucen vyhledat lékařské ošetření (viz bodnutí nožem dne 22. 3. 2022 do oblasti srdce, kdy si vymyslel napadení cizí osobou). Z popisu skutku se podává, že poškozenou fyzicky napadl ve dvou případech. Znalci měli dospět k diagnóze posttraumatická stresová porucha, kterou rozporoval s odkazem na v řízení provedené dokazování a ono známé „posudek není rozsudek“. Vlivem nesprávného právního posouzení skutku soudy rozhodly nesprávně při uložení souhrnného nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, neboť trestní sazba trestného činu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku je stanovena v rozpětí šest měsíců až tři léta, a dále nesouhlasil ani s uloženou povinností zaplatit na náhradě nemajetkové újmy v penězích poškozené částku 100 000 Kč.

10. Závěrem proto navrhl, aby dovolací soud podle § 265k tr. ř. zrušil usnesení odvolacího soudu a podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl ve věci rozsudkem tak, že se obviněný dopustil jednání, které je právně kvalifikováno jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a v tom smyslu rozhodl též o trestu a náhradě škody. Alternativně navrhl, aby dovolací soud podle § 265k tr. ř. zrušil usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Okresnímu soudu v Přerově k novému projednání a rozhodnutí věci se závazným právním názorem, aby stíhaný skutek byl posouzen jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku.

11. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání uvedl, že dovolací argumentaci lze přiřadit pod užitý dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze s výhradou. Obviněný totiž závažné vady předpokládané daným ustanovením v zásadě nepopisuje a prakticky především prezentuje vlastní verzi skutkových zjištění, dle níž bylo napadání mezi ním a poškozenou vzájemné a nejednalo se o jednostranné zlé nakládání s poškozenou. Skutková zjištění soudů vyplývají bezpečně z výpovědi poškozené, s níž korespondují další přesvědčivé důkazy, zejména závěry znaleckého zkoumání či výpovědi svědků J. P., R. Š., P. K., T. K., S. F., V. N. či M. B., jakož i důkazy listinné. Verze poškozené koresponduje co do základu inkriminovaného jednání i s výpovědí samotného obviněného. K dále namítanému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. konstatoval, že obviněný prakticky nenamítá žádné vady právní kvalifikace, pouze na základě své vlastní interpretace důkazů označuje právní kvalifikaci za vadnou. K argumentaci tohoto typu v dovolacím řízení nelze zásadně přihlížet. Z rozhodných skutkových zjištění soudů jednoznačně vyplývá, že obviněný poškozenou týral, a to jako blízkou osobu žijící ve společném obydlí, a tak jí způsobil těžkou újmu na zdraví. Závěrem proto navrhl dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

III. Přípustnost dovolání

12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že

dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájkyně [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.

IV. Důvodnost dovolání

13. Pokud jde o obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tento je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

14. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

15. Obviněný předně v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítal existenci zjevného rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy ve smyslu první alternativy tohoto důvodu dovolání. Spatřoval jej v několika aspektech; zejména akcentoval charakter vzájemného soužití s poškozenou v rámci tzv. italské domácnosti s ohledem na vzájemnou agresi obou partnerů, dále nesouhlasil se závěry stran spolužití obviněného a poškozené a konečně popíral způsobení posttraumatické stresové poruchy poškozené. S ohledem na charakter uplatněných námitek Nejvyšší soud s jistou dávkou benevolence podřadil upotřebenou argumentaci pod zvolený dovolací důvod, neboť obviněný v podstatě požaduje přehodnocení provedených důkazů, k čemuž však Nejvyšší soud není oprávněn.

16. Je též vhodné poznamenat, že z obsahu dovolání je patrné, že obviněný R. R. svou dovolací argumentaci založil z velké části na opakování své obhajoby již v původním řízení včetně řádného opravného prostředku, přičemž soudy obou stupňů se již s uplatněnými námitkami vypořádaly. Z odůvodnění rozhodnutí soudů je dostatečně zřejmé, jak byly hodnoceny provedené důkazy a k jakým závěrům přitom soudy dospěly. Je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými rozhodnými skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). Je rovněž namístě připomenout, že zjevný rozpor skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, s obsahem provedených důkazů, je namístě dovodit zejména, pokud by skutková zjištění neměla vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývala z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod., k čemuž však, jak bude vyloženo dále, nedošlo.

17. Stran námitek zpochybňujících skutková zjištění soudů a jejich hodnocení důkazů je potřeba uvést, že soudy na základě provedeného dokazování dovodily průběh skutkového děje tak, jak je popsán výše. Obviněný zejména akcentoval vzájemný dynamický vztah s poškozenou, její agresivní chování a fyzické útoky pod vlivem alkoholu, přičemž v důsledku jejího zdravotního stavu se jí měly tvořit viditelné modřiny i vlastním přičiněním. Své chování pak omlouval jako obranné. Konkrétně tuto svou verzi podpořil nejen svou výpovědí, ale i výpověďmi partnerů poškozené T.

K. a L. K., kteří potvrdili její agresivní povahu, dále poukazoval na negativní hodnocení platební morálky poškozené majitelem domu, jakož i na opakované stížnosti ze strany sousedů na hluk a pohyby zvláštních existencí včetně sepsané stížnosti obyvateli domu. Nicméně jednoznačný závěr, že se o tzv. italskou domácnost nejednalo, vyplýval z ve věci provedených a řádně vyhodnocených důkazů. Rozhodně nelze hovořit o jednorázové eskalaci konfliktní situace, přičemž vzájemné role aktérů byly nerovnovážné a neměnné: obviněný byl osobou násilnou a poškozená osobou ohroženou.

Tento závěr byl učiněn především na základě výpovědi poškozené M. W., která korespondovala s dalšími ve věcmi provedenými důkazy, a to výpověďmi svědků, listinnými důkazy či znaleckými posudky, jak bude uvedeno dále. Stran výpovědi samotné poškozené nutno zdůraznit, že byla v souladu se zásadami ústnosti a bezprostřednosti vyhodnocena jako věrohodná a spontánní, a to i s odkazem na korespondující znalecké závěry. Naopak výpověď obviněného byla shledána vnitřně rozpornou. Z řad svědků lze opakovaně vyzdvihnout výpověď J.

P., R. Š., M. B., P. K., T. K., S. F. či V. N. Zdravotní stav poškozené a jednotlivé incidenty, kvůli kterým vyhledala lékařské ošetření, byly též objektivizovány lékařskými zprávami a protokolem o prohlídce těla s fotodokumentací. Soudy si byly velice dobře vědomy problematičnosti vztahu, věnovaly jeho řádnému vyhodnocení dostatečnou pozornost a neopomněly vzít v potaz chování poškozené, která rovněž zvýšeně konzumovala alkohol (přičemž i k jejímu chování byly výhrady ze strany obyvatel domu), pročež tyto okolnosti v podobě specifického soužití promítly do úvah o trestu.

Spáchání vytýkaného trestného činu však vyloučit nemohly. Přednesená námitka tudíž postrádá za daného důkazního stavu opodstatnění, neboť obviněným uváděné skutečnosti lze zhodnotit jako pouhou polemiku s názorem soudů, jak měly dané důkazy hodnotit a jakou váhu jim přikládat.

18. Závěr o týrání osoby, s níž obviněný žil ve společném obydlí, byl jednoznačně dovozen nejen z výpovědi poškozené, nýbrž i z výpovědi samotného obviněného. Byť nyní selektivně poukazuje na skutečnost, že se u poškozené nezabydlel, neboť měl vlastní bydlení vybavené jeho osobními věcmi či domácími spotřebiči, případně zdůrazňuje pozdější nastěhování k poškozené, zcela pomíjí tu část své vlastní výpovědi, v níž uvedl, že spolu žili od prosince 2021 do dubna 2022 jako druh a družka a v bytě u poškozené bydlel po celou dobu vztahu.

Dále též uvedl, že přispíval na jídlo, na bydlení, na všechno, měl tam svého psa a ona měla kočku. Rovněž konstatoval, že než se nastěhoval k poškozené, bydlel na sídlišti XY s přítelkyní, načež si veškeré věci vzal k poškozené domů. Prvně k ní jen chodil, od Štědrého dne se u ní zabydlel (a od předchozí přítelkyně odstěhoval). Tuto hranici společného soužití potvrdila též samotná poškozená, jakož i (v přibližném rozsahu) další slyšení svědci z řad známých poškozené či obviněného a sousedů. V časovém ohraničení skutku, stejně jako v otázce toho, že se jednalo o osoby žijící ve společném obydlí, tak nepanují žádné rozpory.

Podstatné je, že není pochyb o tom, že obviněný s poškozenou fakticky obýval prostor k bydlení, byť nutno podotknout, že o soužití ve společném obydlí by šlo i tehdy, pokud by pachatel dlouhodobě do obydlí poškozené pravidelně docházel, často se tam zdržoval a běžně u ní přespával, tedy s ní sdílel soukromí, ač by měl vlastní byt (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08). Je pak irelevantní, že soužití podle obviněného subjektivně „netrvalo dlouho“, neboť se jednalo o období v řádu několika měsíců (tedy mělo určitou trvalost), kdy obviněnému nebylo kladeno k tíži, že by se snad jednalo o páchání činu po delší dobu ve smyslu § 199 odst. 2 písm. d) tr.

zákoníku.

19. Návazně dovolatel vyslovil svůj nesouhlas se závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a spec. klinická psychologie vypracovaného na poškozenou MUDr. Tomášem Novákem a Mgr. Kateřinou Vinklárkovou, podle nichž v důsledku vytýkaného jednání dovolatele měla poškozená utrpět posttraumatickou stresovou poruchu. Své přesvědčení založil na tvrzení, že znalci byli odkázáni toliko na sdělení poškozené, která jim v konkrétních, dílčích aspektech lhala. Nejvyšší soud jako soud dovolací neshledal žádné předkládané zjevné rozpory mezi závěrem soudů o utrpění těžké újmy na zdraví ve smyslu přisuzované kvalifikované skutkové podstaty a provedenými důkazy. Z předmětného znaleckého posudku vyplývá, že poškozená utrpěla posttraumatickou stresovou poruchu včetně jejího časového usazení a symptomatiky s podstatným omezením běžného způsobu života. Znalci se v rámci svých výslechů v hlavním líčení též výslovně negativně vyjádřili ke skutečnosti, že by poškozená tuto poruchu imitovala či agregovala. Obdobně se vyjádřili k tomu, že důvěryhodnost poškozené nezpochybnilo, jestliže poškozená uvedla, že se nechovala agresivně vůči svým bývalým partnerům, neměla dluhy na nájmu, nevolala mistrovi, že jí zemřel otec a svědci vypovídají, že to bylo naopak. Byť pak při zjištění posttraumatické stresové poruchy psychiatři mají pouze informace podávané posuzovanou osobou, v diagnostice se symptomatika ověřila i v metodice, která je projektivní a kde posuzovaná osoba nemá možnost vědomým způsobem ovlivnit výsledek testů. Nejvyšší soud tudíž nemohl přisvědčit ani polemice obviněného se závěry znaleckého zkoumání.

20. V daném případě tak dovolací soud neshledal jakýkoli zjevný nesoulad, jenž by odpovídal důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Lze tak shrnout, že soudy nižších stupňů se řádně zabývaly věcí obviněného, provedly v potřebném rozsahu dokazování, na jehož základě mohly učinit skutkové závěry, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku. Veškeré své závěry potom soudy obou stupňů rozebraly a odůvodnily, v podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění obou rozhodnutí odkazuje. Není předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

21. Obviněný rovněž deklaroval nesprávné právní hodnocení skutku jako zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Jak již bylo předestřeno, tento je dán v případě, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé a nelze v jeho rámci zpochybňovat správnost a úplnost skutkových zjištění; skutkový stav je totiž zásadně hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Pokud tedy není současně naplněn i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je nutno při posuzování důvodnosti hmotněprávních námitek důsledně vycházet ze skutkových zjištění vymezených ve výroku o vině a rozvedených v navazujících částech odůvodnění soudních rozhodnutí.

22. Byť pak mimořádný opravný prostředek obviněného formálně obsahoval odkaz i na tento důvod dovolání (dokonce explicitně deklaroval, že skutek nevykazuje všechny zákonné znaky uvedeného trestného činu), s ohledem na shora uvedený výklad Nejvyšší soud seznal, že se s ním uplatněné námitky obviněného míjí. Dovolatel totiž nesprávné právní hodnocení jeho jednání založil výlučně na svém přesvědčení o nesprávně zjištěném skutkovém stavu a závažných pochybeních soudů při hodnocení důkazů, tedy toliko prosazoval odlišnou, pro sebe příznivější verzi skutkového děje. Nicméně již shora bylo osvětleno, že stabilizovaná skutková zjištění soudů jsou prosta zjevných rozporů, neboť se rozhodně nejednalo o ojedinělé fyzické útoky, nýbrž týrání ve smyslu trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí. Obviněný s poškozenou nakládal zlým způsobem, vyznačujícím se vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti s určitou trvalostí, což poškozená pociťovala jako těžké příkoří; lze zrekapitulovat, že ji soustavně se stupňující četností a intenzitou hrubě nadával, ponižoval, urážel, vyhrožoval, napadl ji, bil ji taháním za vlasy, údery otevřenou dlaní i pěstí do tváře, kopáním do celého těla, bodl ji nožem, vidličkou do ramene, parazitoval na ní. Dovolatel byl zřejmým agresorem s dominantním postavením v rámci asymetrického vztahu, s poškozenou v inkriminovaném období sdílel domácnost, přičemž této v důsledku jednání obviněného vznikla těžká újma na zdraví. Nelze tedy přistoupit na požadavek obviněného, aby jeho trestněprávně relevantní počínání bylo kvalifikováno toliko jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, neboť se nejednalo o dva ojedinělé ataky, nýbrž o komplex neakceptovatelného psychického i fyzického násilí. Lze proto uzavřít, že jestliže obviněný své námitky vystavěl výhradně na odlišném skutkovém podkladě než na tom, který byl zjištěn soudy obou stupňů, je z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

23. Lze dodat, že obviněný v závěru svého dovolání označil za nesprávné též výroky o uložení trestu a náhradě nemajetkové újmy. Jelikož tak činil až sekundárně, v návaznosti na údajné nesprávné právní posouzení skutku, což však bylo vyvráceno již shora, jeho námitky obsahově nenaplňovaly žádný ze zákonných důvodů dovolání. Ve stručnosti pak lze konstatovat, že oba výroky zákonu odpovídají. V.Závěr

24. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto rozhodnutí, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného R. R. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. 7. 2025

JUDr. Roman Vicherek, Ph.D. předseda senátu