7 Tdo 500/2006

7 Tdo 500/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. května 2006 o

dovolání obviněného J. M. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 2.

2006, sp. zn. 67 To 217/2005, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu

9 pod sp. zn. 1 T 69/2003 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. o d m í t á .

I.

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 16. 5. 2005, sp. zn. 1 T 69/2003,

byl obviněný J. M. uznán vinným jednak pomocí k trestnému činu úvěrového

podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c), § 250b odst. 1, 3, 4 písm. a), b) tr. zák.

(bod I rozsudku) a jednak trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst.

1, 3 tr. zák. (bod II rozsudku).

Podle skutkových zjištění obvodního soudu se jich obviněný J. M. dopustil tím,

že

I/

v období od června 2001 do listopadu 2001 v P., K. ulici, v kanceláři systému

S. a na jiných místech, s odděleně stíhanými obžalovanými B., H., H., N., T.,

V. a odsouzeným M. K., opatřovali pro níže uvedené osoby falešná potvrzení o

výši příjmů, která tito následně předkládali v Č. s., a. s., jako součást

žádosti o poskytnutí úvěru, kdy na tato potvrzení pracovnice banky, odděleně

stíhaná obžalovaná M. H., po předchozí dohodě s obviněným J. M. a dalšími

odděleně stíhanými obžalovanými, napsala, že údaje na potvrzení ověřila u

odpovědného pracovníka způsobem předepsaným interní instrukcí spořitelny,

ačkoli toto neučinila, následně níže uvedeným osobám poskytla úvěry ve výši od

40.000,- Kč do 100.000,- Kč, o nichž věděla, že budou vloženy jako vstupní

poplatek do systému S., přičemž úvěry následně ve většině případů nebyly

spláceny, přičemž motivem tohoto jednání byl finanční prospěch získaný

přivedením nových členů do systému S., založený na principu multilevel

marketingu, a to v těchto konkrétních případech:

1. dne 24. 7. 2001 odděleně stíhaná M. H. jako pracovnice pobočky Č., a. s., na

základě doporučení obviněného J. M. poskytla E. M. hotovostní úvěr ve výši

80.000,- Kč, ačkoli žadatelka o úvěr předložila mezi požadovanými doklady i

falešné potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance,

vystavené údajně firmou K. A., ačkoli u této firmy nikdy nebyla zaměstnána, a

které ji opatřil obviněný J. M., přičemž odsouzená H. na potvrzení uvedla, že

jeho pravdivost a správnost údajně ověřila u pracovníka, který potvrzení

vystavil, což neučinila a E. M. poté finanční prostředky vložila do systému S.

a z poskytnutého úvěru splatila pouze 31.000,- Kč, čímž způsobila společnosti

Č. s., a. s., škodu ve výši 49.000,- Kč, přičemž ke dni 18. 2. 2004 činil

nesplacený úvěr, včetně úroků, 67.817,27 Kč,

2. dne 14. 8. 2001 H. jako pracovnice pobočky Č., a. s., na základě doporučení

obviněného J. M. poskytla J. Z. hotovostní úvěr ve výši 90.000,- Kč, ačkoli

žadatelka o úvěr předložila mezi požadovanými doklady i falešné potvrzení

zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, vystavené údajně firmou S.

P., s. r. o., na němž bylo padělané razítko a J. Z. u této firmy nikdy nebyla

zaměstnána, a které jí opatřil obviněný J. M., přičemž H. na potvrzení uvedla,

že jeho pravdivost a správnost údajně ověřila u pracovníka firmy, což neučinila

a J. Z. poté finanční prostředky vložila do systému S. a poskytovaný úvěr řádně

splácela, čímž poškozené organizaci Č. s., a. s., nevznikla žádná škoda,

přičemž ke dni 18. 2. 2004 činil nesplacený úvěr, včetně úroků, částku

40.107,50 Kč,

3. dne 28. 8. 2001 H. jako pracovnice pobočky Č., a. s., na základě doporučení

obviněného J. M. poskytla L. K. hotovostní úvěr ve výši 90.000,- Kč, ačkoli

žadatelka o úvěr předložila mezi požadovanými doklady i falešné potvrzení

zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, vystavené firmou I., s. r.

o., O. F., u které L. K. nikdy nebyla zaměstnána a které jí opatřil obviněný

M., a dále se za úvěr jako ručitel zaručil J. N., který k tomuto účelu doložil

falešné potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, vystavené společností J. K., S.

m., u které nikdy nebyl zaměstnán a které mu opatřil J. M., přičemž H. na obou

potvrzeních uvedla, že jeho pravdivost a správnost údajně ověřila u

neexistujícího zaměstnance společnosti, jež potvrzení vystavil, L. K. poté

finanční prostředky vložila do systému S. a z poskytnutého úvěru splatila pouze

částku 7.800,- Kč, čímž způsobili společnosti Č. s., a. s., škodu ve výši

82.000,- Kč, přičemž ke dni 18. 2. 2004 činil nesplacený úvěr, včetně úroků,

částku 99.935,19 Kč,

4. dne 28. 8. 2001 H. jako pracovnice pobočky Č., a. s., na základě doporučení

obviněného J. M. poskytla Z. V. hotovostní úvěr ve výši 90.000,- Kč, ačkoli

žadatel o úvěr předložil mezi požadovanými doklady i falešné potvrzení

zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance vystavené firmou A. V., s.

r. o., Z. t., u které Z. V. pracoval, ale na kterém byl navýšen příjem,

prodloužena doba pracovního poměru a které mu opatřil obviněný J. M., přičemž

H. na potvrzení uvedla, že jeho pravdivost a správnost údajně ověřila u

neexistujícího zaměstnance společnosti, jenž potvrzení vystavil, Z. V. poté

finanční prostředky vložil do systému S. a z poskytnutého úvěru splatil pouze

9.900,- Kč, čímž způsobili společnosti Č. s., a. s., škodu ve výši 80.100,- Kč,

přičemž ke dni 18. 2. 2004 činil nesplacený úvěr, včetně úroků, částku

112.635,88 Kč,

5. dne 12. 9. 2001 H. jako pracovnice pobočky Č., a. s., na základě doporučení

obviněného J. M. poskytla J. F. hotovostní úvěr ve výši 80.000,- Kč, ačkoli

žadatel o úvěr předložil mezi požadovanými doklady i falešné potvrzení

zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, vystavené firmou V., s. r.

o., u které J. F. k datu vystavení potvrzení již nebyl zaměstnán, a které mu

opatřil obviněný J. M., přičemž H. na potvrzení uvedla, že jeho pravdivost a

správnost údajně ověřila u neexistujícího zaměstnance společnosti, jenž

potvrzení vystavil, J. F. poté finanční částku vložil do systému S. a

poskytnutý úvěr nesplácel, tímto jednáním způsobil společnosti Č. s., a. s.,

škodu ve výši 85.000,- Kč, přičemž ke dni 18. 2. 2004 činil nesplacený úvěr,

včetně úroků, částku 123.714,65 Kč,

6. dne 24. 9. 2001 M. V. při žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, který

chtěl použít na vklad do systému S. ve výši 75.000,- Kč, u pobočky Č., a. s.,

předložil mezi požadovanými doklady i falešné potvrzení zaměstnavatele o výši

pracovního příjmu zaměstnance vystavené firmou V. P., u které v době vystavení

potvrzení nepracoval, a na kterém byl navýšen příjem a prodloužena doba

zaměstnání a které mu opatřil obviněný J. M., vzhledem k tomu, že M. V.

nevyhověl podmínkám pro poskytnutí úvěru, tento nebyl poskytnut a Č. s., a. s.,

tak žádná škoda nevznikla,

7. dne 2. 10. 2001 H. jako pracovnice pobočky Č., a. s., na základě doporučení

odděleně stíhaného J. B. poskytla D. Ch. hotovostní úvěr ve výši 85.000,- Kč,

ačkoli žadatelka o úvěr předložila mezi požadovanými doklady i falešné

potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, údajně vystavené

Z. š. F., P., v němž je navýšen příjem zaměstnance a které jí opatřil obviněný

J. M., přičemž H. na potvrzení uvedla, že jeho pravdivost a správnost údajně

ověřila u odpovědného pracovníka firmy, což neučinila, a D. Ch. prostředky

vložila do systému S. a poskytnutý úvěr řádně splácela, čímž poškozené

společnosti Č. s., a. s., nevznikla žádná škoda, přičemž ke dni 18. 2. 2004

činil nesplacený úvěr, včetně úroků, částku 40.531,10 Kč,

8. dne 3. 10. 2001 H. jako pracovnice pobočky Č., a. s., na základě doporučení

obviněného J. M. poskytla S. H. hotovostní úvěr ve výši 85.000,- Kč, ačkoli

žadatel o úvěr předložil mezi požadovanými doklady i falešné potvrzení

zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, vystavené firmou M.,

čerpací stanice L., T. V., u které S. H. nikdy nebyl zaměstnán a které mu

opatřil obviněný J. M., přičemž H. na potvrzení uvedla, že jeho pravdivost a

správnost údajně ověřila u zaměstnance společnosti, jenž potvrzení vystavil, S.

H. poté finanční prostředky předal svému nevlastnímu synovi M. V., který peníze

vložil do systému S. a z poskytnutého úvěru splatil teprve dne 13. 2. 2002

pouze částku 5.200,- Kč, čímž společnosti Č. s., a. s., způsobil škodu ve výši

79.800,- Kč, přičemž ke dni 18. 2. 2004 činil nesplacený úvěr, včetně úroků,

částku 108.926,52 Kč,

9. dne 9. 10. 2001 H. jako pracovnice pobočky Č., a. s., na základě doporučení

dosud neznámého spolupachatele, poskytla M. F. hotovostní úvěr ve výši 80.000,-

Kč, ačkoli žadatel o úvěr předložil mezi požadovanými doklady i falešné

potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, údajně vystavené

firmou L. h. m. P., přičemž razítko firmy bylo padělané a v potvrzení byl

navýšen příjem zaměstnance, a které mu opatřil obviněný J. M., přičemž H. na

potvrzení uvedla, že jeho pravdivost a správnost údajně ověřila u pracovníka,

který potvrzení vystavil, což neučinila a M. F. poté finanční prostředky vložil

do systému S. a z poskytnutého úvěru splatil až dne 15. 3. 2002 pouze 8.400,-

Kč, čímž společnosti Č. s., a. s., způsobil škodu ve výši 80.000,- Kč, přičemž

ke dni 18. 2. 2004 činil nesplacený úvěr, včetně úroků, částku 105.052,86 Kč,

10. dne 9. 10. 2001 H. jako pracovnice pobočky Č., a. s., na základě doporučení

odděleně stíhané A. H., poskytla B. K. hotovostní úvěr ve výši 85.000,- Kč,

ačkoli žadatelka o úvěr předložila mezi požadovanými doklady i falešné

potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, vystavené firmou

P. C., s. r. o., u které B. K. byla zaměstnána, ale na kterém byl navýšen

příjem, a které jí opatřila její dcera B. K. ml. a obviněný J. M., přičemž H.

na potvrzení uvedla, že jeho pravdivost a správnost údajně ověřila u

zaměstnance společnosti, jenž potvrzení vystavil, B. K. st. poté finanční

prostředky vložila do systému S. a poskytnutý úvěr nesplácela, tímto jednáním

způsobili společnosti Č. s., a. s., škodu ve výši 85.000,- Kč, přičemž ke dni

18. 2. 2004 činil nesplacený úvěr, včetně úroků, částku 113.915,25 Kč,

11. dne 9. 10. 2001 H. jako pracovnice pobočky Č., a. s., na základě doporučení

dosud nezjištěné osoby, poskytla J. M. hotovostní úvěr ve výši 85.000,- Kč,

ačkoli žadatel o úvěr předložil mezi požadovanými doklady i falešné potvrzení

zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, vystavené firmou C. G., s.

r. o., u které J. M. nebyl nikdy zaměstnán a které mu opatřil obviněný J. M.,

přičemž H. na potvrzení uvedla, že jeho pravdivost a správnost údajně ověřila u

zaměstnance společnosti, jež potvrzení vystavil, J. M. poté finanční prostředky

vložil do systému S. a poskytnutý úvěr nesplácel, tímto jednáním způsobili

společnosti Č. s., a. s., škodu ve výši 85.000,- Kč, přičemž ke dni 18. 2. 2004

činil nesplacený úvěr, včetně úroků, částku 122.296,52 Kč,

12. dne 9. 10. 2001 H. jako pracovnice pobočky Č., a. s., na základě doporučení

obviněného J. M., poskytla M. V. hotovostní úvěr ve výši 90.000,- Kč, ačkoli

žadatelka o úvěr předložila mezi požadovanými doklady i falešné potvrzení

zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, vystavené firmou M. B, u

které M. V. pracuje, ale na kterém byl navýšen příjem, prodloužena doba

pracovního poměru, a které ji opatřil obžalovaný J. M., přičemž H. na potvrzení

uvedla, že jeho pravdivost a správnost údajně ověřila u zaměstnance

společnosti, jež potvrzení vystavil, M. V. poté finanční prostředky vložila do

systému S. a poskytnutý úvěr nesplácela, tímto jednáním způsobili společnosti

Č. s., a. s., škodu ve výši 90.000,- Kč, přičemž ke dni 18. 2. 2004 činil

nesplacený úvěr, včetně úroků, částku 120.464,06 Kč,

13. dne 9. 10. 2001 H. jako pracovnice pobočky Č., a. s., na základě doporučení

obviněného J. M., poskytla I. Č. hotovostní úvěr ve výši 85.000,- Kč, ačkoli

žadatelka o úvěr předložila mezi požadovanými doklady i falešné potvrzení

zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, vystavené firmou S. P., s.

r. o., kdy na tomto potvrzení bylo padělané razítko a I. Č. u této firmy nikdy

nepracovala, a které ji opatřil obviněný J. M., přičemž H. na potvrzení uvedla,

že jeho pravdivost a správnost údajně ověřila u pracovníka firmy, což

neučinila, a I. Č. poté finanční prostředky vložila do systému S. a poskytnutý

úvěr řádně splácela, čímž poškozené společnosti Č. s., a. s., nevznikla žádná

škoda, přičemž ke dni 18. 2. 2004 činil nesplacený úvěr, včetně úroků, částku

37.252,30 Kč,

14. dne 9. 10. 2001 H. jako pracovnice pobočky Č., a. s., na základě doporučení

obviněného J. M., poskytla M. K. hotovostní úvěr ve výši 70.000,- Kč, ačkoli

žadatel o úvěr předložil mezi požadovanými doklady i falešné potvrzení

zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, vystavené údajně firmou J.

V., kdy v tomto potvrzení byl navýšen příjem zaměstnance a razítko firmy a

podpis odpovědného pracovníka byly padělané, a které mu opatřil obviněný J. M.,

přičemž H. na potvrzení uvedla, že jeho pravdivost a správnost údajně ověřila u

pracovníka firmy, což neučinila, a M. K. poté finanční prostředky vložil do

systému S. a poskytnutý úvěr řádně splácel, čímž poškozené společnosti Č. s.,

a. s., nevznikla žádná škoda, přičemž ke dni 18. 2. 2004 činil nesplacený úvěr,

včetně úroků, částku 1.411,80 Kč,

obviněný J. M. se výše popsaným jednáním podílel na vzniku škody Č. s., a. s.,

ve výši 718.100,- Kč,

II/

společně s již odsouzeným P. K. dne 7. 8. 2000 v pobočce Č. s., a. s., v Č. B.,

na základě nepravdivých potvrzení o výši pracovních příjmů zaměstnance,

obviněný J. M. jako žadatel o úvěr a odsouzený P. K. jako ručitel, vylákali

úvěr ve výši 70.000,- Kč, který byl obviněnému M. poskytnut na základě smlouvy

o úvěru, Č. s., a. s., a takto Č. s., a. s., způsobili škodu ve výši 70.000,-

Kč,

Obviněnému byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož

výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému podle § 49 odst. 1

tr. zák. uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových

vozidel všeho druhu na dobu čtyř roků.

Z podnětu odvolání obviněného J. M. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 2.

2006, sp. zn. 67 To 217/2005, zrušil podle 258 odst. 1 písm. b), d), e), odst.

2 tr. ř. rozsudek obvodního soudu ve výroku o vině pod bodem I a ve výroku o

trestu, a podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že

jmenovaného obviněného uznal vinným pomocí k trestnému činu úvěrového podvodu

podle § 10 odst. 1 písm. c), § 250b odst. 1, 4 písm. a), b) tr. zák.

Podle městského soudu se jí obviněný J. M. dopustil tím, že

v období od června 2001 do listopadu 2001 v P., K. ulici, v kanceláři systému

S. a na jiných místech, s odděleně stíhanými a pravomocně odsouzenými B., H.,

H., N., T., V. a M. K., opatřovali pro níže uvedené osoby falešná potvrzení o

výši příjmů, která tito následně předkládali v Č. s., a. s., jako součást

žádosti o poskytnutí úvěru, kdy na tato potvrzení pracovnice banky, odděleně

stíhaná obviněná M. H., po předchozí dohodě s obviněným M. a dalšími odděleně

stíhanými obžalovanými, napsala, že údaje na potvrzení ověřila u odpovědného

pracovníka způsobem předepsaným interní instrukcí spořitelny, ačkoli toto

neučinila, následně níže uvedeným osobám poskytla úvěry ve výši od 40.000,- Kč

do 100.000,- Kč, o nichž věděla, že budou vloženy jako vstupní poplatek do

systému S., přičemž úvěry následně ve většině případů nebyly spláceny, přičemž

motivem tohoto jednání byl finanční prospěch získaný přivedením nových členů do

systému S., založený na principu multilevel marketingu, a to v těchto

konkrétních případech:

1. dne 24. 7. 2001 odděleně stíhaná M. H. jako pracovnice pobočky Č., a. s., na

základě doporučení obviněného J. M. poskytla E. M. hotovostní úvěr ve výši

80.000,- Kč, ačkoli žadatelka o úvěr předložila mezi požadovanými doklady i

falešné potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance,

vystavené údajně firmou K. A., ačkoli u této firmy nikdy nebyla zaměstnána, a

které jí opatřil obviněný J. M., přičemž odsouzená H. na potvrzení uvedla, že

jeho pravdivost a správnost údajně ověřila u pracovníka, který potvrzení

vystavil, což neučinila a E. M. poté finanční prostředky vložila do systému S.

a z poskytnutého úvěru splatila pouze 31.000,- Kč, čímž způsobila společnosti

Č. s., a. s., škodu ve výši 49.000,- Kč,

2. dne 14. 8. 2001 H. jako pracovnice pobočky Č., a. s., na základě doporučení

obviněného J. M. poskytla J. Z. hotovostní úvěr ve výši 90.000,- Kč, ačkoli

žadatelka o úvěr předložila mezi požadovanými doklady i falešné potvrzení

zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, vystavené údajně firmou S.

P., s. r. o., na němž bylo padělané razítko a J. Z. u této firmy nikdy nebyla

zaměstnána, a které jí opatřil obviněný J. M., přičemž H. na potvrzení uvedla,

že jeho pravdivost a správnost údajně ověřila u pracovníka firmy, což neučinila

a J. Z. poté finanční prostředky vložila do systému S. a poskytovaný úvěr řádně

splácela, čímž poškozené společnosti Č. s., a. s., nevznikla žádná škoda,

3. dne 28. 8. 2001 H. jako pracovnice pobočky Č., a. s., na základě doporučení

obviněného J. M. poskytla L. K. hotovostní úvěr ve výši 90.000,- Kč, ačkoli

žadatelka o úvěr předložila mezi požadovanými doklady i falešné potvrzení

zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, vystavené firmou I., s. r.

o., O. F., u které L. K. nikdy nebyla zaměstnána, a které jí opatřil obžalovaný

M., a dále se za úvěr jako ručitel zaručil J. N., který k tomuto účelu doložil

falešné potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, vystavené společností J. K., S.

m., u které nikdy nebyl zaměstnán a které mu opatřil J. M., přičemž H. na obou

potvrzeních uvedla, že jeho pravdivost a správnost údajně ověřila u

neexistujícího zaměstnance společnosti, jež potvrzení vystavil, L. K. poté

finanční prostředky vložila do systému S. a z poskytnutého úvěru splatila pouze

částku 7.800,- Kč, čímž způsobila společnosti Č. s., a. s., škodu ve výši

82.200,- Kč,

4. dne 28. 8. 2001 H. jako pracovnice pobočky Č., a. s., na základě doporučení

obviněného J. M. poskytla Z. V. hotovostní úvěr ve výši 90.000,- Kč, ačkoli

žadatel o úvěr předložil mezi požadovanými doklady i falešné potvrzení

zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance vystavené firmou A. V., s.

r. o., Z. t., u které Z. V. pracoval, ale na kterém byl navýšen příjem,

prodloužena doba pracovního poměru a které mu opatřil obviněný J. M., přičemž

H. na potvrzení uvedla, že jeho pravdivost a správnost údajně ověřila u

neexistujícího zaměstnance společnosti, jenž potvrzení vystavil, Z. V. poté

finanční částku vložil do systému S. a z poskytnutého úvěru splatil pouze

9.900,- Kč, čímž způsobili společnosti Č. s., a. s., škodu ve výši 80.100,- Kč,

5. dne 12. 9. 2001 H. jako pracovnice pobočky Č., a. s., na základě doporučení

obžalovaného J. M. poskytla J. F. hotovostní úvěr ve výši 85.000,- Kč, ačkoli

žadatel o úvěr předložil mezi požadovanými doklady i falešné potvrzení

zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, vystavené firmou V., s. r.

o., u které J. F. k datu vystavení potvrzení již nebyl zaměstnán a které mu

opatřil obviněný J. M., přičemž H. na potvrzení uvedla, že jeho pravdivost a

správnost údajně ověřila u neexistujícího zaměstnance společnosti, jež

potvrzení vystavil, J. F. poté finanční částku vložil do systému S. a

poskytnutý úvěr nesplácel, tímto jednáním způsobil společnosti Č. s., a. s.,

škodu ve výši 85.000,- Kč,

6. dne 24. 9. 2001 M. V. při žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, který

chtěl použít na vklad do systému S. ve výši 75.000,- Kč, u pobočky Č., a. s.,

předložil mezi požadovanými doklady i falešné potvrzení zaměstnavatele o výši

pracovního příjmu zaměstnance, vystavené firmou V. P., u které v době vystavení

potvrzení nepracoval, a na kterém byl navýšen příjem a prodloužena doba

zaměstnání a které mu opatřil obviněný J. M., vzhledem k tomu, že M. V.

nevyhověl podmínkám pro poskytnutí úvěru, tento nebyl poskytnut a Č. s., a. s.,

tak žádná škoda nevznikla,

7. dne 2. 10. 2001 H. jako pracovnice pobočky Č., a. s., na základě doporučení

odděleně stíhaného J. B. poskytla D. Ch. hotovostní úvěr ve výši 85.000,- Kč,

ačkoli žadatelka o úvěr předložila mezi požadovanými doklady i falešné

potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, údajně vystavené

Z. š. F., v němž je navýšen příjem zaměstnance a které jí opatřil obviněný J.

M., přičemž H. na potvrzení uvedla, že jeho pravdivost a správnost údajně

ověřila u odpovědného pracovníka firmy, což neučinila a D. Ch. prostředky

vložila do systému S. a poskytnutý úvěr řádně splácela, čímž poškozené

společnosti Č. s., a. s., nevznikla žádná škoda,

8. dne 3. 10. 2001 H. jako pracovnice pobočky Č., a. s., na základě doporučení

obviněného J. M. poskytla S. H. hotovostní úvěr ve výši 85.000,- Kč, ačkoli

žadatel o úvěr předložil mezi požadovanými doklady i falešné potvrzení

zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, vystavené firmou M.,

čerpací stanice L., T. V., u které S. H. nikdy nebyl zaměstnán, a které mu

opatřil obžalovaný J. M., přičemž H. na potvrzení uvedla, že jeho pravdivost a

správnost údajně ověřila u zaměstnance společnosti, jež potvrzení vystavil, S.

H. poté finanční prostředky předal svému nevlastnímu synovi M. V., který peníze

vložil do systému S. a z poskytnutého úvěru splatil dne 13. 2. 2002 částku

5.200,- Kč, čímž společnosti Č. s., a. s., způsobil škodu ve výši 79.800,- Kč,

9. dne 9. 10. 2001 H. jako pracovnice pobočky Č., a. s., na základě doporučení

dosud neznámého spolupachatele, poskytla M. F. hotovostní úvěr ve výši 80.000,-

Kč, ačkoli žadatel o úvěr předložil mezi požadovanými doklady i falešné

potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, údajně vystavené

firmou L. h. m. P., přičemž razítko firmy bylo padělané a v potvrzení byl

navýšen příjem zaměstnance a které mu opatřil obviněný J. M., přičemž H. na

potvrzení uvedla, že jeho pravdivost a správnost údajně ověřila u pracovníka,

který potvrzení vystavil, což neučinila a M. F. poté finanční prostředky vložil

do systému S. a z poskytnutého úvěru splatil až dne 15. 3. 2002 pouze 8.400,-

Kč, čímž společnosti Č. s., a. s., způsobil škodu ve výši 80.000,- Kč,

10. dne 9. 10. 2001 H. jako pracovnice pobočky Č., a. s, na základě doporučení

odděleně stíhané A. H., poskytla B. K. hotovostní úvěr ve výši 85.000,- Kč,

ačkoli žadatelka o úvěr předložila mezi požadovanými doklady i falešné

potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, vystavené firmou

P. C., s. r. o., u které B. K. byla zaměstnána, ale na kterém byl navýšen

příjem, a které jí opatřila její dcera B. K. ml. a obviněný J. M., přičemž H.

na potvrzení uvedla, že jeho pravdivost a správnost údajně ověřila u

zaměstnance společnosti, jež potvrzení vystavil, B. K. st. poté finanční

prostředky vložila do systému S. a poskytnutý úvěr nesplácela, tímto jednáním

způsobili společnosti Č. s., a. s., škodu ve výši 85.000,- Kč,

11. dne 9. 10. 2001 H. jako pracovnice pobočky Č., a. s., na základě doporučení

dosud nezjištěné osoby, poskytla J. M. hotovostní úvěr ve výši 85.000,- Kč,

ačkoli žadatel o úvěr předložil mezi požadovanými doklady i falešné potvrzení

zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, vystavené firmou C. G., s.

r. o., u které J. M. nebyl nikdy zaměstnán a které mu opatřil obviněný J. M.,

přičemž H. na potvrzení uvedla, že jeho pravdivost a správnost údajně ověřila u

zaměstnance společnosti, jež potvrzení vystavil, J. M. poté finanční prostředky

vložil do systému S. a poskytnutý úvěr nesplácel, tímto jednáním způsobil

společnosti Č. s., a. s., škodu ve výši 85.000,- Kč,

12. dne 9. 10. 2001 H. jako pracovnice pobočky Č., a. s., na základě doporučení

obviněného J. M., poskytla M. V. hotovostní úvěr ve výši 90.000,- Kč, ačkoli

žadatelka o úvěr předložila mezi požadovanými doklady i falešné potvrzení

zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, vystavené firmou M. B, u

které M. V. pracuje, ale na kterém byl navýšen příjem, prodloužena doba

pracovního poměru, a které jí opatřil obviněný J. M., přičemž H. na potvrzení

uvedla, že jeho pravdivost a správnost údajně ověřila u zaměstnance

společnosti, jež potvrzení vystavil, M. V. poté finanční prostředky vložila do

systému S. a poskytnutý úvěr nesplácela, tímto jednáním způsobili společnosti

Č. s., a. s., škodu ve výši 90.000,- Kč,

13. dne 9. 10. 2001 H. jako pracovnice pobočky Č., a. s., na základě doporučení

obviněného J. M. poskytla I. Č. hotovostní úvěr ve výši 85.000,- Kč, ačkoli

žadatelka o úvěr předložila mezi požadovanými doklady i falešné potvrzení

zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, vystavené firmou S. P., s.

r. o., kdy na tomto potvrzení bylo padělané razítko a I. Č. u této firmy nikdy

nepracovala a které jí opatřil obviněný J. M., přičemž H. na potvrzení uvedla,

že jeho pravdivost a správnost údajně ověřila u pracovníka firmy, což neučinila

a I. Č. poté finanční prostředky vložila do systému S. a poskytnutý úvěr řádně

splácela, čímž poškozené společnosti Č. s., a. s., nevznikla žádná škoda,

14. dne 9. 10. 2001 H. jako pracovnice pobočky Č., a. s., na základě doporučení

obviněného J. M., poskytla M. K. hotovostní úvěr ve výši 70.000,- Kč, ačkoli

žadatel o úvěr předložil mezi požadovanými doklady i falešné potvrzení

zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, vystavené údajně firmou J.

V., kdy v tomto potvrzení byl navýšen příjem zaměstnance a razítko firmy a

podpis odpovědného pracovníka byly padělané, a které mu opatřil obviněný J. M.,

přičemž H. na potvrzení uvedla, že jeho pravdivost a správnost údajně ověřila u

pracovníka firmy, což neučinila, a M. K. poté finanční prostředky vložil do

systému S. a poskytnutý úvěr řádně splácel, čímž poškozené společnosti Č. s.,

a. s., nevznikla žádná škoda,

čímž se obviněný podílel na vzniku škody společnosti Č. s., a. s., ve výši

716.100,- Kč,

Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož

výkon byl zařazen do věznice s dozorem.

II.

Proti rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého

obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.,

neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení

skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

První část dovolací argumentace založil obviněný na námitce, že soudy obou

stupňů nesprávně posoudily uzavřenou smlouvu jako smlouvu úvěrovou. Tomuto

závěru oponoval s tím, že produkt, na jehož základě byly ze strany Č. s.

poskytnuty peněžní prostředky příslušným osobám, není podle jeho názoru úvěrem

ve smyslu úvěrové smlouvy podle § 497 a násl. obch. zák., nýbrž se jedná o

produkt založený na principech smlouvy o půjčce podle § 657 obč. zák. Soudu

druhého stupně dále vytkl, že ačkoli v odůvodnění rozsudku správně

charakterizoval úvěrovou smlouvu podle § 497 a násl. obch. zák. a uvedl rozdíly

mezi tímto smluvním typem a smlouvou o půjčce podle občanského zákoníku,

nedokázal však již své obecné závěry aplikovat na zjištěný skutkový stav.

Obviněný považuje v této souvislosti za rozhodující, kdy docházelo k žádostem

dlužníků o čerpání finančních prostředků. Podle něho tomu bylo vždy

bezprostředně poté, co byla půjčka schválena s tím, že dlužník nikdy nežádal o

čerpání úvěru. Proto se podle přesvědčení obviněného nemohlo u něj jednat o

trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b tr. zák., přicházelo by podle něj v

úvahu pouze posouzení jeho jednání jako trestného činu podvodu podle § 250 tr.

zák., to ale jen za splnění dalších podmínek.

V další části dovolání označil obviněný za neudržitelný a vykonstruovaný právní

názor odvolacího soudu stran způsobené škody, kterou měl činem způsobit.

Namítl, že odvolací soud přehlédl, že v důsledku prodlení dlužníka dochází k

tzv. „zesplatění úvěru“, čímž všechna další plnění jsou stále plněními podle

uzavřené smlouvy a Č. s. proto podle jeho mínění žádná škoda nevznikne. Naopak

v důsledku sankčních plnění obdrží jako výslednou daleko vyšší částku, než

kterou dlužníkům skutečně půjčila. Podle obviněného nelze plnění dlužníků

považovat za náhradu škody, neboť tato by byla dána pouze tehdy, pokud by Č. s.

od uzavřených smluv odstoupila. Smlouvy by pak byly zrušeny od samého počátku a

dlužník by byl povinen vrátit poskytnutá plnění. Podle dovolatele je posouzení

škody v posuzovaném případě nesprávné a nepřezkoumatelné, neboť výrok rozsudku

neposkytuje dostatečný obraz o naplnění subjektivní stránky trestného činu.

Dovolatel dále vyslovil nesouhlas se závěrem soudů, že se předmětného trestného

činu měl dopustit jako člen organizované skupiny. Namítl, že odůvodnění

rozsudku soudu postrádá konkrétní údaje, z nichž by bylo možné shora zmíněné

právní posouzení dovodit. Má za to, že určitá součinnost vyplývá jen ve vztahu

k jednání spoluobviněné M. H., ale k nikomu dalšímu, když osoby, kterým byly

úvěry poskytovány, i podle rozhodnutí soudů za členy organizované skupiny

považovat nelze.

V poslední části dovolání pak obviněný poukázal na údajná pochybení procesního

rázu. V tomto ohledu odvolacímu soudu vytýká, že toleroval postup soudu prvního

stupně, který v hlavním líčení přečetl výpovědi svědků, jež odmítli vypovídat

podle § 211 odst. 4 tr. ř., ačkoli ve svých výpovědích v přípravném řízení

výslovně neuvedli, že svého práva odmítnout výpověď nevyužívají. Čtení těchto

výpovědí soudem považuje obviněný za nezákonné s tím, že podle jeho názoru toto

pochybení ovlivňuje skutkové a právní posouzení celé trestní věci.

V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského

soudu v Praze a přikázal mu věc k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle § 265h odst. 2 tr. ř.

písemně vyjádřila.

Ve vyjádření uvedla, že dovolací námitky uplatněné obviněným tvořily podstatu

jeho obhajoby po celou dobu trestního řízení a odezněly i v odvolání proti

rozsudku soudu prvního stupně. Podle jejího názoru se odvolací soud těmito

námitkami důkladně zabýval a se závěry, k nimž při projednání odvolání dospěl,

je podle ní možno se bez výhrad ztotožnit. Má za to, že bylo nepochybně

zjištěno, že podvodné jednání se v daném případě týkalo smluv úvěrových, což

plyne nejen z jejich označení a formální konstrukce, ale zejména z účelu a

režimu jejich realizace, jak na to správně poukázal již nalézací soud. Ve

vztahu k námitkám proti výši stanovené škody uvedla, že skutečnost, že úvěry

byly spláceny, má podle jejího názoru význam pouze pro stanovení povinnosti k

náhradě škody, nijak se ovšem nedotýká závěru, že trestný čin úvěrového podvodu

byl dokonán okamžikem, kdy v rámci jednání o poskytnutí úvěru došlo k uvedení

nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů či zamlčení podstatných údajů. Zcela

se rovněž ztotožnila s úvahami, na jejichž základě soudy dospěly k závěru, že

obviněný se dopouštěl trestného jednání jako člen organizované skupiny.

Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1

písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.

III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné,

bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.

Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze skutečně považovat

za některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění

námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou

přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Nejvyšší soud v této souvislosti konstatuje, že v případě dovolacího důvodu

podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný

skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky

tohoto trestného činu, resp. žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom

skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat

nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani

neúplnost provedeného dokazování.

V posuzovaném případě obviněný J. M. uplatnil námitky, které shora uvedeným

požadavkům odpovídaly, když namítal, že zjištěný skutek nevykazuje zákonné

znaky trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b tr. zák. v důsledku

nesprávného posouzení uzavřené smlouvy jako smlouvy úvěrové podle § 497 a násl.

obch. zák. Jako relevantní z pohledu deklarovaného dovolacího důvodu shledal

Nejvyšší soud též námitky obviněného, kterými brojil proti závěru soudů, že se

měl uvedeného trestného činu dopustit jako člen organizované skupiny, jakož i

proti závěru o výši způsobené škody.

Nejvyšší soud však tyto námitky shledal zjevně neopodstatněnými.

Pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák.,

§ 250b odst. 1, 4 písm. a), b) tr. zák. se obviněný J. M. podle závěru soudů

dopustil tím, že úmyslně opatřením prostředků a radou poskytl jinému pomoc, aby

při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje, takový čin spáchal jako

člen organizované skupiny a způsobil značnou škodu.

Závěr o vině obviněného založily soudy na obsáhlé argumentaci, s níž se

Nejvyšší soud ztotožnil, a proto z ní pro přehlednost pouze vyzdvihuje ty

důvody, které považuje za stěžejní, resp. jen rozvíjí soudy již použitou

argumentaci.

První otázkou, kterou se Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného zabýval,

bylo, zda v případě smluv uzavíraných mezi Č. s., a. s., a ve výroku napadeného

rozhodnutí uvedenými osobami, se jednalo o úvěrovou smlouvu podle § 497 a násl.

obch. zák. (zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších

právních předpisů), která požívá ochrany podle § 250b tr. zák., či smlouvu o

půjčce podle § 657 a násl. obč. zák. (zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník,

ve znění pozdějších právních předpisů), která by požívala trestně právní

ochrany, ovšem za splnění podmínky předem pojatého podvodného úmyslu podle §

250 tr. zák.

Trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák. spáchá ten, kdo při

sjednávání úvěrové smlouvy či v žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace uvede

nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. Trestní

odpovědnost podle § 250b tr. zák. může proto vzniknout pouze v návaznosti na

smlouvu o úvěru, nikoli v návaznosti na jiné smlouvy, i když jejich předmětem

může být též poskytnutí peněžních prostředků (k tomu viz č. 6/2004 Sb. rozh.

trest.). Skutková podstata trestného činu úvěrového podvodu přitom používá

pojem „úvěrová smlouva“, který však v trestním zákoně blíže vymezen není. Jeho

obsah je proto třeba vyvodit z ustanovení obchodního zákoníku.

Úvěrová smlouva je upravena jako smluvní typ v ustanovení § 497 a násl. obch.

zák. Patří ve smyslu § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. mezi tzv. absolutní

obchodní závazkové vztahy, což znamená, že tato smlouva bude vždy a v celém

rozsahu bez ohledu na povahu jejích účastníků podřízena režimu obchodního

zákoníku, a proto nezáleží na tom, zda úvěr je poskytován pro účely podnikání

nebo pro účely jiné.

Smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho

prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté

peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, případně ještě další úplatu za

poskytnutí úvěru. Právní nauka označuje úvěrovou smlouvu za smlouvu

konsensuální, což znamená, že k jejímu vzniku stačí dohoda o jejích podstatných

náležitostech (§ 269 odst. 1 obch. zák.) a nevyžaduje se, aby současně došlo k

poskytnutí peněžních prostředků.

Od smlouvy o úvěru podle § 497 a násl. obch. zák. je třeba odlišovat smlouvu o

půjčce podle § 657 a násl. obč. zák. Smlouvou o půjčce přenechává věřitel

dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje

vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Smlouva o půjčce je

smlouvou reálnou, k jejímu vzniku je tudíž nutná nejen dohoda stran, ale

současně i aktivní konání některé ze stran, v případě smlouvy o půjčce skutečné

odevzdání předmětu půjčky.

Podle závěru Nejvyššího soudu soudy v posuzované věci opodstatněně dovodily, že

mezi Č. s. a příslušnými osobami byly uzavřeny úvěrové smlouvy podle § 497 a

násl. obch. zák.

Tomu odpovídá jak jejich forma, tak jejich obsah, takže z hlediska zavinění

musely být osoby porušující podmínky této smlouvy nejméně srozuměny s tím, že

mohou být trestně odpovědné podle § 250b tr. zák.

Tak především všechny předmětné smlouvy byly ve svém záhlaví zřetelně označeny

jako „Smlouva o úvěru“ a hned ve svém úvodu se výslovně odvolávají na

ustanovení § 497 a násl. obch. zák.

I při analýze obsahu smluv po jejich jednotlivých ustanoveních lze dospět k

závěru, že se jednalo o smlouvy o úvěru.

V úvodním ustanovení se uvádí, že klientovi se poskytuje úvěr. V souladu s

ustanovením § 500 odst. 1 obch. zák. se dále uvádí, že Č. s., a. s., se

zavazuje úvěr poskytnout ve stanovené lhůtě, požádá-li o to klient. Není přitom

pravdou, jak uvádí dovolatel, že stanovení lhůty bylo zcela formální, když k

převzetí peněz docházelo vzápětí. Délka lhůt se lišila od např. tří dnů až po

několika týdnů – viz např. smlouva s J. M., č. l. 466 (uzavřena 9. 10. 2001,

lhůta k podání žádosti o čerpání stanovena do 30. 10. 2001). To, kdy klient

skutečně o čerpání požádal, zda v samotném počátku běhu lhůty či později,

nemohlo na charakteru smlouvy nic změnit. Je pravdou, že ve většině případů to

bylo v samém počátku lhůty. To však nemělo žádnou souvislost s charakterem

smlouvy. Bylo to zapříčiněno tím, že většina žadatelů o úvěr byla při podávání

žádosti a vyplňování potřebných dokladů doprovázena manažery systému S., kteří

měli eminentní zájem, aby hotovost vyplacená na podkladě úvěrové smlouvy vůbec

nepřešla do držení žadatelů. Zpravidla ji od nich ještě v peněžním ústavu ihned

přebírali jako vklad do systému S.

Smlouvy se zmiňují i o účelu úvěru (§ 501 odst. 2 obch. zák.), byť v negativním

smyslu, tj. že úvěr se v těchto případech poskytuje bez sledování účelu.

Smlouvy také stanoví povinnost klienta zaplatit za poskytnutí peněžních

prostředků úroky (§ 497 obch. zák.). Zde jde o ujednání typické pro smlouvu o

úvěru, neboť ve smlouvě o půjčce úroky mohou být sjednány, ale nemusí.

Charakteristickým pro smlouvu o úvěru na rozdíl od smlouvy o půjčce je také to,

že klienti se v jejím rámci zavázali zaplatit i za úkony spojené s poskytnutím,

správou či případným vymáháním úvěru v souladu s § 499 obch. zák.

Smlouvy obsahovaly v souladu s ustanovením § 506 obch. zák. také oprávnění Č.

s., a. s., od smlouvy odstoupit v případě, že klient bude v prodlení se

splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce nebo se splacením více než

dvou splátek v dohodnuté lhůtě.

Všechny tyto skutečnosti potvrzují správnost závěru, že ve všech uvedených

případech se jednalo o smlouvy úvěrové, porušení jejichž podmínek může mít za

následek trestní odpovědnost podle § 250b tr. zák.

Další námitka, kterou se Nejvyšší soud zabýval, se týkala posouzení výše

způsobené škody.

Základní skutková podstata trestného činu podle § 250b tr. zák. není vázána na

způsobení následku v podobě škody nebo na úmysl pachatele takový následek

způsobit.

Formální znaky skutkové podstaty podle § 250b odst. 1 tr. zák. budou proto

naplněny již v případě, že pachatel uvedením nepravdivých nebo hrubě

zkreslených údajů nebo zamlčením podstatných údajů získá úvěr, byť jej pak

třeba i řádně splácí. V takových případech bude ovšem nezbytné náležitě

zvažovat stupeň nebezpečnosti činu pro společnost z hledisek uvedených v § 3

odst. 4 tr. zák.

Způsobí-li pachatel jednáním uvedeným v § 250b odst. 1 tr. zák. škodu, je její

výše jedním ze znaků kvalifikované skutkové podstaty tohoto trestného činu. Za

škodu nicméně nelze považovat bez dalšího celkovou výši úvěru získaného

trestným činem podle § 250b tr. zák. Pokud pachatel tohoto trestného činu podle

§ 250b odst. 1 tr. zák. podmínky uzavřené smlouvy o úvěru plní, tj. splácí jej

v dohodnutých termínech, naruší sice nemajetkové právo chráněné ustanovením §

250b odst. 1 tr. zák., nebude však možno na straně věřitele dovodit vznik škody

jako podmínku trestní odpovědnosti pachatele ve smyslu ustanovení § 250b odst.

3, 4, event. 5 tr. zák.

Aplikace kvalifikované skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle

§ 250b odst. 4 písm. b) tr. zák. je v rozsudku městského soudu v souladu se

shora uvedenou tezí odůvodněna tím, že škoda na straně Č. s. nevznikla pouze do

té doby, dokud byl úvěr splácen v souladu se splátkovým kalendářem, resp.

prodleva mezi splátkami nepřekročila dobu a míru dojednanou v úvěrové smlouvě.

Pokud však dlužníkovo prodlení u jednotlivé splátky přesáhlo tři měsíce nebo

pokud se dlužník ocitl v prodlení se dvěma splátkami současně, ztrácel v

souladu s textem uzavřené smlouvy výhodu splátek, úvěr se stal splatným ve

zbývající části a v této výši také Č. s. vznikla škoda. Případné pozdější

úhrady zaslané dlužníkem lze pak již považovat jen za splácení způsobené škody.

O částky, které nebyly spláceny ve lhůtách předpokládaných smlouvou, se totiž v

důsledku pachatelova jednání reálně zmenšil majetek poškozeného oproti situaci

předpokládané smlouvou o úvěru.

Tento právní názor je v souladu s rozhodovací praxí i judikaturou Nejvyššího

soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 761/2005).

Důvodnou neshledal Nejvyšší soud ani námitku obviněného, kterou brojil proti

tomu, že měl spáchat uvedený trestný čin jako člen organizované skupiny podle §

250b odst. 4 písm. a) tr. zák.

Za organizovanou skupinu se ve shodě s konstantní judikaturou (srov. např. č.

53/1976-II, č. 45/1986 Sb. rozh. trest.) považuje sdružení nejméně tří osob, v

němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivými členy sdružení a jehož

činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což

zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, a tím i jeho

nebezpečnost pro společnost. Organizovaná skupina nemusí mít trvalejší

charakter a také se nevyžaduje výslovné přijetí za člena takové skupiny.

Postačí, že se pachatel do skupiny fakticky včlenil a aktivně se na její

činnosti podílel. V ustanovení § 250b odst. 4 písm. a) tr. zák. se pojem

„organizovaná skupina“ vyskytuje jako zákonný znak kvalifikované skutkové

podstaty.

Městský soud v Praze za její členy považoval, jak patrno z výroku napadeného

rozsudku, vedle obviněného J. M. odděleně stíhané M. H., J. B., A. H., M. H.,

M. N., K. T., R. V. a M. K., kteří se podle zjištění soudů jako manažeři

systému S. rovněž podíleli na realizaci trestné činnosti („… opatřovali pro

uvedené osoby falešná potvrzení o výši příjmů, přičemž M. H. po předchozí

dohodě s obviněným J. M. a dalšími odděleně stíhanými obviněními, napsala, že

údaje ověřila ...“).

Podle skutkových závěrů soudů rozvedených v odůvodnění rozhodnutí šlo o

systematickou a do detailů promyšlenou činnost, počínající již organizováním

školení systému S., kde byli účastníci školení shora jmenovanými jako manažery

systému získáváni pro účast v projektu. K jejich přesvědčování sloužilo mimo

jiné i ujišťování jmenovaných, že v případě nedostatečné výše příjmů zájemců o

vstup do projektu jim bude zajištěno potvrzení prokazující výši dostatečnou.

Manažeři pomáhali s vyplňováním žádostí o poskytnutí úvěru, včetně opatření

nepravdivých potvrzení, někteří klienty doprovázeli i na jednání do Č. s. a

ihned od nich přebírali v hotovosti vyplacené úvěry.

Soudy podle názoru Nejvyššího soudu vzhledem ke zjištěným okolnostem činu

důvodně posoudily tuto jejich společnou činnost jako promyšlenou,

koordinovanou, kvalifikovanou, a díky tomu také po určitou dobu efektivní -

úspěšně prováděnou, odhalenou až po delším čase díky nápadné kumulaci

nesplácených úvěrů, u nichž měla žádosti ověřovat obviněná M. H.

Nejvyšší soud se proto i v tomto směru zcela ztotožnil s argumentací soudů obou

stupňů, na kterou v podrobnostech odkazuje.

Pokud jde o námitku obviněného, že vzhledem k absenci výslovného prohlášení

svědků o právu odepřít výpověď podle § 100 tr. ř., nebyly splněny podmínky pro

přečtení těchto výpovědí v hlavním líčení podle § 211 odst. 4 tr. ř., ta

dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjevně nenaplňovala, neboť

šlo o námitku ryze procesního rázu.

Námitkou tohoto druhu dovolatel vybočoval z rámce deklarovaného dovolacího

důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., určeného pro napadání pochybení

při hmotně právním posouzení skutku, takže k ní Nejvyšší soud při svém

rozhodování nepřihlížel (k tomu viz rozhodnutí č. 36/2004, str. 298, Sb. rozh.

trest.).

Pro úplnost však lze uvést, že odvolací soud se touto námitkou důsledně

zabýval, na jejím podkladě zrušil původní rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9

ze dne 3. 5. 2004 a uložil mu, aby vytýkané vady odstranil. V případě druhého

přezkumu pak již shledal postup obvodního soudu v souladu se zákonem.

IV.

Lze proto uzavřít, že ze shora uvedených důvodů shledal Nejvyšší soud dovolání

obviněného J. M. zjevně neopodstatněným, a jako takové je odmítl podle § 265i

odst. 1 písm. e) tr. ř. V souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v

neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek s výjimkou

obnovy řízení přípustný.

V Brně dne 10. května 2006

Předseda senátu:

JUDr. Robert Fremr