7 Tdo 549/2024

7 Tdo 549/2024-413

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 8. 2024 o dovolání obviněného Marka Dyntara, trvale bytem Příčná 82/22, Hradec Králové – Třebeš, podaném proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2024, sp. zn. 8 To 45/2024, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 46 T 54/2023, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Marka Dyntara odmítá.

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 11. 2023, č. j. 46 T 54/2023-295, byl obviněný Marek Dyntar uznán vinným přečinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v délce osmnácti měsíců. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku mu byla dále uložena přiměřená povinnost ve zkušební době podle svých sil uhradit způsobenou škodu. Podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2, 3, 5 tr. zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest v počtu 70 denních sazeb po 500 Kč, tedy v celkové výši 35 000 Kč. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu obviněného Martina Dyntara.

2. Uvedeného přečinu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný Marek Dyntar s obviněným Martinem Dyntarem v podstatě tím, že po vzájemné dohodě v úmyslu vylákat úvěr na pořízení vozidla předstírali jeho prodej, a to tím způsobem, že obviněný Marek Dyntar jako jednatel „kupující“ společnosti EXAKT CZ, s. r. o., dne 27. 3. 2018 na pobočce poškozené společnosti UniCredit Leasing CZ, a. s., v Hradci Králové, ulici XY XY sjednal úvěr č. 1141300114 ve výši 1 195 000 Kč určený na financování koupě motorového vozidla AUDI SQ7 za kupní cenu 2 390 000 Kč od „dodavatele“ společnosti GO - CAR.cz, s. r. o., jejíž jednatel a současně otec obviněného Marka Dyntara obviněný Martin Dyntar společně s obviněným Markem Dyntarem podepsali přejímací protokol o údajném předání a převzetí vozidla jakožto předmětu financování, přestože věděli, že jde o fiktivní prodej, neboť vlastníkem vozidla nebyla společnost GO - CAR.cz, s. r. o., ale společnost PRO MUSIC, s. r. o., která o údajném prodeji vozidla společnosti EXAKT CZ, s. r. o., nevěděla, ani o něm nejednala, finanční prostředky získané úvěrem byly použity nezjištěným způsobem, přičemž společnost EXAKT CZ, s. r. o., od 29. 4. 2020 přestala úvěrové splátky platit a po odstoupení od úvěrové smlouvy vozidlo přes opakované výzvy poškozené společnosti UniCredit Leasing CZ, a. s., nevrátila, přestože k němu byl sjednán zajišťovací převod vlastnického práva, čímž poškozené společnosti UniCredit Leasing CZ, a. s., způsobili škodu ve výši 831 316 Kč.

3. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2024, č. j. 8 To 45/2024-345, bylo odvolání obviněného směřující proti výroku o vině a trestu napadeného rozsudku podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný Marek Dyntar prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., neboť rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

5. Obviněný měl za to, že v trestním řízení nebyla jeho vina prokázána nade všechnu pochybnost, neboť provedenými důkazy nebylo prokázáno, že vědomě při sjednávání úvěrové smlouvy nebo při čerpání úvěru uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel. Akcentoval zásadu objektivní pravdy zakotvenou v § 2 odst. 5 tr. ř., která vyžaduje, aby soud opřel své rozhodnutí o vině a trestu o jednoznačně zjištěná a bezpečně prokázaná fakta, nikoli o pouhou pravděpodobnost. Tam, kde nelze bezpečně určit, která z variant skutkového řešení odpovídá skutečnosti, soud musí zvolit tu, která je pro obviněného příznivější. Stran nesprávného právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotněprávního posouzení deklaroval, že na základě zjištěného skutkového stavu, který byl v této věci učiněn, nelze uzavřít, že byly naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu.

6. Ze strany obviněného došlo ke sjednání úvěrové smlouvy, avšak na požádání a prosbu jeho otce za účelem koupě a prodeje vozidla, nikoli vědomě za účelem podvodu. Obviněný nebyl seznámen s důsledky a dopady jeho jednatelství, o záležitosti spojené s vozidlem se nezajímal, neboť důvěřoval svému otci, nikdy nebyl za nic trestaný a vedl řádný život. Automobil nikdy neviděl, a to ani před či po podepsání smluv o úvěru, nikdy nebyl v kontaktu s majitelem vozidla, který potvrdil, že obviněného nezná. Neví ani, komu a kam byl následně automobil prodán. Nijak se prokazatelně finančně neobohatil, neboť veškeré finanční prostředky byly odeslány na bankovní účet společnosti GO - CAR.cz, s. r. o., tj. na firmu jeho otce na úhradu fakturace vůči dodavateli. Nalézací soud při svých závěrech o tom, že musel být srozuměn s tím, co svým jednáním může způsobit, vycházel toliko z listinných důkazů, a to z dokumentů podepsaných při sjednávání úvěru, přejímacího protokolu a protokolu o technickém stavu vozidla. Tyto listiny však ze své povahy nejsou podle jeho přesvědčení způsobilé prokazovat psychický stav pachatele, tedy nemají vypovídající hodnotu v otázce zavinění obviněného. Stejně tak nejsou způsobilé prokázat, zda byl v době jejich podpisu srozuměn s protiprávním jednáním svého otce. Nalézací soud se pak otázce zavinění blíže nevěnoval. Závěr o úmyslném zavinění nepodložil důkazy a současně jej dostatečně neodůvodnil. Dále namítal, že jednal ve skutkovém omylu, a proto nemohl jednat úmyslně. Neztotožnil se ani s konstatováním odvolacího soudu, který odůvodnění nalézacího soudu v této otázce neshledal nepřezkoumatelným. Důkazy, z nichž bylo vycházeno, totiž nejsou způsobilé prokazovat jeho psychický stav a vědění v době sjednávání úvěru.

7. Jestliže odvolací soud následně odůvodnění rozsudku nalézacího soudu doplnil tím, že svou argumentaci staví zejména na povinnostech obviněného vyplývajících z funkce jednatele jako takové, odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 3 Tdo 89/2018, v němž je také uvedeno, že obecný závěr, že tzv. bílý kůň musí být bez dalšího srozuměn s jakoukoli protiprávní činností, na které zainteresovaná společnost participuje, nelze presumovat automaticky a ihned dovozovat existenci úmyslného zavinění, neboť k učinění přesvědčivého závěru je třeba opatřit nezbytné důkazy, ze kterých dostatečně vyplývá volní a představová složka úmyslu. Pakliže odvolací soud svou argumentaci dále podporuje odkazem na čestné prohlášení obviněného ze dne 12. 4. 2018, ve kterém deklaroval, že v době od 19. 2. 2018 do 12. 4. 2018, kdy byla jednatelkou i Štěpánka Pacovská Štěpánová, vykonával veškeré úkony v rámci funkce jednatele společnosti za svou osobu, bez vědomí druhé jednatelky, a že za důsledky z toho vyplývající přebírá veškerou odpovědnost, byla tím míněna odpovědnost soukromoprávní. O protiprávním jednání svého otce se dozvěděl až v návaznosti na kontakt s Policií ČR více než 3 roky po sepsání čestného prohlášení a z obsahu listiny nelze dovodit, že by byl srozuměn s protiprávním jednáním svého otce.

8. Dále poukázal na fakt, že soudy se blíže nevěnovaly příbuzenskému poměru mezi obviněnými, přičemž se jedná o podstatnou okolnost projednávané věci, neboť otci důvěřoval a neměl potřebu zpochybňovat jeho rozhodnutí. Soudy opomenuly i skutečnost, že z jednání neměl žádný zisk či výhodu, což podporuje jeho tvrzení, že o jednání svého otce nevěděl. Postavení obviněného jakožto jednatele společnosti bylo toliko formální, neboť veškerý chod společnosti zajišťoval jeho otec. V této souvislosti lze o obviněném uvažovat jako o tzv. bílém koni, čímž z jeho strany došlo k porušení povinnosti vyplývající z funkce jednatele. Ve světle shora citovaného právního názoru Nejvyššího soudu však ze samotného postavení bílého koně nelze automaticky dovozovat úmyslné jednání pachatele a je potřeba opatřit nezbytné důkazy, které však provedeny nebyly a závěr o jeho úmyslném zavinění není ničím podpořen.

9. Závěrem odkázal na právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, podle něhož se o případ extrémního nesouladu jedná, pokud konkrétní skutkové zjištění nevyplývá z žádného provedeného důkazu a skutek popsaný soudy nižších stupňů tak nemá oporu ve výsledcích provedeného dokazování. Navrhl proto, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, a tomuto věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání uvedl, že uplatněnému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídá námitka, kterou s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, obecně poukázal na existenci tzv. extrémního nesouladu. Touto námitkou obviněný ve skutečnosti nevyjádřil zjevný rozpor těchto skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. Stran námitek obviněného, jimiž brojil proti posouzení skutku jako přečinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 4 tr.

zákoníku konstatoval, že formálně odpovídají důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak jsou zjevně neopodstatněné. Z rozhodných skutkových zjištění totiž vyplynulo, že obviněný společně se svým otcem předstírali prodej vozidla s cílem vylákat od obchodní společnosti UniCredit Leasing CZ, a. s., úvěr ve výši 1 195 000 Kč, kterým měla být financována koupě předmětného vozidla. Obviněný Marek Dyntar přitom jako jednatel obchodní společnosti EXAKT CZ, s. r. o., která vystupovala jako kupující, uvedený úvěr sjednal, podepsal přejímací protokol o údajném předání a převzetí vozidla, přestože věděl, že se jedná o fiktivní prodej, neboť obchodní společnost PRO MUSIC, s.

r. o., jako vlastník vozidla o jeho prodeji nevěděla ani o něm nejednala. Přitom peněžní prostředky z úvěru byly použity nezjištěným způsobem. Státní zástupce uvedl, že rozhodná skutková zjištění svědčí o tom, že obviněný jednal zcela vědomě a záměrně s cílem společně se spoluobviněným Martinem Dyntarem vylákal peněžní prostředky od úvěrujícího. Obviněný je plně svéprávná fyzická osoba, v rozhodné době vystupoval v pozici statutárního orgánu obchodní společnosti, z čehož mu vyplývaly i určité zákonné povinnosti.

Současně znal všechny rozhodné skutkové okolnosti, za kterých jednal, a to nejpozději v den podpisu úvěrové smlouvy. V okamžiku podpisu předávacího protokolu si byl rovněž vědom toho, že převod vozidla je toliko fiktivní, protože jeho vlastník nejednal o prodeji tohoto vozidla s obchodní společností EXAKT CZ, s. r. o. Okolnost, že mezi obviněným a spoluobviněným Martinem Dyntarem existuje příbuzenský poměr, nemá na posouzení úmyslného zavinění podstatný význam. Pro posouzení úmyslného zavinění není rozhodující, jak podrobně byl obviněný seznámen s trestnou činností spoluobviněného.

Obviněný totiž za obchodní společnost EXAKT CZ, s. r. o., sjednal závazek, aniž by se zajímal alespoň o základní informace související s předmětem úvěrové smlouvy. Jeho úloha v celém jednání byla natolik významná, že bez jeho součinnosti by k provedení a dokonání činu nedošlo.

11. Odkázal-li obviněný na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 3 Tdo 89/2018, pak uvedl, že z provedeného dokazování dostatečně vyplývá volní a představová složka úmyslu ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku. Postavení obviněného není možné považovat za jednání typického tzv. bílého koně, neboť zcela samostatně vystupoval za obchodní společnost EXAKT CZ, s. r. o., znal obsah dokumentů, které podepsal a v řízení u něj nevznikly pochybnosti o tom, že by nebyl schopen pochopit takový obsah. Závěr o naplnění subjektivní stránky vytýkaného přečinu vyplývá v posuzované věci z charakteru a způsobu jednání obviněného popsaného ve skutkové větě výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, a dále z ostatních rozhodných okolností, zejména ze záměru obviněného zasáhnout do majetkových práv jiné osoby a z neodvratnosti následku v podobě způsobení větší škody. Státní zástupce se proto neztotožnil ani s námitkou obviněného, že jednal ve skutkovém omylu. Zjištěné rozhodné skutkové okolnosti jednoznačně svědčí o tom, že obviněný jednal se znalostí všech podstatných informací. Je tedy vyloučeno, aby v jeho jednání chyběla subjektivní stránka, tedy úmysl spáchat označený přečin.

12. Neakceptoval pak ani námitky dovolatele, že se trestnou činností nijak neobohatil. Skutková podstata podle § 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku neobsahuje znak obohacení pachatele či jiné osoby, a k naplnění zákonných znaků základní skutkové podstaty se dokonce nevyžaduje ani způsobení škody. Přečin podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku je předčasně dokonaným deliktem, neboť je dokonán již tím, že jeho pachatel při sjednávání úvěrové smlouvy nebo při čerpání úvěru uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. Z výsledků provedeného dokazování je však současně zřejmé, že úvěrující obchodní společnosti byla jednáním obviněných způsobena škoda ve výši 831 316 Kč, která představuje skutečnou škodu, jež nastala v majetkové sféře dotyčné obchodní společnosti a byla též v příčinné souvislosti s úmyslným jednáním obviněného.

13. Státní zástupce proto dospěl k závěru, že dovolání obviněného v tom rozsahu, v jakém odpovídalo uplatněnému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je jako celek zjevně neopodstatněné. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

14. Obviněný na toto vyjádření reagoval replikou, ve které uvedl, že extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy vyplývá z absence důkazů, ze kterých by bylo možné dovodit úmyslné zavinění obviněného. Obviněný také opětovně poukázal na skutečnost, že právě příbuzenský poměr ke spolupachateli způsobil, že obviněný neznal a nepředpokládal fiktivní povahu převodu vozidla. S ohledem na obsah a dobu podání (ve lhůtě stanovené v § 265f odst. 2 tr. ř.) považoval Nejvyšší soud repliku obviněného za součást, respektive doplněk dovolání. S ohledem na charakter námitek obsažených v této replice, které nejsou zásadní povahy, však už repliku nezasílal k opětovnému vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství.

III. Přípustnost dovolání

15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že

dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.

IV. Důvodnost dovolání

16. Nejvyšší soud nejprve konstatuje, že s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

17. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů.

18. Nutno pak akcentovat, že dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání či některých jiných opravných prostředků není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených dovolacích důvodů podle § 265b odst. l a 2 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele svým obsahem takovému důvodu odpovídaly.

19. Z obsahu podaného dovolání je patrné, že konkrétní výhrady obviněného nebyly striktně podřazeny pod zvolené dovolací důvody, neboť na ně v úvodu svého mimořádného opravného prostředku pouze odkázal. Nejvyšší soud pak dospěl k závěru, že námitky obviněného ve vztahu k subjektivní stránce trestného činu (zda byl minimálně srozuměn s protiprávní činností, na které zainteresovaná společnost, jejímž byl jednatelem, participovala) jsou podřaditelné pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

20. Stran zvoleného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je nutno poznamenat, že obviněný sice v závěru svého mimořádného opravného prostředku s odkazem na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu deklaroval existenci tzv. extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů, nicméně nepodpořil své tvrzení žádnou konkrétní argumentací tak, jak jej daný dovolací důvod svou konstrukcí vyžaduje. Korespondující alternativa předmětného dovolacího důvodu předpokládá, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.

Dovolatel však výslovně nevymezil předvídaný zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními určujícími pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů. Platí přitom, že není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 tr.

ř. Předmětný dovolací důvod vyžaduje konkrétní vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy, a proč jsou tato skutková zjištění podstatná (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22).

21. Pro úplnost lze však konstatovat, že na základě dokazování, provedeného v dostatečném rozsahu, soudy dovodily průběh skutkového děje, tak jak je popsán výše. Pakliže obviněný namítal, že jeho vina nebyla prokázána nade vši pochybnost, neboť v dobré víře v jeho otce (jejichž příbuzenský poměr nebyl zohledněn) nebyl seznámen s důsledky jeho jednání, automobil neviděl, neobohatil se ani neměl jiný zisk či výhodu, přičemž závěry učiněné z listinných důkazů nemají vypovídající hodnotu stran jeho zavinění, je nutno uvést následující.

Ve stručnosti lze shrnout, že bylo prokázáno, že obviněný jako jednatel společnosti EXAKT CZ, s. r. o., dne 27. 3. 2018 sjednal úvěr určený na financování koupě motorového vozidla zn. Audi, podepsal přejímací protokol o údajném předání a převzetí vozidla jakožto předmětu financování a protokol o technickém stavu vozidla, ačkoli věděl, že se jedná o fiktivní prodej. Takto tedy obviněný společně se svým otcem předstíral prodej vozidla s cílem vylákat od obchodní společnosti UniCredit Leasing CZ, a.

s., úvěr ve výši 1 195 000 Kč, kterým měla být financována koupě předmětného vozidla. Sám obviněný pak uvedl (což zopakoval i ve svém mimořádném opravném prostředku), že předmětný vůz nikdy neviděl, i přesto patřičné písemnosti podepsal. Současně zastával funkci jednatele shora jmenované společnosti, přičemž v čestném prohlášení ze dne 12. 4. 2018 deklaroval, že v době od 19. 2. 2018 do 12. 4. 2018, kdy byla jednatelkou i Štěpánka Pacovská Štěpánová, vykonával veškeré úkony v rámci funkce jednatele společnosti za svou osobu, bez vědomí druhé jednatelky a že za důsledky z toho vyplývající přebírá veškerou odpovědnost.

Provedeným dokazováním bylo taktéž ověřeno, že je osobou prokazatelně gramotnou, svéprávnou a ze skutkových zjištění nevyplývá, že by byla jakkoli snížena jeho schopnost porozumět obsahu uzavírané úvěrové smlouvy či rozpoznat společenskou škodlivost jeho jednání. Nelze pak opomenout, že obviněný část úvěru splácel a svého otce urgoval kvůli prodlení.

22. V návaznosti na daná skutková zjištění bylo přesvědčivě vysvětleno, proč soudy dospěly k závěru o jeho úmyslném zavinění ve vztahu k předmětnému přečinu úvěrového podvodu. Lze se ztotožnit s tím, že nalézací soud v odstavci 8. odůvodnění svého rozsudku závěr o minimálně nepřímém úmyslu odůvodnil velice stručně. Návazně se soud odvolací již touto otázkou zabýval detailněji, přičemž podotkl, že závěr o toliko nepřímém úmyslu ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku byl učiněn ve prospěch dovolatele, neboť v aktivní účasti obviněného na uzavření úvěrové smlouvy s úmyslem vylákat ze společnosti UniCredit Leasing CZ, a.

s., finanční plnění na nákup vozidla, které deklarovaný dodavatel nevlastnil a obviněný přes podpis předávacího protokolu nejen nikdy nepřevzal, ale dokonce ani neviděl, spatřoval úmysl přímý (viz odstavec 11. odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Nejvyšší soud se pak ztotožnil s právním posouzením soudů, že obviněný jednal minimálně ve formě úmyslu nepřímého, neboť tento závěr lze na základě provedeného dokazování učinit. V tomto ohledu je především nutno akcentovat (a zopakovat), že obviněný jakožto jednatel společnosti měl mj. povinnost podle § 51 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) jednat s péčí řádného hospodáře, a tedy činit právní úkony za společnost po pečlivém uvážení okolností takového právního jednání a nést za nesplnění svých zákonných povinností plnou odpovědnost.

Jeho účast na stíhaném skutku pak nebyla pouze formální a pasivní, jak uvádí, neboť se sám aktivně podílel na uzavření úvěrové smlouvy i na uvedení poškozené v omyl; podepsal v pobočce leasingové společnosti úvěrovou smlouvu, v níž společně se svým otcem předstírali převod vozidla od nevlastníka GO - CAR.cz, s. r. o., a dále společně předložili leasingové společnosti též předávací protokol, jímž předstírali, že obviněný Martin Dyntar obviněnému Marku Dyntarovi vozidlo předal, ačkoli dovolatel vozidlo nikdy neviděl.

Obviněný takto činil, přestože věděl, že se jedná o fiktivní prodej, neboť obchodní společnost PRO MUSIC, s. r. o., jako vlastník vozidla o jeho prodeji nevěděla ani o něm nejednala. Lze se ztotožnit s názorem státního zástupce, že okolnost, že mezi obviněným a spoluobviněným Martinem Dyntarem existuje příbuzenský poměr, nemá na jeho posouzení úmyslného zavinění podstatný význam. O jeho podvodném úmyslu svědčí zjištěné skutkové okolnosti, které se vztahují ke sjednávání úvěrové smlouvy a přístup obviněného k plnění povinností souvisejících s výkonem funkce jednatele; obviněný totiž za obchodní společnost EXAKT CZ, s.

r. o., sjednal závazek, aniž by se zajímal alespoň o základní informace související s předmětem úvěrové smlouvy.

23. Dovolatel v tomto ohledu s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 3 Tdo 89/2018, namítal, že obecný závěr, že tzv. bílý kůň musí být bez dalšího srozuměn s jakoukoli protiprávní činností, na které zainteresovaná společnost participuje, nelze presumovat automaticky, neboť je k němu nutno opatřit nezbytné důkazy, ze kterých dostatečně vyplývá volní a představová složka úmyslu. Nejvyšší soud má ovšem za to, že soudy prvního a druhého stupně svým povinnostem dostály, případné povědomí o protiprávním jednání obviněného hodnotily v kontextu dalších důkazů a vyvrátily obhajobu obviněného, že by se snad on sám dostal do pozice tzv. bílého koně a o páchání trestné činnosti jiným subjektem nic netušil. Dovolatel totiž za společnost EXAKT CZ, s. r. o., vystupoval zcela samostatně, přičemž znal obsah dokumentů, které podepsal. Tyto skutečnosti byly hodnoceny ve vztahu ke konkrétní osobě obviněného i jeho možnostem a schopnostem se s jeho povinnostmi seznámit a pochopit je. Obviněný funkci statutárního orgánu převzal dobrovolně a nečinil tak pod nátlakem či s omezenou schopností chápat důsledky svého jednání. V době stíhaného skutku nebyl na poli statutárních orgánů nováčkem a byl si vědom svých povinností. O jeho aktivní účasti svědčí i zmíněná skutečnost, že část úvěru splácel a svého otce urgoval kvůli prodlení.

24. Nelze se tudíž ztotožnit ani s tím, že by obviněný jednal ve skutkovém omylu, a to s ohledem na jeho aktivní přístup při uzavírání úvěrové smlouvy, kdy jednal se znalostí všech podstatných informací. Účelovou byla shledána i obhajoba obviněného o soukromoprávním charakteru odpovědnosti uvedené v jeho čestném prohlášení. Konečně výtky dovolatele poukazující na skutečnost, že se trestnou činností neobohatil jsou rovněž neopodstatněné, neboť objektivní stránka skutkové podstaty přečinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku takový zákonný znak neobsahuje. Pro trestnost pachatele první základní skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu jakožto tzv. předčasně dokonaného deliktu postačuje, že při sjednávání úvěrové smlouvy nebo při čerpání úvěru uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel. Úvěrující společnosti pak byla jednáním obviněných způsobena škoda ve výši 831 316 Kč, která svědčí o naplnění kvalifikované skutkové podstaty podle odst. 4 [srov. § 138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku].

V.Závěr

25. Ze shora uvedených skutečností je tak namístě především konstatovat, že naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) či h) tr. ř. nebylo možné na základě předložené argumentace dovodit.

26. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto rozhodnutí, proto Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného Marka Dyntara podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. 8. 2024

JUDr. Roman Vicherek, Ph.D. předseda senátu