7 Tdo 688/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. 6. 2011 o dovolání

obviněného M. S. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 8. 2010,

sp. zn. 6 To 276/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně

pod sp. zn. 2 T 221/2005 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. S. o d m í t á.

Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 25. 1. 2010, sp. zn. 2 T

221/2005, byl obviněný M. S. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví

podle § 224 odst. 1 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění

pozdějších předpisů) a odsouzen k trestu odnětí svobody na jeden rok, jehož

výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let, a k trestu zákazu

činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na dva roky. Výrokem

podle § 228 odst. 1 tr. ř., podle § 229 odst. 2 tr. ř. a podle § 229 odst. 1

tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.

Jako trestný čin posoudil Okresní soud v Novém Jičíně skutek, který podle jeho

zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 24. 5. 2005 v 17,20 hodin

na silnici č. I/48 označené jako hlavní silnice řídil osobní vozidlo zn. Škoda

Superb ve směru od N. J. na P., okr. N. J., v úseku před křižovatkou s místní

komunikací č. 482, kde byla rychlost omezena na 50 km/h, jel rychlostí nejméně

o 42 km/h vyšší v levém jízdním pruhu při předjíždění nákladního vozidla

jedoucího v pravém pruhu, čelně při tom narazil do levého boku vozidla zn. SEAT

Cordoba, které do křižovatky přijelo zprava po vedlejší silnici označené

dopravní značkou „Stůj, dej přednost v jízdě!“ a které řídil A. P., a při tomto

nárazu A. P. a jeho spolujezdkyně H. P. utrpěli zranění popsaná ve výroku o

vině, kterým na místě podlehli, a spolujezdci ve vozidle zn. Škoda Superb Ing.

S. Š. a T. M. utrpěli zranění popsaná ve výroku o vině, pro která byli v léčení

několik týdnů. Podle zjištění Okresního soudu v Novém Jičíně ke střetu došlo

jednak v důsledku překročení povolené rychlosti obviněným, jednak v důsledku

toho, že poškozený A. P. nedal dostatečně přednost vozidlu obviněného.

Odvolání, které podali obviněný proti výroku o vině a dalším výrokům a dva

poškození proti výroku o náhradě škody, byla usnesením Krajského soudu v

Ostravě ze 31. 8. 2010, sp. zn. 6 To 276/2010, podle § 256 tr. ř. zamítnuta.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení

Krajského soudu v Ostravě. Výrok o zamítnutí svého odvolání napadl s odkazem na

důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V obsáhle zpracovaném

dovolání uplatnil námitky vyznívající v názor, že za střet je v celém rozsahu

odpovědný poškozený A. P. jako řidič vozidla zn. SEAT Cordoba. Tyto námitky

obviněný podpořil odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2009, sp.

zn. 7 Tdo 38/2009. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil

rozhodnutí obou soudů, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a

aby přikázal Okresnímu soudu v Novém Jičíně věc v potřebném rozsahu znovu

projednat a rozhodnout, a to jiným samosoudcem.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

Soudy rozhodovaly ve věci znovu poté, co jejich předcházející rozhodnutí,

jimiž obviněného odsoudily pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst.

1, 2 tr. zák., byla usnesením Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2009, sp. zn. 7 Tdo

38/2009, zrušena s tím, že Okresnímu soudu v Novém Jičíně bylo přikázáno věc v

potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. V citovaném usnesení Nejvyšší

soud vyložil, proč je nepřijatelný původní právní názor soudů prvního a druhého

stupně, že výlučným viníkem nehody je obviněný. V této souvislosti Nejvyšší

soud vysvětlil význam a vzájemný vztah povinností, které oba účastníci nehody

porušili, a zároveň vymezil podmínky, za nichž lze činit za střet odpovědným

řidiče vozidla, které překročilo povolenou rychlost, avšak kterému nedalo druhé

vozidlo přednost.

Nový výrok o vině obviněného trestným činem ublížení na zdraví podle § 224

odst. 1 tr. zák. již je slučitelný se zásadami vyjádřenými v usnesení

Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2009, sp. zn. 7 Tdo 38/2009. Soudy nově rozhodly

poté, co konstatovaly, že tu jsou dvě příčiny střetu, a sice jednak to, že

poškozený nedal přednost v jízdě obviněnému, jednak to, že obviněný výrazně

(téměř dvojnásobně) překročil povolenou rychlost. Zároveň soudy se zřetelem ke

konkrétním okolnostem, ovlivněným zejména nevhodným stavebně technickým řešením

křižovatky, její menší přehledností, povahou a hustotou provozu, přiměřeně

zhodnotily stupeň příčinného významu porušení povinností obou účastníků nehody

pro samotnou srážku a míru jejích následků. Toto hodnocení pak vyznělo v

odpovídající závěr, že s ohledem na významné spoluzavinění poškozeného není

důvodu kvalifikovat jednání obviněného podle přísnějšího ustanovení § 224 odst.

2 tr. zák.

I když primární příčinou střetu bylo to, že poškozený nedal přednost, nelze

pominout, že tu byly dostatečné důvody k tomu, aby za další příčinu bylo

považováno překročení povolené rychlosti obviněným. Tyto důvody spočívají v

tom, že již samotné uspořádání křižovatky místní komunikace zcela okrajového

významu se čtyřproudovou velmi frekventovanou hlavní silnicí objektivně

ztěžovalo projetí křižovatky vozidlům přijíždějícím po místní komunikaci.

Ostatně ze spisu je patrno, že křižovatka byla obecně označována za „křižovatku

smrti“, za „šílenou křižovatku“ apod. Omezení rychlosti jízdy na hlavní silnici

na 50 km/h se tedy jeví jako nutné pro to, aby se řidičům přijíždějícím na

křižovatku po místní komunikaci, byť mají povinnost zastavit a dát přednost v

jízdě, vůbec umožnilo bezpečné projetí křižovatky. V této spojitosti je

významné zjištění, že obviněný velmi dobře znal kritický úsek. Z toho vyplývá,

že pro něho byl seznatelný také význam omezení rychlosti jízdy v tomto úseku.

Mohl tedy snadno předvídat, že při tak velkém překročení povolené rychlosti, k

jakému se uchýlil, se může ocitnout v situaci, kdy nebude schopen reagovat na

přítomnost vozidla, které případně vjede do křižovatky z vedlejší silnice.

Navíc tu byly ještě další okolnosti, jimiž byla reakce obviněného na takovou

situaci znesnadněna, zejména to, že obviněný jel v levém jízdním pruhu,

předjížděl rozměrné nákladní vozidlo jedoucí v pravém jízdním pruhu a měl tímto

vozidlem zakrytý výhled do zóny, v níž se pohybovalo vozidlo vjíždějící do

křižovatky z vedlejší silnice. Obviněný téměř dvojnásobným překročením povolené

rychlosti jízdy navodil takový průběh dopravní situace, že vozidlo, které mu

jinak mělo dát přednost, nestačilo včas projet křižovatkou, a sám se zbavil

možnosti na přítomnost tohoto vozidla v křižovatce adekvátně reagovat. Pokud

poškozený nedal přednost, bylo to spíše důsledkem chybného vyhodnocení situace

v silničním provozu než projevem nějaké zásadní nedisciplinovanosti.

Spolupůsobení obou příčin střetu bylo v konkrétní situaci srovnatelné a žádná z

nich nepřevažovala natolik, aby ji bylo možno označit za dominantní. Za tohoto

stavu je výrok o vině, v kterém bylo jednání obviněného posouzeno jako trestný

čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák., aniž bylo zároveň použito

kvalifikace podle § 224 odst. 2 tr. zák., proporcionálním vyjádřením míry, v

níž se na nehodě podíleli oba účastníci střetu.

Napadené usnesení evidentně není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném

právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm.

g) tr. ř. Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §

265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

K délce dovolacího řízení pokládá Nejvyšší soud za nutné poznamenat, že

obviněný podal dovolání u Okresního soudu v Novém Jičíně dne 13. 12. 2010,

avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu až dne 23. 5. 2011. K průtahům tedy

nedošlo v řízení před Nejvyšším soudem.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. června 2011

Předseda

senátu :

JUDr. Petr

Hrachovec