7 Tdo 72/2025

7 Tdo 72/2025-352

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 2. 2025 o dovolání obviněného J. H. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 2024, sp. zn. 12 To 116/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 3 T 41/2024, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. odmítá.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 25. 7. 2024, sp. zn. 3 T 41/2024, byl obviněný J. H. uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Za to byl podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 2 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 36 měsíců.

2. Tento rozsudek následně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 30. 10. 2024, sp. zn. 12 To 116/2024, podle § 256 tr. ř. zamítl.

3. Obviněný se podle skutkové věty výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové zmíněného trestného činu dopustil jednáním spočívajícím v tom, že dne 10. 6. 2022 v přesně nezjištěném čase, přibližně od 00:30 hodin do 1:07 hodin v Hradci Králové, v ulici XY XY, ve společně obývaném bytě v obývacím pokoji, po předchozí vzájemné hádce a poté, co užil lék na podporu erekce, si vynutil na poškozené M. M. násilím pohlavní styk. Učinil tak tím, že ji začal osahávat po těle, povalil ji na sedačku, nalehl na ni, vyhrnul jí tílko a podprsenku, roztrhl jí kalhotky a silou rukama roztáhl nohy, poškozená se přitom bránila a snažila se ho ze sebe skopnout a odstrčit, křičela, ať ji nechá být a brečela, obviněný nereagoval, ale dlaní jí zacpal ústa, aby nemohla křičet, vnikl do ní svým penisem a vykonal vaginální soulož.

II. Dovolání obviněného a vyjádření státního zástupce

4. Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

5. Neztotožnil se se závěry soudu prvního stupně, že skutek byl prokázán řadou důkazů, zejména výpověďmi poškozené, svědků R. M. (matky poškozené), J. B. a M. E., dále komunikací prostřednictvím aplikace Messenger poškozené s matkou a znaleckým posudkem doc. PhDr. Jana Láška, CSc. a výslechem znalce v hlavním líčení. Každý důkaz lze považovat podle obviněného za problematický. Namítl mechanické vyjmenování listinných důkazů bez jakékoli důkazní hodnoty soudem prvního stupně, což kritizoval i odvolací soud, jenž také posoudil facebookovou komunikaci obviněného s bratrem jako nepřesvědčivý důkaz, na rozdíl od soudu prvního stupně. Přesto odvolací soud uzavřel, že skutek byl prokázán provedenými důkazy, které byly soudem správně zhodnoceny.

6. Výpověď poškozené byla klíčovým důkazem, měla být proto hodnocena její věrohodnost. Ve spise jsou přitom založeny důkazy, které ji zpochybňují (lékařské zprávy ohledně psychického stavu poškozené, znalecký posudek ve věci výchovy nezletilé AAAAA (pseudonym), zprávy, které prokazují, že poškozená v minulosti podávala oznámení na bývalého partnera O. N., a také na svého otce pro zneužití, které se ovšem neprokázalo), přičemž soud prvního stupně se se souvisejícími námitkami obhajoby nevypořádal. Z uvedených důkazů mj. vyplývá, že poškozená trpěla ADHD a hraniční poruchou osobnosti, přičemž tyto psychické potíže jsou trvalého charakteru. Soudy měly zkoumat, zda hádka, která předmětného dne 9. 6. 2022 mezi obviněným a poškozenou vznikla, nemohla ovlivnit jednání poškozené. Nebylo ověřováno, zda poškozená nechtěla daného dne odjet k matce pouze na základě svého impulzivního jednání, z důvodu hádky. Nebyly zkoumány okolnosti, za kterých poškozená komunikovala se svou matkou prostřednictvím Messengeru. Soudy se nezabývaly důkazy, které svědčí o konfliktním vystupování poškozené. Z těchto důkazů bylo možné vytvořit ucelený obraz o tom, jak poškozená reaguje na negativní situace.

7. Obviněný dále upozornil na to, že poškozená podala trestní oznámení na jeho osobu ze znásilnění ze dne 10. 6. 2022 až poté, kdy dne 4. 2. 2023 (v době konfliktu s poškozenou) zavolal policejní hlídku a požadoval, aby ji vystěhovala ze společné domácnosti, což může podle obviněného svědčit o impulzivním jednání poškozené, tedy že poškozená podala trestní oznámení, neboť nechtěla opustit nájemní byt. O snaze poškozené mu uškodit svědčí rovněž způsob získání facebookové komunikace s bratrem (nabouráním se do jeho účtu), kterou nakonec odvolací soud nepovažoval za cela přesvědčivou.

8. Dále se obviněný zabýval znaleckým posudkem na osobu poškozené, který je podle něj zatížen podstatnými vadami. Znalecký posudek byl vypracován, aniž by znalec měl povědomí o předchozích lékařských zprávách o psychickém stavu poškozené, o znaleckém posudku ve věci nezletilé AAAAA a o předchozích projevech nepříznivého psychického stavu poškozené. Ze znaleckého posudku vyplývá, že znalec byl seznámen pouze s výpovědí poškozené a obviněného v přípravném řízení, a poté provedl vlastní vyšetření poškozené. Na základě vyšetření znalec pouze zjistil, že poškozená trpí ADHD, ovšem hraniční poruchu osobnosti ve znaleckém posudku nezmiňuje. Na základě vlastního vyšetření znalec dovodil, že poškozená je schopna správně prožívat události, zapamatovat si jejich děj, netrpí patologickou lhavostí, není zjištěna tendence k revanši nebo k záměrnému pokroucení faktů apod. Nedostatek podkladů, na kterých byl znalecký posudek založen, vedl obhajobu k návrhu na výslech znalce v hlavním líčení, dále dokonce k návrhu na doplnění znaleckého posudku či na vypracování nového revizního znaleckého posudku. Znalec k dotazu předsedkyně senátu konstatoval, že pokud by měl k dispozici lékařské zprávy, které byly čteny v hlavním líčení, pokoušel by se v rámci vlastního vyšetření hledat dříve zjištěné psychické problémy, ale zásadní vliv na předložené závěry by to nemělo, což soud prvního stupně bez jakýchkoliv výhrad akceptoval; tento postup soudu však obviněný považoval za nepřípustný, neboť znalec sdělil pouze své subjektivní stanovisko.

9. Obviněný dále poukázal na svůj zdravotní stav s tím, že není v důsledku nízké hladiny testosteronu schopen erekce. Lze jí dosáhnout za užití medikace, i poté ovšem musí být v klidu, aby byl schopen pohlavního styku, a proto si ho nemohl násilím na poškozené vynutit, obzvlášť ne způsobem, jak je uvedeno ve skutku. Lékařské zprávy, na které soudy odkázaly, pouze prokazují, že byl schopen dosáhnout erekce a pohlavního styku po užití medikace, avšak nevyvracejí jeho tvrzení, že není schopen pohlavního styku i za „stresové“ situace. Soudy se touto jeho obhajobou dostatečně nezabývaly. Poukázal na rozpor ve výpovědi poškozené, kdy nejprve uvedla, že obviněný chtěl po ní sex každý den, následně ovšem uvedla, že sexuální styk probíhal cca 2x týdně.

10. V další části předložené argumentace obviněný tvrdil, že soudem nebyly provedeny navrhované podstatné důkazy. V hlavním líčení dne 6. 6. 2024 navrhoval provedení důkazů, a to výslech znalce v hlavním líčení, popř. doplnění znaleckého posudku, opatření spisů sp. zn. 0 Nc 8203/2023 a sp. zn. 18 Co 100/202, učinění dotazu na Policii České republiky, zda v minulosti přijala od poškozené oznámení na jejího otce ohledně zneužití, opatření přestupkového spisu z Vysokého Mýta, aby bylo možné zjistit, za co byla poškozené uložena pokuta. Soud prvního stupně tyto návrhy na doplnění dokazování nejprve přijal, avšak poté je zamítl jako nadbytečné, což ovšem blíže nepopsal v rozsudku. Odvolací soud následně k námitkám obhajoby uvedl, že z protokolu o hlavním líčení ze dne 25. 7. 2024 je zřejmé, že okresní soud svůj postup v hlavním líčení vysvětlil (bod 10 usnesení). Odvolací soud také považoval doplnění dokazování o revizní znalecký posudek za nadbytečný. Obviněný měl v dovolání za to, že závažné pochybení soudu prvního stupně trvá a odvolací soud je nevyřešil. Soud prvního stupně postupoval v rozporu se zákonem, pokud přijal provedení navrženého důkazu, neprovedl jej, následně provedení zamítl s lakonickým odůvodněním a v rozsudku se již tímto návrhem na doplnění dokazování, jeho zamítnutím a důvody zamítnutí vůbec nezabýval. Ani odvolací soud zamítnutí návrhů dostatečně neodůvodnil. Jestliže existují důkazy ve prospěch i neprospěch obviněného, bylo povinností soudů náležitě odůvodnit, z jakého důvodu měly důkazy v neprospěch odsouzeného přednost před důkazy v jeho prospěch. Byla porušena zásada in dubio pro reo.

11. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

12. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že je z valné části doslovným opakováním obhajoby obviněného uplatněné v předchozích stadiích trestního řízení, s níž se oba soudy beze zbytku dostatečně a správně vypořádaly, přičemž se se závěry plynoucími z rozhodnutí soudů zcela ztotožnil. Námitky obviněného podřadil pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak shledal je zjevně neopodstatněnými, neboť dokazování bylo úplné a bezvadné.

13. Dále se vyjádřil ke zpochybňované úplnosti dokazování. Pokud jde o požadavek obviněného na vypracování nového psychologického posudku na osobu poškozené (pokud znalec neměl k dispozici veškeré listinné důkazy vztahující se k její osobě), s touto námitkou a požadavkem na doplnění dokazování se oba soudy vypořádaly (okresní soud přímo u hlavního líčení konaného dne 25. 7. 2024 a odvolací krajský soud v bodech 9 až 11 odůvodnění usnesení). Zde připomněly, že osobu poškozené zkoumal erudovaný znalec, který se jednoznačně vyjádřil, že ani nově předložené informace o M. M. a jejích případných problémech z minulosti by na jeho zjištění neměly zásadní vliv, neboť vycházel primárně z výsledků vlastního šetření. Okresní soud jako nadbytečný zamítl i další návrh obviněného, jenž se vztahoval k osvětlení okolností souvisejících s údajným oznámením poškozené na zneužití vlastním otcem. Státní zástupce doplnil, že z předmětného protokolu o hlavním líčení vyplynulo, že na výslovný dotaz předsedkyně senátu již strany nad rámec uvedených žádné další návrhy na doplnění dokazování neměly. Soud se tak k eventuálním dalším důkazům, jež nebyly navrženy, vyjadřovat nemohl.

14. Státní zástupce neshledal ani vadu zjevného rozporu skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu a provedených důkazů. Souhlasil se skutkovými zjištěními učiněnými soudy ve věci činnými na základě provedeného dokazování. Pokud jde o výpověď poškozené, nešlo o osamocený důkaz, ale o důkaz podporovaný především výpovědí svědkyně R. M. a obsahem její komunikace s poškozenou v aplikaci Messenger. Z těchto důkazů plyne, že o znásilnění obviněným se poškozená svědkyni svěřila bezprostředně poté, co k inkriminované události došlo. Podpůrnými důkazy byly výpovědi svědků M. E. a J. B. Podstatným důkazem byl znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie. Znalec doc. PhDr. Jan Lašek, CSc. potvrdil, že výpověď poškozené splňuje kritéria obecné i specifické věrohodnosti. Poškozenou označil za spolehlivou osobu, bez sklonu k lhavosti. Nebyly zjištěny žádné aspekty svědčící tomu, že by jednala s úmyslem obviněnému ublížit a proběhlé záležitosti překroutit. Z lékařských zpráv popisujících zdravotní stav obviněného vyplývá, že i přes zdravotní obtíže byl v případě užití příslušného léku schopen erekce, a tedy i pohlavního styku. Nedošlo ani k porušení zásady in dubio pro reo a principu presumpce neviny, neboť žádný ze soudů po vyhodnocení provedených důkazů pochybnosti o průběhu skutkového děje a vině obviněného neměl.

15. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

16. Toto vyjádření bylo zasláno obhájci obviněného k možné replice, čehož využil s tím, že zejména znovu zmínil své stěžejní námitky uvedené již v dovolání a dodal, že jednak v dovolání opakoval, byť nikoli zcela, svoji již dříve uplatněnou argumentaci, avšak proto, že pochybení nenapravil ani odvolací soud, a jednak stručně potvrdil své námitky týkající se řádnosti a úplnosti dokazování (které řádné a úplné nebylo).

III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování

17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.).

18. Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Obviněný pak konkrétně namítl naplnění první a třetí alternativy tohoto dovolacího důvodu.

19. Lze pak upřesnit (byť to nemá zásadní dopad na níže dovozené závěry), že zmíněný důvod bylo s ohledem na procesní okolnosti dané věci namístě posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (konkrétně s jeho druhou alternativou), neboť z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný svojí argumentací nebrojil pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání (a proti němuž nutně směřuje dovolání), nýbrž zejména proti rozhodnutí soudu prvního stupně, který ho uznal vinným žalovaným skutkem a uložil mu trest. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.

IV. Posouzení důvodnosti dovolání

20. K předložené dovolací argumentaci pak Nejvyšší soud uvádí, že ji obviněný postavil v zásadě na obdobných námitkách jako svoji dřívější obhajobu i svůj řádný opravný prostředek – odvolání, námitkami se tedy zabývaly a vypořádaly se s nimi oba soudy činné dříve ve věci. Tuto skutečnost ostatně ani obviněný nesporoval (byť uváděl, že ji pozměnil s ohledem na podřazení pod uplatněný dovolací důvod), avšak byl zejména i nadále přesvědčen, že soudy provedené důkazy nesprávně hodnotily a vyvodily z nich nesprávné závěry, resp. jiné závěry, než které nabízel obviněný a které považoval za správné, dokazování pak považoval za neúplné.

21. K takto pojaté argumentaci obviněného vztahující se k výroku o vině je nutno uvést, že uvedené námitky by bylo obecně vzato možné opřít o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze za předpokladu, jestliže, jak již bylo řečeno, by bylo jimi tvrzeno, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zmíněný dovolací důvod se totiž sice vztahuje ke skutkovým zjištěním, respektive k procesnímu postupu soudů, nicméně je naplněn v případech vad, týkajících se pro rozhodnutí rozhodných (tj. významných) skutkových okolností, které jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to v první alternativě tehdy, pokud tato konkrétní skutková zjištění soudů vůbec nemají v důkazech obsahový podklad, pokud jsou dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, pokud z obsahu důkazů nevyplývají při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení apod., a tedy se výsledek dokazování jeví jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný, neboť skutková zjištění, o něž se opírají vydaná rozhodnutí, jsou ve zjevném (tj. extrémním) nesouladu s obsahem provedených důkazů. V dalších alternativách může k naplnění tohoto dovolacího důvodu dojít, jestliže jsou zmíněná rozhodná skutková zjištění založena na procesně nepoužitelných důkazech (tuto alternativu obviněný nenamítal) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (případ důkazů opomenutých). Nejvyšší soud je totiž povolán primárně k posuzování otázek právních, přičemž v rámci dovolacího řízení poskytuje ochranu též před omezeným výčtem procesních vad majících povahu vad zmatečných, není ovšem obecnou třetí instancí zabývající se přezkumem v plném rozsahu. Nemá se zásadně (až na shora uvedené výjimky) zabývat otázkami skutkovými, neboť tak jeho role není koncipována.

22. V návaznosti na uvedené Nejvyšší soud konstatuje, že argumentaci obviněného týkající se nevěrohodnosti poškozené zejména s ohledem na její minulost, resp. řešení její osoby v rámci přestupkového řízení, dále argumentaci, podle níž soudy hodnotily všechny provedené důkazy v jeho neprospěch a vyvodily tak z nich nesprávné závěry, a argumentaci spočívající v opakovaném prosazování své verze průběhu skutkového děje, je nutno vyhodnotit jako polemiku obviněného se závěry soudů nižších stupňů stran hodnocení důkazů, a nikoliv jako argumentaci plně projednatelnou v rozsahu první alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný totiž zjevně nepředkládal námitky ve smyslu výše rozvedeného zjevného rozporu skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, ale pouze pokračoval ve své dosavadní obhajobě, se kterou se soudy nižších stupňů vypořádaly.

23. Nejvyšší soud tak v zásadě jen nad rámec možného a stručně uvádí, že skutková zjištění, ze kterých soudy nižších stupňů vycházely, nejsou v žádném, natož ve zjevném rozporu s těmito důkazy, ale právě zejména na zmíněné důkazy (zejména na výpověď poškozené) obsahově navazují. Otázka věrohodnosti poškozené a pravdivosti její výpovědi byla v provedeném řízení soudy pečlivě zvažována a dalšími ve věci provedenými důkazy byla ověřována, neboť právě její výpověď byla významným usvědčujícím důkazem, pokud jde o trestné jednání obviněného – s jehož výpovědí je dokonce i výpověď poškozené zčásti v souladu, pokud jde o jejich náhled na neurovnaný a problematický vzájemný vztah a závažnou hádku z předmětného dne.

Pokud jde o události dne 10. 6. 2022, sporným podle obviněného zůstalo, zda došlo k nedobrovolnému sexuálnímu styku doprovázeného násilným jednáním z jeho strany. Nejvyšší soud shledal, že také tato skutečnost byla provedeným dokazováním bez důvodných pochybností prokázána. Soudy si přitom byly především vědomy okolností případu (byly si vědomy všech skutečností, které vyplynuly z důkazů provedených před okresním soudem) a vzhledem k tomu hodnotily výpovědi poškozené a obviněného obezřetně. Je zřejmé, že výpověď poškozené byla po celou dobu trestního řízení neměnná a podrobná, a to nejen pokud se týkala jejího soužití s obviněným ve společné domácnosti (které bylo problematické, docházelo k hádkám, které negativně působily na psychiku poškozené, což ostatně popisují také slyšení svědci R.

M., M. E. a J. B.), tak v souvislosti ke konkrétnímu večeru dne 10. 6. 2022, kdy došlo nejen k velké hádce (kterou přiznávají jak poškozená tak obviněný), tak k nedobrovolné a vynucené souloži. Poškozená ve svých výpovědích logicky, detailně a opakovaně shodně popsala okolnosti prožitého násilného jednání obviněného vůči své osobě, popsala způsob nedobrovolného pohlavní styku (jak je popsán ve skutkové větě), jemuž se bránila jak fyzicky, tak slovně, popsala, jak se poté cítila ponížená a byla v šoku.

Podstatné také je, že svůj zážitek bezprostředně poté sdělila své matce, se kterou v podstatě ihned po činu komunikovala prostřednictvím aplikace Messenger, v níž mimo jiné konkrétně sdělila: „zrušila jsem svatbu a následovaly příšerné scény…teď když už byl v klidu tak se na mě vrhnul“, „vzal si násilím, co chtěl“ a domlouvala s matkou svůj okamžitý odjezd k ní, pryč od obviněného. V této komunikaci poškozená v reálném čase, bezprostředně po prožitém násilí, tedy sdělovala tuto zkušenost své matce, ke které následně také i s dcerou odjela.

Posléze se pak svěřila i svědkům M. E. a J. B.

24. Dále je namístě zmínit závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie znalce doc. PhDr. Jana Laška, CSc., který po znaleckém zkoumání osoby poškozené (o jehož způsobu a postupu neměly soudy důvod pochybovat) uzavřel, že M. M. je schopna správně vnímat, zapamatovat si a reprodukovat prožité události, netrpí patologickou lhavostí a nemá sklony ke zveličování či bagatelizaci. Znalec uzavřel, že výpověď poškozené lze hodnotit jako reprodukci skutečně prožitého. Nebyly ani zjištěny žádné aspekty svědčící tomu, že by jednala s úmyslem obviněnému ublížit a proběhlé záležitosti překroutit. Tyto závěry potvrdil znalec rovněž ve své výpovědi u hlavního líčení, kde svou výpověď upřesnil rovněž ve vztahu k námitkám obviněného, že neměl při vypracování znaleckého posudku na osobu poškozené k dispozici listiny týkající se minulosti poškozené a předchozí lékařské zprávy. Pokud jde o obviněným namítané diagnózy ADHD a hraniční poruchu osobnosti (které jsou zmíněné na straně 8 znaleckého posudku), případně další poznatky z minulosti poškozené, je z výpovědi znalce u hlavního líčení zjevné, že tyto neměly na jeho závěry ohledně osoby poškozené vliv. Znalec tak ve své výpovědi setrval na svých závěrech vyplývajících ze znaleckého posudku. Na tomto místě je nutno zdůraznit, že znalecký posudek je důkaz jako kterýkoli jiný a stejně jako ostatní důkazy jsou jeho závěry předmětem hodnocení soudu.

25. Posouzení věrohodnosti poškozené tedy náleží s ohledem na zásadu ústnosti a bezprostřednosti tomu orgánu činnému v trestním řízení, který tento důkaz provedl – zde soudu prvního stupně. Skutečnost, že soud hodnotil věrohodnost svědka způsobem, který neodpovídá představám obviněného, pokud dostál požadavkům na volné hodnocení důkazů vyplývajícím z § 2 odst. 6 tr. ř. a své úvahy, kterými byl při hodnocení věrohodnosti veden, rozvedl v odůvodnění svého rozhodnutí, pak nemůže zpravidla založit zjevný rozpor učiněných skutkových zjištění s tímto důkazem ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyššímu soudu proto v nyní projednávané věci jednak nepřísluší odůvodněné závěry okresního soudu týkající se věrohodnosti poškozené jakkoliv přehodnocovat. Z výpovědi poškozené tedy bylo možno v důkazním řízení vycházet, přičemž tento přímý důkaz ve spojení s dalšími ve věci provedenými důkazy (zejména komunikací v aplikaci Messenger, výpovědí svědků R. M., M. E. a J. B., jakož i závěry znaleckého posudku znalce doc. PhDr. Jana Laška, CSc.) poskytují dostatečný podklad pro závěr, že obviněný předmětného dne ve společně obývaném bytě jednal tak, jak je popsáno ve skutkové větě výroku o vině rozhodnutí okresního soudu.

26. Jestliže obviněný vznesl rovněž námitku týkající se aplikace zásady in dubio pro reo, jde o procesní námitku, která není pod žádný z uplatněných důvodů podřaditelná. Lze jen doplnit, že zásada in dubio pro reo má vztah ke zjištění skutkového stavu věci, má procesní charakter a týká se otázek skutkových. Pravidlo in dubio pro reo totiž znamená, že jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného. Rozhodnout ve prospěch obviněného lze však jen za předpokladu, že existující rozpory jsou tak zásadní, že skutkový děj není nepochybný ani po pečlivém vyhodnocení všech důkazů, přičemž v úvahu již nepřichází provedení důkazů dalších. O tuto situaci však v dané věci nešlo, neboť soudy po řádně provedeném dokazování žádné pochybnosti o tom, zda a jak se odehrálo vytýkané jednání, neměly.

27. Pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to v jeho třetí alternativě, lze s jistou mírou tolerance podřadit námitku obviněného, kterou brojil proti tomu, že soudy neprovedly jím navrhované důkazy. Konkrétně pak jmenoval výslech znalce v hlavním líčení, popř. doplnění znaleckého posudku či revizní znalecký posudek na osobu poškozené, opatření spisů sp. zn. 0 Nc 8203/2023 a sp. zn. 18 Co 100/202, učinění dotazu na Policii České republiky, zda v minulosti přijala od poškozené oznámení na jejího otce ohledně zneužití a opatření přestupkového spisu (nicméně k tomu viz rozhodnutí přestupkového orgánu na č. l. 266 tr. spisu), aby bylo možné zjistit, za co byla poškozené uložena pokuta.

28. Nejvyšší soud konstatuje, že tyto (kromě výslechu znalce u hlavního líčení, když tento důkaz proveden byl) důkazní návrhy nejsou opomenutým důkazem, neboť již okresní soud o nich rozhodl před skončením dokazování tak, že je jednak zamítl jako nadbytečné, resp. další návrhy na doplnění dokazování nebyly učiněny.

29. Obviněný předně požadoval výslech znalce doc. PhDr. Jana Laška, CSc. u hlavního líčení ke zjištění, zda měl tento při zpracování znaleckého posudku k dispozici listinné důkazy, které obviněný považoval za podstatné. S touto námitkou a požadavkem na doplnění dokazování se oba soudy vypořádaly (Okresní soud v Hradci Králové přímo u hlavního líčení konaného dne 25. 7. 2024 a odvolací krajský soud v bodech 9 až 11 odůvodnění jeho rozhodnutí). Znalec, o jehož odbornosti neměly soudy důvod pochybovat, se jednoznačně vyjádřil, že další listiny či nově předložené informace o M.

M. z minulosti nemají žádný vliv na závěry, které učinil ve svém znaleckém posudku. Ze strany 6 protokolu o hlavním líčení konaném dne 25. 7. 2024 je zřejmé, že Okresní soud v Hradci Králové jako nadbytečný zamítl návrh obviněného na doplnění znaleckého posudku či na vypracování revizního znaleckého posudku na osobu poškozené, protože stávající podklady vytvořily dostačující podklad znaleckému posudku. Okresní soud zamítl rovněž další návrh na doplnění dokazování ze strany obviněného, jenž se vztahoval k osvětlení okolností souvisejících s údajným oznámením poškozené na zneužití vlastním otcem.

Zde je nutno zdůraznit, že samotný obviněný, resp. jeho obhájce u hlavního líčení, vyjádřil jistou míru pochybnosti, zda tento důkaz vůbec existuje. Okresní soud zamítl tento návrh na doplnění dokazování pro nadbytečnost, neboť ani zjištění, zda bylo či nebylo v minulosti podáno oznámení vůči otci poškozené, nemohlo ovlivnit skutková zjištění učiněná soudy v tomto trestním řízení. Z předmětného protokolu o hlavním líčení dále vyplývá, že na výslovný dotaz předsedkyně senátu, již strany nad rámec uvedených žádné další návrhy na doplnění dokazování neměly.

Je pak pravdou, že uvedené závěry soud prvního stupně nevtělil do odůvodnění svého rozhodnutí, nicméně postoj soudu byl obviněnému (stranám) zřetelně, byť stručně, sdělen ústním odůvodněním v rámci hlavního líčení, řízení jako celek tak zjevně mělo spravedlivý charakter, včetně dodržení zásady kontradiktornosti.

30. Nejvyšší soud dodává, že obecně platí, že dokazování není bezbřehé, nýbrž je limitováno zjištěním skutkového stavu, o kterém neexistují důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, jenž je pro rozhodnutí nezbytný. Soud proto nemusí realizovat všechny důkazní návrhy, které strany učiní (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 7 Tdo 171/2023). Jak pak dovodil Ústavní soud (nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, uveřejněné pod č. 32/2004 Sb. n. a u.), k neakceptování důkazního návrhu obviněného lze přikročit z následujících (alternativních) důvodů. Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.

31. Nutno konstatovat, že oba soudy ve věci činné se návrhy obviněného na doplnění dokazování zabývaly, přičemž zejména odvolací soud ve svém rozhodnutí dostatečně odůvodnil, proč navrhované důkazy nebyly realizovány. Shledal navržené důkazy nadbytečnými s tím, že pro rozhodnutí věci nemají důležitý význam a jejich provedením by se skutkový stav nezměnil. Na tom ničeho nemění předpoklad okresního soudu, který se nejprve vyjádřil v tom smyslu, že návrhy obhajoby v daném směru přijímá, neboť rozsah dokazování se odvíjí od aktuální procesní situace (např. některý navrhovaný svědek není kontaktní apod.). Ve věci obviněného je však podstatné, že soudy zjistily skutkový stav, o kterém nejsou důvodné pochybnosti, resp. po řádně provedeném dokazování neměly žádné pochybnosti o tom, zda a jak se odehrálo vytýkané jednání obviněného vůči poškozené.

32. Uvedené argumentaci obviněného, kterou předložil v dovolání, tak nebylo možné přisvědčit, resp. byla shledána zjevně neopodstatněnou.

IV. Závěrečné shrnutí

33. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud proto uzavírá, že námitky obviněného se v převážné části míjejí s jakýmkoliv dovolacím důvodem podle § 265b tr. ř., v části jsou zjevně neopodstatněné. Proto jeho dovolání Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. 2. 2025

JUDr. Radek Doležel předseda senátu