V další části vyjádření připomněla námitku obviněného uplatňovanou i v rámci
jeho obhajoby, že ačkoliv se obviněný F. H. pod bodem 62) výroku o vině
rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu zmocnil
vloupáním do pokladny společnosti K. částky 1.544.471,80 Kč v hotovosti, měl
při svém vážném zdravotním stavu potřebu si zvyšovat svůj standard dalším
útokem spáchaným již za měsíc, při němž odcizil mj. plastový budík a
cukrovinky. Vyslovila ničím neodůvodněné podezření, že policií došlo k záměně
kleští, které vydal spoluobviněný J. R., a že tyto okolnosti podle ní
prohlubují pochybnosti ohledně trestní odpovědnosti obviněného za skutky pod
body 1) až 134) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího
soudu. Pokud soudy neobstaraly ve věci jiné důkazy, měly postupovat podle
zásady „in dubio pro reo.“ Podle nejvyšší státní zástupkyně v dané věci
existuje extrémní nesoulad mezi důkazy provedenými v trestním řízení, z nich
vyvozenými skutkovými zjištěními, jakož i právními závěry, které z nich byly
učiněny.
Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České
republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze
dne 15. 1. 2008, sp. zn. 12 To 100/2007, v části týkající se obviněného F. H.,
aby zrušil i rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 7. 2007, sp. zn. 5 T
2/2005. Současně aby zrušil všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí
obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla
podkladu, a aby přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu
znovu projednal a rozhodl. Navrhla také, aby dovolací soud věc projednal a
rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než
je uveden v § 265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně
vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného
v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný
skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu
nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem,
který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §
265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další
soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do
postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak
nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení
soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu
určenými zákonem. Vzhledem k tomu, že dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř. spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném
nesprávném hmotně právním posouzení, není Nejvyšší soud v dovolacím řízení ve
vztahu k tomuto tvrzenému dovolacímu důvodu oprávněn přezkoumávat a hodnotit
postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, neboť je povinen vycházet z jejich
skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav hodnotit
hmotně právní posouzení skutku (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky
ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 68/2002).
Dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze podat, jestliže bylo
rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti
rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž
byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl
v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Obviněný ve svém dovolání deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř., ve skutečnosti však nenamítl nesprávnost právního posouzení skutku,
ale vytkl soudům způsob hodnocení důkazů, a to zejména výpověď spoluobviněného
J. R., zpochybnil závěry znaleckého posudku z oboru mechanoskopie a namítl
neúplnost dokazování. Tyto námitky nenaplňují uplatněný dovolací důvod, neboť
obviněný se jimi domáhá změny hodnocení důkazů, a tím i změny právního
posouzení skutku, pro který byl stíhán. Námitky, které obviněný uplatnil proti
skutkovému základu výroku o vině, jsou v podstatě jen opakováním jeho obhajoby
v řízení před soudy prvního a druhého stupně. Tyto soudy se obhajobou
obviněného zabývaly a velmi obezřetně hodnotily důkazy i z toho hlediska, zda
obhajobu obviněného podporují či ji vyvracejí, a své závěry vyložily v
odůvodnění svých rozhodnutí. Úvahami, na jejichž podkladě neakceptovaly
obhajobu obviněného F. H., soudy nijak nevybočily z mezí volného hodnocení
důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Dovolací soud je vázán skutkovým zjištěním
soudů nižších stupňů a správnost právního posouzení skutku se může zabývat jen
ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy obou stupňů. Shledal
přitom, že zjištěný skutkový stav naplňuje znaky trestného činu, jímž byl
obviněný uznán vinným.
Nejvyšší soud připomíná, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným
k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k
revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k
přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení
před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě
korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259
odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného
dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o
ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této
Úmluvě.
Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech
rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových
zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího
přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a
bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah
dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by
zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu,
nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (srov.
usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. května 2005, sp. zn. 3 Tdo 515/2005).
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný v dovolání uplatnil většinu námitek, které
uplatňoval již ve svém odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, s nimiž se
odvolací soud vypořádal ve svém rozhodnutí (srov. č. l. 8960 až 8961 spisu). Na
tyto správné závěry Nejvyšší soud pro stručnost odkazuje.
Obviněný namítl také porušení práva na spravedlivý proces zaručeného článkem 36
odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a to opětovně námitkami týkajícími se
hodnocení důkazů a úplnosti dokazování. I v tomto případě platí, že Nejvyšší
soud nemůže zasahovat do hodnocení důkazů, a následně i skutkových zjištění
učiněných soudy nižších stupňů. Tuto rozhodovací praxi shledal správnou i
Ústavní soud České republiky v řadě svých rozhodnutí, když např. ve svém
usnesení ze dne 6. 3. 2007, sp. zn. III. ÚS 849/06, uvedl, že: ,,Ústavní soud
neshledává ani pochybení Nejvyššího soudu České republiky při hodnocení
přípustnosti dovolání, neboť je zcela zřetelné, že stěžovatel neakceptuje
skutková zjištění soudu nalézacího a soudu odvolacího a jeho uplatněné námitky
se týkají nikoliv právního posouzení, nýbrž hodnocení skutkového stavu. Postup
Nejvyššího soudu a jeho, v napadeném rozhodnutí vyslovený právní názor, má
Ústavní soud za správný a zcela souladný s požadavkem čl. 36 Listiny“. Určitý
průlom do výše uvedených zásad Ústavní soud České republiky výjimečně připustil
v některých svých rozhodnutích, např. v nálezu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I.
ÚS 4/04, v němž judikoval, že rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat
za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v
případech, kdy by byly právní závěry obecného soudu v extrémním nesouladu s
učiněnými skutkovými zjištěními (včetně absence skutkových zjištění). V
posuzované věci však nejde o takový případ.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovolání obviněného odmítl podle § 265i
odst. 1 písm. b) tr. ř., protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je
uveden v § 265b tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, které konal za
podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., v němž Nejvyšší soud může učinit
rozhodnutí o odmítnutí dovolání podle § 265i tr. ř., aniž by ke konání
neveřejného zasedání potřeboval souhlas obviněného a nejvyšší státní zástupkyně.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. září 2008
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek