7 Tdo 795/2011 - 22
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 15. 6. 2011 dovolání nejvyšší
státní zástupkyně v neprospěch obviněných V. N. B. , T. V. H. , a M. T.
P. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 2. 2010, sp.
zn. 5 To 48/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn.
4 T 218/2009 a rozhodl t a k t o :
Podle § 265j tr. ř. se dovolání nejvyšší státní zástupkyně z a m í t á.
Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 15. 12. 2009, sp. zn.
4 T 218/2009, byli obvinění V. N. B. , T. V. H. a M. T. P. uznáni
vinnými přípravou k trestnému činu nedovolené výroby a držení omamných a
psychotropních látek a jedů podle § 7 odst. 1 tr. zák., § 187 odst. 1, 2 písm.
a) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších
předpisů) a odsouzeni každý podle § 187 odst. 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu
odnětí svobody na dva roky se zařazením do věznice s dozorem a podle § 57 odst.
1, 2 tr. zák. k trestu vyhoštění na osm roků. Kromě toho bylo podle § 73 odst.
2 tr. zák. vysloveno zabrání věci. Dále bylo rozhodnuto ohledně obviněného V.
S. V.
O odvolání, které podal státní zástupce v neprospěch obviněných
V. N. B. , T. V. H. a M. T. P. , bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského
soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 5 To 48/2010. Podle § 258
odst. 1 písm. d) tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Děčíně zrušen v celém
rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obvinění V.
N. B. , T. V. H. a M. T. P. byli uznáni vinnými přečinem nedovolené
výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §
283 odst. 1 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění
zákona č. 306/2009 Sb.) a odsouzeni každý podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku k
nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dva roky se zařazením do věznice s
dozorem a podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku k trestu vyhoštění na pět roků.
Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo nově vysloveno také zabrání
věci.
Jako přečin posoudil Krajský soud v Ústí nad Labem skutek,
který podle jeho zjištění a předtím i podle zjištění Okresního soudu v Děčíně
spočíval v podstatě v tom, že obvinění V. N. B. , T. V. H. a M. T. P.
nejméně od 11. 5. 2009 do 10. 6. 2009 ve V. Š. , okr. D. , ve skladovacích
prostorách domu nedovoleně pěstovali 2 018 ks rostlin konopí setého, které
obsahovalo 153,8 g čisté psychotropní látky THC.
Nejvyšší státní zástupkyně podala v zákonné lhůtě dovolání
proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, a to v neprospěch obviněných
V. N. B. , T. V. H. a M. T. P. a ve prospěch obviněného V. S. V.
O dovolání podaném ohledně obviněného V. S. V. již bylo – po
vyloučení věci tohoto obviněného ze společného řízení – rozhodnuto usnesením
Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. 7 Tdo 90/2011. Ve věci ostatních
obviněných mohl Nejvyšší soud rozhodnout až poté, co u nich byly splněny
podmínky stanovené v § 265h odst. 2 tr. ř., tj. poté, co jim uplynula lhůta k
případnému podání dovolání.
Ohledně obviněných V. N. B. , T. V. H. a M. T. P.
nejvyšší státní zástupkyně napadla výrok o vině. Odkázala na důvod dovolání
uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vytkla, že při správném právním
posouzením skutku s použitím trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010 měl být
skutek posouzen jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b), c) tr.
zákoníku. Ve vztahu k aplikaci ustanovení § 283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku
neuplatnila žádnou konkrétnější námitku. Pokud jde o aplikaci ustanovení § 283
odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, vyjádřila názor, že ze zjištěného množství
pěstovaných rostlin konopí setého vyplývá spáchání činu ve značném rozsahu. V
tomto ohledu odkázala na nařízení vlády č. 467/2009 Sb. a na přílohu k tomuto
nařízení. Nejvyšší státní zástupkyně se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší
soud zrušil napadený rozsudek ohledně obviněných V. N. B. , T. V. H. a M.
T. P. , aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal
Krajskému soudu v Ústí nad Labem věc těchto obviněných v potřebném rozsahu
znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3, 5 tr. ř.
napadený rozsudek v části týkající se obviněných V. N. B. , T. V. H. a M.
T. P. a shledal, že dovolání není důvodné.
Podle § 283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku se posoudí čin
pachatele uvedený v § 283 odst. 1 tr. zákoníku tehdy, jestliže pachatel byl za
takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Z opisu evidence
Rejstříku trestů vyplývá, že žádný z obviněných nebyl odsouzen, resp.
potrestán. Odsouzení či potrestání žádného z obviněných není zřejmé ani z
jiného důkazu. Nejvyšší státní zástupkyně v dovolání neuvedla žádné konkrétní
odsouzení či potrestání kteréhokoli z obviněných a ta část dovolání, v níž se
dožadovala posouzení skutku podle § 283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku,
neobsahuje žádnou argumentaci. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že v tomto
ohledu je dovolání zjevně neopodstatněné.
Podle § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku se posoudí čin
pachatele uvedený v § 283 odst. 1 tr. zákoníku tehdy, byl – li spáchán ve
značném rozsahu. Z hlediska vztahu napadeného rozsudku a podaného dovolání je
spornou právní otázkou to, zda zjištěné množství pěstovaného konopí setého lze
považovat za dostatečné k naplnění zákonného znaku „značný rozsah“. Tento znak
byl mezi zákonné znaky, které kvantifikují drogové trestné činy, nově zaveden
trestním zákoníkem účinným od 1. 1. 2010.
Trestní zákon účinný do 31. 12. 2009 rozlišoval pouze
„množství větší než malé“ a „větší rozsah“. Tyto znaky nebyly zákonem ani jiným
obecně závazným právním předpisem definovány a jejich výklad se v soudní praxi
ustálil na podkladě pokynů obecné povahy, které vydala nejvyšší státní
zástupkyně pod č. 6/2000, č. 2/2006 a č. 1/2008 za účelem sjednocení postupu
státních zástupců při postihu drogových trestných činů. To, jak byly uvedené
pojmy v těchto pokynech obecné povahy konkrétně vymezeny, sice nebylo pro soudy
závazné, avšak soudy toto vymezení akceptovaly z důvodu, že se opíralo o
poznatky lékařské vědy týkající se vlivu drog na lidský organismus a o
mezinárodní zkušenosti.
Trestní zákoník účinný od 1. 1. 2010 rozlišuje „množství větší
než malé“, „větší rozsah“, „značný rozsah“ a „velký rozsah“. Toto pořadí
zároveň vyjadřuje posloupnost jednotlivých kvantifikačních stupňů. Trestní
zákoník neobsahuje žádné ustanovení, v němž by byla podána definice uvedených
pojmů či alespoň některého z nich. Ustanovení § 289 odst. 2 tr. zákoníku pouze
zmocňuje vládu, aby nařízením stanovila, jaké je „množství větší než malé“.
Vláda tím tedy byla zmocněna k tomu, aby obecně závazným právním předpisem
stanovila definici nejnižšího kvantifikačního stupně. Podle § 2 nařízení vlády
č. 467/2009 Sb. hodnoty určující množství větší než malé u omamných látek,
psychotropních látek a přípravků je obsahujících jsou uvedeny v příloze č. 2 k
tomuto nařízení. Příloha č. 2 je členěna do pěti sloupců : v prvním sloupci je
uveden tzv. typ drogy, v druhém sloupci je uveden mezinárodní nechráněný název
v českém jazyce, v třetím sloupci je uvedeno množství větší než malé, ve
čtvrtém sloupci je uvedena účinná psychotropní látka a v pátém sloupci je
uvedeno nejmenší množství účinné psychotropní látky, jež musí obsahovat látka,
označená jako droga, aby bylo její zkoumané množství považováno za větší než
malé.
Ve zmíněných pokynech obecné povahy, které vydala nejvyšší
státní zástupkyně ke sjednocení postupu státních zástupců při aplikaci
trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 a které byly fakticky přejaty i do
rozhodovací praxe soudů, byl vztah mezi pojmy „množství větší než malé“ a
„větší rozsah“ vymezen tak, že „větší rozsah“ byl u každého typu drogy stanoven
jako určitý násobek „množství většího než malého“. Šlo vždy o násobek váhového
množství účinné látky. Vzhledem ke kontinuitě, kterou vyjadřuje přítomnost
uvedených pojmů v trestním zákoníku účinném od 1. 1. 2010, lze tyto násobky
akceptovat i při výkladu trestního zákoníku, avšak s tím, že je třeba vycházet
z nařízení vlády č. 467/2009 Sb., resp. z přílohy č. 2 k tomuto nařízení, pokud
jde o definici pojmu „množství větší než malé“.
Z logiky věci, ze zvýšeného počtu kvantifikačních znaků
stanovených v trestním zákoníku oproti dřívější úpravě a z potřeby přiměřeně
mezi nimi vyjádřit vztah gradace vyplývá, že je namístě použít takovou
výkladovou metodu, která je založena na tom, že vyšší kvantifikační znak je
vždy určitým násobkem předcházejícího nižšího kvantifikačního znaku.
Z těchto zásad vycházel v napadeném rozsudku i Krajský soud v
Ústí nad Labem. V posuzovaném případě tzv. typem drogy byla „marihuana“ s
mezinárodním nechráněným názvem v českém jazyce „konopí“ a s účinnou látkou
„delta-9-tetrahydrocannabinol“ (THC). Podle dosavadní praxe, která vycházela ze
zmíněných pokynů obecné povahy vydaných nejvyšší státní zástupkyní, byl u této
drogy „větší rozsah“ alespoň dvacetipětinásobkem „množství většího než malého“.
Krajský soud v Ústí nad Labem z tohoto násobku vycházel i při výkladu uvedených
pojmů podle trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010 s tím, že nový pojem
„značný rozsah“ vyložil tak, že musí jít alespoň o desetinásobek „většího
rozsahu“. Vycházel tudíž z toho, že když podle přílohy č. 2 k nařízení vlády č.
467/2009 Sb. musí „množství větší než malé“ obsahovat nejméně 1,5 g účinné
látky, pak při „větším rozsahu“ musí jít nejméně o 37,5 g účinné látky
(dvacetipětinásobek množství většího než malého) a při „značném rozsahu“ musí
jít nejméně o 375 g účinné látky (desetinásobek většího rozsahu). Ohledně
množství 153,8 g účinné látky THC, jak bylo zjištěno v dané věci, Krajský soud
v Ústí nad Labem konstatoval, že nedosahuje dolní hranice „značného rozsahu“
stanovené popsaným způsobem.
Nejvyšší státní zástupkyně v dovolání v podstatě nic nenamítala
proti odstupňování jednotlivých kvantifikačních znaků jako vzájemných
postupných násobků. Nesouhlasila však s tím, že předmětem násobení by mělo být
váhové množství účinné látky ve formě volné báze, jak je uvedeno v posledním
sloupci přílohy č. 2 k nařízení vlády č. 467/2009 Sb. Poukázala na to, že
„tento údaj určuje minimální množství aktivní látky ve zkoumaném vzorku, aby
bylo tento vzorek možné považovat za menší než malé množství drogy“. Na to
navázala úvahou, že tomuto požadavku zajištěný vzorek vyhovuje, neboť obsahuje
více než stokrát větší množství aktivní látky THC. Uvedla, že „velikost menšího
než malého množství drogy definuje citované nařízení vlády ve třetím sloupci
přílohy č. 2, a to v početním či váhovém vyjádření množství konzumační formy
drogy, kterou je v případě marihuany sušina, a menší než malé množství
marihuany je zde vyjádřeno minimální váhou 15 g sušiny“. Smysl uplatněných
námitek ovšem vyznívá tak, že nejvyšší státní zástupkyně v citovaných pasážích
dovolání patrně mínila v ě t š í než malé množství, nikoli menší než malé
množství. Závěrem nejvyšší státní zástupkyně konstatovala, že pokud Krajský
soud v Ústí nad Labem vymezil „značný rozsah“ jako dvousetpadesátinásobek
„množství většího než malého“, bylo třeba značný rozsah stanovit jako
dvousetpadesátinásobek množství 15 g sušiny, tj. 3 750 g sušiny, a že tato
hranice byla zřetelně překročena při zjištění, že šlo o 2 018 ks rostlin a že
bylo zajištěno 12 555, 7 g marihuany, byť není jasné, v jaké fázi sušení.
S těmito námitkami se Nejvyšší soud nemohl ztotožnit, neboť
vycházejí z nesprávného pojetí vztahu údajů ve třetím a pátém sloupci přílohy
č. 2 k nařízení vlády č. 467/2009 Sb. V případě marihuany je ve třetím sloupci,
který stanoví množství větší než malé, uvedeno více než 15 g sušiny. Význam
pátého sloupce spočívá v tom, že množství uvedené ve třetím sloupci, tj. více
než 15 g sušiny, se považuje za množství větší než malé pouze za předpokladu,
že zkoumané množství drogy obsahuje nejméně 1,5 g účinné psychotropní látky
THC. Z dikce „zkoumané množství“, která je uvedena v nadpisu pátého sloupce,
logicky vyplývá, že je – li předmětem zkoumání více než 15 g sušiny, pak při
jakémkoli množství látky označené jako droga musí být přítomno nejméně 1,5 g
účinné látky, aby ono jakékoli množství mohlo být považováno za množství větší
než malé. Hranice stanovená v množství nejméně 1,5 g účinné látky je rozhodná
pro závěr, že jakékoli zkoumané množství přesahující 15 g sušiny je vždy
důvodem jen k tomu, aby toto jakékoli množství bylo považováno za množství
větší než malé. Ze vzájemného vztahu údajů ve třetím a pátém sloupci je tedy
patrný princip vyjadřující určitou koncentraci účinné látky ve zkoumaném
množství drogy. Z toho důvodu o tom, který kvantifikační znak drogového
trestného činu byl naplněn, nemůže rozhodovat množství sušiny a jeho násobky,
nýbrž množství účinné látky a jeho násobky. Opačný výklad by vedl k
neakceptovatelným závěrům v případech, v nichž by i při nepatrné či dokonce
zcela zanedbatelné koncentraci účinné látky byly kvantifikační znaky „větší
rozsah“, „značný rozsah“ a „velký rozsah“ považovány za naplněné jen v důsledku
celkového váhového množství látky (sušiny v případě marihuany). Krajský soud v
Ústí nad Labem tedy nijak nepochybil, pokud naplnění znaku „velký rozsah“
odvozoval od údaje uvedeného v pátém sloupci přílohy č. 2 k nařízení vlády č.
467/2009 Sb., a nikoli od údaje uvedeného ve třetím sloupci.
Nejvyšší státní zástupkyně s odkazem na č. 1/2006 Sb. rozh. tr.
připomněla, že při právním posouzení skutku se nelze spokojit pouze s
kvantifikačním hlediskem a že je nutné přihlížet i k dalším okolnostem, např. k
výši peněžní částky, kterou pachatel za vyráběnou či distribuovanou drogu
utržil, chtěl utržit či mohl utržit, k délce doby, po jakou pachatel s drogou
neoprávněně nakládal, pro jaký okruh osob byla droga určena atd. Citovaného
rozhodnutí si je Nejvyšší soud vědom, avšak musí v souladu s jeho obsahem
konstatovat, že je nutné vycházet především z množství drogy, s níž pachatel
nakládal. Ostatní hlediska, jak na ně poukázala nejvyšší státní zástupkyně,
mají podpůrný význam a vystupují do popředí zejména tehdy, jsou – li dána s
vyšší intenzitou či naplněna nějakými výjimečnými či zvláštními okolnostmi
konkrétního případu. V posuzované věci nebyly zjištěny žádné konkrétní
skutečnosti, které by odůvodňovaly, aby i při množství drogy nedosahujícím
hranice značného rozsahu ve smyslu kvantifikačního hlediska byl skutek posouzen
podle § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Ostatně ani nejvyšší státní
zástupkyně v dovolání neuvedla, o jaké skutečnosti by v dané věci konkrétně
mělo jít, a omezila se jen na obecné konstatování hledisek významných pro
posouzení otázky naplnění zákonného znaku vymezujícího rozsah spáchání činu.
Právního posouzení skutku podle § 283 odst. 2 písm. c) tr.
zákoníku se nejvyšší státní zástupkyně dožadovala nedůvodně. Nejvyšší soud
proto její dovolání podle § 265j tr. ř. zamítl. Toto rozhodnutí Nejvyšší soud
učinil v neveřejném zasedání při splnění podmínek stanovených v § 265r odst. 1
písm. c) tr. ř.
Poučení : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. června 2011
Předseda senátu :
JUDr. Petr
Hrachovec