7 Tdo 846/2025

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 10. 2025 o dovolání obviněného P. R. podaném proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 3. 2025, sp. zn. 10 To 2/2025, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 T 8/2024, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. R. odmítá.

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 11. 2024, č. j. 9 T 8/2024-565, byl obviněný P. R. uznán vinným pod bodem 1) přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, pod bodem 2) zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a pod bodem 3) přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku. Za uvedené trestné činy a sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň byl obviněnému podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku a § 74 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 1. 7. 2024, sp. zn. 7 T 89/2023, jakož i všechna další rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. pak soud rozhodl o nároku poškozené na náhradu nemajetkové újmy.

2. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 3. 2025, č. j. 10 To

2/2025-631, k odvolání obviněného podaného proti napadenému rozsudku v plném rozsahu i k odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného proti výroku o trestu napadeného rozsudku, podle § 258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3, 4 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného P. R. uznal vinným přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr.

zákoníku a přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy a sbíhající se přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30. 11. 2023, sp. zn. 2 T 115/2023, a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 1. 7. 2024, sp. zn. 7 T 89/2023, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody na dobu sedmi let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.

Zároveň byl obviněnému podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku a § 74 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let. Současně byly zrušeny výroky o trestu z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30. 11. 2023, sp. zn. 2 T 115/2023, a z rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 1. 7. 2024, sp. zn. 7 T 89/2023, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu nemajetkové újmy.

3. Uvedených trestných činů se podle zjištění soudů dopustil obviněný v podstatě tím, že ode dne 25. 6. 2023 po 23:57 hod. nejméně do 8:00 hod. dne 26. 6. 2023, pobýval v bytě na adrese XY XY v XY, užívaném poškozenou, proti její vůli, neboť jej marně žádala, aby z bytu odešel, načež ji namísto toho v kuchyni bytu začal fyzicky atakovat s vulgárním slovním doprovodem, že se od ní nenechá vyhazovat z bytu, poté ji chytil za ruku a zavlekl do ložnice, kde si musela lehnout na bok, což odmítala, tak ji k tomu donutil zarytím nehtů jeho ruky do jejího stehna se slovy „Ty mě budeš, kurva, poslouchat.

Já jsem ti řekl, že si lehneš na bok!“, na to za využití své fyzické převahy ji ještě nejméně po dobu 30 minut pevně držel v objetí na posteli, a to bez možnosti se od něho vzdálit, a poté, s výjimkou jedné kuřácké pauzy, po ní vyžadoval, aby s ním zbytek noci komunikovala a zůstala bdělá, ač chtěla spát, když v případě odporu reagoval podrážděně, a tak se s pocitem bezmoci a strachu jeho nátlaku podvolila a zbytek noci v bdělém stavu přetrpěla; a dále dne 26. 6. 2023 kolem 8:00 hod., v bytě na adrese XY XY v XY pro svoje sexuální uspokojení a bez ohledu na vůli a pocity poškozené, která výslovně odmítla jeho požadavek, aby s ním měla pohlavní styk, ji za využití své fyzické převahy na posteli chytil za vlasy a za ruce, přetočil ji na břicho, načež jí vlasy pustil, nicméně její ruce jí držel svou rukou na jejích zádech, aby se jimi nemohla bránit, druhou rukou si stáhnul kraťasy a zezadu v poloze nad ní pronikl penisem do její vagíny a vykonal na ní soulož, která trvala přibližně 10 až 15 minut, kdy po celou dobu jí držel ruce za zády a přitom se poškozené, která plakala, ale jinak se snažila být hodná a nebránila se, neboť se jej bála, tázal, zdali se jí to líbí, a zdali ji již někdo znásilnil, nebo je to poprvé, následně ejakuloval na její záda; a dále dne 26.

6. 2023 krátce po 8:00 hod. v bytě na adrese XY XY v XY, kde bezprostředně předtím na poškozené vykonal proti její vůli vaginální soulož (viz výše), jí před odchodem z jejího bytu pohrozil, že ji přijde večer zmlátit; a následně jí dne 29. 7. 2023 hrozil zabitím při bezvýsledném domáhání se vstupu do jejího bytu, když jí bouchal na vstupní dveře, které mu však poškozená ze strachu neotevřela, nýbrž zavolala policii, což činil s vědomím, že poškozená je jediným svědkem jeho sexuálně-násilného chování vůči ní popsaného výše, a v druhém případě též při vědomí, že poškozená se stran znásilnění již svěřila jeho sestře svědkyni M.

R., přičemž poškozená prožívala, a to ve spojení s předchozími zkušenostmi s jeho fyzickým a sexuálním násilím a s ohledem na jí známé výkyvy jeho nálad, zapříčiněné jeho dlouhodobým zneužíváním drog, jeho pohrůžky, doprovázené stresující nevyžádanou elektronickou komunikací obsahující i vulgarismy vůči její osobě, s intenzivně ji stresujícími obavami v takové míře, že by mohl svoje hrozby zabitím naplnit, přičemž v důsledku tohoto jednání se u poškozené rozvinula krátce po 26. 6. 2023 porucha přizpůsobení přetrvávající minimálně do 31.

10. 2023, tj.

protrahovaná smíšená úzkostně depresivní reakce (F 43.22), jejíž intenzita signifikantně narůstá při konfrontaci s projednávanou věcí, která se projevuje zejména v podobě intenzivních úzkostných prožitků, silné vegetativní dysbalance, výkyvů nálad, poruch soustředění i sebehodnocení, narušení spánku, příležitostného poklesu funkční výkonnosti, situačně vyhýbavého jednání, negativních vzpomínek a intenzivních obavných myšlenek, kdy lze detekovat anticipačně narůstající hladinu úzkosti a subdepresivní úzkostné nálady s vegetativní somatoformní symptomatologií, lakrimací a realistickou verbalizací obav a strachu, a která vedla u poškozené k podstatnému omezení kvality jejího každodenního života po dobu minimálně tří měsíců, neboť vedle výše uvedených, již tak běžný život omezujících, projevů diagnostikované duševní poruchy nemohla poškozená bez farmak spát, bála se být sama, a její duševní stav si vyžadoval psychiatrické a psychologické ambulantní léčení spočívající v pravidelných návštěvách zejména psychiatrické ambulance a ve farmakologické léčbě.

4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., jelikož vyjádřil názor, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a současně rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

5. Obviněný především namítl, že soudy zjištěný skutkový stav neodpovídá obsahu provedených důkazů, a navíc byl tento nesprávný skutkový stav vadně právně hodnocen, v důsledku čehož mělo dojít rovněž k porušení dovolatelova práva na spravedlivý proces. Poukázal přitom zejména na rozpory ve výpovědích poškozené a části výpovědí některých svědků nekorespondující s výpovědí poškozené. Dále kritizoval hodnocení jednotlivých důkazů, zejména výpovědi poškozené, svědkyně M. H., znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vypracovaného znalcem doc. MUDr. Vladimírem Pidrmanem Ph.D., a znaleckého posudku z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, vypracovaného znalcem doc. PhDr. Janem Laškou CSc. Nabídl jiný typ motivace poškozené, proč by jej mohla chtít křivě obvinit z předmětného skutku, kterou měla být snaha o naprosté distancování se od dovolatele, odůvodněná především potřebou odvést pozornost od vlastní osoby v souvislosti s majetkovou trestnou činností obviněného a doplněná strachem poškozené z její vlastní matky. Komplexně pak dovolatel konstruoval jinou verzi skutkového děje, než k jaké dospěly soudy obou stupňů a usiloval o její prosazení. Obviněný rovněž zpochybnil, že by v průběhu skutku vůbec rozpoznal nesouhlas poškozené s pohlavním stykem, přičemž odkázal na závěry znaleckého posudku z oboru psychiatrie sexuologie a zároveň psychologie, podle nějž není dovolatel schopen rozpoznat vnitřní dynamiku partnerského vztahu.

6. Dále v podaném dovolání vytkl nalézacímu soudu, že nepostavil najisto zjištění, že poškozená psychickými problémy netrpěla již před datem 25. 6. 2023, přičemž akcentoval časté užívání psychofarmak poškozenou, a to v kombinaci s alkoholem, o čemž, dle jeho názoru, nebyl informován ani jeden z výše jmenovaných znalců. Brojil též proti závěrům soudů o vlastní nevěrohodnosti, když argumentoval, že jeho tvrzení ohledně neúčasti svědkyně M. R. při jednání na policii mělo pravdivý základ. Taktéž se snažil nabídnout jiný náhled na jím rozeslanou SMS zprávu obsahující informace o znásilnění poškozené i její matky. Dovolatel dále odmítl, že by obviněnou již dříve, před posuzovaným skutkem, sexuálně napadal, neboť to netvrdila ani sama poškozená, za nesprávnou proto označil předmětnou část skutkové věty, z níž podobná skutečnost, dle mínění obviněného, vyplývá. Uvedené shrnul tak, že soudy obou stupňů nepostupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř. a učiněná skutková zjištění nebyla řádně zdůvodněna.

7. Obviněný taktéž tvrdil, že bez logického zdůvodnění soudy opomněly provést relevantní důkazy, zejména výslech švagra poškozené, její psycholožky, kolegů z práce, rodičů dovolatele bývalého přítele poškozené a sestry poškozené. Následně kritizoval i absenci revizního či doplňujícího znaleckého posudku k určení závěru o vlivu dlouhodobého užívání psychofarmak v kombinaci s alkoholem na psychiku poškozené. Zdůraznil, že soudy se nevypořádaly se závěry znaleckého posudku z oboru psychiatrie sexuologie a zároveň psychologie, podle nichž byl dovolatel schopen zanechat svého sexuálního chování při vyrušení nebo odmítnutí. Z výše popsaných důvodů proto dospěl k přesvědčení, že jeho vina nebyla bez důvodných pochybností prokázána a vynesením odsuzujícího rozsudku tak došlo k porušení pravidla in dubio pro reo a skrze něj též k narušení zásady presumpce neviny.

8. Závěrem proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové a věc vrátil soudu nalézacímu k dalšímu řízení.

9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání uvedl, že v něm obsažené výtky nepovažuje za opodstatněné. Obviněný totiž dle jeho názoru primárně jen vyjadřoval nesouhlas s hodnocením důkazů ze strany soudů a takto dosaženými skutkovými zjištěními. Státní zástupce ovšem nedetekoval v posuzované věci skutečně závažný, extrémní rozpor mezi obsahem provedených důkazů a rozhodnými skutkovými zjištěními určujícími pro naplnění znaků trestného činu. Naopak dospěl k přesvědčení, že soudy v přezkoumávané věci postupovaly v souladu s pravidly zakotvenými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž odůvodnění rozhodnutí splňují požadavky stanovené v § 125 odst. 1 tr. ř. Odmítl, že by soudy pochybily, jestliže pracovaly s výpovědí poškozené jako s klíčovým usvědčujícím důkazem, zdůraznil, že daný důkaz nestojí osamoceně, avšak je podporován dalšími důkazy. Nesouhlasil, že by takto vzniklý důkazní komplex trpěl podstatnými rozpory a neodpovídal obsahu provedených důkazů.

10. Chyby neshledal ani ve způsobu hodnocení jednotlivých důkazů, zejména stěžejní svědecké výpovědi poškozené. Zavrhl též tvrzení obviněného ohledně vady opomenutých důkazů, protože dovolatel neměl v řízení před soudem prvního stupně žádné návrhy na doplnění dokazování a soud odvolací řádně odůvodnil zamítnutí vzneseného důkazního návrhu na vypracování a provedení revizního znaleckého posudku. Ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupce konstatoval, že tento nemohl být naplněn, neboť obviněný ve svém dovolání prakticky nevznesl žádné výhrady směřující proti právnímu posouzení věci, poněvadž námitky zpochybňující právní kvalifikaci zakládal vždy na zpochybnění skutkových zjištění.

11. Na závěr svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, jelikož je zjevně neopodstatněné.

12. Obviněný využil možnost uplatnit repliku a vyjádřil se k podání státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, s nímž se neztotožnil. Zdůraznil význam zásady materiální pravdy a vyslovil domněnku o jejím porušení v předmětné věci. Kritizoval, že poškozená obdržela od Ministerstva spravedlnosti náhradu za tvrzenou újmu způsobenou dovolatelem dříve, než vůbec došlo k soudnímu jednání. Zdůraznil, že soudy v posuzované věci rozhodly na základě pouze jediného přímého důkazu, zatímco všechny ostatní byly toliko odvozené. Trval na tom, že se soudy dostatečně nevypořádaly s rozpory ve výpovědi poškozené a její nesouladností v některých konkrétnostech s výpověďmi jiných svědků. Dále připomněl užívání psychofarmak poškozenou, což dle jeho mínění nevzali v potaz přibraní znalci ani soud, v návaznosti na což považoval za nezbytné vypracování revizního znaleckého posudku stran odpovídajícího vyšetření poškozené. Dále rozporoval skutková zjištění dosažená soudy, a to skrze poukazy na atypičnost chování poškozené jakožto oběti předmětných trestných činů a trval na závěru, že jeho obhajoba nebyla zcela vyvrácena. Odmítl také stanovisko státního zástupce ve vztahu k problematice opomenutých důkazů, když připomněl zásadu oficiality a zásadu vyhledávací, z nichž plyne povinnost soudu vyhledávat relevantní důkazy a zjistit skutkový stav věci tak, aby o něm nevznikaly důvodné pochybnosti ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., přičemž vyjádřil přesvědčení, že dokazování nebylo v dané věci provedeno v dostatečném rozsahu. Konstatoval, že právní hodnocení vychází z předmětných skutkových zjištění, pročež odmítl, že by se úmyslně dopustil vytýkaných trestných činů, poněvadž naplnění znaků jejich skutkových podstat nebylo bez důvodných pochybností prokázáno. Připomněl nejasnost vyjádření poškozené ve vztahu k té části skutku, v níž soudy seznaly znaky zločinu znásilnění, a znovu zopakoval, že tudíž nemohl rozpoznat její nesouhlas s pohlavním stykem, když nedošlo k jasnému vyjádření ze strany poškozené. Shrnul tedy, že namítá nesprávnou právní kvalifikaci skutku, jelikož tato nebyla bez důvodných pochybností prokázána. V neposlední řadě dovolatel zdůraznil duševní stavy poškozené, kterými trpěla již před posuzovaným skutkem. Z výše popsaných důvodů tedy obviněný setrval na svém dovolání.

III. Přípustnost dovolání

13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že

dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájkyně [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.

IV. Důvodnost dovolání

14. Nejvyšší soud nejprve konstatuje, že s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

15. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Slouží tedy především k nápravě právních vad v posouzení skutku, jenž představuje předmět trestního stíhání, popřípadě k nápravě vad vzniklých v návaznosti na nesprávnou aplikaci jiné trestněprávní normy.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

16. Obviněný svou dovolací argumentaci primárně vystavěl na odlišném skutkovém podkladě než na tom, který byl zjištěn soudy obou stupňů, když popíral podstatné části skutku, pro nějž byl odsouzen. Kritizoval přitom hodnocení ve věci provedených důkazů, zejména svědecké výpovědi poškozené. Těžiště nastíněných dovolacích námitek tak spočívalo ve zpochybnění učiněných skutkových zjištění na základě teze o nelogickém a nesprávném hodnocení důkazů. Na podkladě těchto tvrzení se pak dovolatel pokoušel nabídnout vlastní konstrukci skutkového děje a prosadit ji namísto skutkových závěrů, k nimž dospěly soudy.

17. Z odůvodnění rozhodnutí, zejména soudu nalézacího, je však dostatečně zřejmé, jak byly provedené důkazy hodnoceny. Je zcela zřetelná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými rozhodnými skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). Nejvyšší soud jako soud dovolací není jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. Zjevný rozpor skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, s obsahem provedených důkazů je na místě dovodit především, pokud by skutková zjištění neměla vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývala by z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, nebo by zjištění sestávala z pravého opaku toho, co bylo obsahem dokazování, k čemuž však v daném případě nedošlo.

18. Proto dovolací soud považuje za nutné konstatovat, že na základě dokazování, provedeného v dostatečném rozsahu, soudy dovodily průběh skutkového děje tak, jak je popsán výše. Skutková zjištění se opírají zejména o výpověď poškozené, která ovšem nestojí osamocena, protože koresponduje s dalšími provedenými důkazy, ať se již jedná o výpovědi jiných svědků nebo provedené znalecké posudky a listinné důkazy. Na uvedeném nemohou nic změnit ani veskrze pochopitelné odlišnosti v některých konkrétnostech, detekovatelné mezi jednotlivými důkazy. Soudy obou stupňů se přitom dostatečně vypořádaly i s obhajobou obviněného, když v ní shledaly značné rozpory a dospěly k odůvodněnému závěru, že tato byla provedeným dokazováním vyvrácena (srov. především odstavce 28. až 33. rozsudku soudu prvního stupně a odstavec 10. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Naopak svědeckou výpověď poškozené vyhodnotil soud jako konzistentní, bez výrazných a zásadních rozporů či nepravd a podpořenou dalšími ve věci provedenými důkazy. Popsaný postup je plně v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, na čemž nemohou nic změnit některé odlišnosti mezi předmětnou výpovědí a svědeckými výpověďmi jiných svědků, na něž poukazoval obviněný, leč které nemají zásadní povahu.

19. Pokud se jedná o úvahy dovolatele ohledně možného motivu poškozené k jeho křivému obvinění z předmětného skutku, pak nová verze, odlišná od původních myšlenkových konstruktů obviněného, nejen, že postrádá na hodnověrnosti s ohledem na dobu svého vzniku, avšak představuje též čirou spekulaci, jejíž logičnost je navíc na pováženou. Aniž by chtěl Nejvyšší soud zabředávat do širokého víru teoretických úvah a divokých myšlenkových konstrukcí, musí zmínit, že pokud skutečně chtěly poškozená a její matka odstranit obviněného, co nejrychleji a nejefektivněji z vlastních životů a ochránit si přitom dobrou pověst, tak křivé obvinění dovolatele rozhodně nepředstavuje nijak efektivní a výhodnou variantu, a to s ohledem na veškerá rizika spojená s takovým činem, délku a náročnost trestního řízení a všechny průvodní jevy spojené s pozicí osoby poškozené takto závažnou trestnou činností, včetně logického zkoumání vztahu poškozené k obviněnému.

20. Za relevantní nepovažuje Nejvyšší soud ani kritiku způsobu, jakým soudy nižších stupňů hodnotily SMS dovolatele jeho přátelům, v nichž uváděl, že znásilnil matku poškozené a v jednom případě též samotnou poškozenou. Zmíněný důkaz totiž nijak významně neovlivnil skutková zjištění soudů, neboť nalézací soud v něm spatřoval toliko indicii ohledně pravdomluvnosti obviněného, když informace o znásilnění matky poškozené byla prokazatelně nepravdivá (srov. odstavec 31. odůvodnění nalézacího soudu) a soud druhého stupně vyjádřil pochybnost nad tvrzením obviněného, že celý obsah předmětné zprávy měl být toliko vtipem (srov. odstavec 10. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Těmto závěrům nemůže dovolací soud nic vytknout.

21. Tvrdil-li dále obviněný, že s ohledem na svou neschopnost rozpoznat vnitřní dynamiku partnerského vztahu, nerozpoznal projevený nesouhlas poškozené s pohlavním stykem, protože sama poškozená měla ve své výpovědi vyslovit pouhou domněnku, že obviněný mohl podstatu jejího nesouhlasu pochopit, pak Nejvyšší soud připomíná reálný obsah svědecké výpovědi poškozené, tedy slovní odmítnutí pohlavního styku a následný pláč během násilného aktu (viz protokol o hlavním líčení na č. l. 545). Informace o jednoznačném vyjádření nesouhlasu a následné reakci poškozené přitom představuje zásadní složku skutkových zjištění, vypovídajících o subjektivní stránce trestného činu. Naopak dodatek poškozené, že tudíž předpokládá, že obviněný z popsaného typu reakce mohl pochopit její záporné stanovisko, postrádá praktický význam, navíc se evidentně jedná o shrnutí zjevného faktu o informovanosti obviněného. Nezbývá proto než uzavřít, že obviněný ve svém dovolání relevantní obsah výpovědi poškozené znatelně deformoval.

22. Odůvodněnost neshledal Nejvyšší soud ani ve výhradách obviněného vůči skutkové větě napadeného rozsudku, když namítal, že před posuzovaným skutkem poškozenou sexuálně nenapadl, přičemž to netvrdí ani sama poškozená. Vznesená námitka se však zakládá na nesprávném pochopení předmětné skutkové věty, neboť zmíněná část, hovořící o špatných zkušenostech poškozené s chováním obviněného se váže ke skutkové podstatě trestného činu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, jehož spáchání se týká zejména části skutku realizované dne 29. 7. 2023, kdy již musela poškozená vnímat vyjádření obviněného v kontextu sexuálního násilí realizovaného 26. 6. 2023. Zcela mylný je pak též způsob, jímž dovolatel hodnotí závěry znaleckého posudku z oboru psychiatrie sexuologie a zároveň psychologie na vlastní osobu, jelikož z něj plynoucí závěr, že obviněný byl schopen zanechat svého sexuálního chování při vyrušení nebo odmítnutí, je relevantní z hlediska zkoumání příčetnosti obviněného, leč v žádném případě jej nelze interpretovat tak, že by snad vylučoval možné spáchání skutku obviněným, jak patrně naznačuje dovolatel.

23. Nejvyšší soud tak mezi skutkovými zjištěními na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, požadovaný zjevný rozpor neshledal. Není pak předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna rozebírat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Důležité je, že soudy nižších stupňů k náležitému objasnění věci provedly všechny potřebné důkazy, tak jak to vyžaduje ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., tyto i náležitě hodnotily v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., takže zjistily takový skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro náležité rozhodnutí ve věci. Hodnocení důkazů soudy nižších stupňů nevykazuje žádné znaky libovůle či svévole, nýbrž odpovídá zásadám logiky. Nemohl-li být v nyní posuzované věci shledán zjevný rozpor, nemohl být ani porušen procesní princip in dubio pro reo, který vyplývá ze zásady presumpce neviny, neboť v předmětné věci nevznikly pochybnosti o průběhu skutkového děje.

24. Pokud jde o obviněným tvrzené nedůvodné neprovedení navrhovaných podstatných důkazů, je namístě připomenout, že soudy nemusí realizovat všechny důkazní návrhy, které strany učiní, zvláště jedná-li se o důkazy nadbytečné, duplicitní, případně postrádající relevanci, nicméně jsou povinny v odůvodnění uvést, proč konkrétní důkaz nepokládaly za nutné provádět (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1148/09).

25. Dovolatel zejména brojil proti zamítnutí návrhu na zpracování i provedení revizního znaleckého posudku k osobě poškozené ze strany odvolacího soudu, a to s odůvodněním, že ani jeden ze znalců, kteří vypracovali původní znalecké posudky, nedisponoval informací o užívání psychofarmak poškozenou, případně i v kombinaci s alkoholem, tudíž zmínění znalci nemohli danou skutečnost promítnout do vypracovaných posudků. Nejvyšší soud však v tomto směru musí připomenout, že soud druhého stupně se s tímto důkazním návrhem řádně vypořádal a dostatečně odůvodnil jeho neprovedení pro zjevnou nadbytečnost (srov. odstavec 9. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Pro úplnost v návaznosti na vznesené výhrady obviněného dovolací soud doplňuje, že informovanost znalce doc. MUDr. Vladimíra Pidrmana, Ph.D., o užívání psychofarmak poškozenou, již v době vypracování posudku a zakomponování zmíněné skutečnosti do předmětného znaleckého posudku, vyšla najevo v rámci výslechu jmenovaného znalce během hlavního líčení (viz protokol o hlavním líčení na č. l. 556).

26. Dovolatel rovněž kritizoval soudy obou stupňů pro opomenutí zásadních důkazů, které ve svém podání jmenoval, leč ve valné většině neuvedl žádný důvod, jak by mohly zmíněné důkazy reálně ovlivnit rozhodná skutková zjištění v dané věci. Zásadní pak zůstává skutečnost, že obviněný nevznesl v rámci řízení před soudem nalézacím (viz protokol o hlavním líčení na č. l. 559) a s výjimkou návrhu na provedení revizního znaleckého posudku ani před soudem odvolacím (viz protokol o veřejném zasedání na č. l. 623) žádné důkazní návrhy, pročež nezbývá než souhlasit se státním zástupcem, že v dané věci nemohlo dojít k porušení dovolatelova práva na spravedlivý proces skrze vadu opomenutých důkazů. Soudy nižších stupňů přitom neporušily ani ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., jak se snaží naznačit dovolatel, jelikož zjistily skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Rozsáhlý seznam teoreticky možných svědků, předložený skrze dovolání obviněným, jednoznačně postrádá na opodstatnění, neboť se evidentně jedná o důkazy nadbytečné či zcela postrádající vypovídací potenci.

27. Nejvyšší soud tedy uzavírá, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nedošlo k nedůvodnému opomenutí navrhovaných podstatných důkazů ani k porušení § 2 odst. 5 tr. ř.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

28. Obviněný v podaném dovolání formálně uplatnil i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., leč v rámci uplatněných námitek se omezil výhradně na rozporování soudy dosažených skutkových zjištění, aniž by však kritizoval právní hodnocení skutku či jiné hmotněprávní posouzení v předmětné věci. Výlučně tento charakter mají i výhrady směřující vůči subjektivní stránce předmětných trestných činů, když obviněný rozporoval svou vědomost o nesouhlasu poškozené s pohlavním stykem a poukazoval na závěry znaleckého posudku ve vztahu k vlastní osobě. Nejvyšší soud v tomto směru plně souhlasí se státní zástupkyní, poněvadž taktéž dospěl k názoru, že popsané námitky vůbec nenaplňují důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

V. Závěr

29. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že námitky obviněného byly zčásti podřaditelné pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně Nejvyšší soud je shledal zjevně neopodstatněnými. Proto dovolání obviněného P. R. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. 10. 2025

JUDr. Roman Vicherek, Ph.D. předseda senátu