7 Tdo 855/2020
2
3
7 Tdo 855/2020-388
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 8. 2020 o dovolání
obviněného G. R., nar. XY v Srbsku, bytem XY, Srbsko, v České republice
naposledy bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2020,
sp. zn. 11 To 85/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp.
zn. 1 T 227/2019, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného G. R. odmítá.
Usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 11. 2. 2020, č. j. 1 T 227/2019-356,
bylo podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. za použití § 188 odst. 1 písm. c) tr.
ř. a § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného pro
skutek, v němž byl spatřován přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst.
1 tr. zákoníku.
Proti tomuto usnesení podala státní zástupkyně Okresního státního
zastupitelství v Kladně stížnost, z jejíhož podnětu Krajský soud v Praze
usnesením ze dne 26. 3. 2020, č. j. 11 To 85/2020-366, rozhodnutí soudu prvního
stupně podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil a uložil mu, aby o věci znovu
jednal a rozhodl. Pro úplnost je namístě podotknout, že zmíněné usnesení
Krajského soudu v Praze obsahovalo poučení o možnosti podat proti němu
dovolání, a to ve znění: „Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný
prostředek přípustný. Lze proti němu podat dovolání do 2 měsíců od jeho
doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně z důvodů
uvedených v § 265b) tr.ř. Obžalovaný může podat dovolání pouze prostřednictvím
obhájce. Podání obžalovaného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se
nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno.“
Usnesení Krajského soudu v Praze následně obviněný napadl dovoláním, opírajícím
se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Domáhal se, aby
Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Praze zrušil a věc přikázal
tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k podání
obviněného uvedl, že jeho dovolání je nepřípustné a navrhl je proto podle §
265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnout.
Toto vyjádření bylo zasláno obviněnému k možné replice, čehož však nebylo
využito.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání proti napadenému usnesení není přípustné.
Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu
ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští,
přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena
rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Jsou jimi:
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě
ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek
proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2020, č. j. 11 To 85/2020-366,
bylo stížností napadené usnesení podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušeno a
soudu prvního stupně uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Ačkoliv
Krajský soud v Praze rozhodl ve druhém stupni o stížnosti proti usnesení ve
smyslu § 265a odst. 2 písm. c) tr. ř., jeho rozhodnutí nelze podřadit pod žádný
z typů uvedených v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. Napadené
usnesení tak není rozhodnutím ve věci samé, pročež proti němu není přípustné
dovolání ve smyslu § 265a odst. 1 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 11. 10. 2002, sp. zn. 11 Tdo 769/2002).
Pro úplnost Nejvyšší soud poznamenává, že na uvedeném závěru nic nemění ani
okolnost, že usnesení Krajského soudu v Praze obsahovalo vadné poučení o
dovolání. Ze znění ustanovení § 125 odst. 3 tr. ř. plyne povinnost krajského
soudu jako soudu druhého stupně dát poučení o dovolání a jeho náležitostech jen
v případě, že jde o rozhodnutí, proti němuž je podle § 265a odst. 2 tr. ř.
dovolání přípustné (k tomu srov. např. rozhodnutí publikované pod č. 38/2009
Sb. rozh. tr.). V opačném případě soud poučí, že proti rozhodnutí opravný
prostředek není přípustný. Vadné poučení o dovolání obsažené v rozhodnutí
soudu, který rozhodl ve druhém stupni, tedy není z hlediska závěru o posouzení
splnění zákonných podmínek jeho přípustnosti pro dovolací soud určující, nemá
žádné právní účinky (srov. již zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 10.
2002, sp. zn. 11 Tdo 769/2002).
Nejvyšší soud dovolání obviněného tedy podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
odmítl, neboť není nepřípustné. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění
podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 8. 2020
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Radek Doležel