7 Tdo 884/2025-458
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 11. 2025 o dovolání obviněného D. N. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2025, sp. zn. 10 To 120/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 2 T 161/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. N. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 4. 3. 2025, sp. zn. 2 T 161/2024, byl obviněný D. N. uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 12 měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byly poškozené M. P. a Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky odkázány se svými nároky na náhradu škody a nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Zmíněného přečinu se obviněný dopustil jednáním spočívajícím v tom, že dne 3. 6. 2023 v době kolem 9:25 hodin na účelové komunikaci – cyklostezce mezi obcemi XY a XY, v katastru obce XY, okres XY, v blízkosti podjezdu dálnice D11, jako cyklista jedoucí po cyklostezce na svém jízdním kole zn. Author ve směru na XY, zleva předjížděl poškozenou, cyklistku M. P., která jela na svém jízdním kole zn. Rollingstone Finder stejným směrem. Poškozenou, která nejela při pravém okraji cyklostezky, při předjíždění ohrozil tím, že ji předjížděl s malým příčným odstupem, čímž došlo ke střetu a jejímu pádu na cyklostezku. Následkem toho poškozená utrpěla zranění podrobně popsané ve skutkové větě, které ji citelně omezovalo v obvyklém způsobu života po dobu delší než 6 týdnů, jednak hospitalizací spojenou s operačním zákrokem, jednak nutným klidovým režimem bez možnosti sezení a velmi výrazným omezením pohybu a bolestivostí.
3. Toto rozhodnutí soudu prvního stupně následně napadli odvoláními obviněný a poškozené M. P. a Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky. O odvoláních rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 6. 2025, sp. zn. 10 To 120/2025, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání obou poškozených zrušil ve výroku, jímž byly odkázány s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. při nezměněných výrocích o vině a trestu nově rozhodl tak, že obviněnému uložil povinnost podle § 228 odst. 1 tr. ř. zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky na náhradě škody částku ve výši 213 279 Kč spolu s ročním úrokem z prodlení ve výši 12 % ode dne 5. 6. 2025 do zaplacení, poškozené M. P. na náhradě nemajetkové újmy částku ve výši 143 253,15 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal obě poškozené se zbytky nároků na náhradu škody a nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání obviněného krajský soud podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání obviněného a vyjádření státního zástupce
4. Proti rozsudku Krajského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím obhájce proti všem výrokům dovolání, a uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí obou soudů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedl, že se soudy dopustily nesprávného hodnocení otázky příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a následkem, vadně posoudily otázku zavinění a dostatečně nepřihlédly k charakteru situace, kterou poškozená sama vyvolala svým jednáním, přičemž nepostupovaly v souladu s obecnými zásadami trestního řízení ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř.
5. Soudy totiž stran výroku o vině vycházely výlučně ze znaleckého posudku z oboru doprava vypracovaného znalcem Ing. Hanušem Hrabánkem, který z hlediska technického posoudil průběh nehodového děje. Obviněny však vyjádřil pochybnosti o relevantnosti podkladů pro vypracování znaleckého posudku, zejména zdůraznil, že k dopravní nehodě došlo 6. 3. 2023 a rekonstrukce proběhla dne 22. 5. 2024, přitom paměťová stopa poškozené a svědků slábne, nikdo z účastníků nezůstal na místě dopravní nehody do příjezdu policie, nebylo zaznamenáno konečné postavení jízdních kol atd. Znalec do znaleckého posudku uvedl, že podle něj existuje několik verzí nehodového děje, ale rozhodl se v posudku uvést jen verzi, kterou označil jako nejpravděpodobnější, což obviněný shledal nepřijatelným. Znalci nepřísluší, aby sám rozhodl o tom, jaká verze nehodového děje je nejpravděpodobnější, vyslovil tím pouze svůj subjektivní závěr, který nelze objektivně ověřit. Za vinu je mu přitom kladeno, že předjížděl poškozenou cyklistku s malým bočním odstupem, ač nebylo prokázáno, že by byl tento odstup nedostatečný, ani že by během předjíždění odstup zmenšil právě on. Zdůraznil, že zákon neukládá řidiči, aby zvolil při předjíždění maximální možný odstup, ale odstup bezpečný, což učinil, a naopak předjížděná cyklistka porušila jí zákonem uložené povinnosti, protože nejela při pravém okraji cyklostezky, nesledovala situaci v provozu, nereagovala na předjíždění, bezdůvodně se pohybovala směrem k levému okraji vozovky, čímž zmenšila vzájemný boční odstup cyklistů. Její jednání vedlo ke kontaktu jízdních kol. Podle obviněného je také otázkou, zda se poškozená věnovala situaci v silničním provozu, zda se nevěnovala svému příteli, který jel před ní a nevyvíjela snahu jej dojet. Zpochybnil rovněž její zkušenost, pokud neuvolnila své nohy z nášlapů a spadla. Veškeré obviněným namítané skutečnosti, které mohly vést k jinému než k jím stanovenému průběhu nehodového děje, znalec ignoroval. Obhajoba proto předložila jako důkaz odborné vyjádření Ing. Libora Kopala, který odmítl závěry znalce Ing. Hanuše Hrabánka, v důsledku čehož měl soud prvního stupně Ing. Libora Kopala předvolat a oba znalce konfrontovat.
6. V další části dovolání obviněný namítal chybné použití analogických položek ve znaleckém posudku MUDr. Olgy Škodové, na základě něhož odvolací soud přiznal poškozené náhradu nemajetkové újmy (bolestného). Znalkyně při vypracování svého znaleckého posudku nevzala v potaz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 455/2022, jež se věnuje analogické aplikaci bodového hodnocení Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (sp. zn. Cpjn 14/2014). Je nepřijatelné, aby soud přijal bez dalšího závěry znaleckého posudku MUDr.
Olgy Škodové týkající se výše bolestného, jelikož znalci nepřísluší, aby sám určil jeho výši, neboť to je úkolem soudu. Znalkyně s novelizací Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy nepracovala, nezohlednila ji. Pokud by tak učinila, hodnotila by podle obviněného jednotlivé úkony jinak (např. anestezii položkou BS12 20 body, kdy podle lékařských zpráv poškozená podstoupila dva operační zákroky, tedy anestezie měla být ohodnocena 40 body a nikoliv 60 jako hodnotila znalkyně, obviněný na tomto místě namítal nesprávnost užití také dalších položek pro léčebné zákroky).
Upozornil, že trestní soud má v adhezním řízení povinnost postupovat co do odůvodněnosti svého rozhodnutí se stejnou péčí jako civilní soud, který rozhoduje o náhradě škody ve věcech občanskoprávních, což v daném případě odvolací soud neučinil. Odvolací soud přejal bez dalšího závěry znaleckého posudku, ač byly chybné a sama znalkyně ve své výpovědi uvedla, že je na soudu, aby výši náhrady za bolestné stanovil.
7. Pokud pak odvolací soud stanovil, že výše spoluúčasti každého z aktérů na vzniku újmy je 50 %, je tento závěr soudu nepřezkoumatelný. Odvolací soud opominul otázku, zda i jednou z příčin vzniku škody nebyla nedostatečná technická zdatnost a dovednost poškozené, která mohla zabránit škodě tím, pokud by sundala nohy ze šlapek kola, dala nohy na zem a tím získala zpět rovnováhu. Znalec MUDr. Jiří Hladík dospěl k jednoznačnému závěru, že poškozená tímto jednoduchým úkonem mohla svému pádu zabránit. Ostatně znalec ve své výpovědi dále uvedl, že k pádu poškozené mohlo dojít i bez jakéhokoliv kontaktu s obviněným. V daném případě se nejednalo o kolizní situaci, na kterou by poškozená nebyla schopna nijak reagovat. Odvolací soud nevzal v potaz ani závěr znalce Ing. Hanuše Hrabánka, že poškozená mohla z technického hlediska střetu zabránit úhybným manévrem vpravo, čemuž jí nic nebránilo. Podle něj poškozená porušila povinnost řidiče uloženou jí ustanovením § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, a to věnovat se plně řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích, a dále povinnost z ustanovení § 4 písm. a) tohoto zákona, totiž chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí ani neohrožoval život zvířat, své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu.
8. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Nymburce a přikázal Okresnímu soudu v Nymburce, aby věc znovu projednal a rozhodl.
9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [který nesprávně označil jako § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], avšak jeho námitky směřují výlučně proti skutkovým zjištěním o místě střetu a výši bolestného, která soudy učinily na základě znaleckých posudků. Ohledně samotného právního posouzení skutku žádnou argumentaci neuvedl.
10. Státní zástupce zdůraznil, že pokud by měl být nesprávnými skutkovými zjištěními založen některý z dovolacích důvodů, muselo by se jednat o rozhodná skutková zjištění, která by byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo by byla založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nimž by nedůvodně nebyly provedeny navrhované podstatné důkazy – viz § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v nyní účinném znění. Obviněný však takovým způsobem své dovolání nevymezil. První variantě (zjevný rozpor) jeho námitky neodpovídají, druhou variantu (procesní nepoužitelnost důkazu) ani nenaznačil a třetí variantu (odmítnutý důkazní návrh) uplatnit nemohl, neboť důkazním návrhům obhajoby na výslech obou znalců bylo plně vyhověno a v závěru posledního hlavního líčení ze dne 4. 3. 2025 neměla žádná ze stran žádné důkazní návrhy. Pokud obviněný napadl závěry obsažené v obou posudcích, nelze opomenout, že k jeho návrhu byli zpracovatelé obou posudků vyslechnuti okresním soudem v hlavním líčení. Měl-li obviněný za to, že o správnosti znaleckých závěrů či pravdivosti výpovědi svědka lze mít důvodné pochybnosti, taková námitka se obsahově opírá o zásadu in dubio pro reo, žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá, a navíc ani nic nenasvědčuje, že by snad byla zmíněná zásada porušena, jestliže soudy pochybnosti neměly.
11. Pokud jde o námitky obviněného, že odvolací soud převzal hodnocení bolestného poškozené ze znaleckého posudku MUDr. Olgy Škodové, který považuje za vadný, není stran hmotně právního posouzení podstatný postup znalkyně, nýbrž postup odvolacího soudu, tedy jakým způsobem tento soud vyložil občanskoprávní normy vymezující výši náhrady nemajetkové újmy (zde bolestného). Státní zástupce připomenul, že stanovení výše náhrady za bolest sestává z více kroků (odkázal na rozhodnutí publikované pod č. 7/2023 Sb. rozh. obč.). Prvním krokem je znalcem zjištěný počet bodů, což je skutkový závěr popisující převedení bolesti na body. Teprve násobení bodového hodnocení (druhý krok) a modifikace základní náhrady do konečné podoby podle § 2957 o. z. (třetí krok) má povahu jiného právního posouzení ve smyslu druhé alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Určení počtu bodů znalcem je tedy jen podkladem pro postup soudu v podobě právního posouzení nároku poškozeného podle § 2958 o. z. (poukázal na rozhodnutí publikované pod č. 9/2024 Sb. rozh. obč. a na nález Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2024, sp. zn. Pl. ÚS 27/23, publikovaný pod č. 101/2024 Sb.). Odvolací soud sice své závěry jen stručně odůvodnil, z hlediska dovolání však státní zástupce považoval za rozhodné, že obviněný neuvedl, jaký hmotně právní předpis byl postupem odvolacího soudu porušen a v čem toto porušení spočívalo (viz na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2023, sp. zn. 6 Tdo 852/2023).
12. Státní zástupce uzavřel, že námitky obviněného proti skutkovým zjištěním žádnému dovolacímu důvodu neodpovídají, přičemž žádnou ze tří alternativ dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se uplatnit ani nepokusil. Námitka proti stanovení výše nemajetkové újmy pak neodpovídá ani druhé alternativě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť
obviněný brojil pouze proti odůvodnění napadeného rozsudku, a nikoliv proti tomu, že by odvolací soud postupoval v rozporu s nějakým konkrétním hmotně právním ustanovením. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
13. Toto vyjádření bylo zasláno obhájci obviněného k možné replice, čehož však nebylo využito.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.).
15. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Nejvyšší soud není povolán ani oprávněn dovolací argumentaci obviněného jakkoli sám domýšlet. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
16. Obviněný v dovolání uplatnil výslovně dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to zjevně ve znění účinném do 31. 12. 2021, což evidentně vyplývá z explicitně vyjádřeného přesvědčení, že obě napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Tento dovolací důvod (ve shodném znění) je od 1. 1. 2022 obsažen v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., zároveň byl s účinností od stejného data do § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zařazen nový důvod dovolání, který se vztahuje ke skutkovým zjištěním, respektive k procesnímu postupu soudů. V době svého rozhodování tudíž musel Nejvyšší soud i k tomuto novému dovolacímu důvodu přihlížet.
17. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Toto ustanovení reflektuje dlouhodobě ustálenou praxi Nejvyššího soudu (opírající se o judikaturu Ústavního soudu), podle níž bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech přezkoumat i procesní postup orgánů činných v trestním řízení a skutková zjištění soudů, i když takové dovolací námitky neodpovídaly žádnému ze zákonem vymezených dovolacích důvodů.
Bylo to v případech, kdy zásah Nejvyššího soudu odůvodňoval zjevný (extrémní) rozpor (nesoulad) mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem procesně řádně opatřených a provedených důkazů. V takových případech byl zásah Nejvyššího soudu nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces (čl. 4 a čl. 90 Ústavy). Podle judikatury Ústavního soudu mohly nastat v zásadě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohly mít za následek porušení práva na spravedlivý proces.
Šlo jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvořily případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnovala případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektovalo obsah provedeného dokazování, docházelo k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.
Z logiky věci plyne, že i tyto judikaturou vymezené vady se musely vztahovat k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu. Této judikatuře tedy v zásadě odpovídá obsah nového dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022.
18. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v aktuálně účinném znění je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je v daném případě určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí při uplatnění tohoto dovolacího důvodu vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku
odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
19. Nejvyšší soud v návaznosti na uvedené především konstatuje, že pokud jde o uvažovaný dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, obviněný svými námitkami primárně polemizoval se závěry soudů nižších stupňů stran hodnocení důkazů a prosazoval vlastní verzi průběhu skutkového děje. Takovou argumentaci však pod žádný dovolací důvod podřadit nelze.
20. K takto pojatému odůvodnění dovolání, které v zásadě ani nereaguje na odůvodnění rozhodnutí soudů v předchozím řízení, Nejvyšší soud připomíná, že dovolání nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod., nejde-li o shora úzce vymezené případy ústavně závažných vad důkazního řízení; dokazování je úkolem především soudu prvního stupně s možnou korekcí v řízení před soudem druhého stupně jako soudem odvolacím, nikoli však v řízení o dovolání. Běžná polemika se skutkovým zjištěním je tak podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu nepodřaditelná pod jakýkoli zákonný dovolací důvod (srov. např. usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 15 Tdo 1443/2018, uveřejněné pod č. 31/2019 Sb. rozh. tr.) a v zásadě platí, že Nejvyšší soud je jako soud dovolací povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního a druhé stupně, nejde-li o zmíněné ústavně relevantní vady důkazního řízení, které však obviněný ve svém dovolání ani výslovně netvrdí.
21. Nejvyšší soud proto nemohl pro účely dovolacího přezkumu shledat relevantními námitky týkající se kritiky a nabídky vlastního hodnocení znaleckých posudků vypracovaných ve věci znalci Ing. Hanušem Hrabánkem (z oboru dopravy, odvětví doprava silniční a městská se zvláštní specializací na technické posudky o příčinách dopravních nehod) ohledně zjištění průběhu nehodového děje a MUDr. Olgou Škodovou (z oboru zdravotnictví, odvětví nemateriální újmy na zdraví) ohledně bodového hodnocení bolestného. Na tomto místě je nutné připomenout, že oba znalci byli rovněž slyšeni v hlavním líčení a stranám bylo umožněno klást jim otázky, což bylo i ze strany obviněného, resp. obhajoby plně využito. Oba znalci také v hlavním líčení setrvaly na závěrech vyplývajících z jejich znaleckých posudků.
22. Jen nad rámec možného tak Nejvyšší soud ve stručnosti dodává, že podle § 105 odst. 1 tr. ř. vyžádá orgán činný v trestním řízení odborné vyjádření, je-li k objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení třeba odborných znalostí. Jestliže pro složitost posuzované otázky není takový postup dostačující, přibere orgán činný v trestním řízení znalce. Je však třeba zdůraznit, že každý znalecký posudek podléhá volnému hodnocení důkazů stejně jako jiné důkazy podle § 2 odst. 6 tr. ř. (viz též rozhodnutí č. 40/1972-I. Sb. rozh. tr.). Účelem znaleckého posudku podle § 105 tr. ř. je objasnění skutkových okolností na základě odborných znalostí v příslušném oboru (viz rozhodnutí č. 56/1965 Sb. rozh. tr.).
23. Jak již bylo výše zmíněno, soud prvního stupně provedl v hlavním líčení důkaz výpovědí obou znalců. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů pak vyplývá, že znalecké posudky byly konfrontovány i s jinými důkazy (výpovědí obviněného, poškozené, svědků, i řadou listinných důkazů) a závěry z nich vyplývajícími. Soudy ani neměly pochybnosti o fundovanosti a odbornosti přibraných znalců. K těmto závěrům nemá Nejvyšší soud důvodu cokoliv dodávat a plně se s nimi ztotožňuje. Nelze tak považovat za pochybení, pokud byla skutková zjištění učiněna na základě znaleckých posudků vzájemně provázaných s dalšími ve věci provedenými důkazy.
24. Ze znaleckého posudku Ing. Hanuše Hrabánka je pak zcela zřetelné, na základě jakých podkladů ke znaleckému zkoumání přistoupil, a rovněž se vyjádřil k závěrům znalce Ing. Libora Kopala, který na zadání obhajoby vyhotovil odborné vyjádření k dopravní nehodě (jeho výslech navržen nebyl), s nimiž se dílem ztotožnil a dílem je vysvětlil jako technicky nepřijatelné. Znalec Ing. Hanuš Hrabánek srozumitelně objasnil své postupy a zohlednil skutečnosti uváděné jak obviněným, tak poškozenou, jejíž verzi o podjetí zprava dokonce vyvrátil, přičemž vysvětlil, co bylo z technického hlediska příčinou dopravní nehody, jakož jaké byly možnosti odvrácení nehody jednotlivými účastníky. Pokud obviněný namítal, že to byla poškozená, kdo mohl nehodě a jejím následkům zabránit, je potřeba mu dát částečně za pravdu, neboť, což dovolací argumentace přehlíží, znalec ve svých závěrech tuto skutečnost uvedl (jednoznačnou možnost k odvrácení nehodového děje měli oba cyklisté). Soudy následně na základě hodnocení provedených důkazů dovodily závěr o spoluzavinění na straně poškozené, který byl stanoven v rozsahu 50 % ze strany každého z účastníků nehody. Tento stupeň spoluviny poškozené ovšem samozřejmě nemůže obviněného z jeho trestní odpovědnosti vyvinit.
25. Rovněž musel Nejvyšší soud odmítnout námitky obviněného proti znaleckému posudku MUDr. Olgy Škodové, resp. jeho nesouhlas s bodovým hodnocením jednotlivých úkonů, navíc související argumentace směřovala spíše do odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, což je v rozporu s ustanovením § 265a odst. 4 tr. ř.
26. Podstatné nicméně je, že soudy znalecké posudek hodnotily samostatně, jakož i ve spojení s ostatními ve věci provedenými důkazy ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř., přičemž tyto jim poskytly dostatečný podklad pro závěr, že obviněný předmětného dne jednal tak, jak je popsáno ve skutkové větě výroku o vině rozhodnutí okresního soudu. Nejvyššímu soudu proto v nyní projednávané věci nepřísluší odůvodněné související závěry soudů přehodnocovat. Skutečnost, že obviněný i nadále s odůvodněnými závěry soudů nesouhlasí a se způsobem hodnocení důkazů polemizuje, není dovolacím důvodem.
27. Pokud tak jde souhrnně o tvrzení obviněného uplatněná v dovolání, míjela se s obsahem dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v nyní účinném znění.
28. Na argumenty obviněného v dovolání bylo nutno dále, s ohledem na uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021, nahlížet také optikou dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022. Všechny dovolací námitky (byť obviněný obecně zmínil nesprávné posouzení příčinné souvislosti a zavinění) ovšem svojí podstatou brojily proti skutkovým závěrům soudů v předchozím řízení a obviněný se jimi domáhal primárně odlišného výchozího skutkového stavu, tudíž žádná dovolací námitka pod tento dovolací důvod nespadá. Rovněž s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. se tak předložená argumentace míjela.
V. Závěr
29. Nejvyšší soud uzavírá, že námitky obviněného se míjejí jak s uplatněnými, tak i s jakýmikoliv jinými dovolacími důvody podle § 265b tr. ř., proto jeho dovolání Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. 11. 2025
JUDr. Radek Doležel předseda senátu