7 Tdo 903/2025-2048
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 10. 2025 o dovolání obviněné M. K. podaném proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 6. 2025, sp. zn. 50 To 118/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 6 T 106/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné M. K. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 11. 2. 2025, č. j. 6 T 106/2024-1721, byla obviněná M. K. pod bodem 1. uznána vinnou zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku spáchaného formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, za který byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání čtyřiceti osmi měsíců, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto též o vině a trestu obviněných M. D., Ž. K., P. S. a M. Š. Dále bylo podle § 229 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody.
2. Uvedeného zločinu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustila obviněná v podstatě tím, že ve XY č. p. XY, okr. XY, dne 11. 2. 2024 v době od 17:01 do 17:39 hod. po předchozí domluvě obviněného M. D. se spoluobviněnými M. Š., Ž. K., P. S. a M. K., kterým uvedl skutečnosti týkající se stříbrného kovu uloženého ve sběrně druhotných surovin ve XY, okr. XY, tito přijeli s vozidlem tov. zn. Mercedes Benz Combi, který řídila obviněná M. K., k objektu sběrny druhotných surovin provozované M. M., kdy toto vozidlo zanechali u řadových garáží poblíž sběrny, poté přešli obvinění M.
Š. a P. S. s batohy k oplocení objektu sběrných surovin, kde demontovali jeden díl pletivového plotu po pravé straně příjezdového parkoviště sběrny, vnikli na pozemek, kde v zadní části objektu vylezli na střechu přístavku, odkud pomocí žebříku nalezeného na pozemku sběrny přelezli na střechu objektu sběrny, a zde nejprve odstranili střešní krytinu a poté do prkenné střešní konstrukce pomocí přineseného AKU řezného nástroje zn. Cat vyřízli otvor o rozměrech 42 x 57,5 cm, kterým vnikli do vnitřních prostor provozovny a zde v neuzamčené místnosti kanceláře z nezajištěné skříňky odcizili nejméně 61683,96 g čistého stříbra extrahovaného chemickými postupy z elektronických součástek ve formě odlitků různých tvarů, dále nejméně 15 kg technického, tj. dosud nevyčištěného stříbra ve formě elektronických součástek, dále nejméně 10 kg různých pozlacených kontaktů, kdy tyto věci následně společně s obviněnými Ž.
K. a M. K. odnesli od objektu sběrny do zaparkovaného osobního automobilu, tyto odvezli do XY – XY, okr. XY, kde je předali k úschově obviněnému M. D., následující den dne 12. 2. 2024 obvinění M. D., M. Š., Ž. K. a M. K. odvezli odcizené stříbro osobním automobilem, které řídila obviněná M. K., do Prahy, kde odcizené stříbro obvinění M. D. a M. Š. prodali společnosti BESSERGOLD Recycling, s. r. o., v množství 61683,96 g, za což jim byla na místě vyplacena záloha ve výši 100 000 Kč, kterou si rozdělili tak, že každý z obviněných dostal 20 000 Kč v hotovosti a zbytek výkupní ceny ve výši 857 952 Kč byl poukázán společností BESSERGOLD Recycling, s.
r. o., na účet majitele M. D., když poté obviněný M. D. spoluobviněným vyplatil každému po 75 000 Kč a zbytek vyplacené částky za prodané stříbro, tj. 557 952 Kč si ponechal pro sebe, přičemž obviněný M. D. si také z odcizeného množství kovu ve sběrně odpadních surovin ponechal technické nevyčištěné stříbro a pozlacené kontakty zabalené v igelitových sáčcích, které poté chemicky zpracoval a společnosti TOP GOLD, s. r. o., prodal čisté stříbro o hmotnosti 513,82 g v hodnotě 8 121 Kč a zlato o hmotnosti 16,21 g v hodnotě 24 174 Kč dne 15.
3. 2024 a dále pak dne 28. 3. 2024 další extrahované zlato o hmotnosti 31,81 g za částku 48 599 Kč, kdy tyto finanční prostředky si ponechal pro sebe a spoluobviněným již nic nevyplatil, a způsobili tak poškozenému M. M. škodu ve výši 1 038 846 Kč, a poškozením střechy další škodu ve výši 7 890 Kč.
3. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 4. 6. 2025, č. j. 50 To 118/2025-1893, k odvolání obviněných M. D., Ž. K., P. S., M. Š., M. K. a poškozeného M. M. podle § 258 odst. 1 písm. d), e), f), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu a náhradě škody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že byla obviněná M. K. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání třiceti osmi měsíců, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou. Současně bylo rozhodnuto o trestu obviněných M. D., Ž. K., P. S. a M. Š. Dále bylo podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody. Odvolání státního zástupce podaného v neprospěch proti výroku o trestu všech obviněných bylo podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala obviněná M. K. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Svůj mimořádný opravný prostředek vystavěla na popření skutečnosti, že by se vědomě podílela na vytýkané trestné činnosti. Konstatovala, že byla jako majitelka osobního automobilu zn. Mercedes obviněnými požádána o odvoz do XY a druhý den do Prahy. Ani v jednom případě jí účel cesty nebyl sdělen, ani se o něj nezajímala. Ve XY byla po celou dobu ve vozidle ve společnosti obviněné Ž.
K. a vyloučila, že by pomáhala s odnosem zavazadel do vozidla. Druhý den v Praze pak čekala spolu s obviněnou Ž. K. na parkovišti. Její výpověď, že v obou případech nevěděla o účelu cest, potvrzují všichni spoluobvinění. Kamerový záznam nezachycuje vniknutí pachatelů do objektu sběrny a neprokazuje, že obviněná o nelegálním vniknutí do objektu sběrny věděla, popřípadě musela rozpoznat, že se jedná o vloupání. Rovněž z tohoto záznamu nevyplývá, že osoby nesoucí zavazadla musely vědět, co je jejich obsahem.
Dané skutečnosti podle jejího přesvědčení vzbuzují pochybnosti o spolupachatelství dovolatelky a obviněné Ž. K. a důvod jízd měl být oběma ženám utajen, neboť zde bylo nebezpečí, že by mohly uplatnit nárok na „spravedlivý“ podíl na zisku z trestné činnosti. Ve světle formální logiky nemohly pro odsouzení obviněné postačit důkazy provedené v soudním řízení. Tvrzení soudu, že vědomě asistovala při vloupání a podílela se na dělení „kořisti“, nejsou ničím podložena. Oba soudy se dopustily nelogického hodnocení důkazů, a proto nebyl odvolací soud vázán závěry soudu prvního stupně podle § 263 odst. 7 tr.
ř. Jelikož odvolací soud pochybení soudu prvního stupně nezjistil, upřel tím dovolatelce právo na spravedlivý proces. Závěrem proto navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání uvedl, že je v podstatě jen opakováním obhajoby obviněné uplatněné v předchozích stadiích trestního řízení, s níž se soudy obou stupňů beze zbytku a správně vypořádaly. Ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že vznesené výhrady lze s velkou mírou tolerance podřadit pod jeho první alternativu, avšak nelze jim přiznat opodstatnění. Je totiž zřejmé, že veškerá skutková zjištění vztahující se k objasnění okolností, za nichž skutkový děj proběhl, z řádně provedených a procesně použitelných důkazů, po jejich vyhodnocení souladném s principy elementární logiky, nepochybně dovodit lze. Odkázal na konkrétní pasáže odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů, v nichž soudy s akcentem na jednotlivé aktivity obviněné a spoluobviněných před činem, při činu a po něm rozvedly důvody, pro které popěrné obhajobě obviněné, stejně jako vyjádřením zbylých spoluobviněných, neuvěřily. Byť je závěr o vině dovolatelky vystavěn výlučně na nepřímých důkazech, ty na sebe navazují a ve svém souhrnu vedou k jednoznačnému a spolehlivému závěru v tom smyslu, že krádež stříbra byla všemi pachateli předem dojednána a nebyla jen dílem M. Š., nýbrž se na ní účastnili i zbylí spoluobvinění. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III. Přípustnost dovolání
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněnou, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
7. Pokud jde o obviněnou uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tento je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
8. Obviněná v rámci svého mimořádného opravného prostředku vznesla toliko výtky skutkové povahy, podle nichž s akcentem na vlastní výpověď a vyjádření zbylých spoluobviněných popřela spáchání trestného činu. Především tvrdila, že byla pouze řidičkou, o krádeži nic nevěděla a na této se s ostatními nedohodla.
9. Uplatnila přitom shora citovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak jeho konkrétní alternativu neupřesnila. Pouze s notnou dávkou benevolence Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitky dovolatelky lze podřadit pod první alternativu vytýkaného důvodu dovolání. Nelze totiž pominout, že oporou uvedeným námitkám jsou právě důkazy v podobě jednak vlastní popěrné obhajoby a jednak obdobně formulovaných vyjádření části spoluobviněných, kteří potvrdili, že o účelu uskutečněných cest coby (toliko) řidička vozidla nevěděla. Ačkoli tedy předvídaný zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními určujícími pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů výslovně nedefinovala, implicitně lze tento záměr z podaného dovolání vyčíst.
10. K nyní projednávanému mimořádnému opravnému prostředku je rovněž nutno akcentovat, že dovolací námitky jsou pouze opakováním námitek obviněné, které uplatňovala v průběhu celého trestního řízení, a soudy obou stupňů se s nimi řádně vypořádaly. Těžiště dovolacích námitek, jak již bylo naznačeno, spočívalo ve zpochybnění učiněných skutkových zjištění na základě nesprávného hodnocení důkazů. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je však dostatečně zřejmé, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly. Je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými rozhodnými skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů nemůže být založena jen na tom, že obviněná předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). Nejvyšší soud jako soud dovolací není jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. Zjevný rozpor skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů, je na místě dovodit zejména, pokud by skutková zjištění neměla vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývala z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod., k čemuž však, jak bude vyloženo dále, nedošlo.
11. Dovolatelka tedy svou dovolací argumentaci vystavěla na odlišném skutkovém podkladě než na tom, který byl zjištěn soudy obou stupňů, přičemž popírala spáchání vytýkané trestné činnosti. Lze však konstatovat, že na základě dokazování, provedeného v dostatečném rozsahu, soudy dovodily průběh skutkového děje tak, jak je popsán výše. Předně o přítomnosti obviněné na místě činu není pochyb – jednak tato skutečnost vyplývá z výpovědí spoluobviněných (zejména Ž. K. a M. Š.), jednak ji nerozporuje ani samotná obviněná, jež však bagatelizuje svůj podíl na posuzované majetkové trestné činnosti a předkládá jinou motivaci pro svou přítomnost na místě činu. Avšak skutkové zjištění stran vědomosti obviněné o plánu na spáchání předmětné krádeže se opírá o výpověď obviněného M. Š., která koresponduje především s kamerovými záznamy. Spoluobviněný M. Š. vypověděl, že společně se spoluobviněnými P. S., Ž. K. a obviněnou přijeli ke sběrně, přičemž rovněž popsal, že dovolatelka pomáhala odnést ukradené věci z objektu sběrny do vozidla. Tato část jeho výpovědi plně koresponduje s pořízenými kamerovými záznamy. Na nich je zachycen příjezd vozidla, postupný vstup na pozemek přes plot jednotlivých osob a jejich opuštění místa činu; obě ženy přitom vstoupily do objektu skrz uvolněný díl v plotu. Nutno dodat, že soud neuvěřil tvrzením obviněného M. Š., že mj. i obviněná M. K. nevěděla, že se jedná o krádež (zejména pokud měl tvrdit, že majitel sběrny je jeho kamarád a má s ním vše domluvené, pak tomu neodpovídal způsob vniknutí na pozemek i do vlastního objektu sběrny). Za zcela logickou lze pak označit úvahu soudů, že z vlastního vstupu dovolatelky na pozemek u sběrny jí muselo být zřejmé, že se jedná o protiprávní jednání, přičemž nebyla toliko řidičkou, nýbrž se aktivně zapojila do odnesení věcí z místa činu do zaparkovaného osobního automobilu. V tomto ohledu lze připomenout, že se jednalo o násilné vniknutí do objektu mimo provozní dobu, kdy po poškození oplocení pachatelé vylezli na střechu, použili přinesený řezný nástroj a do objektu vnikli střechou. Obviněná též následně druhý den spoluobviněné s těžkým nákladem odvezla do Prahy, kde byl odcizený čistý stříbrný kov prodán.
12. Lze tedy uzavřít, že dovolatelka se aktivně zúčastnila spáchání stíhaného zločinu; odvezla spoluobviněné na místo činu, společně čekala s obviněnou Ž. K. v autě, pak vystoupily a odešly ke sběrně, kde převzaly zavazadla s odcizeným stříbrem, případně nářadím, které odnesly k zaparkovanému vozidlu a naložily do kufru. Fakt, že se jednalo o organizovanou a připravenou činnost lze dovodit ze skutečnosti, že mezi jednotlivými participujícími existovaly jasné vztahy (konkrétně dovolatelka byla kamarádkou obviněné Ž. K.), přičemž všichni měli jasnou finanční nedostatečnost. Pro učinění závěru, že obviněná měla povědomí o tom, že svým jednáním naplnila skutkovou podstatu stíhaného zločinu, lze zohlednit i způsob rozdělení zisku mezi jednotlivé osoby zapojené do krádeže. Konečně je vhodné poznamenat, že míra její nižší účasti na spáchání trestného činu byla zohledněna ve výměře uloženého trestu.
13. V provedených důkazech tedy nelze shledat jakékoliv rozpory se zjištěným skutkovým stavem. Jedná se o důkazy, které ve svém souhrnu tvoří logickou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů ve svém celku shodně a spolehlivě prokazujících skutečnost, že se dovolatelka dopustila shora popsaného jednání.
14. Nejvyšší soud tak mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Sokolově, z nichž v napadeném rozsudku vycházel Krajský soud v Plzni, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, zjevný rozpor neshledal. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, které soud prvního stupně řádně zhodnotil a svůj postup vysvětlil v odůvodnění rozsudku. Odvolací soud se s jeho závěry ztotožnil a své úvahy rovněž řádně odůvodnil. V podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů odkazuje. Není předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Lze proto uzavřít, že soudy nižších stupňů k náležitému objasnění věci provedly všechny potřebné důkazy, tak jak to vyžaduje ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., tyto i náležitě hodnotily v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., takže zjistily takový skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro náležité rozhodnutí ve věci. Hodnocení důkazů soudy nižších stupňů nevykazuje žádné znaky libovůle či svévole, nýbrž odpovídá zásadám logiky.
V.Závěr
15. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto rozhodnutí proto Nejvyšší soud dovolání obviněné M. K. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, jelikož bylo zjevně neopodstatněné. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 10. 2025
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D. předseda senátu