7 Tdo 929/2024-523
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 11. 2024 o dovolání obviněného K. Č. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 18. 6. 2024, sp. zn. 13 To 145/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 3 T 54/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K. Č. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 5. 3. 2024, sp. zn. 3 T 54/2023, byl obviněný shledán vinným ze spáchání přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (bod 1 výroku o vině), přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku (bod 2) a přečinu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku (bod 3).
2. S přihlédnutím k tomu, kterých bodů se týkají níže obviněným uplatněné dovolací námitky, Nejvyšší soud bude rekapitulovat pouze skutek popsaný v bodě 1 tzv. skutkové věty výroku o vině.
3. Podle něj se obviněný trestného činu dopustil v podstatě následujícím způsobem. Dne 14. 3. 2023 ve 12:00 hodin v rodinném domě na adrese XY č. p. XY, ve kterém v této době bydlel se svojí manželkou poškozenou L. Č. a třemi nezletilými dětmi, nejprve poškozenou napadl v prostoru toalety, kde ji nejméně sedmkrát udeřil zavřenou pěstí do zadní části hlavy a levé části zad. Poté, co do místnosti vešel jejich nezletilý syn, svého jednání zanechal a odešel. Následně se však v 15:15 hodin vrátil, posadil se v obývacím pokoji a začal pít z láhve vodku, přičemž na gauči v obývacím pokoji seděla i poškozená, která telefonovala se svým bratrem. Když poškozené její bratr do telefonu sdělil, že již zavolal policii, zaslechl to obviněný, který v domnění, že poškozené volá milenec, na ni slovně zaútočil, odešel do kuchyně a poté přistoupil k poškozené s nožem v pravé ruce. Ruku měl napřaženou nad hlavou a na poškozenou křičel: „Žádný zmrd tě nikdy nebude mít, raději tě zabiju!“. Poškozené se slovně podařilo obviněného uklidnit, a ten odložil nůž na stůl v obývacím pokoji. Posléze na místo přijela hlídka policie. Svým jednáním obviněný poškozené způsobil zranění spočívající v modřině na levé lopatce, bolest hlavy, která si nevyžádala lékařské ošetření ani omezení na běžném způsobu života, a dále obavu o život a zdraví své a svých nezletilých dětí.
4. Za uvedené trestné činy soud prvního stupně uložil obviněnému úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku, k jehož výkonu ho zařadil do věznice s ostrahou. Vedle toho mu soud uložil i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 1 roku a trest propadnutí věcí blíže uvedených ve výroku o trestu.
5. Obviněný se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolal. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 18. 6. 2024, sp. zn. 13 To 145/2024, bylo odvolání obviněného částečně vyhověno ve vztahu k bodu 2 výroku o vině. Odvolací soud tak tuto část výroku o vině zrušil, stejně jako zrušil celý výrok o trestu. Následně odvolací soud upravil skutkovou větu pod bodem 2 výroku o vině, a obviněného opět shledal vinným ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku. V návaznosti na to odvolací soud uložil obviněnému úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v nové výměře 10 měsíců, k jehož výkonu ho zařadil do věznice s ostrahou, trest propadnutí věci, který se shodoval s výrokem soudu prvního stupně, ale nově mu neuložil trest zákazu činnosti. Ve zbytku zůstalo rozhodnutí soudu prvního stupně (body 1 a 3 výroku o vině) nedotčeno.
II. Obsah dovolání a vyjádření k nim
6. Obviněný podal proti druhostupňovému rozhodnutí dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
7. Ve vztahu ke skutkovým zjištěním pod bodem 1 výroku o vině obviněný namítl, že jsou ve zjevném rozporu s výpovědí svědkyně L. Č. Ta měla v přípravném řízení křivě vypovídat kvůli tomu, že byla na obviněného nahněvaná, a také kvůli tomu, že byla pod vlivem alkoholu. Proto uvedla, že jí vyhrožoval s nožem v ruce. Následně v řízení před soudem však svědkyně vypovídala ve prospěch obviněného, resp. v souladu s jeho výpovědí (že jí s nožem nevyhrožoval).
8. Pokud šlo o právní kvalifikaci tohoto skutku, obviněný se ve svém dovolání – ovšem pouze v obecné rovině – zabýval objektivní stránkou trestného činu, konkrétně znakem možného vzbuzení důvodné obavy ve smyslu § 353 odst. 1 tr. zákoníku. Odkázal také na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 7 Tdo 814/2015.
9. Ve vztahu ke skutkovému zjištění pod bodem 2 výroku o vině (ve znění výroku o vině odvolacího rozhodnutí), resp. ve vztahu k případné právní kvalifikaci tohoto skutku, obviněný ničeho nenamítl. Ve vztahu k bodu 3 výroku o vině potom odkázal na bod 26 odůvodnění svého odvolání ze dne 7. 5. 2024.
10. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud odvolací rozhodnutí zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu projednání a rozhodnutí.
11. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství se s obsahem dovolání neztotožnila. Nejdříve uvedla, že obratem ve výpovědi svědkyně L. Č. se soudy v předchozím řízení, zvláště soud odvolací, řádně zabývaly a stejně řádně zhodnotily věrohodnost prvně podané výpovědi. Skutkové zjištění je v tomto směru odůvodněné a není ve zjevném rozporu s provedeným dokazováním. Dále zdůraznila, že pokud obviněný zčásti odkázal na odůvodnění svého odvolání, nelze takový odkaz považovat za způsobilou dovolací námitku, neboť Nejvyšší soud se může zabývat pouze tím, co je obsaženo přímo v dovolání. Nakonec pokud jde o namítání obviněného do právní kvalifikace trestného činu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, státní zástupkyně uvedla, že obviněný své obecné hmotněprávní výklady nijak nevztáhl na postup soudů v předchozím řízení, resp. je nijak nepropojil s touto trestní věcí; neuvedl, proč se domnívá, že došlo k porušení toho, co v dovolání obecně uvádí. Rozhodnutí Nejvyššího soudu, na které obviněný odkázal, s problematikou v této věci nesouvisí.
12. V závěru svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání jako zjevně neopodstatněné.
13. Vyjádření státní zástupkyně bylo zasláno obhájci obviněného k možné replice, čehož však nebylo využito.
III. Důvodnost dovolání
14. Nejvyšší soud konstatuje, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání. Současně nicméně již zde upozorňuje, že pokud obviněný odkázal na obsah svého předchozího opravného prostředku (viz bod 9 tohoto usnesení), nebude se Nejvyšší soud takovým odkazem nijak zabývat, neboť je vázán pouze dovoláním, na jehož podkladě se dovolací řízení vede a které jediné vymezuje rozsah dovolacího přezkumu (srov. § 265i odst. 3 tr. ř.). Obviněný tak musí, resp. musel dovolací námitky obsáhnout v textu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), nemůže odkázat na svá předchozí podání, resp. na obsah svých předchozích opravných prostředků (srov. rozhodnutí publikované pod č. 46/2013 Sb. rozh. tr.).
i) Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
15. Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
16. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se vztahuje ke skutkovým zjištěním, respektive k procesnímu postupu soudů v důkazním řízení a s odkazem na něj lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Pokud jde o první alternativu, na kterou také odkázal obviněný v dovolání, je naplněna případy tzv. extrémního (zjevného) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna. Jde o svévolné hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, zejména případy tzv. deformace důkazu. Tento stav nicméně může být shledán jen tehdy, pokud by skutková zjištění soudů vůbec neměla v důkazech obsahový podklad, případně pokud by byla dokonce opakem toho, co bylo obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. Extrémní nesoulad ale není založen jen tím, že z různých verzí skutkového děje se soudy nižších stupňů přiklonily k verzi uvedené v obžalobě, pokud svůj postup přesvědčivě zdůvodnily.
17. Pod uplatněný dovolací důvod byla podřaditelná námitka do zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů, konkrétně výpovědí svědkyně L. Č., a skutkovými závěry o vyhrožování s nožem. Tato námitka je však zjevně neopodstatněná.
18. Nejvyšší soud nejdříve uvádí, že zejména soud prvního stupně se odchýlení svědkyně L. Č. v rámci její výpovědi v hlavním líčení oproti dřívější výpovědi v přípravném řízení pregnantně věnoval v bodě 35 svého rozhodnutí. Uvedl, že neuvěřil verzi, kterou svědkyně ve prospěch obviněného nově uvedla v hlavním líčení (že nůž sama nastražila a nepravdivě tvrdila, že ho držel obviněný), a to nejen vzhledem k jejím dřívějším vyjádřením ve vztahu k této okolnosti (včetně jejího svěření se přátelům T. Č. a P. K.), ale také vzhledem k obdobnému procesnímu postupu svědkyně v jiných, zejména správních věcech vedených proti obviněnému. Soud se proto rozhodl vycházet z dřívější výpovědi svědkyně pořízené v přípravném řízení (č. l. 37 a násl.), ze které vyplývá poznatek o jednání obviněného v souladu s učiněným skutkovým zjištěním. Za širšího odůvodnění toto hodnocení důkazů aproboval i odvolací soud v bodech 12 a 13 svého rozhodnutí, který zejména odkázal na dřívější vyjádření svědkyně adresované jednak policejnímu orgánu, jednak orgánu OSPOD, ale i soudu v řízení o návrhu na vydání předběžného opatření.
19. S důkazním postupem soudů v předchozím řízení se Nejvyšší soud bez výhrad ztotožňuje, neboť je nejen řádně odůvodněný, ale také zcela logický. Sporované skutkové zjištění je založeno na dostatečném a řádně hodnoceném důkazním podkladu (výpovědi poškozené), s nímž není v žádném, natož zjevném rozporu.
20. Tato námitka je zjevně neopodstatněná.
21. Pokud jde o odkaz na text odvolání, kterým chtěl obviněný rozšířit svou dovolací argumentaci, Nejvyšší soud připomíná, co již uvedl shora, že dovolatel musí dovolací námitky obsáhnout v textu dovolání, nemůže odkázat na svá předchozí podání, resp. na obsah svých předchozích opravných prostředků. Tímto odkazem (ve vztahu k bodu 3 výroku o vině) se tak Nejvyšší soud nebude zabývat, protože námitky obsažené pouze v dřívějších opravných prostředcích nebudou a nemohou být předmětem dovolacího přezkumu.
22. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyl naplněn.
ii) Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
23. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možné dovolání úspěšně podat, jestliže rozhodnutí spočívalo na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Předmětem právního posouzení je nicméně skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje obviněný v dovolacím řízení. Proto se v rámci zmíněného dovolacího důvodu nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování.
24. Pod tento uplatněný dovolací důvod bylo se značnou mírou tolerance možné podřadit dovolací námitku do naplnění znaku objektivní stránky trestného činu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, konkrétně znaku možnosti vzbuzení důvodné obavy. Tato námitka je však zjevně neopodstatněná.
25. Nejvyšší soud nejdříve vysvětluje, že uvedená námitka je zjevně neopodstatněná už proto, že obviněný ve svém dovolání na konkrétních okolnostech v této věci nevysvětlil, proč a jak měly soudy při právní kvalifikaci skutku pochybit (v podstatě jen konstatoval, jaký je výklad znaku užité skutkové podstaty „důvodná obava“). Nic bližšího pak nevyplývá ani z odkazovaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 7 Tdo 814/2015, vydanému ve věci, v níž byl skutek sice kvalifikován i jako přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, avšak podstatou dovolání bylo zpochybnění jeho sbíhající se kvalifikace jako zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší soud tak v naznačeném směru neměl v podstatě žádný podklad pro věcný přezkum, k čemuž nelze než připomenout, že úlohou Nejvyššího soudu není domýšlet, čím případně dovolatel chtěl argumentovat, a dotvářet tak za něj jeho podání (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 8 Tdo 705/2015).
26. Pouze nad rámec přezkumu tak Nejvyšší soud uvádí, že podle skutkových zjištění, kterými je Nejvyšší soud v rámci uplatněného dovolacího důvodu vázán, obviněný pod vlivem alkoholu a po předchozích fyzických i slovních útocích na poškozenou k ní přistoupil s nožem v pravé zdvižené ruce a křičel: „Žádný zmrd tě nikdy nebude mít, raději tě zabiju!“. V takovém případě, v němž obviněný byl evidentně agresivní, agitovaný, pod vlivem návykové látky a nestabilní, držel v ruce nůž napřažený na poškozenou a křičel o tom, že by ji raději zabil, než aby byla s někým jiným, nemá Nejvyšší soud žádných pochyb o tom, že takové jednání bylo způsobilé vzbudit důvodnou obavu ve smyslu § 353 odst. 1 tr. zákoníku, a proto se bez dalšího ztotožňuje s právním hodnocením nejen soudu prvního stupně (bod 37 prvostupňového rozhodnutí), ale i soudu odvolacího (bod 17 odvolacího rozhodnutí).
27. Tato námitka je tak zjevně neopodstatněná.
28. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nebyl naplněn.
IV. Závěr
29. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům Nejvyšší soud dovolání obviněného K. Č. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
30. Nejvyšší soud rozhodl podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 11. 2024
JUDr. Radek Doležel předseda senátu