7 Tdo 932/2016-30
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 14. září 2016 v Brně
dovolání obviněné H. Z., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 3.
2016, č. j. 10 To 95/2016-194, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně
pod sp. zn. 3 T 89/2015, a rozhodl takto :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné H. Z. odmítá .
Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 22. 10. 2015, č. j. 3 T
89/2015-170, uznal obviněnou H. Z. (dále zpravidla jen „obviněná“) vinnou
přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle
§ 230 odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, který podle skutkových
zjištění soudu spáchala tím, že
při výkonu své podnikatelské činnosti v oboru realitní činnost, správa a údržba
nemovitostí, kterou od 25. 2. 2013 provozovala na základě ústní dohody ve
spolupráci s poškozenou firmou L. L. R. (správně L. L., fyzická osoba
podnikající podle živnostenského zákona nezapsaná v obchodním rejstříku), osoba
samostatně výdělečně činná, získala v rámci plnění svých pracovních úkolů
oprávněný přístup k firemnímu notebooku zn. HP, model: g7-2210ec, SN: ......,
který jí umožnil volnou dispozici s počítačovým systémem a nosičem informací a
využití jeho informačního obsahu, přičemž v úmyslu způsobit svému obchodnímu
partnerovi škodu nebo jinou újmu, dne 6. 3. 2014 v 13:07:13 hod. odstranila
cílový uživatelský účet „H.“ a téhož dne v 13:34:01 hod. odstranila cílový
uživatelský účet „L.“, když ignorovala systémový dotaz na zachování
uživatelských dat a společně s odstraněním uživatelských účtů úmyslně vymazala
cca 46,64 MB dat, strukturovaných v 350 souborech a 159 adresářích
uživatelského účtu „H.“ a dále cca 21,67 GB dat, strukturovaných v 26040
souborech a 1615 adresářích uživatelského účtu „L.“, čímž došlo k fyzickému
odstranění záznamu dat na nosiči informací shromážděných oběma za období od 1.
1. 2013 do 17. 3. 2014 a týkajících se zejména fotografií a kompletních
podkladů k nabízeným a realizovaným nemovitostem, kompletních údajů ke klientům
a kontaktů na ně, přičemž smazaná data se podařilo v rámci znaleckého zkoumání
obnovit.
Za tento přečin byla odsouzena podle § 230 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí
svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst.
1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu třiceti měsíců. Podle § 229
odst. 1 tr. ř. byla poškozená firma L. L. R. se sídlem Z., K., odkázána s
nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. 10 To 95/2016, podle
§ 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněné proti výrokům o vině a trestu.
Proti tomuto usnesení podala obviněná prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jana
Matějíčka včas dovolání proti výrokům o vině a trestu opírající se o dovolací
důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. Namítla v něm nesprávné právní
posouzení skutku, protože z hlediska subjektivní stránky chybí úmysl a uvedla,
že vymazání dat z počítače mohlo naplňovat nejvýše znaky nevědomé nedbalosti.
Obviněná vytýká nalézacímu soudu, že v rozhodnutí nesprávně uvedl, že škoda
vznikla „firmě L. L.“. Škoda způsobená trestným činem může vzniknout pouze
fyzické či právnické osobě, nikoliv firmě, neboť obchodní firmou je jméno, pod
kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku. Dále poukázala na to, že
nejednala v úmyslu poškodit poškozeného L. L., ale chtěla pouze po skončení
spolupráce vrátit počítač ve stavu, ve kterém ho převzala od poškozeného ke
spolupráci. Namítla, že se soud nezabýval tím, že nepotřebovala od poškozeného
povolení k přístupu k počítači. Závěrem obviněná vytýká soudu, že délka
zkušební doby je vzhledem k jejímu dosavadnímu životu nepřiměřená. S odkazem na
§ 37 odst. 2 tr. zákoníku namítla, že pachateli nelze uložit kruté a
nepřiměřené trestní sankce. Obviněná neodůvodnila důvod dovolání podle § 265b
odst. 1 písm. k) tr. ř.
V dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř.
zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. 10 To
95/2016, i rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 22. 10. 2015, sp. zn. 3 T
89/2015, a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí, případně, aby po
zrušení obou rozhodnutí ji zprostil obžaloby.
Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněné H. Z. vyjádřil tak,
že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněná
uplatnila, je dán, spočívá-li rozhodnutí soudu na nesprávném právním posouzení
skutku nebo jiném nesprávném právním posouzení. Pokud jde o obsahovou stránku
dovolání, obviněná opakuje totožné námitky od počátku trestního řízení.
Především zpochybňuje subjektivní stránku trestného činu a dovozuje, že pokud
již došlo ke smazání dat z počítače, stalo se tak jen omylem (z nevědomé
nedbalosti), případně že z počítače smazala svá data, nikoliv data obviněného.
Takové námitky nelze podřadit pod uplatněný (ani jiný) dovolací důvod. Zcela
mimo rámec dovolacích důvodů stojí výtky, jejichž prostřednictvím obviněná
brojí proti přísnosti trestu, resp. nepřiměřené délce zkušební doby. Pod
uplatněný důvod lze s jistou mírou benevolence podřadit námitky v bodě 6.
dovolání. Zde obviněná zpochybňuje objektivní stránku trestného činu, když
dovozuje, že předpokladem spáchání trestného činu podle § 230 odst. 2 písm. b),
odst. 3 písm. a) tr. zákoníku je, že konkrétní fyzické a právnické osobě musí
vzniknout škoda, přičemž škoda nemůže vzniknout „firmě“, jak podle ní nesprávně
uvedl nalézací soud. Námitka obviněné ohledně nesprávného označení toho, komu
měla vzniknout škoda, je bezpředmětná, neboť v rozhodnutí soudu je dostatečným
způsobem vymezen subjekt, jemuž měla vzniknout škoda. Pokud jde o znak
„způsobení škody“ pro naplnění kvalifikované skutkové podstaty přečinu [§ 230
odst. 3 písm. b) tr. zákoníku] není rozhodující, zda škoda vznikne či nikoliv.
Rozhodné je, že pachatel jedná v úmyslu „způsobit jinému škodu nebo jinou
újmu“. Tento úmysl obviněné H. Z. přitom vyplývá ze skutkových zjištění
(zejména str. 7 rozsudku nalézacího soudu). Pokud jde o dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. k) tr. ř., námitku obviněná vznáší pouze formálně, neboť ji
nijak argumentačně nepodložila a neuvedla, vyjma prostého odkazu na uvedený
dovolací důvod a konstatování, že „ … některý z výroků je neúplný“ (viz bod 3
dovolání), v čem by podle ní pochybení zakládající uvedený dovolací důvod mělo
spočívat, a tedy jaký výrok je neúplný a proč. Taková námitka pro svou
neurčitost vyvolává nepřezkoumatelnost, neboť není možné, aby Nejvyšší soud sám
aktivně dovozoval, z jakých konkrétních důvodů obviněná napadá předmětné
rozhodnutí. Dovolání obviněné H. Z. považuje za zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zjistil, že dovolání obviněné
je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněnou jako
osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr.
ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr.
ř.). Dovolání má v podstatě obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f
odst. 1 tr. ř.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně
uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění
učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného
dokazování. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho
skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v
řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, 7 tr.
ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve
dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a
základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
Dovolací soud není obecnou třetí soudní instancí zaměřenou na přezkoumání všech
rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových
zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího
přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a
bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah
dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by
zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu,
nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako
mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích
důvodů Nejvyšším soudem (usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn.
IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich
odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného
rozhodnutí z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom
zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2
tr. ř.).
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněná uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle
něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podstatou
takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na
skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem
právního posouzení je skutek, který zjistily soudy. V dovolání proti
odsuzujícímu rozsudku lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy,
nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné
vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo
rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se
dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily
soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů. Dovolání se nemůže
zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková
zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém
rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je
určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k
tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána
ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání
podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou
správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu
věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám
proti skutkovým zjištěním soudů. Námitky proti skutkovým zjištěním, tj.
hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně
relevantních námitek.
Základní námitkou obviněné je námitka nesprávného právního posouzení skutku,
zejména to, že z hlediska subjektivní stránky chybí úmysl obviněné poškodit
poškozeného, protože jí nebyl prokázán úmysl a jednání mělo být posouzeno jako
nevědomá nedbalost.
Přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle §
230 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku spáchá ten, kdo získá přístup k počítačovému
systému nebo k nosiči informací a data uložená v počítačovém systému nebo na
nosiči informací neoprávněně vymaže nebo jinak zničí, poškodí, změní, potlačí,
sníží jejich kvalitu nebo je učiní neupotřebitelnými, bude potrestán odnětím
svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci. Podle § 230
odst. 3 písm. a) tr. zákoníku bude odnětím svobody na šest měsíců až tři léta,
zákazem činnosti nebo propadnutím věci pachatel potrestán, spáchá-li čin
uvedený v odstavci 1 nebo 2 v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou újmu nebo
získat sobě nebo jinému neoprávněný prospěch.
Předmětem ochrany v případě přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému
systému a nosiči informací podle § 230 odst. tr. zákoníku je primárně ochrana
integrity a dostupnosti počítačových dat a systémů. Ochrana je zde poskytována
počítačovým datům a počítačovým programům před neoprávněnými zásahy, které
mohou mít vliv na existenci, kvalitu, správnost dat, a konečně chrání před
neoprávněným užíváním uložených počítačových dat.
Z hlediska subjektivní stránky se jedná o úmyslný trestný čin. Jeho objektivní
stránku naplní pachatel, který získá přístup k počítačovému systému nebo nosiči
informací, přičemž zároveň naplní alespoň jednu z dalších okolností uvedených
alternativně pod písmeny a) až d). Úmysl způsobit jinému škodu nebo jinou újmu
nebo získat sobě nebo jinému neoprávněný prospěch je zvláště přitěžující
okolností podle odstavce 3, způsobení těchto účinků pak zvláště přitěžující
okolností podle odstavce 4.
Získáním přístupu se zde rozumí takové jednání, které umožní pachateli volnou
dispozici s počítačovým systémem nebo nosičem informací a využití jeho
informačního obsahu. Získat přístup k počítačovému systému nebo nosiči
informací lze neoprávněně, ale i oprávněně. Nezáleží ani na důvodu, který vedl
k získání přístupu (může to být náhoda, plnění pracovních úkolů, využití
počítače pro zábavu, odcizení nosiče informací atd).
Neoprávněným užitím dat (neboli počítačovou špionáží) je jakákoli nedovolená
manipulace s daty uloženými v počítačovém systému nebo na nosiči informací,
pokud nejde o případy b) až d). Neoprávněné bude takové užití, které je v
rozporu s právní normou nebo je činěno v rozporu se stanoveným účelem, popř.
bez vědomí či souhlasu oprávněné osoby. Neoprávněným užitím je též nedovolené
kopírování na jiný nosič informací, který pak má většinou pachatel ve své
dispozici. Vymazáním dochází k fyzickému odstranění záznamu dat z počítačového
systému nebo nosiče informací. Jiným způsobem zničení dat může být např.
fyzické zničení nosiče. Poškozením se snižuje kvalita, použitelnost nebo rozsah
zaznamenaných dat na příslušném nosiči nebo v počítačovém systému, jejich
integrita, spolehlivost a důvěryhodnost, a to trvale nebo pro určitý čas (data
jsou použitelná až po složitých a nákladných úpravách nebo jen k jinému, méně
náročnému účelu). Změnit data znamená, že jsou sice zachována původní data, ale
došlo k jejich doplnění novými, nežádoucími, která zkreslují původní obsah,
nebo je tohoto důsledku dosaženo jinou manipulací s nimi, např. jejich jiným
uspořádáním, zkrácením, částečnou náhradou jinými daty. Učinit
neupotřebitelnými znamená sice zachování dosavadních dat, ale jednáním
pachatele dojde k tomu, že je nelze nadále využívat k původnímu účelu
(zakódováním dat, znemožněním získání dat z příslušného nosiče apod.).
Potlačením dat jsou případy, kdy data dále existují beze změny, ale pachatel s
nimi naložil tak, že je nelze dohledat na jejich původním umístění.
Nejvyšší soud přisvědčil výtce obviněné, že soudy nesprávně dospěly k tomu, že
škoda vznikla „firmě L. L.“. Poukázala přitom na to, že škoda může vzniknout
jen fyzické nebo právnické osobě, protože obchodní firmou je jméno, pod kterým
je podnikatel zapsán v obchodním rejstříku. Nejvyšší soud připomíná, že již
zákon č. 593/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, v
ustanovení § 8 odst. 1 stanovil, že obchodní firma (dále jen „firma“) je název
pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku. Podnikatel je povinen
činit právní úkony pod svou firmou. Na tuto úpravu navázal i zákon č. 89/2012
Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, který má obdobnou úpravu v
ustanovení § 423 odst. 1, podle něhož obchodní firma je jméno, pod kterým je
podnikatel zapsán do obchodního rejstříku. Podnikatel nesmí mít víc obchodních
firem.
Přestože by pojem obchodní firma měl být všeobecně známým, dennodenně slyšíme
nesprávné používání tohoto pojmu ministry, politiky, úředními osobami i
sdělovacími prostředky. Soud prvního stupně použil pojem firma v tzv. skutkové
větě rozsudku a ve výroku o náhradě škody. Jeho pochybení nenapravil ani
odvolací soud zřejmě v důsledku obecné mluvy. Dovolací soud však musí
konstatovat, že zmíněné vady nenaplňují důvod dovolání podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že námitka týkající se nesprávného právního posouzení
skutku je zjevně neopodstatněná. Ze skutkových zjištění soudů je zcela zřejmé,
že obviněná z hlediska zavinění jednala v přímém úmyslu vymazáním dat způsobit
poškozenému L. L. jinou škodu, tj. ztrátu obchodních kontaktů, dobrého jména,
obchodních partnerů, ztrátu obchodních smluv a podobně.
Obviněná namítla, že délka zkušební doby je s ohledem na její dosavadní
bezúhonný život nepřiměřená. Pokud jde o námitku týkající se přiměřenosti délky
zkušební doby uloženého trestu, jedná se o námitku, která nenaplňuje svým
obsahem důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nepřiměřenost
trestu odnětí svobody není dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.), ani jiným důvodem dovolání upraveným v §
265b odst. 1 tr. ř. Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát z
důvodu, že je vadný výrok o vině, lze samotný výrok o trestu z hmotně právních
pozic napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst.
1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení
trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu ( srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Tento důvod dovolání spočívá v tom, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je
neúplný. Obviněná prostřednictvím obhájce zmíněný důvod dovolání neodůvodnila,
jak je její povinností podle § 265f odst. 1 tr. ř., a proto jej Nejvyšší soud
nemohl přezkoumat.
Nejvyšší soud jen pro úplnost dodává, že závěr soudu o vině obviněné spočívá na
správných skutkových zjištěních, která vyplývají z řádně provedených důkazů a
jejich hodnocení v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle § 2 odst.
6 tr. ř. Skutková zjištění soudů mají obsahovou spojitost s provedenými důkazy
a napadené rozhodnutí splňuje požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí z
hlediska práva na spravedlivý proces (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze
dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1258/08). Právní kvalifikace skutku obviněné
je proto správná.
Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, a proto
dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně
neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §
265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. září 2016
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu