U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. listopadu 2012 v Brně ve
věci dovolání nejvyššího státního zástupce, které podal v neprospěch obviněného
Ing. P. B., MBA., LLM., a dovolání Ing. P. B., MBA., LL.M., gen. shora, proti
usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 2. 2012, sp. zn. 6 To 98/2011, v
trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 50 T 4/2009, a
rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. P. B., MBA.,
LL.M. a nejvyššího státního zástupce o d m í t a j í .
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 7. 2011, sp. zn. 50 T
4/2009 byl obviněný Ing. P. B., MBA., LL.M. (dále zpravidla jen: „obviněný“)
uznán vinným zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního
prostředku podle § 234 odst. 3 alinea druhá tr. zákoníku s přihlédnutím k
ustanovení § 238 tr. zákoníku a za tento zločin byl odsouzen podle § 234 odst.
3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků. Podle § 56 odst. 3
tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s
dozorem.
Jako uvedený zločin posoudil Krajský soud v Ostravě skutek
spočívající v tom, že obviněný dne 10. 6. 2004 podal ke Krajskému soudu v Ústí
nad Labem návrh na vydání směnečného platebního rozkazu na zaplacení částky
celkem 6.842.000,- Kč s příslušenstvím, a to prostřednictvím doporučené zásilky
odeslané dne 9. 6. 2004 z pobočky České pošty, s. p., v Ostravě 10, a dne 30.
6. 2004 předal osobně u Krajského soudu v Ústí nad Labem originály dvou směnek
vlastních s padělanými podpisy výstavce J. P., přičemž se jednalo o následující
směnky: směnku vlastní s datem a místem vystavení dne 20. 10. 2000 v New Port
Richey, Florida, USA, znějící na řad Ing. P. B., na směnečnou sumu 5.980.000,-
Kč splatnou dne 31. 8. 2003, když za výstavce na této směnce byla označena J.
P., a směnku vlastní s datem a místem vystavení dne 20. 1. 2002 v New Port
Richey, Florida, USA, znějící na řad Ing. P. B., na směnečnou sumu 862.000,- Kč
splatnou dne 31. 8. 2003, když za výstavce na této směnce byla označena J. P.,
a tyto směnky předložil Krajskému soudu v Ústí nad Labem jako pravé, přestože
věděl, že J. P. tyto směnky jako výstavce nepodepsala a tedy ani nevystavila, a
tyto směnky jsou padělané.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný proti výrokům o vině a trestu
odvolání a státní zástupce podal odvolání proti výroku o vině a trestu v
neprospěch obviněného. O těchto odvoláních rozhodl Vrchní soud v Olomouci
usnesením ze dne 16. 2. 2012, sp. zn. 6 To 98/2011, tak, že podle § 256 tr. ř.
odvolání státního zástupce a obviněného Ing. P. B., MBA., LL.M., zamítl.
Proti tomuto usnesení podal obviněný dovolání v zákonné lhůtě u
příslušného soudu prostřednictvím svého obhájce JUDr. Tomáše Chlebika z důvodu
uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože podle jeho názoru napadené
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Další obhájce obviněného, a to Mgr. Jindřich Skácel
učinil podání elektronicky označené jako dovolání, v němž uvedl dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud nemohl k tomuto podání
přihlížet, neboť nemá náležitosti podání ve smyslu § 59 odst. 1 tr. ř., neboť
není v souladu se zákonem elektronicky podepsáno.
Obhájce JUDr. Tomáš Chlebik odůvodnil své dovolání polemikou s obsahem
provedených důkazů a prezentací vlastní verze skutkového stavu a dále odkazem
na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 8 Tdo 1332/2009 i nález
Ústavního soudu České republiky ze dne 30. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 299/2006-1,
který se zabývá otázkou prověření a hodnocení jediného usvědčujícího důkazu. V
závěru dovolání namítá, že obecné soudy provedly rozporné a neúplné hodnocení
důkazů a zjištěný skutkový stav je v rozporu s provedenými důkazy, právem na
spravedlivý soudní proces podle čl. 6 Úmluvy o ochraně základních lidských práv
a svobod a že napadeným rozhodnutím byl porušen princip zákonnosti postupu
orgánů státní moci ve smyslu čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny
základních práv a svobod. V závěru dovolání obviněný uvedl, že byl odsouzen na
základě výpovědi svědků J. P. a F. P., a dále na základě znaleckých posudků
znalců z řad Policie České republiky a že tyto důkazy podle obviněného ve svém
souhrnu neumožňují stanovit kategoricky závěr, který neobsahuje pochybnosti o
správnosti právního závěru o jeho vině učiněného na základě takových skutkových
zjištění. Poukázal na to, že byl odsouzen za zločin neoprávněného opatření,
padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea druhá tr.
zákoníku s přihlédnutím k § 238 tr. zákoníku. Tento zločin spadá pod činy
úmyslné a k naplnění znaku jeho skutkové podstaty nestačí nedbalost při
zjišťování či ověřování pravosti podpisů, ale úmysl přímý či nepřímý o tom, že
podpis na směnce jakožto platebním prostředku, není pravým podpisem jejího
domnělého či tvrzeného výstavce. Právní posouzení skutku považuje za
nepřiléhavé a nesprávné, protože i kdyby bylo možno dospět k závěru v souladu s
písmoznaleckými posudky o tom, že na směnkách nejsou pravé podpisy J. P., pak
ani popření pravosti podpisů, uplatnění směnek u soudu, návrh obviněného na
ustanovení opatrovníka J. P., ani návrh obviněného na vypracování
písmoznaleckého posudku, nejsou důkazem o tom, že obviněný uplatnil směnky u
soudu s vědomím, že domnělý výstavce tyto směnky podepsal.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací
dovolání zcela vyhověl a napadené rozhodnutí zrušil. Vzhledem k tomu, že
obviněný vykonává trest odnětí svobody, předložil ke zvážení i žádost o
odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 2. 2012, sp. zn. 6
To 98/2011, podal v zákonné lhůtě u příslušného soudu nejvyšší státní zástupce
dovolání v neprospěch obviněného Ing. P. B., MBA., LL.M., které se opírá o
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) alinea druhá tr. ř., neboť
napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku
proti rozsudku soudu prvního stupně uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.,
a v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí, byl dán důvod dovolání
uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním
posouzení skutku.
Nejvyšší státní zástupce namítl, že soudy obou stupňů založily svá
rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku, který neposoudily podle §
234 odst. 3 alinea druhá, odst. 5 písm. b) tr. zákoníku s přihlédnutím k § 238
tr. zákoníku. Podle § 234 odst. 3 alinea druhá, odst. 5 tr. zákoníku spáchá
zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku ten,
kdo padělaný nebo pozměněný platební prostředek užije jako pravý nebo platný,
spáchá-li takový čin ve velkém rozsahu. Podle nejvyššího státního zástupce je
klíčovou otázkou výklad a aplikace znaku ve velkém rozsahu. Jedná se o znak
objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu, který je nutno podle
přesvědčení nejvyššího státního zástupce vykládat v daném případě v úzké vazbě
na ustanovení § 138 tr. zákoníku. Poukázal především na to, že obžaloba byla
podána na obviněného u Krajského soudu v Ostravě dne 25. 3. 2009, tedy za
účinnosti zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších
předpisů, pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin padělání a pozměňování
peněz podle § 140 odst. 2 alinea druhá trestního zákona ve spojení s § 143
trestního zákona. Soud prvního stupně rozhodoval dne 20. 7. 2011, tedy již za
účinnosti nového trestního zákoníku, a s odkazem na novou, pro obviněného
příznivější právní úpravu, změnil právní kvalifikaci skutku na zločin
neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234
odst. 3 alinea druhá tr. zákoníku s přihlédnutím k § 238 tr. zákoníku.
V písemném odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně státní zástupce
Krajského státního zastupitelství v Ostravě vyjádřil právní názor, že jednání
obviněného mělo být kvalifikováno podle obžaloby jako trestný čin padělání a
pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 alinea druhá tr. zák. ve spojení s § 143
tr. zák., protože nová právní úprava je pro obviněného méně příznivá. Naproti
tomu v odvolacím řízení vyslovil intervenující státní zástupce Vrchního
státního zastupitelství v Olomouci odlišný názor, podle něhož by jednání
obviněného mělo být kvalifikováno jako zločin neoprávněného opatření, padělání
a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea druhá, odst. 5
písm. d) tr. zákoníku s přihlédnutím k § 238 tr. zákoníku. Tento názor je podle
nejvyššího státního zástupce správný.
Nejvyšší státní zástupce nesouhlasí s odůvodněním usnesení odvolacího
soudu, který se ztotožnil s právním názorem soudu prvního stupně, že znak „ve
značném rozsahu“, či „velkém rozsahu“ nelze chápat jen jako přímý ekvivalent
značné škody nebo škody velkého rozsahu a že nelze bez dalšího vycházet jen z
částky uvedené na směnce. Soudy obou stupňů zjevně vycházely z názoru uvedeného
v Komentáři k trestnímu zákoníku, který vydalo nakladatelství C. H. Beck v roce
2010, v němž je použita argumentace k § 234 odst. 4 písm. b), odst. 5 písm. b)
tr. zákoníku, avšak tyto závěry podle názoru nejvyššího státního zástupce nelze
dogmaticky vztahovat na veškeré platební prostředky.
Směnku je nutné považovat za cenný papír s povahou platebního prostředku, jehož
významnou funkcí je funkce uhrazovací, přesto na ni nelze uplatňovat stejná
měřítka jako na peníze. Zatímco peníze jsou vydávány v nominálních hodnotách
stanovených v právních předpisech, takže např. v České republice je možné držet
a samozřejmě i padělat bankovku v maximální finanční hodnotě 5.000,- Kč, v
případě směnky je výše směnečné sumy neomezená. Pomocí peněz lze uhrazovat
statky přímo, kdežto pomocí směnky při jejím předložení v době splatnosti lze
získat pouze finanční prostředky ve formě peněz, a pokud při předložení směnky
její výstavce odmítne finanční prostředky vyplatit, je nutné uplatňovat plnění
ze směnky u soudu. Proto nelze předpokládat, že pachatel bude padělat desítky
nebo stovky směnek nízké nominální hodnoty, s jejichž uplatněním by měl
bezesporu problémy, ale naopak se bude zabývat paděláním směnek v co nejmenším
počtu kusů, avšak s co nejvyšší možnou nominální hodnotou. Skutečnost, že v
případě obviněného byly padělány pouze dvě směnky se směnečnými sumami
5.890.000,- Kč a 862.000,- Kč, nemůže vést k závěru, že tato trestná činnost je
méně společensky škodlivá. V rámci těchto úvah se nelze ztotožnit s kritérii
pro posuzování znaku velkého rozsahu a značného rozsahu uvedenými ve shora
zmíněném komentáři k trestnímu zákoníku u § 234 odst. 4, 5 pro nepřiléhavost ve
vztahu k padělání směnek. Při posouzení naplnění znaků kvalifikovaných
skutkových podstat trestného činu podle § 234 trestního zákoníku by se nemělo
vycházet z množství padělaných směnek, nýbrž z hodnoty padělaných směnek s tím,
že základním vodítkem jsou částky uvedené v § 138 odst. 1 tr. zákoníku.
Nejvyšší státní zástupce dodal, že zmíněný komentář k trestnímu zákoníku, o
nějž oba soudy opřely svá rozhodnutí, není v otázce výkladu pojmů „větší“,
„značný“ nebo „velký rozsah“ nijak jednoznačný, a proti argumentaci u § 234
odst. 4, 5 tr. zákoníku lze postavit výklad stejného autora k § 138 tr.
zákoníku, podle kterého tam, kde lze rozsah a obsah pojmu (myšleno „větší“,
„značný“ nebo „velký rozsah“) v konkrétním případě vyjádřit v penězích, je
možno se obdobně řídit hledisky uvedenými v § 138 odst. 1 tr. zákoníku. Jako
příklad, kdy takto nelze postupovat, uvádí pouze přečin neoprávněného podnikání
podle § 251 odst. 1 tr. zákoníku. Je nepochybné, že u padělání směnek přesně
určených hodnot dosahujících v součtu částky 6.842.000,- Kč lze rozsah a obsah
pojmu „ve velkém rozsahu“ snadno vyjádřit v penězích a soudy se tak měly řídit
hledisky uvedenými v § 138 odst. 1 tr. zákoníku, protože částka 6.842.000,- Kč
převyšuje hranici škody velkého rozsahu, a měly jednání obviněného právně
kvalifikovat jako zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění
platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea druhá, odst. 5 písm. b) tr.
zákoníku s přihlédnutím k § 238 tr. zákoníku. Nejvyšší státní zástupce poukázal
též na judikaturu Nejvyššího soudu, zejména na usnesení ze dne 15. 2. 2011, sp.
zn. 7 Tdo 1317/2010, v němž Nejvyšší soud zaujal názor, že znak „ve velkém
rozsahu“ může být naplněn jen jednou padělanou směnkou. Zmínil také právní
názory judikatury, pokud jde o znak „většího rozsahu“ u trestného činu zkrácení
daně, poplatku a podobné povinné platby, podle § 148 odst. 1 tr. zák. účinného
do 31. 12. 2009, i pokud jde o výklad znaku „větší rozsah“ u trestného činu
zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 tr. zákoníku.
Nejvyšší státní zástupce pokládá rozhodovací činnost Vrchního soudu v Olomouci
za nejednotnou, pokud jde o posuzování jednání, které naplňuje znak
kvalifikované skutkové podstaty zmíněného zločinu, tj. spáchání činu ve velkém
rozsahu.
Nejvyšší státní zástupce z výše uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud
České republiky podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za splnění podmínky uvedené v §
265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 2.
2012, sp. zn. 6 To 98/2011, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 7.
2011, sp. zn. 50 T 4/2009, v celém rozsahu, aby zrušil všechna rozhodnutí na
zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu, a aby poté podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal
Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl. Souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání za podmínek §
265r odst. 1 tr. ř. a podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyslovil souhlas s
projednáním dovolání v neveřejném zasedání i pro případ jiného, než
navrhovaného rozhodnutí.
K dovolání obviněného Ing. P. B., MBA., LL.M.:
Obviněný Ing. P. B., MBA., LL.M., spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v tom, že soudy nesprávně posoudily výpovědi
svědků i znalecké posudky, přičemž tyto důkazy při jejich neúplném a rozporném
hodnocení vedly soudy k nesprávnému právnímu posouzení skutku a k jeho
odsouzení. Na podporu svých argumentů zmiňuje některá rozhodnutí Nejvyššího
soudu a Ústavního soudu a dovozuje, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý
proces a porušen princip zákonnosti postupu orgánů státní moci. Obviněný
uplatnil také dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který
zakládá na existenci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné
dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti
skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích
důvodů podle § 265b tr. ř., je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu
prvního, event. druhého stupně a skutkový stav věci zjištěný těmito soudy je
pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací
soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu věci tak, jak byl zjištěn v průběhu
trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a
je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením
způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na
zjištěný skutkový stav. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně
právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde
o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se
týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní
posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní
kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti, která má
význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem
namítat, přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu věci ani
prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů,
poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních ustanovení a nikoliv
ustanovení hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí
dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem
rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na
podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad
ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a
prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů.
Dovolání lze tedy opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky
skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá
existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení
takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř. a nestačí jen formální odkaz na
příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Aplikují-li se tyto zásady na trestní věc obviněného, že obviněný
neuvádí jedinou námitku, která by směřovala proti právnímu posouzení skutku
uvedenému ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením
odvolacího soudu. Veškeré námitky obviněného směřují výhradně proti správnosti
a úplnosti provedeného dokazování, Jedná se výhradně o procesní námitky, které
neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu. Obviněný kromě skutkových námitek
uplatnil i právní námitku, kterou formuloval tak, že byl odsouzen za zločin
neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234
odst. 3, alinea druhá tr. zákoníku s přihlédnutím k § 238 tr. zákoníku, přičemž
u tohoto zločinu nestačí nedbalost při zjišťování nebo ověřování pravosti
podpisů, ale úmysl přímý či nepřímý o tom, že podpis na směnce jako platebním
prostředku není pravým podpisem jejího domnělého či tvrzeného výstavce. Tuto
právní námitku shledal dovolací soud zjevně neopodstatněnou.
K dovolání nejvyššího státního zástupce:
Vrchní soud v Olomouci se vypořádal s otázkou právní kvalifikace skutku
na str. 12 až 13 napadeného usnesení. Především uvedl, že soud prvního stupně
nepochybil, pokud jednání obviněného Ing. P. B., MBA., LL.M., podřadil pod
skutkovou podstatu zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění
platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea druhá tr. zákoníku, s
přihlédnutím k ustanovení § 238 tr. zákoníku. Směnka má podle něj povahu
cenného papíru, který je mj. používán jako bezhotovostní platební prostředek. I
když text zák. č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového neobsahuje
zákonnou definici směnky, v právní teorii je definována zpravidla jako
dlužnický cenný papír vydaný v zákonem stanovené formě, kterým se určitá osoba
zavazuje zaplatit v určitém místě a čase částku uvedenou na směnce. Z výše
uvedených důvodů je tedy nutno považovat směnku za platební prostředek ve
smyslu ustanovení § 234 odst. 1 tr. zákoníku. Výsledky provedeného dokazování
bylo prokázáno, že došlo ke kompletnímu vyrobení směnek opatřených nepravým
podpisem svědkyně J. P., které měly potvrzovat fiktivní právní vztah existující
mezi svědkyní J. P. a obviněným Ing. P. B., MBA., LL.M. Odvolací soud
zdůraznil, že obviněnému Ing. P. B., MBA., LL.M., nebylo kladeno za vinu, že to
byl on, kdo předmětné směnky padělal, a proto veškeré jeho výhrady v tomto
směru jsou právně irelevantní. Podstatou trestní odpovědnosti obviněného je to,
že platební prostředek, o kterém věděl, že byl padělán, použil jako pravý, a to
v souvislosti se směnečným řízením, které bylo vedeno před Krajským soudem v
Ústí nad Labem. V této souvislosti odvolací soud konstatoval, že pro naplnění
znaku „použije padělaný nebo pozměněný platební prostředek jako pravý“, stačí
jakékoliv jednání pachatele, které využívá padělaného platebního prostředku
jako pravého nebo platného.
Vrchní soud v Olomouci dále uvedl, že soud prvního stupně v odůvodnění
svého rozsudku na straně 15 podrobně rozvedl důvody, které ho vedly k tomu, že
neakceptoval názor, že obviněný spáchal čin ve velkém rozsahu. S touto
argumentací se odvolací soud ztotožnil a odkázal na ni. Otázku, zda byl zločin
neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku spáchán ve
velkém rozsahu, je třeba vždy posoudit na základě konkrétních okolností
případu, zejména na základě počtu padělaných platebních prostředků a jejich
využitelnosti v posuzovaném případě, resp. pokud již byly použity, i v rozsahu,
v jakém se tak stalo. Důležité je též zjištění, zda pachatel jednal ojediněle
nebo zda šlo o soustavnou a déletrvající činnost, např. ve formě padělatelské
dílny, což je u velkého rozsahu pravidlem. Ve srovnání se spácháním výše
uvedeného zločinu ve značném rozsahu, musí jít o několikanásobně vyšší rozsah,
zejména z hlediska množství opatřených padělaných platebních prostředků, a to i
s přihlédnutím k počtu provedených akcí či operací. Odvolací soud uzavřel své
úvahy tím, že v konkrétně projednávaném případě činila nominální finanční
hodnota uvedená na padělaných směnkách v prvém případě 5.980.000 Kč a ve druhém
pak 862.000 Kč. Jednalo se tedy o dvě směnky, které byly s největší
pravděpodobností vytvořeny ve stejné době a byly poté také současně uplatněny a
šlo o jednorázovou záležitost. Podle názoru odvolacího soudu uvedené
skutečnosti nemohou odůvodnit závěr, že by obviněný spáchal zločin
neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku ve velkém
rozsahu podle § 234 odst. 5 písm. b) tr. zákoníku.
Pokud dovolání nejvyššího státního zástupce odkazuje na obsah usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2011, sp. zn. 7 Tdo 1317/2010-I., je třeba
dodat, že v této věci se jednalo o skutek spočívající v tom, že obviněný D. Ř.
v době nejméně od 19. 12. 2008 do 16. 2. 2009 v Č. T. a jinde, spolu s dalším
nezjištěným pachatelem či dalšími nezjištěnými pachateli, se záměrem vylákat
260.000.000,- Kč formou vymáhání fiktivního peněžitého plnění z tzv. jistící
směnky, která mu byla údajně předána v přesně nezjištěném dni počátkem března
2008 v Č. T., ve Š. ulici, ve vstupní chodbě domu č. …, jednatelem společnosti
DONGHEE Czech, s. r. o., T. Y. Y., který měl před ním směnku údajně osobně
podepsat za výstavce směnky, za což mu měl předat peněžní půjčku, částku
8.200.000 Euro v různých bankovkách uložených ve dvou kufrech s kolečky, což v
přepočtu mělo činit 206.066.000,- Kč, proto nejprve v době do 19. 12. 2008
vyhotovil vlastní směnku údajného výstavce společnosti DONGHEE Czech, s. r. o.,
IČ 277 93 117, se sídlem v Českém Těšíně, Hlavní třída 28/2020, v dvojjazyčném
znění, v jazyce českém a anglickém, na níž byl napodoben podpis jednatele této
společnosti T. Y. Y., občana Korejské republiky, a za nezjištěných okolností
byla opatřena razítkem této společnosti s číselným označením „2 v kolečku“, a
tato směnka byla vyhotovena jako směnka bez protestu s údajným datem vystavení
„v Č. T. 18. března 2008“ a s datem splatnosti dne 18. prosince 2008 včetně
vyznačení, že se jedná o směnku na řad jeho osoby, označenou jeho rodným číslem
a adresou trvalého bydliště, poté dne 19. 12. 2008 takto vyhotovenou směnku
uložil do bezpečnostní schránky, zřízené téhož dne u České spořitelny, a. s.,
oblastní pobočky v Ostravě, Ostrava, nám. Dr. E. Beneše č. 6, tuto směnku poté
vymáhal prostřednictvím svého právního zástupce, JUDr. Otto Walacha, advokáta
se sídlem advokátní kancelář Třinec, 1. máje 493, kterému předložil fotokopii
předmětné směnky a který v jeho zastoupení dne 28. 1. 2009 zaslal společnosti
DONGHEE Czech, s. r. o., předžalobní upomínku, v níž ji upozorňoval, že směnka
splatná dne 18. 12. 2008 nebyla uhrazena a společnost vyzval k úhradě dlužné
částky nejpozději do 6. 2. 2009, k dalšímu vymáhání plnění ze směnky nedošlo
pouze proto, že obviněný byl dne 16. 2. 2009 zadržen příslušníky Policie České
republiky v Č. T. v hotelu P. při jednání se zástupci společnosti DONGHEE
Czech, s. r. o.
Směnečná suma činila v přepočtu 206.066.000 Kč a beze všech pochybností
je zřejmé, že v tomto případě byl naplněn znak spáchání zločinu ve velkém
rozsahu podle § 234 odst. 3 alinea první, odst. 5 písm. b) tr. zákoníku.
Nejvyšší soud zjistil, že při absenci zákonné definice či pravidla,
podle něhož by bylo možno vyložit obsah pojmu „spáchá čin ve velkém rozsahu“,
je právní názor odvolacího soudu v souladu s dosud převažujícím názorem
judikatury i výkladem uvedeného pojmu v uznávaném komentáři k novému trestnímu
zákoníku. Nejvyšší soud proto posoudil námitky nejvyššího státního zástupce
proti právní kvalifikaci skutku obviněného jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného Ing. P. B., MBA., LL.M., v
jeho celku zjevně neopodstatněným, a proto dovolání odmítl podle § 265i odst. 1
písm. e) tr. ř. Dovolání nejvyššího státního zástupce posoudil rovněž jako
zjevně neopodstatněné, a z tohoto důvodu dovolání odmítl podle § 265i odst. 1
písm. e) tr. ř. Rozhodnutí o obou dovoláních učinil v neveřejném zasedání,
které konal za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud neshledal u obviněného zákonné podmínky podle § 265o
odst. 1 tr. ř. k rozhodnutí o přerušení výkonu rozhodnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný.
V Brně dne 14. listopadu 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek