7 Tdo 956/2024-386
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 11. 2024 o dovolání obviněného J. B. podaném proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. 12 To 5/2024, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 16 T 74/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2023, č. j. 16 T 74/2023-275, byl obviněný J. B. uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea 2, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
2. Uvedeného zločinu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný J. B. v podstatě v tím, že dne 22. 6. 2022 v době od 8:00 do 9:45 hod. v XY-XY, část XY v okrese XY, soudním okrese XY, v ulici XY č. p. XY v prvním patře domu ve svém bytě, nezletilé AAAAA (pseudonym), která mu byla svěřena na hlídání, za účelem uspokojení svého sexuálního pudu svlékl oblečení, položil se na pohovku a pokyny docílil, že se na něho položila tak, že její rozkrok směřoval k jeho obličeji a v této poloze jí lízal přirození a následně jí vložil svůj obnažený penis do ruky, aby si s ním hrála, přitom si musel být vědom, že pro svůj věk nemůže mít dostatečné znalosti a vědomosti, aby chápala smysl jeho jednání a byla schopna projevit svůj nesouhlas.
3. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 4. 2024, č. j. 12 To 5/2024-314, bylo odvolání obviněného směřující proti výroku o vině i trestu napadeného rozsudku podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný J. B. prostřednictvím obhájkyně dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jelikož rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Předně měl za to, že nebyla prokázána jeho vina nade všechnu pochybnost, neboť provedenými důkazy nebylo prokázáno, že se opravdu dopustil skutku tak, jak je popsáno ve výroku rozsudku soudu prvého stupně.
5. Konkrétně označil za nesporné, že mu byla nezletilá AAAAA v uvedený čas v jeho bytě svěřena do opatrování. V tom, co se v bytě v uvedenou dobu odehrálo, se však výpověď obviněného a další svědecké výpovědi lišily. Slyšení svědci v přípravném řízení a svědek D. K. slyšený i před krajským soudem nebyli přímými účastníky jednání, které je mu kladeno za vinu, jejich výpovědi jsou zprostředkované a uvádí jen to, co se měli dozvědět od nezletilé poškozené. Jedinými osobami přítomnými v uvedenou dobu v bytě byla poškozená a obviněný. Dovolatel pak nesouhlasil s hodnocením výpovědi nezletilé AAAAA, poukázal na konkrétní rozpory v její výpovědi, pročež deklaroval její nevěrohodnost. Z výpovědi svědkyně vyplývá, že pokaždé líčí situaci jinak, a to i v rámci jedné výpovědi. Obviněný akcentoval svou výpověď, že nezletilá odcházela v klidu a matce na dotaz sdělila, že bylo vše v pořádku. Následně se až do večera matce nesvěřila, přestože s ní po celou dobu byla. Až poté, co přišel otec domů, měla mu před spaním sdělit, že byla u obviněného, a popsala mu jeho jednání. Rovněž namítal, že žádná ze svědeckých výpovědí netvrdí, že nezletilá neměla v době popisované události žádnou představu o jednání obviněného a nerozuměla mu. Dále poukázal na závěry znaleckého posudku znalce PhDr. Štěpána Vymětala, Ph.D., že nezletilá je dívka s vyšším fantazijním prožíváním. Obviněný pak deklaroval, že svou vinu od počátku popírá, kdy při svém výslechu v přípravném řízení i před soudem prvního stupně vypovídal shodně. Jednání matky nezletilé, která za ním večer přišla pod vlivem alkoholu a křičela na něj, že jí obtěžoval dceru, si vysvětloval tak, že má problémy s alkoholem, a tak si to vymyslela. Jakoukoli sexuální aktivitu negoval, neboť jí nebyl schopen s ohledem na svůj zdravotní stav. Poté, co byl obviněn z uvedeného jednání, s rodinou poškozené neudržoval kontakt, naopak se mu vyhýbal. Byl pak osobou, která nebyla dosud soudně trestána.
6. Dovolatel se neztotožnil s hodnocením výpovědi nezletilé AAAAA, ani se závěry znalce psychologa, který hodnotil věrohodnost její výpovědi, a závěry posudku nepovažoval za správné. Podle jeho přesvědčení nebylo bezpečně prokázáno, že by se dopustil vytýkaného jednání. V dané věci byl pak jednoznačně dán zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, s obsahem provedených důkazů.
7. Závěrem proto navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
8. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání obviněného J. B. uvedla, že obviněný v podstatě pouze opakuje skutečnosti, které již na svou obhajobu uplatnil v předchozích fázích trestního řízení, a soudy se s nimi dostatečným a správným způsobem vypořádaly. Obviněným přednesené výhrady pak označila za podřaditelné pod zvolený důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak shledala je neopodstatněnými. Poukázala na fakt, že věrohodnost výpovědi poškozené AAAAA byla potvrzena i nepřímými důkazy, a to svědeckými výpověďmi svědků D. K., M. S. a J. V. Znalec psycholog u poškozené neshledal známky patologické lhavosti a konfabulace a zvýšené fantazijní prožívání poškozené nemělo vliv na její výpověď. Při znaleckém zkoumání znalec nezjistil, že by poškozená byla ovlivněna jinou osobou, jakož ani motivaci, proč by mluvila nepravdu. K obhajobou namítaným nepřesnostem ve výpovědi poškozené soudy obou stupňů správně uvedly, že tyto nepřesnosti plně odůvodňuje časový odstup, věk poškozené a psychický a fyzický stupeň vývoje. Jednání obviněného J. B. tak měla provedenými důkazy za plně prokázané s tím, že použitá právní kvalifikace byla plně přiléhavá. Závěrem proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné.
III. Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájkyně [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
10. Nejvyšší soud nejprve konstatuje, že obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je naplněn, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
11. Uplatnil jej přitom v jeho první alternativně, tj. pro existenci zjevného rozporu mezi skutkovými zjištěními určujícími pro naplnění znaků trestného činu a obsahem provedených důkazů. Své přesvědčení založil zejména na zpochybnění věrohodnosti výpovědi nezletilé poškozené AAAAA, jež měla být jediným přímým účastníkem vytýkaného jednání. Zvolenou argumentaci (s velkou mírou tolerance) Nejvyšší soud pod uplatněný dovolací důvod podřadil, nemohl jí však přiznat opodstatnění.
12. Nejdříve nutno v obecné rovině k podanému mimořádnému opravnému prostředku akcentovat, že dovolací námitky jsou pouze opakováním námitek obviněného, které uplatňoval v průběhu celého trestního řízení, a soudy obou stupňů se s nimi řádně vypořádaly. Rovněž je nutno podotknout, že obviněný v rámci svého dovolání obsáhlým způsobem cituje pasáže odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, pročež bylo obtížné rozpoznat jednotlivé konkrétní dovolací výhrady, neboť jeho argumentace působí dojmem paušálního nesouhlasu s úvahami soudů obou stupňů.
13. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je přitom dostatečně zřejmé, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly. Je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými rozhodnými skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů pak nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). Nejvyšší soud jako soud dovolací není jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. Zjevný rozpor skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů, je namístě dovodit zejména, pokud by skutková zjištění neměla vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývala z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod., k čemuž však nedošlo. Soudy totiž na základě dokazování, provedeného v dostatečném rozsahu, dovodily průběh skutkového děje tak, jak je popsán výše. V provedených důkazech nelze shledat rozpory se zjištěným skutkovým stavem. Jedná se o důkazy, které ve svém souhrnu tvoří logickou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů ve svém celku shodně prokazujících skutečnost, že se dovolatel dopustil shora popsaného jednání. Současně bylo zdůvodněno, proč soudy neuvěřily verzi prezentované obviněným, která byla provedenými důkazy vyvrácena.
14. Závěr o sexuálním zneužití poškozené ze strany obviněného včetně konkrétně užitých mechanismů soud prvního stupně dovodil zejména z výpovědi poškozené AAAAA, jež považoval za věrohodnou (čemuž bude věnována pozornost dále), která korespondovala s dalšími ve věci provedenými důkazy, a to zejména svědeckou výpovědí jejího otce, svědka D. K., svědkyně M. S. i dědečka poškozené, svědka J. V. Těmto nezletilá poškozená spontánně svěřila prožitý zážitek, nadto svědkyně M. S. (obecně) hovořila o nevhodnosti jednání obviněného (chodil před ní v tričku bez kalhot a bez trenýrek, kdy mu bylo vidět přirození, což jí potvrdila i ošetřovatelka, která mu chodila převazovat nohy, a další ženy zval k sobě na kávu a víno). Jestliže obviněný popíral svou sexuální aktivitu s odkazem na skutečnost, že není pedofilní, ve shodě s názorem soudu prvního stupně i soud dovolací uvádí, že taková skutečnost není nikterak rozhodující pro posouzení jeho jednání, obzvláště za situace, kdy i konkrétně v této věci ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, sexuologie a psychologie zpracovaného znalci psychiatrem a sexuologem prof. MUDr. Jiřím Rabochem, DrSc. a psychologem PhDr. Karlem Netíkem, CSc., vyplývá, že mezi pachateli pedofilních deliktů je menšina těch, kteří trpí skutečnou sexuální deviací. Z předmětného znaleckého posudku je pak zjevné, že obviněný nemá preferenci v sexuálních objektech a vzrušují jej jak dospělé ženy, tak i nedospělé děti. Nalézací soud tudíž u obviněného přiléhavě shledal zcela zjevnou motivaci k vlastnímu sexuálnímu uspokojení.
15. Dovolatel pak zásadně nesouhlasil s hodnocením výpovědi nezletilé poškozené. Ačkoli byl závěr o vině obviněného učiněn zejména na podkladě výpovědi jediné přímé svědkyně, tedy nezletilé poškozené (v době výslechu měla pět let), soud této okolnosti věnoval značnou pozornost a důsledně odůvodnil, z čeho usuzoval na věrohodnost její výpovědi, přičemž ji především zasadil do kontextu ostatních ve věci provedených důkazů. Byla věnována pozornost nepřesnostem v jejích výpovědích, nicméně tyto byly odůvodněny časovým odstupem, věkem nezletilé poškozené a jejím psychických a fyzickým stupněm vývoje. Soud neshledal na jejím chování v průběhu výslechu žádné nepatřičné projevy, které by napovídaly tomu, že nesděluje pravdu, natož o věcech se sexuální tématikou. V kvalitě její svědecké výpovědi se projevuje i skutečnost, že o jednání obviněného neměla žádnou představu a nerozuměla mu (v rozporu s přesvědčením obviněného má i dovolací soud za to, že skutečnost je potvrzena znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví klinická a forenzní psychologie dětí a dospělých a oboru školství a kultura, odvětví psychologie zpracovaného znalcem PhDr. Štěpánem Vymětalem, Ph.D. i svědeckými výpověďmi rodinných příslušníků, učitelky ve školce M. P. i svědkyní M. S.). Ani psycholog PhDr. Štěpán Vymětal, Ph.D. neshledal žádný náznak ovlivnění nezletilé či motivaci třetích osob pro její ovlivňování, naopak jádro její výpovědi označil za konstantní. Jestliže byl vysloven tímto znalcem závěr, že se jedná o dívku s vyšším fantazijním prožíváním, současně bylo osvětleno, že toto nemělo vliv na její výpověď. Konečně o autenticitě a prožívání zkušenosti s obviněným svědčily i svědecké výpovědi (byť zprostředkované) shora uvedených osob, jimž se poškozená sama svěřila. Skutečnost, že se s jednáním obviněného poškozená nesvěřila (své matce) dříve, byla odůvodnitelná vícero možnostmi (nebyla schopna posoudit závažnost jednání obviněného, její pozornost byla odvedena, nechtěla negativní zkušenost svěřovat matce apod.), přičemž jí není nutno přikládat větší váhu. Lze tudíž uzavřít, že neexistuje ani důvodná pochybnost o pravdivosti výpovědi poškozené, jež navíc nestojí osamoceně, nýbrž na ni obsahově navazují další výše konkretizované důkazy.
16. Nejvyšší soud tak mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Praze, z nichž v napadeném usnesení vycházel Vrchní soud v Praze, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, požadovaný zjevný rozpor neshledal. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, které nalézací soud řádně zhodnotil a svůj postup vysvětlil v odůvodnění rozsudku. Odvolací soud se s jeho závěry ztotožnil a své úvahy rovněž odůvodnil. V podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů odkazuje. Není předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Lze proto uzavřít, že soudy nižších stupňů k náležitému objasnění věci provedly všechny potřebné důkazy, tak jak to vyžaduje ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., tyto i náležitě hodnotily v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., takže zjistily takový skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro náležité rozhodnutí ve věci. Hodnocení důkazů soudy nižších stupňů nevykazuje žádné znaky libovůle či svévole, nýbrž odpovídá zásadám logiky.
V.Závěr
17. Ze shora uvedených skutečností je tak namístě především konstatovat, že naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebylo možné na základě předložené argumentace dovodit.
18. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto rozhodnutí, proto Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného J. B. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 11. 2024
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D. předseda senátu