7 Tdo 963/2025-2179
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 11. 2025 o dovolání obviněného Ing. Václava Šimáka, trvale bytem Ohnišov 106, Ohnišov, podaném proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 4. 2025, sp. zn. 9 To 1/2025, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 T 5/2024,
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. Václava Šimáka odmítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 11. 2024, č. j. 7 T 5/2024-1909, byl obviněný Ing. Václav Šimák uznán vinným zločinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku. Za tento zločin a sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pro nějž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 22. 9. 2023, který nabyl právní moci 25. 11. 2023, mu byl uložen za použití § 58 odst. 1 písm. b) tr.
zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro nějž byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému podle § 67 odst. 1 a § 68 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 300 denních sazeb ve výši 1 000 Kč, tedy celkem 300 000 Kč. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému též uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodních korporací, a to v trvání pěti let. Na základě § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému rovněž uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání dvou let a tří měsíců.
Současně soud zrušil výrok o trestu, který byl obviněnému uložen trestním příkazem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, č. j. 11 T 90/2023-65 ze dne 22. 9. 2023, jenž nabyl právní moci dne 25. 11. 2023 a všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. soud rozhodl o nároku poškozené na náhradu škody. Dále lze doplnit, že tímto rozsudkem bylo rozhodnuto též o vině a trestu obviněné právnické osoby ASIPO, s.
r. o.
2. Uvedeného zločinu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že v postavení jednatele obviněné právnické osoby ASIPO, s. r. o., v jejím zájmu docílit majetkového prospěchu v souvislosti s podvodným vylákáním účelové dotační podpory a potažmo i neoprávněným použitím finančních prostředků získaných účelovou dotací na jiný než určený účel, a v rámci její podnikatelské činnosti popsané v rozsudku soudu prvního stupně, coby příjemce dotace, v XY, okr. XY, i jinde v období od 30. 11. 2016 do 31. 5. 2022:
I. společně s obviněnou právnickou osobou ASIPO, s. r. o., v úmyslu neoprávněně vylákat od Ministerstva průmyslu a obchodu ČR (dále jen „MPO“) dotační prostředky na podkladě uvedení nepravdivých údajů ke kofinancování výzkumného projektu, uvedli nepravdivé údaje o řešitelském týmu a organizačním a finančním zabezpečení projektu u obviněné právnické osoby ASIPO, s. r. o., coby uchazeče o dotaci k realizaci projektu FV20666 a následně i při realizaci projektu docházelo ze strany příjemce dotace ASIPO, s. r. o., k vynakládání dotačních prostředků k jinému než určenému účelu, přičemž podrobnosti byly specifikovány v rozsudku soudu prvního stupně a tímto jednáním byla způsobena poskytovateli dotace škoda ve výši 8 414 983 Kč;
II. společně s obviněnou právnickou osobou ASIPO, s. r. o., v úmyslu neoprávněně vylákat od MPO dotační prostředky na podkladě uvedení nepravdivých údajů ke kofinancování výzkumného projektu, uvedli nepravdivé údaje o řešitelském týmu a organizačním a finančním zabezpečení projektu u obviněné právnické osoby ASIPO, s. r. o., coby uchazeče o dotaci k realizaci projektu FV30300 a následně i při realizaci projektu docházelo ze strany příjemce dotace ASIPO, s. r. o., k vynakládání dotačních prostředků k jinému než určenému účelu, přičemž podrobnosti byly specifikovány v rozsudku soudu prvního stupně a tímto jednáním byla způsobena poskytovateli dotace škoda ve výši 4 343 601 Kč, a jednání obviněného dále bezprostředně směřovalo ke způsobení další škody ve výši 1 447 867 Kč;
III. společně s obviněnou právnickou osobou ASIPO, s. r. o., v úmyslu neoprávněně vylákat od MPO dotační prostředky na podkladě uvedení nepravdivých údajů ke kofinancování výzkumného projektu uvedli nepravdivé údaje o řešitelském týmu a organizačním a finančním zabezpečení projektu u obviněné právnické osoby společnosti ASIPO, s. r. o., coby uchazeče o dotaci k realizaci projektu FV40252, a následně i při realizaci projektu docházelo k vynakládání dotačních prostředků k jinému než určenému účelu, přičemž podrobnosti byly specifikovány v rozsudku soudu prvního stupně a tímto jednáním byla způsobena poskytovateli dotace MPO, škoda ve výši 2 214 000 Kč, a jednání obviněného dále bezprostředně směřovalo ke způsobení další škody ve výši 2 214 000 Kč;
v souhrnu tedy pokračujícím jednáním obviněného popsaným pod body I., II. a III. byla způsobena poskytovateli dotace MPO škoda ve výši 14 972 584 Kč, a pokračující jednání obviněného specifikované pod body I., II. a III. dále bezprostředně směřovalo ke způsobení další škody témuž subjektu ve výši 3 661 867 Kč.
3. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 4. 2025, č. j. 9 To 1/2025-1988, z podnětu odvolání podaného státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové do výroku o trestu v neprospěch obviněného a též z podnětu odvolání podaných proti výroku o trestu obviněným a obviněnou právnickou osobou ASIPO, s. r. o., zrušil napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. ve výrocích o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř., při nezměněných výrocích o vině a náhradě škody, znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložil obviněnému peněžitý trest ve výměře 50 denních sazeb po 900 Kč, tj. v celkové výši 45 000 Kč. Na základě § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložil obviněnému trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodních korporací v trvání pěti let. Taktéž podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložil obviněnému trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání dvou let. Současně soud zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 20. 3. 2023, sp. zn. 1 T 16/2023, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Lze doplnit, že uvedeným rozsudkem vrchní soud rovněž rozhodl o trestu obviněné právnické osoby ASIPO, s. r. o.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný Ing. Václav Šimák prostřednictvím obhájce dovolání, které formálně opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., přičemž vyjádřil přesvědčení, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a že nebylo vyhověno jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, ačkoli byly v předcházejícím řízení dány níže popsané důvody.
5. Dovolatel připomněl průběh předchozích fází řízení, přičemž akcentoval, že soud prvního stupně potvrdil složitost zkoumaného případu a taktéž obviněný zdůraznil, že v hlavním líčení učinil prohlášení viny, které soud prvního stupně přijal. Namítl ovšem, že odvolací soud nevzal dostatečně v potaz sociální status obviněného, neboť se sám stará o nepohyblivou tchyni, pobývající na odlehlém místě, přičemž popsal komplikace s jejím zásobováním v zimních měsících a rizika spojená s jejím případným přesunem. Dovolatel rovněž vyjádřil přesvědčení, že nepodmíněný trest odnětí svobody v uložené výši mu znemožňuje nahradit škodu způsobenou trestným činem. Dále poukázal na vybrané okolnosti projednávaného případu, které považoval za polehčující, zejména společenskou prospěšnost cílů předmětného projektu, vlastní snahu těchto dosáhnout a částečnou využitelnost existujících výstupů z projektu. Obviněný též upozornil, že jsou-li skutková zjištění v extrémním nepoměru s přijatým právním hodnocením, pak nemůže takové právní hodnocení obstát. V neposlední řadě odmítl, že by soudem tvrzeným jednáním bylo možno naplnit skutkovou podstatu předmětného trestného činu. V nastíněném směru dovolatel dospěl k názoru, že výše popsané nedostatky se vyskytovaly již v rozsudku soudu prvního stupně, tudíž odvolací soud pochybil, pokud se těmito nezabýval a nenapravil je.
6. Závěrem proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze a tomuto soudu vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání úvodem připomněl, že v předmětné věci schválení prohlášení viny výrazně omezuje rozsah opravných prostředků, které může obviněný uplatnit. Dále akcentoval limity dovolacích důvodů ve vztahu ke korekci uložených trestů, jelikož dovolání obecně neslouží k přezkumu přiměřenosti a vhodnosti uložených trestů, avšak omezuje se výhradně na nejzávažnější pochybení v oblasti trestání. Konstatoval, že v předmětné věci nedošlo k uložení nezákonného trestu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., když byl trest uložen na samé dolní hranici trestní sazby stanovené pro předmětný trestný čin, přičemž ani dovolatel zmíněný důvod ve svém dovolání neuplatnil. Vznesené námitky nepovažoval za podřaditelné pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jelikož obviněný nebrojil proti skutečnosti, že mu byl nezákonně uložen souhrnný trest, leč jen proti přiměřenosti tohoto trestu.
8. Ve vytyčeném směru státní zástupce zdůraznil, že aspekty přiměřenosti a vhodnosti uloženého trestu by mohly být Nejvyšším soudem přezkoumávány toliko v případě zcela extrémně přísného a zjevně nespravedlivého a nepřiměřeného trestu, nicméně vyjádřil mínění, že takovéto pochybení nelze v posuzované věci dovodit. Dále doplnil, že z obsahu napadeného rozsudku plyne konkrétní a adresná individualizace trestu ve vztahu k obviněnému. Státní zástupce taktéž konstatoval, že trest byl uložen na samé dolní hranici zákonné trestní sazby, a to při správném zohlednění přitěžujících okolností znemožňujících využití moderačního oprávnění podle § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Z uvedených důvodů vyhodnotil námitky dovolatele týkající se nedostatečného zohlednění jeho sociální situace a snahy nahradit způsobenou škodu z pohledu dovolacího přezkumu za mimoběžné. Ve vztahu k osobním poměrům dovolatele sice státní zástupce vyjádřil jistou míru pochopení, leč zdůraznil, že nastalou situaci vyvolal obviněný svou trestnou činností a poukázal na možná náhradní řešení vzniklé tíživé životní situace. Ve vztahu k náhradě škody vyzdvihl skutečnost, že odvolací soud přistoupil, s ohledem na majetkové poměry obviněného, ke snížení výše uloženého peněžitého trestu a odmítl, že by výkon trestu odnětí svobody zcela znemožňoval obviněnému nahradit škodu způsobenou trestným činem, třebaže může daný proces zkomplikovat.
9. Na závěr svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) na prvém místě zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, přičemž dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), nicméně dovolání proti napadenému rozsudku je přípustné toliko částečně, a to proti výroku o trestu.
11. Předpokladem přípustnosti dovolání je podle § 265a odst. 1 tr. ř. skutečnost, že proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí předpokládaných ustanovením § 265a odst. 2 tr. ř. Dovolání je pak nepřípustné, jestliže je jím napadeno jiné rozhodnutí, než je rozhodnutí soudu ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 1, 2 tr. ř., anebo když jím dovolatel napadá takovou část rozhodnutí, kterou nepřezkoumával a nebyl povinen přezkoumat ve druhém stupni ani odvolací soud. Rozhodnutí soudu druhého stupně lze totiž dovoláním napadat pouze v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn a povinen přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně podle hledisek vymezených v § 254 odst. 1 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1464/2003, publikované pod č. 1/2005 Sb. rozh. tr.). Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle § 254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost je přezkoumat ani podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003, publikované pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr.).
12. Z hlediska přípustnosti tohoto dovolání je určující, že obviněný proti rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání toliko do výroku o trestu, přičemž též odvolání státního zástupce a obviněné právnické osoby ASIPO, s. r. o., směřovala toliko proti výroku o trestu. Odvolací soud návazně přezkoumal výrok o trestu, jakož i řízení, které mu předcházelo. Vzhledem k tomu, že odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k výroku o vině nepřezkoumával, a současně platí, že dovolatel může dovoláním napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně, Nejvyšší soud shledal, že v rozsahu, v jakém obviněný patrně napadal výrok o vině, (byť nutno podotknout, že toto učinil velmi neurčitě a povšechně) není dovolání ve smyslu § 265a odst. 1 tr. ř. přípustné (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2025, sp. zn. 7 Tdo 1139/2024). Naopak v rozsahu, v jakém směřovalo dovolání obviněného proti výroku o trestu lze konstatovat jeho přípustnost [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], avšak Nejvyšší soud dospěl k závěru, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
13. Nejvyšší soud nejprve konstatuje, že s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
14. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Slouží tedy především k nápravě právních vad v posouzení skutku, jenž představuje předmět trestního stíhání, popřípadě k nápravě vad vzniklých v návaznosti na nesprávnou aplikaci jiné trestněprávní normy.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
15. Jak již bylo výše uvedeno, dovolání obviněného v rozsahu, v němž směřovalo proti výroku o vině, není přípustné, přičemž tento závěr lze vztáhnout zejména k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož podstata spočívá v napadení správnosti rozhodných skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu v posuzované věci. Nadto považuje Nejvyšší soud za vhodné uvést, že obviněný se sice ve svém dovolání zčásti odkazoval na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale pro tuto námitku nenabídl žádnou konkrétní argumentaci, když předmětný důvod dovolání vyznačil toliko formálně, bez nezbytné konkretizace relevantních nedostatků předmětného rozhodnutí ve smyslu zvoleného ustanovení.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
16. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. rovněž platí výše uvedené závěry ohledně nepřípustnosti dovolání obviněného směřujícího proti výroku o vině, proti němuž nebylo v dané věci podáno odvolání jakožto řádný opravný prostředek, když ostatně dovolatel v rámci soudem přijatého prohlášení viny souhlasil též s právní kvalifikací skutku.
17. V nastíněném směru obviněný nevznesl žádné konkrétní námitky vůči hmotněprávnímu posouzení v předmětné věci, když toliko obecně konstatoval, že vytýkaným jednáním nemohla být naplněna skutková podstata předmětného trestného činu. Zmíněná námitka nejen, že směřuje vůči výroku o vině, leč nadto je též natolik abstraktní a povšechná, že ji není možno podřadit pod vytyčený dovolací důvod. Jiné námitky směřující proti hmotněprávnímu posouzení dané věci, zejména ve vztahu k ustanovení o souhrnném trestu, přitom obviněný neformuloval, jak ostatně správně upozornil státní zástupce. Nutno pak připomenout, že výhrady směřující vůči uloženým trestům z hlediska jejich vhodnosti a přiměřenosti obecně nelze subsumovat pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pročež nezbývá než uzavřít, že námitky obviněného se míjí též s tímto dovolacím důvodem.
K ostatním námitkám
18. Stěžejní část podaného dovolání směřovala proti výroku o trestu, přičemž obviněný poukazoval na okolnosti vážící se k jeho osobě, zejména potřebu zajištění péče o nemohoucí blízkou osobu a získání prostředků k náhradě způsobené škody. Nejvyšší soud považuje ve vytyčeném směru za nutné ponejprv předestřít, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit v zásadě jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy výhradně tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. K takovému pochybení však ve zkoumané věci nedošlo, což ostatně nenamítá ani sám obviněný, který vzpomínaný dovolací důvod explicitně neuplatnil.
19. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu. Výjimku z uvedeného pravidla představuje situace, v níž dojde k uložení zjevně nespravedlivého a nepřiměřeného trestu, neboť pak by mohl nastat rozpor s ústavní zásadou přiměřenosti trestních sankcí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016). Nicméně Nejvyšší soud se plně ztotožňuje s názorem státního zástupce, že v posuzovaném případě nedošlo k uložení extrémně přísného a zjevně nespravedlivého trestu, poněvadž uložený trest se nacházel na samé dolní hranici zákonné trestní sazby, jíž byl obviněný v dané věci ohrožen. Skutečnosti týkající se osoby obviněného přitom odvolací soud ve svém rozhodnutí řádně zohlednil, přičemž na tyto úvahy lze plně odkázat (viz odstavce 18. až 20. rozsudku soudu druhého stupně).
20. Nad rámec uvedeného shrnuje Nejvyšší soud, že péči o nemohoucí blízkou osobu je možno bezesporu zajistit i jinými způsoby, tedy navzdory výkonu trestu odnětí svobody obviněným, přičemž výkon zmíněného trestu v uložené výši neznemožňuje, alespoň částečnou náhradu způsobené škody ze strany obviněného, třebaže má potenciál ji zkomplikovat. V tomto kontextu ovšem nemůže dovolací soud pominout skutečnost, že odvolací soud, s ohledem na majetkové poměry dovolatele, výrazně redukoval výši peněžitého trestu uloženého obviněnému soudem prvního stupně. V neposlední řadě nezbývá než vyslovit souhlas s názorem státního zástupce, podle něhož pouhé zvýšení komplikací spojených s náhradou způsobené škody pro obviněného nemůže automaticky vést k závěru o nemožnosti uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Nejvyšší soud proto uzavírá, že námitky obviněného směřující proti vhodnosti a přiměřenosti uloženého trestu neodpovídají žádnému z dovolacích důvodů a nejsou tak pro dovolací řízení relevantní.
21. Toliko pro úplnost dovolací soud uvádí, že zvolená formulace v dovolání obviněného by mohla implicitně navozovat dojem uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., o nějž lze dovolání opřít, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). V posuzovaném případě však nedošlo k zamítnutí ani odmítnutí řádného opravného prostředku, naopak na podkladě podaných odvolání vrchní soud rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil, tudíž uplatnění zmíněného důvodu by v předmětné věci postrádalo logický smysl.
V. Závěr
22. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že námitky obviněného neodpovídaly uvedeným (ani žádným jiným) dovolacím důvodům. Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného Ing. Václava Šimáka podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. 11. 2025
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D. předseda senátu