7 Tdo 979/2015-35
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 15. září 2015
dovolání nejvyššího státního zástupce podané ve prospěch obviněného Mgr. M. J.
, PhD., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 5.
2015, sp. zn. 4 To 230/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých
Budějovicích pod sp. zn. 4 T 192/2014, a rozhodl takto:
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v
Českých Budějovicích ze dne 5. 5. 2015, sp. zn. 4 To 230/2015, a usnesení
Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 4 T 192/2014.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená
rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Českých Budějovicích
přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 3. 2015,
sp. zn. 4 T 192/2014, bylo podle § 307 odst. 2 písm. a) tr. ř. podmíněně
zastaveno trestní stíhání obviněného Mgr. M. J. , PhD., pro skutek spočívající
v tom, že
dne 29. 10. 2014 v době kolem 7.35 hodin v Č. B. při vědomí povinností řidiče
motorového vozidla respektovat ustanovení § 5 odst. 2 písm. b) zákona č.
361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů
(zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, toto nerespektoval,
přičemž nejméně po místní komunikaci v ulici H. ve směru od křižovatky s ulicí
J. nábř. směrem k sídlišti V. řídil osobní automobil tov. zn. VW Passat,
maje v době řízení vozidla v krvi odebrané mu dne 29. 10. 2014 v 8.20 hodin
nejméně koncentraci 2,5 ng/ml delta-9-tetrahydrokanabinolu (THC), jakož i
přítomnost kyseliny 11-nor-delta-9-tetrahydrokanabinolkarboxylové (THC-COOH)
zjištěné rozborem vzorku krve, což vylučovalo jeho schopnost bezpečně ovládat
motorové vozidlo, neboť látka delta-9-THC je návykovou látkou zařazenou v
příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších
předpisů, když v ulici H. před hlavním vstupem na V. Č. B. , byl kontrolován
hlídkou Policie České republiky, se v rámci běžné namátkové silniční kontroly
přiznal zakročujícím policistům, že je příležitostným uživatelem marihuany a
policisté na základě toho přistoupili k provedení kontroly obviněného na
ovlivnění návykovými látkami, v němž byl v podaném návrhu na potrestání
spatřován přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr.
zákoníku.
Podle § 307 odst. 3 tr. ř. byla obviněnému stanovena zkušební doba v trvání
dvanácti měsíců, přičemž podle § 307 odst. 2 písm. a) tr. ř. se po dobu
zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání obviněný zdrží řízení
motorových vozidel všeho druhu.
Proti tomuto usnesení podal včas stížnost státní zástupce, v níž
namítal, že vyjádření obviněného nelze posuzovat jako doznání k činu ve smyslu
§ 307 odst. 1 tr. ř. a nebyla tak splněna základní podmínka pro rozhodnutí
podle § 307 odst. 1, případně odst. 2 písm. a) tr. ř. Ve stížnosti navrhl, aby
Krajský soud v Českých Budějovicích podle § 149 odst. 1 tr. ř. napadené
usnesení zrušil a podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. přikázal Okresnímu soudu
v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 5. 5. 2015, sp.
zn. 4 To 230/2015, stížnost státního zástupce podle § 148 odst. 1 písm. c) tr.
ř. jako nedůvodnou zamítl. Ke stížnosti státního zástupce v odůvodnění usnesení
uvedl, že jestliže obviněný při hlavním líčení dne 17. 3. 2015 před Okresním
soudem v Českých Budějovicích prohlásil: „Ke skutku se doznávám, stalo se to
tak, jak je uvedeno v návrhu na potrestání, …“ a poté vznesl pouze některé
výhrady k této formulaci, neznamená to podle Krajského soudu v Českých
Budějovicích, že by spáchání skutku nedoznával.
Proti tomuto usnesení podal nejvyšší státní zástupce podle § 265d odst.
1 písm. a) tr. ř. ve lhůtě podle § 265e odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného
Mgr. M. J. , PhD. (dále zpravidla jen „obviněný“), dovolání, které opřel o
dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. f), g) a l) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce se neztotožnil s těmito rozhodnutími soudů. Základní
podmínkou podmíněného zastavení trestního stíhání podle § 307 odst. 1 tr. ř.
je, kromě splnění procesních podmínek podrobně rozvedených v tomto ustanovení,
zjištění, že skutek, o němž je rozhodováno, vykazuje zákonné znaky konkrétního
přečinu, v daném případě přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274
odst. 1 tr. zákoníku. Tento přečin spáchá ten, kdo vykonává ve stavu
vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání
nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo
způsobit značnou škodu na majetku.
V případě ovlivnění řidiče alkoholem je stav vylučující způsobilost k řízení
motorového vozidla zcela jednoznačně vymezen rozhodovací praxí tak, že
způsobilost řídit motorové vozidlo je vyloučena, dosáhne-li hladina alkoholu v
krvi řidiče hranice 1 g/kg. U jiných návykových látek však k obdobnému
judikaturnímu ustálení zatím nedošlo a z dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího
soudu vyplývá nezbytnost dokazování případného vyloučení způsobilosti v každé
konkrétní věci (srov. rozhodnutí publikované pod č. 23/2011 Sb. rozh. tr.). V
případě, kdy je na základě odběru krve, popřípadě moči, stanoven druh a
množství návykové látky u řidiče v době řízení motorového vozidla, je proto
zpravidla nezbytné přibrat znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie,
aby na základě poznatků o množství a druhu návykové látky, eventuálně její
koncentraci, době, po kterou ji měl pachatel v těle, zjištěných reakcích a
jednání pachatele, posoudil, zda a v jakém rozsahu byl pachatel ovlivněn
návykovou látkou v době řízení (byť zde existují i výjimky – srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2013 sp. zn. 4 Tdo 194/2013).
Při posouzení otázky stupně ovlivnění obviněného návykovými látkami lze
přihlédnout k nařízení vlády č. 41/2014 Sb., o stanovení jiných návykových
látek a jejich limitních hodnot, při jejichž dosažení v krevním vzorku řidiče
se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou. V případě návykové
látky delta-9-tetrahydrokanabinolu byly takovou limitní hodnotou stanoveny 2
ng/ml a došlo tak k vymezení dolní hranice, při jejímž dosažení je jednání
řidiče posouzeno jako dopravní přestupek. Obdobné limitní hodnoty, které by
určily hranici mezi dopravním přestupkem a výše uvedeným přečinem, však nebyly
podobným způsobem formou obecně závazného právního předpisu vymezeny. Tyto
limitní hodnoty zatím nevyplývají ani z judikatury Nejvyššího soudu.
Pro posouzení stupně ovlivnění obviněného mohou, byť jen nepřímo, posloužit
závěry ústavního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie
a klinická psychologie Psychiatrické nemocnice Bohnice, který byl vypracován v
trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 6 T 11/2014. I když
závěry tohoto posudku nemohou být pro posouzení viny v jiné trestní věci
závazné, vzhledem k odborné fundovanosti uvedeného ústavu, mají však do jisté
míry obecnou platnost. V tomto posudku uvedený znalecký ústav učinil závěr, že
limitní hodnotou představující hranici mezi negativním ovlivněním řidičských
schopností a vyloučením schopnosti řídit motorové vozidlo je v případě
delta-9-tetrahydrokanabinolu hladina 10 ng/ml.
Při aplikaci těchto znaleckých závěrů na trestní věc obviněného, je zřejmé, že
obviněný s největší pravděpodobností nemohl svým jednáním naplnit zákonné znaky
přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku,
neboť hodnota 2,5 ng/ml delta-9-THC v jeho krvi nedosáhla hranice zmíněné v
uvedeném ústavním znaleckém posudku. V úvahu však připadá posoudit toto jednání
jako přestupek podle § 125c odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu
na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním
provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“).
Podle dovolatele lze ještě zvažovat, zda vyloučení způsobilosti řídit motorové
vozidlo není v dané věci prokázáno chováním obviněného. V tomto směru mohou za
podklad sloužit údaje policistů provádějících silniční kontrolu, kteří uvedli,
že obviněného kontrolovali vzhledem ke způsobu jízdy, neboť s vozidlem najížděl
ke středu vozovky a po zastavení působil nervózním dojmem, přešlapoval z místa
na místo, měl zúžené zornice a zpomalené reakce. Uvedená zjištění by však sama
o sobě mohla svědčit pouze o ovlivnění návykovou látkou – tedy naplnění
skutkové podstaty přestupku podle zákona o silničním provozu. Navíc okresní
soud v odůvodnění svého usnesení konstatoval, že tyto údaje vypustil z popisu
skutku proto, že policisté je při hlavním líčení již nebyli schopni potvrdit a
navíc nervozitu obviněného lze vysvětlit i samotnou policejní kontrolou.
Skutek, který je předmětem trestního řízení, proto s největší pravděpodobností
nevykazuje znaky přečinu podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, ale mohl by být
příslušným správním orgánem posouzen jako přestupek podle § 125c odst. 1 písm.
b) zákona o silničním provozu.
Rozhodnutí soudu prvního stupně je proto zatíženo vadami, které zakládají
dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř., neboť tento soud
podmíněně zastavil trestní stíhání obviněného, ač nebyly dány podmínky pro
takové rozhodnutí, když skutek nesprávně právně posoudil. Krajský soud v
Českých Budějovicích sice věc přezkoumal na základě stížnosti státního zástupce
podané v neprospěch obviněného na základě zcela jiného důvodu, tím však v
případě řízení o stížnosti nebyl vázán a mohl a měl na jejím základě rozhodnout
ve prospěch obviněného. Pokud namísto toho stížnost zamítl jako nedůvodnou,
zakládá to pochybení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k
odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne
5. 5. 2015, sp. zn. 4 To 230/2015, i předcházející usnesení Okresního soudu v
Českých Budějovicích ze dne 17. 3. 2015 sp. zn. 4 T 192/2014, jakož i všechna
další rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke
změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby dále postupoval podle §
265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, aby věc
v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně souhlasil s tím, aby za
podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud projednal dovolání v
neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné
rozhodnutí, souhlasil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s rozhodnutím věci v
neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Obviněný se k dovolání vyjádřil prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jiřího
Písečky tak, že s argumentací dovolatele se zcela ztotožňuje, protože jednání
lze posoudit ,,maximálně“ jako přestupek podle § 125c odst. 1 písm. b) zákona
č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých
zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů.
Nejvyšší soud neodmítl dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a proto přezkoumal
podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí,
proti nimž bylo dovolání podáno, jakož i řízení napadené části rozhodnutí
předcházející. Po přezkoumání shledal, že podané dovolání je důvodné.
Podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo
rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o
podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly
splněny podmínky pro takové rozhodnutí.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení.
Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo
rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti
rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly
splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože
byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Podle § 307 odst. 1 tr. ř. v řízení o přečinu může se souhlasem obviněného soud
a v přípravném řízení státní zástupce podmíněně zastavit trestní stíhání,
jestliže a) obviněný se k činu doznal, b) nahradil škodu, pokud byla činem
způsobena nebo s poškozeným o její náhradě uzavřel dohodu, anebo učinil jiná
opatření k její náhradě, c) vydal bezdůvodné obohacení činem získané, nebo s
poškozeným o jeho vydání uzavřel dohodu, anebo učinil jiná vhodná opatření k
jeho vydání, a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu
životu a k okolnostem případu lze takové rozhodnutí považovat za dostačující.
Podle § 307 odst. 2 tr. ř. je-li to odůvodněno povahou a závažností spáchaného
přečinu, okolnostmi jeho spáchání nebo poměry obviněného, soud a v přípravném
řízení státní zástupce rozhodne o podmíněném zastavení trestního stíhání pouze
tehdy, pokud obviněný splní podmínky uvedené v odstavci 1 a a) zaváže se, že se
během zkušební doby zdrží určité činnosti, v souvislosti s níž se dopustil
přečinu, nebo b) složí na účet soudu a v přípravném řízení na účet státního
zastupitelství peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné
činnosti podle zvláštního právního předpisu a tato částka není zřejmě
nepřiměřená závažnosti přečinu, a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k
jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí
považovat za dostačující.
Při přezkumné činnosti je Nejvyšší soud vázán vymezením důvodu dovolání,
protože toto vymezení limituje obsah a rozsah přezkumné činnosti dovolacího
soudu.
Podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, který upravuje ohrožení pod vlivem návykové
látky, platí, že kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si
přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by
mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku,
bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, peněžitým trestem nebo zákazem
činnosti.
Nejvyšší soud především uvádí k námitkám nejvyššího státního zástupce, že
neexistuje žádná definice zákonného znaku přečinu podle § 274 odst. 1 tr.
zákoníku, kterým je „stav vylučující způsobilost“. Stav vylučující způsobilost
je podle judikatury třeba v každém konkrétním případě zjišťovat a dokazovat
(srov. č. 54/1968 Sb. rozh. tr.) a při posuzování této otázky nutno přihlížet
zejména k tomu, jaké zaměstnání nebo činnost pachatel pod vlivem návykové látky
vykonával. Různé návykové látky působí na člověka odlišně a rozdílně ho
ovlivňují se zřetelem k provozované činnosti, a proto je nutné v každém případě
zkoumat, jakou měrou byla požitou návykovou látkou ovlivněna schopnost
pachatele vykonávat provozovanou činnost. K naplnění znaků tohoto trestného
činu se nevyžaduje takový stav, kdy pachatel upadá do bezvědomí nebo není
schopen komunikace. Postačí takové ovlivnění fyzických a psychických schopností
návykovou látkou, které vylučuje způsobilost vykonávat zaměstnání nebo jinou
činnost, při které by mohl být ohrožen život nebo zdraví lidí nebo způsobena
značná škoda na majetku. Pokud jde o požití alkoholu, podle poznatků lékařské
vědy i judikatury, není žádný ani nadprůměrně disponovaný řidič motorového
vozidla schopen bezpečně řídit motorové vozidlo, jestliže hladina alkoholu v
jeho krvi dosáhne nejméně 1,00 g/kg. U jiných návykových látek než alkoholu, je
třeba zjišťovat konkrétní stav ovlivnění takovou látkou a porovnat ho s
ustáleným posuzováním stavu vylučujícím způsobilost, který byl přivozen
alkoholem, a to zpravidla za pomoci znalce (srov. Šámal, P. a kol. Trestní
zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, s.
2549).
Judikatura tedy vychází z názoru, podle něhož jestliže pachatel řídil motorové
vozidlo pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, musí být zjištěno nejen o
jakou návykovou látku a jaké její množství se jedná, ale též míra ovlivnění
řidiče touto látkou. Pouhé zjištění, že řidič motorového vozidla byl v době
řízení pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, samo o sobě nepostačuje pro
závěr, že v důsledku toho byl ve stavu vylučujícím způsobilost k výkonu této
činnosti ve smyslu § 201 odst. 1 tr. zák. (nyní jde o přečin podle § 274 odst.
1 tr. zákoníku) o trestném činu ohrožení pod vlivem návykové látky. Nelze-li
stanovit druh, množství a míru ovlivnění takovou návykovou látkou v době řízení
motorového vozidla jinak (k tomu srovnej např. rozhodnutí č. 26/2008 Sb. rozh.
tr.), zpravidla se nebude možno obejít bez odborného vyjádření či přibrání
znalce toxikologa, přičemž jejich zpracovatelé podle výsledků odběru krve,
popř. moči, stanoví druh a množství návykové látky v době řízení motorového
vozidla. Na základě poznatků o množství a druhu návykové látky, event. její
koncentraci, době, po kterou ji měl pachatel v těle, zjištěných reakcí a
jednání pachatele znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, určí, zda
a jak byl pachatel ovlivněn návykovou látkou v době řízení (srov. č. 23/2011
Sb. rozh. tr.). Po stránce subjektivní se vyžaduje u tohoto přečinu úmysl.
Nejvyšší státní zástupce se neztotožnil se závěry a rozhodnutími soudů obou
stupňů a poukázal na to, že základní podmínku zastavení trestního stíhání podle
§ 307 odst. 1 tr. ř. je kromě splnění procesních podmínek zjištění, že skutek,
o němž je rozhodováno, vykazuje zákonné znaky konkrétního přečinu, v tomto
případě přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr.
zákoníku. Poukázal také na to, že při posouzení otázky stupně ovlivnění
obviněného návykovými látkami je možno rámcově přihlédnout na nařízení vlády č.
41/2014 Sb., o stanovení jiných návykových látek a jejich limitních hodnot, při
jejichž dosažení v krevním vzorku řidiče se řidič považuje za ovlivněného
takovou návykovou látkou. V případě návykové látky delta-9-tetrahydrokanabinolu
byly takovou limitní hodnotou stanoveny 2 ng/ml. Tím došlo k vymezení dolní
hranice, při jejichž dosažení je jednání řidiče posouzeno jako dopravní
přestupek.
Nejvyšší soud přihlédl při přezkoumání rozhodnutí napadeného dovoláním též k
obsahu ústavního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie
a klinické psychologie ze dne 8. 12. 2014, který byl vypracován v trestní věci
vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 6 T 11/2014. V této věci byl
obviněný stíhán rovněž pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §
274 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž návykovou látkou byl metamfetamin. V závěru
znaleckého posudku ústav uvedl, že u látky 9-THC (delta-9-tetrahydrokanabinol),
je možné stanovit konkrétní hranici, při níž je u průměrné osoby vyloučena
způsobilost k řízení motorového vozidla hodnotou 10 ng/ml (= 0,010 mg/l).
Přestože se jedná o znalecký závěr učiněný v jiné trestní věci, je Nejvyšší
soud přesvědčen, při absenci jiných závěrů tohoto druhu, že je možno tuto
hodnotu vztáhnout i na trestní věc obviněného. Jestliže limitní hodnota
představující hranici mezi negativním ovlivněním řidičských schopností a
vyloučením schopnosti pachatele řídit motorové vozidlo je v případě
delta-9-tetrahydrokanabinolu 10 ng/ml, je zjištěná hladina v krvi obviněného
Mgr. M. J. , PhD., 2,5 ng/ml hluboce pod zmíněnou hodnotou. S přihlédnutím k
tomu zřejmě nelze posoudit skutek obviněného jako přečin ohrožení pod vlivem
návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku. V úvahu přichází posouzení
jednání obviněného jako přestupku podle § 125c odst. 1 písm. b) zákona o
silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů. Takového přestupku se dopustí
fyzická osoba tím, že v provozu na pozemních komunikacích v rozporu s § 5 odst.
2 písm. b) citovaného zákona řídí vozidlo nebo jede na zvířeti bezprostředně po
požití alkoholického nápoje nebo jiné návykové látky nebo v takové době po
požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, po kterou je ještě
pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že z chování obviněného v této věci ani
obviněného stíhaného ve věci Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 6 T 11/2014
při kontrole Policií České republiky nebyly zjištěny takové příznaky požití
návykové látky jako je tomu zpravidla o požití alkoholu jako návykové látky.
Dovolatel opírá dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
protože došlo k zamítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení soudu
prvního stupně, ačkoliv byly dány důvody podle § 265b odst. 1 písm. f) a g) tr.
ř. Tedy že bylo rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání, aniž byly
splněny podmínky pro takové rozhodnutí a rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení skutku. Dovolatel tedy namítá, že skutek byl nesprávně
posouzen jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr.
zákoníku a že proto nebyly splněny zákonné podmínky pro podmíněné zastavení
trestního stíhání.
Státní zástupce již ve své stížnosti proti usnesení soudu prvního stupně
namítal, že nebyla splněna zákonná podmínka pro podmíněné zastavení trestního
stíhání podle § 307 odst. 1 tr. zákoníku, a to doznání obviněného. Přitom
doznání obviněného musí být obsaženo v jeho výpovědi podle § 90 a násl. tr. ř.
Doznáním, a to i pokud jde o otázku zavinění se přitom rozumí doznání
skutkových okolností, ze kterých může orgán činný v trestním řízení dovodit
naplnění zákonných znaků trestného činu (srov. č. 6/1996 Sb. rozh. tr.).
Zákonné podmínky pro podmíněné zastavení trestního stíhání nejsou splněny,
jestli obviněný popírá zavinění. Na tom nemůže nic změnit ani skutečnost, že
obviněný souhlasí s podmíněným zastavením trestního stíhání.
Z protokolu o hlavním líčení před soudem prvního stupně ze dne 17. 3. 2015
vyplývá, že obviněný vypověděl následující: „Ke skutku se doznávám, stalo se to
tak, jak je uvedeno v návrhu na potrestání, ale nesouhlasím s tím záměrem,
který je tam akcentovaný. Mám trochu terminologický problém s tím, že jsem byl
pod vlivem, byť akcentuji, že to tak zákon bere, když jsem měl THC v krvi.
Načetl jsem k tomu hodně literatury, a pokud se v něčem vědecké publikace
shodují, tak v tom, že na základě samotné přítomnosti THC v krvi nelze říci,
zda je člověk pod vlivem.“ Takové částečné doznání je v rozporu s výše
uvedenými požadavky, neboť zpochybňuje úmyslné zavinění. I z tohoto důvodu je
zřejmé, že zákonné podmínky pro podmíněné zastavení trestního stíhání podle §
307 odst. 2 písm. a) tr. ř. nebyly splněny, neboť uvedené ustanovení trestního
řádu výslovně podmiňuje rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání
tím, že obviněný splní podmínky uvedené v § 307 odst. 1 tr. ř. (srov.
,,rozhodne pouze tehdy, pokud obviněný splní podmínky uvedené v odstavci 1“).
Ze spisu je zřejmé, že nebyla splněna podmínka podle § 307 odst. 1 písm. a) tr.
ř. spočívající v tom, že se obviněný k činu doznal.
Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí trpí všemi vadami, které
dovolatel uplatnil v dovolání, které opřel o výše zmíněné dovolací důvody.
Nejvyšší soud po tomto zjištění proto rozhodl tak, že podle § 265k odst. 1 tr.
ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 5. 2015,
sp. zn. 4 To 230/2015, i usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne
17. 3. 2015, sp. zn. 4 T 192/2014, podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také
další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke
změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a poté podle § 265l odst. 1 tr.
ř. přikázal Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném
rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Soud prvního stupně, kterému byla věc přikázána k novému projednání a
rozhodnutí je podle § 265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem, který Nejvyšší
soud vyslovil ve svém rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo
zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, nemůže podle §
265s odst. 2 tr. ř. v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.
Poučení : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. září 2015
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu