USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 12. 2024 o dovolání obviněného M. B. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2024, sp. zn. 44 To 20/2024, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 7 T 143/2021, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání M. B. odmítá.
I. Stručné shrnutí dosavadního řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 10. 2023, sp. zn. 7 T 143/2021, byl obviněný M. B. uznán vinným pokusem zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 21 odst. 1, § 240 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let. Podle § 68 odst. 2, 3, 5 tr. zákoníku pak byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb ve výši 1 000 Kč, tedy celkem 100 000 Kč. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného F. S.
2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný zmíněného zločinu, resp. pokusu o něj, dopustil jednáním spočívajícím v tom, že spolu s již odsouzenou Lucií Frantovou, jako osoba ovládající obchodní společnost REDSOX Finance, s. r. o., se sídlem Praha 1, která byla plátcem daně z přidané hodnoty s měsíčním zdaňovacím obdobím, podal u Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 1, daňová přiznání k dani z přidané hodnoty, blíže konkretizovaná ve výroku, ve kterých uplatňoval nárok na odpočet daně z přidané hodnoty na základě fiktivních daňových dokladů, tedy deklaroval fiktivní přijatá i uskutečněná zdanitelná plnění, aniž by jmenovaná obchodní společnost v roce 2015 vyvíjela jakoukoli činnost, čímž by České republice způsobil škodu v celkové výši 383 171 Kč, kdyby fiktivnost faktur nebyla odhalena. Odsouzená Lucie Frantová, srozuměná s jednáním obviněného, se přitom nechala za příslib, že jí pomůže z dluhů, dne 10. 7. 2013 ustanovit do funkce společníka a jednatelky obchodní společnosti REDSOX Finance, s. r. o., a to za měsíční úplatu ve výši 5 000 Kč, aniž obchodní společnost jakkoli fakticky řídila, přičemž její jedinou pracovní náplní bylo vybírání finančních prostředků z bankovního účtu obchodní společnosti. Spoluobviněný F. S. pak obviněnému zajistil k prokázání, že obchodní společnost REDSOX Finance, s. r. o., realizovala uskutečněné zdanitelné plnění, a to rekonstrukci nemovitosti na adrese XY XY, okr. XY, podpisy jeho matky M. S. na daňových dokladech, smlouvě o dílo, předávacích protokolech a na dodacích listech, ač si byl vědom, že obchodní společnost REDSOX Finance, s. r. o., tuto rekonstrukci neprovedla, a poskytl obviněnému informace týkající se nemovitostí na adrese XY, XY, XY XY, ve vlastnictví J. K., a na adrese XY XY, Praha XY, ve vlastnictví Z. G. a H. G., na jejichž základě obviněný vyhotovil fiktivní daňové doklady, smlouvu o dílo, předávací protokoly a dodací listy k prokázání, že obchodní společnost REDSOX Finance, s. r. o., na těchto nemovitostech provedla rekonstrukci, ač se to nezakládalo na pravdě.
3. Proti tomuto rozhodnutí podali obviněný a spoluobviněný odvolání, která Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 2. 2024, sp. zn. 44 To 20/2024, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
II. Dovolání obviněného a vyjádření státního zástupce
4. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný M. B. prostřednictvím obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Měl být totiž zproštěn obžaloby, neboť jednání, které je mu kladeno za vinu, není způsobilé ke vzniku trestní odpovědnosti, resp. nebylo prokázáno, že by se dopustil protiprávního jednání.
5. Uvedl, že předmětná daňová přiznání nikdy neviděl, nezpracovával, nepodepisoval a nikomu nedával podnět, aby je vyhotovil a podal. S vedením společnosti REDSOX Finance, s. r. o., neměl nic společného, ani za tuto společnost nikdy nijak nevystupoval.
6. Soud prvního stupně provedl neúplné dokazování, pokud nevyslechl navrhovaného svědka P. Š., který měl působit na pozici stavbyvedoucího u společnosti REDSOX Finance, s. r. o., a mohl informovat o zakázkách realizovaných společností, o jejích vnitřních poměrech a o působení svědka L. P. a Lucie Frantové v ní. Dále nebyl proveden navržený důkaz zjištěním, jaké konkrétní finanční operace měla odsouzená Lucie Frantová provádět, z jakých účtů měla vybírat a na jaké vkládat finanční prostředky, aby bylo postaveno na jisto, zda měl či neměl z těchto finančních transakcí majetkový prospěch.
7. Soud prvního stupně dále věc nesprávně posoudil a odvolací soud nesprávné závěry převzal. Nesprávně vyhodnotil provedené důkazy a jeho vina nebyla spolehlivě prokázána, důkazy (kromě výslechu odsouzené Lucie Frantové) nepotvrdily, že by páchal skutky, za něž byl odsouzen. Také bylo třeba přihlédnout k délce trestního řízení, které trvalo 9 let.
8. Soud prvního stupně se nevypořádal s pokynem odvolacího soudu pod bodem 12 odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2023, sp. zn. 44 To 119/2023 (pozn. – usnesení, kterým byl zrušen první ve věci vydaný odsuzující rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrácena k novému rozhodnutí), aby se při novém projednání vypořádal s námitkami v odvolání obviněného. Ty spočívaly v tom, že nebyl předložen žádný důkaz, že by měl cokoliv společného se společností REDSOX Finance, s. r. o., dále v námitce nevěrohodnosti svědkyně Lucie Frantové a svědka L. P., za něhož je patrně zaměňován a jehož skutky jsou mu přičítány na vrub, ačkoli jsou jeho výpovědi z přípravného řízení konzistentní. Nesplnění tohoto pokynu soudem prvního stupně již odvolací Městský soud v Praze nereflektoval a nové odvolání zamítl. Byl uznán vinným bez jediného důkazu o jeho vině (kromě chaotické výpovědi Lucie Frantové), ač měla být aplikována zásada in dubio pro reo a měl být zproštěn obžaloby.
9. V důkazním řízení byla najisto postavena neexistence kanceláře v Domě techniky v XY (což tvrdila Lucie Frantová) a nebylo prokázáno, že by odsouzená Lucie Frantová prováděla na jeho pokyn výběry a vklady z účtů u bank, nebo že by svědek L. P. byl v rozhodnou dobu pouze v zahraničí. Soud prvního stupně se při hodnocení věrohodnosti odsouzené Lucie Frantové vůbec nevypořádal s její dřívější minulostí, kdy stála před soudem, pro podvodná jednání mj. i vůči svým rodičům.
10. Jediným důkazem o jeho vině je pouze výpověď svědkyně Lucie Frantové, která však nebyla konzistentní. Její obsah nemá oporu v provedených důkazech a příčí se zdravému rozumu. Odsouzená uváděla, že vše dělala s cílem zbavit se svých dluhů a exekucí a práci konala denně, a to za 5 000 Kč měsíčně, přičemž si z toho hradila i náklady na dopravu do Prahy, převleky, paruky apod. Těžko si lze představit, že se někdo nechá takto ustanovit do funkce společníka a jednatele společnosti s tím, že takové práce bude konat za tak neadekvátní částku. Dále uváděla různá místa v XY, kde měla sídlit kancelář, zaměňovala Dům techniky s Domem kultury i s Hotelem XY. Pokud ve výpovědích převažuje Dům techniky, nebyla schopna popsat umístění kanceláře, sama uvedla, že její výskyt v tomto domě není schopen nikdo potvrdit, s nikým se tam neznala a nebavila, orgány činné v trestním řízení rovněž danou kancelář nelokalizovaly, a dokonce od majitele objektu zjistily, že společnost REDSOX Finance, s. r. o., tam žádnou pronajatou kancelář nikdy neměla. Bylo možné provést prověrku na místě, aby odsouzená Lucie Frantová v Domě techniky ukázala, kde se kancelář měla nacházet. Soud prvního stupně na námitky ohledně její nevěrohodnosti reagoval tím, že by se přece sama nepřiznala a nedohodla se o vině a trestu. Obviněný se s tímto závěrem neztotožnil a má za to, že přiznáním mohlo být dosaženo zabránění odhalení vlastní závažnější trestné činnosti, krytí jiného pachatele a zkomplikování jeho života, či se mohlo jednat o osobu s poruchou osobnosti nebo nějakým psychiatrickým onemocněním apod. Vysvětlena nebyla ani důvodnost existence kanceláře, tj. proč by existovala, když podle výpovědi Lucie Frantové sloužila pouze jako „mrtvá schránka“, kde se s obviněným měla míjet a přebírat jen písemné pokyny na lístečku. Rovněž jeho pohyb v domě nebyl nikterak zdokumentován. Nájem kanceláře neměl žádný smysl, neboť sám měl k dispozici celou řadu prostor v rodinné společnosti vzdálené od Domu techniky pouze stovky metrů.
11. Výpověď svědkyně Lucie Frantové tak buď není potvrzena žádnými důkazy nebo je dokonce s provedenými důkazy v rozporu.
12. Obviněný dále vyzdvihl svou konzistentní výpověď, která nebyla vyvrácena žádným z provedených důkazů, přičemž od počátku spolupracoval s orgány policie, předkládal jasná vysvětlení a nad rámec svých povinností se i snažil předkládat důkazy k objasnění věci. Jeho verzi potvrzuje řada svědků, i mimo jeho příbuzné. Jako stěžejní označil výpověď svědka P. P., jenž ve společnosti REDSOX Finance, s. r. o., působil coby zedník, obviněného znal ze dvou staveb, které si u stavební společnosti zadal a chodil je osobně kontrolovat. Soudy se opomněly při hodnocení důkazů vypořádat se svědeckou výpovědí svědkyně R. K., jež v rámci hlavního líčení konaného dne 26. 1. 2022 vypovídala, že obviněného nezná a nikdy neviděla, avšak stavbu její verandy zajišťovala stavební firma pod vedením pana L. P., přičemž na jméno stavební firmy si již nepamatuje.
13. Ukázkou toho, jak soud prvního stupně sice provedl důkazy, ale nesprávně je hodnotil, je výpověď svědka J. V. pod bodem 11 odůvodnění rozsudku, která je dezinterpretována soudem prvního stupně pod bodem 35 odůvodnění, rovněž obviněný poukazoval (a rozebíral je) zejména na výpovědi svědků L. B., bývalé zaměstnankyně finančního úřadu, D. K. a B. J. v otázce výběru společnosti REDSOX Finance, s. r. o. a k provádění stavebních prací, dále svědků B. V. a svědka J. Z., ohledně jejich zápisu coby statutárních orgánů do obchodního rejstříku za úplatu, a také na listinné důkazy – faktury, které se měly týkat K. a G. a průběhu rekonstrukcí jejich nemovitostí.
14. Obviněný tedy uzavřel, že soud prvního stupně provedl neúplné dokazování a důkazy, které provedl nesprávně vyhodnotil a věc nesprávně posoudil, neboť v jeho jednání nelze spatřovat úmyslné zavinění ve smyslu § 15 odst. 1 tr. zákoníku. Bylo na orgánech činných v trestním řízení, aby prokázaly jeho vinu, což se však nestalo. V tomto směru odkázal na nálezy Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 1624/09 a sp. zn. III. ÚS 2042/08, zabývající se principem presumpce neviny a zásadou in dubio pro reo, a dále na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Barbera et al. proti Španělsku ze dne 6. 12. 1988, A146, § 68, rozsudek Schenk proti Švýcarsku ze dne 12. 7. 1988, A140, § 46n a rozsudek Tseber proti České republice ze dne 22. 11. 2012 č. 46203/08.
15. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, jakož i usnesení Městského soudu v Praze ve vztahu k jeho osobě zrušil a zprostil ho obžaloby.
16. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že s ohledem na obsah dovolání se k němu nebude věcně vyjadřovat.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
17. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§ 265c tr. ř.) shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.
18. Dále je nutné zmínit, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Bylo tudíž namístě posoudit, zda v dovolání tvrzené důvody odpovídají důvodům zařazeným v citovaném ustanovení. Přitom nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
19. Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. S ohledem na obsah dovolání (obviněný namítal především pochybení soudu prvního stupně, za situace, kdy jeho odvolání bylo odvolacím soudem zamítnuto) bylo na místě tyto dovolací důvody uplatnit prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě, která je dána, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Obviněný konkrétně tvrdil, že byly naplněny dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Tato vada však nemá na závěry Nejvyššího soudu uvedené dále vliv.
20. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Pokud jde o první jeho alternativu, je naplněna případy tzv. extrémního (zjevného) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna. Jde o stav, v němž odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, zejména případy tzv. deformace důkazu. Tento stav nicméně může být shledán jen tehdy, pokud by skutková zjištění soudů vůbec neměla v důkazech obsahový podklad, případně pokud by byla dokonce opakem toho, co bylo obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. Extrémní nesoulad ale není založen jen tím, že z různých verzí skutkového děje se soudy nižších stupňů přiklonily k verzi uvedené v obžalobě, pokud svůj postup přesvědčivě zdůvodnily. Druhou alternativu zmíněného dovolacího důvodu tvoří případy, v nichž důkaz, respektive jeho obsah, nebyl získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí alternativu pak tvoří takzvané opomenuté důkazy, tedy případy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Z uvedeného tedy vyplývá, že dovolání opřené o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod., nejde-li o shora úzce vymezené případy ústavně závažných vad důkazního řízení.
21. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je v daném případě určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí při uplatnění tohoto dovolacího důvodu vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je
povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
IV. Důvodnost dovolání
22. K předložené dovolací argumentaci je nutno uvést, že ji obviněný postavil na obdobných námitkách, jaké byly součástí celé jeho obhajoby a byly součástí také jeho řádného opravného prostředku – odvolání. Námitkami se tedy zabývaly a vypořádaly se s nimi oba soudy ve věci činné.
23. K první alternativě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. platí, že, jak již bylo řečeno, o zjevný rozpor se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Obvodní soud pro Prahu 1 nicméně přiléhavě popsal, jaké důkazy ve věci provedl a jak je hodnotil a k jakým závěrům dospěl. Je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, odpovídajícím ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř., a učiněnými skutkovými zjištěními i následnými právními závěry. Nelze tedy tvrdit, že by skutková zjištění postrádala obsahovou spojitost s důkazy, nevyplývala z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo že by byla opakem toho, co je obsahem provedených důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Ani odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nevybočilo z mezí daných ustanovením § 125 odst. 1 tr. ř., tudíž mu nelze vytýkat svévoli. Soud odvolací se pak v odůvodnění svého rozhodnutí zcela jasně ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně.
24. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Nicméně – a do jisté míry nad rámec možností dovolacího řízení – lze konstatovat, že pokud jde o zapojení obviněného do celého podvodného jednání v roli osoby ovládající společnost REDSOX Finance, s. r. o., soudy vycházely zejména z usvědčující výpovědi svědkyně (samostatně odsouzené) Lucie Frantové, kterou přes veškeré snahy obviněného o její diskreditaci shledaly na základě dalších ve věci provedených důkazů jako věrohodnou. Svědkyně Lucie Frantová totiž vypovídala po celou dobu trestního řízení konzistentně a její výpověď je v souladu s dalšími provedenými důkazy. Uvedla, že společnost REDSOX Finance, s. r. o., neměla zaměstnance, o realizaci stavebních prací či rekonstrukcí nic nevěděla, nechala se obviněným dosadit do společnosti jako jednatelka z důvodu jeho slibu finanční pomoci. Přitom zjevně jednak byla do pozice v podstatě tzv. bílého koně instalována typicky jako osoba s vlastními finančními a obdobnými problémy, jednak typicky za nevysokou peněžní úplatu, byť dílem odpovídající vykonané práci, ale samozřejmě nikoli vznikající odpovědnosti. Ve společnosti svědkyně pracovala podle pokynů obviněného a její práce spočívala v podstatě pouze ve vybírání peněz, které přišly na účet společnosti a ve vkládání peněz na jiné obviněným uvedené účty, či je ponechávat v hotovosti. Výpověď svědkyně Lucie Frantové je v této části zcela podporována výpisy z účtu společnosti REDSOX Finance, s. r. o. (na který v podstatě přicházely peněžní prostředky pocházející téměř výlučně od finančního úřadu) a zjištěními správce daně při místních šetřeních, že společnost s ohledem na svůj stav (nevykonávala žádnou činnost) a počet zaměstnanců nemohla fiktivně dokladované stavební práce fakticky provést.
25. Z provedeného dokazování dále vyplynulo, že všechny žalobou uváděné případy (údajné stavební rekonstrukce) jsou propojeny nejen společností REDSOX Finance, s. r. o., která měla budit dojem stavební společnosti vykonávající stavební práce, rekonstrukce, ale také osobou obviněného, který v podstatě v časovém rozmezí jednoho roku společnosti, která jinak nebyla aktivní, údajně zprostředkoval zakázky – provedení stavebních prací, z nichž část rekonstrukcí měla být prováděna u osob příbuzensky spjatých s obviněným a část byla propojena známostí se spoluobviněným F. S., který pro obviněného ve třech případech zajistil podklady nutné k uplatnění daňového odpočtu za společnost REDSOX Finance, s. r. o. Tato společnost pak v takových případech (naznačených ve skutkové větě a podrobně dále v odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně) spojených obdobným způsobem provedením (modus operandi), byla evidentně určena k tomu, aby jejím prostřednictvím byly od státu neoprávněně vyváděny finanční prostředky ve formě nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty.
26. Jednání obviněného a jeho zapojení v roli osoby fakticky ovládající společnost REDSOX Finance, s. r. o., je tak spolehlivě prokazováno celým řetězcem důkazů provedených v hlavním líčení, které soudy hodnotily samostatně a ve vzájemných souvislostech a zcela oprávněně dospěly k závěru, že to byl obviněný a nikoli jiná osoba (tedy nikoli obviněným tvrzený L. P.), kdo fakticky řídil společnost REDSOX Finance, s. r. o., fakticky ji ovládal a na základě fiktivních dokladů podal u příslušného správce daně daňová přiznání, jimiž neoprávněně uplatňoval odpočet daně z přidané hodnoty (byť do trestné činnosti byly jinak zapojeny i další osoby).
27. Pokud obviněný namítal množství jednotlivostí z provedeného dokazování (nesprávné hodnocení části výpovědí svědkyně L. B., D. K., B. J. a dalších a listin), nutno uvést, že vytrhával jednotlivé výpovědi, resp. jen jejich části z kontextu celého důkazu, přičemž takto izolované části důkazů hodnotil a vyvozoval z nich závěry odlišné od závěrů, k nimž dospěly soudy na základě hodnocení důkazů provedeného zcela v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. S ohledem na trestnou činnost obviněného spočívající v celém souboru úkonů, které byly činěny s cílem vylákat od státu finanční prostředky ve formě nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty, je nepochybné, že obviněný jednal tak aby jeho osoba nebyla, nemohla být spojována se společností REDSOX Finance, s. r. o., proto ostatně jako jednatelku dosadil svědkyni Lucii Frantovou, která konala podle jeho pokynů, a proto měla společnost REDSOX Finance, s. r. o., realizovat rekonstrukce či stavební práce u osob mu známých, neboť jedině tak se mohl pohybovat ve známém prostředí a podle potřeby budit dojem, že toliko kontroluje stavbu, resp. průběh prací, u nichž je zadavatelem (př. výpověď svědka P. P.).
28. Jestliže pak obviněný namítal neúplnost provedeného dokazování, neboť nebyl proveden jím navrhovaný důkaz výslechem P. Š., údajného stavbyvedoucího, jakož ani nebyl proveden důkaz šetřením ohledně finančních operací ze strany Lucie Frantové spočívajících ve výběrech peněz z účtu společnosti a jejich vkladech na jiné účty, Nejvyšší soud uvádí, že se především nejedná o tzv. opomenutý důkaz ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Je totiž zřejmé, že soud prvního stupně se tímto návrhem na doplnění dokazování náležitě zabýval (stejně tak soud odvolací v bodech 8, 22 a 29 svého rozhodnutí) a ve svém rozhodnutí logicky a přesvědčivě odůvodnil, proč pro nadbytečnost nepřistoupil na toto obhajobou navrhované doplnění dokazování (pod body 32 a 37 svého rozhodnutí). V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné dále připomenout, že v souladu s rozhodovací činností Ústavního soudu je zřejmé, že není procesní povinností soudu vyhovět důkaznímu návrhu každému a je regulérní navržený důkaz neprovést, jestliže zejména skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován, byla již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností ověřena nebo vyvrácena jinak (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 386/07, IV. ÚS 691/06 a další). Dokazování není bezbřehé, nýbrž je limitováno zjištěním skutkového stavu, o kterém neexistují důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, jenž je pro rozhodnutí nezbytný. Soud proto nemusí realizovat všechny důkazní návrhy, které strany učiní (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 7 Tdo 171/2023). Je současně podstatné, že soudy v předmětné věci zjistily skutkový stav, o kterém nejsou důvodné pochybnosti, resp. po řádně provedeném dokazování neměly žádné pochybnosti o tom, zda a jak se odehrálo vytýkané jednání obviněného. Nad to je namístě dodat, že osoba P. Š. nebyla ani dostatečně ztotožněna (společnost ani žádné zaměstnance neměla), zmíněné finanční pochody potom byly dílem objasněny, přičemž obviněným vznesený požadavek dalšího upřesnění stran toho, zda měl ze získaných peněz prospěch, se zjevně míjí se znaky aplikované skutkové podstaty; o jeho zapojení do trestné činnosti více osob pak nebylo pochybností.
29. Nejvyšší soud tak v projednávaném případě neshledal jakoukoli deformaci skutkových zjištění soudy obou stupňů, ani zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, ani existenci opomenutých důkazů či jiného porušení práva na spravedlivý proces a námitky obviněného pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je proto namístě označit za zjevně neopodstatněné.
30. K dovolací argumentaci obviněného Nejvyšší soud připojuje, že existenci extrémního či zjevného nesouladu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. současně nelze dovozovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje se soudy přiklonily k verzi uvedené obžalobou. Pokud obviněný v této souvislosti poukazoval na pravidlo in dubio pro reo, Nejvyšší soud k tomu připojuje, že tato zásada není imperativ obviněnému věřit, neboť to by bylo v příkrém rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů. V důkazním řízení se toto pravidlo totiž projevuje až na konci důkazního řízení při vyvozování skutkových závěrů, nikoli v jeho průběhu – tam totiž soud hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Jak již bylo zmíněno, hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost ani naplnění zmíněného dovolacího důvodu, principu in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2022, sp. zn. 7 Tdo 563/2022, a další).
31. Jestliže obviněný zmínil, že řízení ve věci trvalo devět let, k čemuž mělo být přihlédnuto, není zřejmé, jaké souvislosti a jaké přihlédnutí (zejména v namítané oblasti hodnocení důkazů) měl na mysli. Nejvyšší soud je přitom při svém rozhodování vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
32. Obviněný v dovolání rovněž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. S ohledem na jeho již výše uvedený výklad (bod 23) Nejvyšší soud konstatuje, že námitky, které by bylo možno pod něj podřadit obviněný nevznesl. To se týká i obecné námitky obviněného, že v jeho jednání nelze spatřovat naplnění zákonných znaků úmyslného zavinění podle § 15 odst. 1 tr. zákoníku, neboť jednak ji obviněný postavil na své verzi průběhu skutkového děje (že způsobem dovozeným soudy nejednal), a jednak, jak bylo uvedeno výše, uplatněný dovolací důvod musí být v dovolání nejenom tvrzen, ale také odůvodněn konkrétními skutečnostmi, což zde obviněný neučinil.
V. Závěr
33. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že námitky obviněného se v převážné části míjejí s jakýmkoliv dovolacím důvodem podle § 265b tr. ř., v části jsou zjevně neopodstatněné. Proto Nejvyšší soud toto dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
34. Nejvyšší soud rozhodl podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 12. 2024
JUDr. Radek Doležel předseda senátu