7 Tdo 988/2025-656
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 12. 2025 o dovolání obviněného T. M. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 6. 2025, sp. zn. 3 To 26/2025, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 T 8/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. M. odmítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 1. 2025, sp. zn. 30 T 8/2024, byl obviněný T. M. uznán vinným spácháním zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024 a přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), d), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024 za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro účely výkonu trestu zařazen do věznice s ostrahou.
2. Zmíněných trestných činů se obviněný dopustil jednáním spočívajícím v tom, že v odpoledních hodinách dne 1. 12. 2023 v jím užívaném rodinném domě situovaném na adrese XY XY, XY – XY, umožnil poškozené nezletilé AAAAA (pseudonym), která se u něj, společně se dvěma dalšími nezletilými sourozenci, nacházela na návštěvě, aby si z lednice vzala a následně i částečně zkonzumovala láhev obsahující 0,5 litru rumu značky Božkov Černý se 33% alkoholu, čímž si přivodila stav silné opilosti, projevující se ztrátou stability, nevolností a zvracením. Téhož dne kolem 21:00 hodin pak obviněný využil popsané intoxikace, dále své fyzické převahy, jakož i její náklonnosti k jeho osobě včetně autoritativního postavení své osoby, které poškozená důvěřovala, vědom si jejího nízkého věku, tedy skutečnosti, že dovršila toliko 14 let, a z toho vyplývající povinnosti o poškozenou během její návštěvy pečovat, a za účelem svého sexuálního uspokojení, v době kdy spala na posteli v ložnici rodinného domu, poškozené nejprve vysvlékl tričko i kalhoty a osahával ji po celém těle, v důsledku čehož se probudila, bezprostředně poté, přestože svůj nesouhlas dávala najevo jak slovně, neboť uváděla, že ji to bolí, tak aktivní obranou, v rámci níž se ho snažila od sebe odstrkovat, na poškozenou nalehl a do její vagíny zasunul svůj prst i penis, následně ji, ačkoliv uváděla, že se jí dané jednání nelíbí, a že toho má nechat, přetočil tzv. na čtyři, kdy se nacházela na kolenou, opřená o ruce, přičemž v této poloze do její vagíny opětovně penis zasunoval, a to až do svého vyvrcholení. Popsaného jednání se dopouštěl přesto, že si byl vědom jeho možného negativního dopadu na další vývoj nezletilé poškozené, zejména v oblasti sexuální.
3. Rozhodnutí soudu prvního stupně následně napadl obviněný odvoláním, které Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 18. 6. 2025, sp. zn. 3 To 26/2025, podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání obviněného a vyjádření státního zástupce
4. Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 6. 2025, sp. zn. 3 To 26/2025, podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
5. V prvé řadě obviněný brojil proti tomu, že soudy posoudily poškozenou jako věrohodnou, ačkoli takový závěr zpochybňoval, a neprovedly řadu podstatných důkazů, které na svou obhajobu navrhoval. Soudy tak nesprávně posoudily nedobrovolnost pohlavního styku, tedy souhlas, resp. nesouhlas poškozené s jeho jednáním a že k pohlavnímu styku došlo násilím. Při svých závěrech vycházely pouze z domněnek založených na věku poškozené a její konzumaci alkoholu, přičemž se dostatečně nevypořádaly se sexuální polohou, ve které mělo dojít k naplnění trestného činu, a která vylučovala možnost kladení odporu. Rovněž se soudy dostatečně nevypořádaly s chováním poškozené ihned po události, neboť žertovala s policejním komisařem, byla uvolněná a intenzivně komunikovala se svým přítelem. Neprovedení navrhovaných důkazů a jejich nesprávné hodnocení zapříčinilo porušení práva na spravedlivý proces.
6. V další části dovolání obviněný napadl způsob, jakým soud hodnotil znalecký posudek MUDr. Jany Alešové, předložený obhajobou v hlavním líčení dne 9. 1. 2025 spolu s návrhem na výslech znalkyně a nesouhlasil se závěrem soudů, že znalecký posudek měl překračovat limity, jimiž je znalec vázán. Zmínil, že mu bylo soudem naznačeno, že důkaz výslechem znalkyně prováděn nebude a on v podstatě v tísni souhlasil se čtením znaleckých posudků. Znalkyně MUDr. Jana Alešová jako lékařka gynekoložka se přitom mohla vyjádřit k tomu, zda změny na orgánech poškozené odpovídají dobrovolnému aktu nebo nesou známky násilí. Pokud jde o znalecký posudek znalce PhDr. Petra Vavříka, soudy závěry z něj vyplývající dostatečně nevyhodnotily také v jeho prospěch, a to zejména v té části, ve které znalec uvedl, že poškozenou popisovaný modus chování obviněného, který by zcela přehlížel její odpor, obranné projevy a prožívanou bolest, se zcela vymyká ze spektra typických projevů jeho osobnosti.
7. Obviněný k tomu uzavřel, že důsledkem nesprávného hodnocení důkazů a neprovedením navrhovaných důkazů oba soudy dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním a v důsledku toho i k nesprávné právní kvalifikaci.
8. Nakonec obviněný brojil proti výroku o trestu s tím, že mu měl soud, s ohledem na výše uvedené námitky, uložit podmíněný trest. Pokud by se soudy důsledně vypořádaly s jeho obhajobou, bylo by jeho jednání kvalifikováno jako zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku. Rovněž soudy nesprávně vyhodnotily osobu pachatele, okolnosti spáchání skutku, délku protiprávního jednání, a dostatečně nezohlednily, že má ve své péči nezletilého syna, o kterého sice může pečovat jeho matka, avšak přehlédly, že syn jeho nepřítomnost těžce snáší. Uložený trest je proto nepřiměřeně přísný a neplní výchovný účel.
9. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě a přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc znovu projednal a rozhodl.
10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný uplatnil obdobné námitky jako ve svém odvolání, přičemž oba ve věci činné soudy se s nimi ve svých rozhodnutích zcela vypořádaly a státní zástupce se s jejich argumentací ztotožnil. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., dovolání neobsahuje žádnou odpovídající argumentaci, neboť mírnější právní kvalifikaci obviněný dovozoval pouze na základě jeho alternativy skutkových zjištění.
11. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítal nesprávná skutková zjištění a setrvával na svém tvrzení, že pohlavní styk s poškozenou byl z její strany dobrovolný a poškozená není osobou věrohodnou. Obviněný svými námitkami však nenaplnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Neuvedl, v čem jeho naplnění spočívá, jakých důkazů a skutkových zjištění se týká zjevný rozpor, neuvedl, jaké důkazy nebyly provedeny a v čem byly tyto důkazy podstatné pro rozhodná skutková zjištění, k existenci důkazů procesně nepoužitelných neuvedl nic. Celkový obsah dovolání směřoval k tomu, že soudy porušily zásadu in dubio pro reo, avšak taková námitka nezakládá žádný dovolací důvod podle § 265b tr. ř., stejně jako námitka tvrdící nepřiměřenost uloženého trestu. Pokud jde o posouzení přiměřenosti trestu mimo dovolací důvody, jde podle státního zástupce o tresty výjimečné svou nespravedlností, tedy uložené v rozporu s principem proporcionality trestní represe a zásadou přiměřenosti trestních sankcí. Ani o takový případ se však ve věci obviněného nejedná. Státní zástupce v této souvislosti uvedl některá rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího soudu zabývající se touto problematikou. Z rozhodnutí obou soudů činných dříve ve věci vyplývá, že se námitkami obviněného v daném směru zabývaly a zohlednily i péči obviněného o nezletilého syna. Státní zástupce doplnil, že vyvažováním nejlepšího zájmu dítěte, jehož rodič je ohrožen nepodmíněným trestem odnětí svobody a veřejným zájmem na přiměřeném potrestání pachatele, se zabýval Ústavní soud v nálezu ze dne 14. 4. 2025, sp. zn. IV. ÚS 950/19. Je zjevné, že zájem poškozené a zájem veřejný je ve věci obviněného silnější než zájem syna obviněného. Obviněný navíc předmětným skutkem obecně zpochybnil svou způsobilost vychovávat děti. Stání zástupce uzavřel, že nic nenasvědčuje tomu, že by byl uložený trest natolik přísný, že by do šlo k porušením principu proporcionality trestní represe.
12. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
13. Toto vyjádření bylo zasláno obhájkyni obviněného k možné replice, čehož však nebylo využito.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.).
15. Lze rovněž připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Nejvyšší soud není povolán ani oprávněn dovolací argumentaci obviněného jakkoli sám domýšlet. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
16. Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Vztahuje se tak ke skutkovým zjištěním, respektive k procesnímu postupu soudů, nicméně je naplněn jen v případech vad, týkajících se pro rozhodnutí rozhodných (tj. významných) skutkových okolností, které jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to v první alternativě tehdy, pokud tato konkrétní skutková zjištění soudů vůbec nemají v důkazech obsahový podklad, pokud jsou dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, pokud z obsahu důkazů nevyplývají při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení apod., a tedy se výsledek dokazování jeví jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný, neboť skutková zjištění, o něž se opírají vydaná rozhodnutí, jsou ve zjevném (tj. extrémním) nesouladu s obsahem provedených důkazů. V dalších alternativách může k naplnění tohoto dovolacího důvodu dojít, jestliže jsou zmíněná rozhodná skutková zjištění založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (případ důkazů opomenutých). Nejvyšší soud je totiž povolán primárně k posuzování otázek právních, přičemž v rámci dovolacího řízení poskytuje ochranu též před omezeným výčtem procesních vad majících povahu vad zmatečných, není ovšem obecnou třetí instancí zabývající se přezkumem v plném rozsahu. Nemá se zásadně (až na shora uvedené výjimky) zabývat otázkami skutkovými, neboť tak jeho role není koncipována.
17. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je v daném případě určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí při uplatnění tohoto dovolacího důvodu vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku.
18. K tomu je namístě upřesnit (byť to nemá zásadní dopad na níže dovozené závěry), že zmíněné důvody bylo správně s ohledem na procesní okolnosti dané věci namístě posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (konkrétně s jeho druhou alternativou), neboť z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný svojí argumentací nebrojil pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání (a proti němuž nutně směřuje dovolání), nýbrž zejména proti rozhodnutí soudu prvního stupně, který ho uznal vinným žalovaným skutkem a uložil mu trest. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. ř. Uvedené však nemá podstatný vliv na konečné posouzení předloženého dovolání.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
19. Nejvyšší soud v návaznosti na obsah dovolání především konstatuje, že obviněný v dovolání uplatnil obdobné námitky, jež byly součástí jeho řádného opravného prostředku a celé jeho obhajoby a oba soudy ve věci činné se jimi zabývaly a v odůvodněních svých rozhodnutí se s nimi podrobně a dostatečně vypořádaly. Podstatou dovolání tak bylo zejména opakované tvrzení obviněného, že se nedopustil trestného činu, jímž byl uznán vinným, neboť připustil, že předmětný den došlo k pohlavnímu styku mezi ním a poškozenou, který však byl ze strany poškozené zcela dobrovolný. V souvislosti s tím napadal věrohodnost poškozené a způsob hodnocení důkazů oběma soudy s tím, že důkazy dostatečně nehodnotily také v jeho prospěch (zejména znalecké posudky znalců MUDr. Jany Alešové a PhDr. Petra Vavříka), resp. dokazování považoval za neúplné. Jinak řečeno, obviněný primárně polemizoval se závěry soudů nižších stupňů stran hodnocení důkazů a prosazoval vlastní verzi průběhu skutkového děje.
20. K takto pojatému odůvodnění dovolání Nejvyšší soud s odkazem na již výše uvedené připomíná, že dovolání nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod., nejde-li o shora úzce vymezené případy ústavně závažných vad důkazního řízení; dokazování je úkolem především soudu prvního stupně s možnou korekcí v řízení před soudem druhého stupně jako soudem odvolacím, nikoli však v řízení o dovolání. Běžná polemika se skutkovým zjištěním je podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu nepodřaditelná pod jakýkoli zákonný dovolací důvod (srov. např. usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 15 Tdo 1443/2018, uveřejněné pod č. 31/2019 Sb. rozh. tr.).
21. Pokud jde o uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud tak v zásadě jen nad rámec možného uvádí, že skutková zjištění, ze kterých soudy nižších stupňů vycházely, nejsou v žádném, natož ve zjevném rozporu s těmito důkazy, ale právě zejména na zmíněné důkazy (zejména na výpověď poškozené) obsahově navazují. Otázka věrohodnosti poškozené a pravdivosti její výpovědi byla v provedeném řízení soudy pečlivě zvažována a dalšími ve věci provedenými důkazy byla ověřována, neboť právě její výpověď byla základním usvědčujícím důkazem, pokud jde o trestné jednání obviněného (s jehož výpovědí je i výpověď poškozené většinově v souladu, pokud jde o průběh její návštěvy a jejích sourozenců v domě u obviněného). Zůstalo nicméně k vyhodnocení, zda k pohlavnímu styku, jenž byl podle výpovědi poškozené i obviněného skutečně vykonán, došlo ze strany poškozené dobrovolně (jak tvrdí obviněný) či byla poškozená za užití násilí k pohlavnímu styku obviněným donucena.
22. Nejvyšší soud – stále v zásadě nad rámec možností dovolacího přezkumu – shledal, že také tato skutečnost byla provedeným dokazováním prokázána. Poškozená ve své výpovědi logicky a detailně popsala okolnosti prožitého jednání obviněného vůči své osobě, popsala způsob nedobrovolného pohlavní styku (jak je popsán ve skutkové větě), jemuž se bránila (neúspěšně s ohledem na výraznou fyzickou disproporci obviněného a poškozené) jak fyzicky (odtlačování dlaněmi), tak slovně vyjadřovala svou nevoli a nesouhlas, popsala, jak se poté cítila ponížená a byla v šoku, čemuž v podstatě odpovídá její chování po incidentu, kdy se zavřela do koupelny a vše bezprostředně a spontánně vypověděla telefonicky svému příteli, který se postaral o příjezd police na místo činu. Její stav v daném momentu autenticky zobrazují i hlasové zprávy, které zaslala. Lze doplnit, že (větší) poranění oběti znásilnění (zde nezjištěná) nejsou nutným odrazem násilí pachatele (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 10/2022 Sb. rozh. tr. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 11 Tdo 294/2014, jejichž závěry jsou dostatečně vypovídající i stran polohy užité při útoku obviněného, která podle něj měla nesouhlas poškozené vylučovat).
23. Soudy současně nezjistily žádné motivy na straně poškozené obviněnému neprávem uškodit. Tyto závěry vzešly zejména ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví klinické psychologie znalkyně PhDr. Heleny Khulové a znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie znalce MUDr. Milana Karase, a výpovědí obou znalců u hlavního líčení. Znalecká zkoumání osoby poškozené potvrdily autenticitu její výpovědi, nebyly shledány známky patologické lhavosti a konfabulace a označily ji za spolehlivou, schopnou správně vnímat, zapamatovat si a reprodukovat prožité události. Nebyly ani zjištěny žádné aspekty svědčící tomu, že by jednala s úmyslem obviněnému, ke kterému měla před útokem pozitivní vztah, ublížit. Stejně tak posoudily znalecký posudek předložený obhajobou znalkyně MUDr. Jany Alešové z oboru zdravotnictví, odvětví gynekologie, jež byl v hlavním líčení čten podle § 211 odst. 5 tr. ř. (tedy proveden), jehož závěry však (vedle důvodných pochybností o tom v jakém rozsahu svého vyjádření se znalkyně pohybovala v rámci své odbornosti) neakceptovaly (zejména k případným poraněním a k násilí viz výše). Pokud jde o námitku obviněného stran nesprávného hodnocení znaleckého posudku znalce PhDr. Petra Vavříka, je jednak obviněným citovaný závěr evidentně vytržen z jeho kontextu, a jednak tento znalecký posudek zcela koresponduje se znaleckými závěry znalců MUDr. Milana Karase a PhDr. Heleny Khulové ohledně hodnocení osoby obviněného a dokreslení jeho pohnutky, který se daného protiprávního jednání vůči poškozené dopustil pod vlivem svého situačního selhání, vzniklého sexuální potřebou podpořenou vědomím své převahy nad poškozenou a za využití stavu poškozené, jež byla pod vlivem alkoholu.
24. Zásadní ovšem je, že hodnocení věrohodnosti vyslechnutých svědků, stejně jako hodnocení dalších důkazů, náleží, i s ohledem na zásadu ústnosti a bezprostřednosti, výhradně tomu orgánu činnému v trestním řízení, který tento důkaz provedl (zde soudu prvního stupně). Skutečnost, že soud hodnotil věrohodnost svědka způsobem, který neodpovídá představám obviněného, nemůže založit zjevný rozpor učiněných skutkových zjištění s tímto důkazem ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
25. Pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to v jeho třetí alternativě, by bylo lze obecně vzato podřadit námitky, kterými je tvrzeno, že soudy ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nedůvodně neprovedly navrhované podstatné důkazy. Obviněný však uvedené zmínil, aniž by tyto jednotlivé důkazy označil. Jak bylo uvedeno výše, Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy, jakož ani není povolán ani oprávněn dovolací argumentaci obviněného jakkoli sám domýšlet. Soudy se navíc evidentně návrhy obhajoby na doplnění dokazování zabývaly a odůvodnily, proč k provedení navrhovaných důkazů v průběhu řízení nepřistoupily.
26. Pokud tak jde souhrnně o tvrzení obviněného uplatněná v dovolání, míjela se s obsahem dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
27. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud konstatuje, že všechny předložené námitky svojí podstatou brojily proti skutkovým závěrům soudů v předchozím řízení a obviněný se jimi domáhal primárně odlišného výchozího skutkového stavu (který by pak návazně měl být jinak posouzen), tudíž žádná dovolací námitka pod tento dovolací důvod nespadá. Rovněž s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. se tak předložená argumentace míjela.
28. Nakonec pak obviněný tvrdil nepřiměřenost uloženého trestu, přičemž tuto námitku nelze rovněž podřadit pod žádný z dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. U námitek proti výroku o trestu je možno považovat za jiné nesprávné
hmotně právní posouzení ve smyslu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Jinak lze výhrady v daném směru v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Tento důvod však obviněný v dovolání neuvedl, a ani okolnosti, za kterých mu byl trest uložen, nesvědčí o jeho naplnění. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím žádného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
29. Výjimkou by mohla být pouze situace, v níž by nebyly dodrženy základní požadavky spravedlivého procesu, neboť rozhodování o mimořádném opravném prostředku se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích.
30. V dané věci ovšem nelze dovodit takové extrémní porušení principu proporcionality trestní represe, příp. jiného ústavního principu, neboť soud prvního stupně se podmínkami pro ukládání trestu odnětí svobody, vůči němuž obviněný dovolání zaměřil, zabýval a vyložil, k jakým skutečnostem přihlížel a proč právě tento druh i výměru trestu považuje za spravedlivý a přiměřený všem zjištěným okolnostem. Nejvyšší soud plně odkazuje na správné úvahy soudů, jenž jak osobu obviněného, tak i okolnosti činu rozhodné pro ukládání testu podrobně vysvětlily a důvodně shledaly podmínky pro uložení trestu odnětí svobody (nepodmíněného), jehož výměru stanovil na samé spodní hranici zákonné sazby. Lze jen dodat, že soudy plně respektovaly podmínky, za kterých se trest odnětí svobody ukládá a všechny své úvahy řádně vysvětlily (srov. přiměřeně např. nález Ústavního soudu ze dne 4. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 747/06). Z argumentů, které soudy obou stupňů v přezkoumávaných rozhodnutích vyjádřily, nelze dovodit nedodržení pravidel pro ukládání trestu. Naopak je z nich patrné, že zvažovaly všechny individuální okolnosti a zvláštnosti daného případu a zohlednily osobu pachatele (včetně péče o nezletilého syna) tak, aby trest odpovídal všem konkrétním zjištěním vztahujícím se jak k osobě obviněného, tak i okolnostem, za kterých byl čin spáchán (srov. § 38 odst. 1 tr. zákoníku), a to ve smyslu § 39 tr. zákoníku i dalších kritérií významných pro stanovení druhu a výměry trestu. Ani v daném ohledu tudíž nevznikl prostor pro jakoukoli reakci v rámci dovolacího řízení.
V. Závěr
31. Nejvyšší soud uzavírá, že námitky obviněného se míjejí jak s uplatněnými, tak i s jakýmikoliv jinými dovolacími důvody podle § 265b tr. ř., proto jeho dovolání Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 12. 2025
JUDr. Radek Doležel předseda senátu