7 Tz 124/2022-556
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Radka Doležela a
soudců JUDr. Josefa Mazáka a JUDr. Romana Vicherka, Ph.D., projednal v
neveřejném zasedání konaném dne 21. 12. 2022 stížnost pro porušení zákona
podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného L. Ž., nar. XY v XY,
bytem XY, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze
dne 7. 1. 2020, sp. zn. 2 T 63/2019, a rozhodl takto:
Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným rozsudkem
Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 7. 1. 2020, sp. zn. 2 T 63/2019,
byl porušen zákon
dílem ve prospěch obviněného L. Ž. v ustanovení § 81 odst. 1 tr. zákoníku a §
84 tr. zákoníku a dílem v neprospěch obviněného L. Ž. v § 43 odst. 2 tr.
zákoníku a v § 348 odst. 1 tr. zákoníku.
Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se tento rozsudek Okresního soudu v Jablonci
nad Nisou zrušuje v celém výroku o trestu uloženém obviněnému L. Ž. Současně se
zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující,
pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou
přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 7. 1. 2020, č.
j. 2 T 63/2019-282 (ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Jablonci nad
Nisou ze dne 20. 1. 2020, č. j. 2 T 63/2019-308), byl obviněný L. Ž. v bodech
7) a 8) uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr.
zákoníku. Za to a za sbíhající se trestnou činnost byl odsouzen podle § 348
odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu
odnětí svobody v trvání 40 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1, § 82
odst. 1 a § 84 tr. zákoníku odložen na zkušební dobu v trvání 4 a půl roku se
současným vyslovením dohledu. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok
o trestu z rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 21. 6. 2019,
sp. zn. 4 T 10/2019, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Současně bylo rozhodnuto o vině, trestu a o zproštění obžaloby spoluobviněné I.
Š. a podle § 228 odst. 1 tr. ř. o nárocích poškozených na náhradu škody.
Rozsudek nabyl právní moci dnem vyhlášení, neboť státní zástupkyně, obviněný L.
Ž. a rovněž i spoluobviněná I. Š. se v hlavním líčení po vyhlášení rozsudku
vzdali práva na podání řádného opravného prostředku. Současně tyto osoby
prohlásily, že netrvají na písemném vyhotovení odůvodnění, proto rozsudek s
ohledem na § 129 odst. 2 tr. ř. neobsahuje odůvodnění.
2. Uvedeného trestného činu se měl obviněný dopustit jednáním
spočívajícím v tom, že společně se spoluobviněnou I. Š. odcizil v prodejně
Pompo v Jablonci nad Nisou dvěma útoky z volného prodeje modely automobilů.
3. Usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 31. 3. 2022, č.
j. 2 T 63/2019-504, bylo podle § 86 odst. 1 tr. zákoníku rozhodnuto, že se
obviněný L. Ž. neosvědčil ve zkušební době podmíněného odsouzení s dohledem
vysloveném rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 7. 1. 2020, č.
j. 2 T 63/2019-282, pročež mu byl nařízen výkon souhrnného trestu odnětí
svobody v trvání 40 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr.
zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
4. Z podnětu včas podané stížnosti obviněného Krajský soud v Ústí nad
Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 13. 5. 2022, č. j. 31 To
175/2022-514, podle § 149 odst. 1 tr. ř. napadené usnesení zrušil a
konstatoval, že při ukládání trestu odnětí svobody byl porušen zákon, konkrétně
§ 81 odst. 1 tr. zákoníku, proto mu nezbylo než rozhodnout zmíněným kasačním
způsobem.
5. Ministr spravedlnosti podal dne 8. 11. 2022 u Nejvyššího soudu ve
prospěch obviněného proti shora uvedenému rozsudku Okresního soudu v Jablonci
nad Nisou ze dne 7. 1. 2020, č. j. 2 T 63/2019-282, stížnost pro porušení
zákona. Poukázal na znění ustanovení § 205 odst. 1 tr. zákoníku a § 233 odst. 2
tr. zákoníku, a dále poukázal na § 81 odst. 1 tr. zákoníku, podle kterého soud
může podmíněně odložit výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího tři léta,
jestliže vzhledem k osobě a poměrům pachatele, zejména s přihlédnutím k jeho
dosavadnímu životu a prostředí, ve kterém žije a pracuje, a k okolnostem
případu má důvodně za to, že k působení na pachatele, aby vedl řádný život,
není třeba jeho výkonu. Namítl, že Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozsudkem
ze dne 7. 1. 2020, č. j. 2 T 63/2019-282, porušil zákon v citovaném ustanovení,
neboť obviněnému uložil trest odnětí svobody v délce 40 měsíců, jehož výkon
podmíněně odložil, ač tak lze učinit pouze za předpokladu, že trest nepřevyšuje
výměru 3 let. Tato podmínka zde naplněna nebyla, resp. tato hranice byla
přesáhnuta o 4 měsíce. Zmíněným rozsudkem tak byl porušen zákon v ustanovení §
81 odst. 1 tr. zákoníku v neprospěch obviněného L. Ž., kterému byl v důsledku
uvedeného pochybení uložen nezákonný trest, a to zejména za situace, kdy hrozí,
že jej bude muset vykonat. Ministr spravedlnosti doplnil, že po zrušení
rozhodnutí bude třeba rozsudek modifikovat tak, aby odpovídal citovanému
zákonnému ustanovení a zároveň aby nebylo nezhoršeno postavení obviněného.
Současně vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
6. Souhrnně ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud, podle § 268
odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze
dne 7. 1. 2020, č. j. 2 T 63/2019-282, byl porušen zákon v neprospěch
obviněného v ustanovení § 81 odst. 1 tr. zákoníku, aby podle § 269 odst. 2 tr.
ř. tento rozsudek v celém rozsahu zrušil, jakož i další rozhodnutí na zrušené
rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu, a aby podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v
Jablonci nad Nisou, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl,
případně postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř.
7. Osobám uvedeným v § 274 odst. 5 tr. ř. bylo umožněno se k podané
stížnosti pro porušení zákona vyjádřit.
8. Obviněný se s podanou stížností pro porušení zákona zcela ztotožnil a
navrhl postupovat tak, jak již uvedl ministr spravedlnosti, konkrétně pak
požadoval, aby po vyslovení porušení zákona a zrušení napadeného rozsudku
Nejvyšší soud podle § 271 odst. 1 tr. ř. sám znovu rozhodl tak, že mu stanoví
trest odnětí svobody ve výměře 36 měsíců s podmíněným odkladem výkonu na 4 a
půl roku, čímž bude vada odstraněna.
9. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství uvedla, že
usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 13. 5.
2022, č. j. 31 To 175/2022-514, bylo zrušeno usnesení Okresního soudu v
Jablonci nad Nisou ze dne 31. 3. 2022, č. j. 2 T 63/2019-504, za současného
dovození porušení zákona v § 81 odst. 1 tr. zákoníku, nicméně pravomocný
rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 7. 1. 2020, č. j. 2 T
63/2019-282, v němž bylo zmíněné porušení zákona založeno, nedoznal v rámci
procesního vývoje věci změn. V návaznosti na argumentaci podané stížnosti pro
porušení zákona státní zástupkyně neshledala žádné pochybnosti o tom, že je
důvodná, rovněž souhlasila s jejím petitem, pouze s odlišením v podobě návrhu
zrušit napadený rozsudek jen v oddělitelném výroku o trestu a způsobu jeho
výkonu a následně navrhla postupovat podle § 270 odst. 1 tr. ř. a přikázat
Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, aby věc ve zrušeném rozsahu znovu
projednal a rozhodl.
10. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. napadený
rozsudek i jemu předcházející řízení a shledal, že podaná stížnost pro porušení
zákona je částečně důvodná, současně je napadené rozhodnutí zatíženo i dalším
porušením zákona, a to vše dílem v neprospěch obviněného a dílem v jeho
prospěch.
11. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku může soud podmíněně odložit výkon
trestu odnětí svobody nepřevyšujícího tři léta, jestliže vzhledem k osobě a
poměrům pachatele, zejména s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a
prostředí, ve kterém žije a pracuje, a k okolnostem případu má důvodně za to,
že k působení na pachatele, aby vedl řádný život, není třeba jeho výkonu.
12. Podle § 84 odst. 1 tr. zákoníku může soud, je-li třeba zvýšeně
sledovat a kontrolovat chování pachatele a poskytnout mu potřebnou péči a pomoc
ve zkušební době, za podmínek uvedených v § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně
odložit výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího tři léta za současného
vyslovení dohledu nad pachatelem.
13. V návaznosti na argumentaci uplatněnou ve stížnosti pro porušení
zákona Nejvyšší soud především konstatuje, že z výše shrnutých skutečností je
zřejmé, že okresní soud rozhodl v posuzované věci o uložení trestu v rozporu s
citovanými ustanoveními § 81 odst. 1 a § 84 tr. zákoníku, neboť obviněnému
podmíněně odložil výkon trestu odnětí svobody v trvání 40 měsíců (tzn. 3 roky a
4 měsíce), tedy v délce přesahující maximální výměru 3 let, umožňující výkon
trestu odnětí svobody (byť za současného vyslovení dohledu) podmíněně odložit.
14. Dále bylo ovšem nutné vyhodnotit, zda tato vada působí v neprospěch
obviněného, jak bylo dovozeno ve stížnosti pro porušení zákona, nebo v jeho
prospěch. K tomu je potřeba především uvést, že podstatou předložených námitek
není zpochybnění výměry uloženého trestu odnětí svobody, ale skutečnost, že
jeho výkon (trestu právě v takové výměře) byl podmíněně odložen. Jinak řečeno,
předložené námitky směřují primárně proti druhému kroku učiněnému soudem při
vyslovení výroku o trestu, kterým poté, co uložil zmíněný trest odnětí svobody,
jeho výkon podmíněně odložil. Stalo se tak přitom ve vztahu k trestu, podmíněné
odložení jeho výkonu (tedy tento benefit, působící zjevně ve prospěch
obviněného, který tak nemusí přímo vykonat uložený trest) již zákon s ohledem
na jeho výměru (přesahující tři roky) neumožňuje. Pokud okresní soud přesto
takový výrok učinil, dopustil se pochybení, které však působí ve prospěch
obviněného, stran kterého již zmíněný benefit užit být nemohl (srov. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 6 Tz 26/2018).
15. S ohledem na toto zjištění tudíž bylo namístě vyslovit porušení
zákona, a to konkrétně v § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 84 tr. zákoníku, ovšem
ve prospěch obviněného, tedy (v této části) pouze jako akademický výrok, aniž
by z tohoto důvodu mohlo být rozhodnutí zrušeno a vada napravena (viz § 269
odst. 2 tr. ř.).
16. Při přezkumu stížností pro porušení zákona fakticky napadeného
výroku ve smyslu § 267 odst. 3 tr. ř., tedy výroku o trestu (byť ministr
spravedlnosti formálně směřoval své podání proti celému rozsudku Okresního
soudu v Jablonci nad Nisou, který také celý navrhl zrušit), však Nejvyšší soud
zjistil i další rozpor se zákonem, a to již v neprospěch obviněného, na který
bylo nutné reagovat.
17. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku soud uloží souhrnný trest podle
zásad uvedených v § 43 odst. 1 tr. zákoníku, když odsuzuje pachatele za trestný
čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující
rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud
zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna
další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k
níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější
než trest uložený rozsudkem dřívějším. Ze zásad uvedených ve zmíněném § 43
odst. 1 tr. zákoníku mimo jiné vyplývá, že odsuzuje-li soud pachatele za dva
nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho ustanovení, které se
vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný.
18. Nejvyšší soud dále připomíná, že podle závěrů stanoviska trestního
kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2010, sp. zn. Tpjn 301/2010,
publikovaného pod č. 48/2010 Sb. rozh. tr., platí, že jestliže soud znovu
ukládá pachateli souhrnný trest, který mu byl uložen již dřívějším rozsudkem za
některé sbíhající se trestné činy, je třeba vyslovit zrušení výroků o trestech
obsažených ve všech dřívějších rozsudcích, jimiž byly uloženy tresty za ostatní
trestné činy spáchané v souběhu. Zrušením výroku o trestu pouze v posledním
dřívějším rozsudku by totiž zůstal nedotčen výrok o trestu v jemu
předcházejícím rozsudku, jehož platnost by se tím obnovila, takže by zde byl
vedle sebe jednak nový výrok o uloženém dalším souhrnném trestu a jednak
původní výrok o trestu, jehož právní moc byla obnovena (tj. tento výrok tzv.
„obživl“) zrušením předchozího výroku o uložení souhrnného trestu. To by byla z
hlediska právní jistoty nežádoucí situace, proto je třeba jednoznačně vyjádřit,
že nově ukládaný souhrnný trest se týká celého souboru sbíhající se trestné
činnosti téhož pachatele, a je nezbytné tak učinit i tím, že soud ukládající
(další) souhrnný trest výslovně zruší všechny výroky o trestech obsažené ve
všech dřívějších rozsudcích, které se vztahují k tomuto celému souhrnu
sbíhající se trestné činnosti téhož pachatele.
19. Podle § 348 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku kdo padělá veřejnou
listinu nebo podstatně změní její obsah v úmyslu, aby jí bylo užito jako pravé,
nebo takovou listinu užije jako pravou, spáchá trestný čin padělání a pozměnění
veřejné listiny a bude potrestán trestem odnětím svobody až na tři léta nebo
zákazem činnosti.
20. Jak již bylo výše řečeno, rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad
Nisou ze dne 7. 1. 2020, č. j. 2 T 63/2019-282 (ve znění písemného vyhotovení
před vydáním opravného usnesení) byl obviněnému, pokud jde o výrok o trestu,
uložen podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku
souhrnný trest odnětí svobody v trvání 40 měsíců, jehož výkon byl podmíněně
odložen za současného stanovení dohledu. Opravným usnesením Okresního soudu v
Jablonci nad Nisou ze dne 20. 1. 2020, č. j. 2 T 63/2019-308) bylo toto
rozhodnutí opraveno do shody s tím, jak bylo vyhlášeno, a to konkrétně
doplněním výroku o zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v
Jablonci nad Nisou ze dne 21. 6. 2019, sp. zn. 4 T 10/2019, jakož i všech
dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně,
k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
21. Zmíněným rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 21.
6. 2019, sp. zn. 4 T 10/2019, byl obviněný shledán vinným zločinem padělání a
pozměnění peněz podle § 233 odst. 2 alinea 2 tr. zákoníku a byl za to a za
sbíhající se trestnou činnost, kterou byl shledán vinným trestním příkazem
Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 24. 5. 2018, sp. zn. 4 T 25/2018,
odsouzen podle § 233 odst. 2 tr. zákoníku z použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k
souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roky, jehož výkon mu byl podle § 81
odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání
4 roky. Současně byl zrušen výrok o trestu (z trestního příkazu), jenž se týkal
uvedené sbíhající se trestné činnosti.
22. Trestním příkazem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 24. 5.
2018, sp. zn. 4 T 25/2018, byl obviněný shledán vinným přečinem padělání a
pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku a byl za to
odsouzen podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobod v trvání 6
měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku
podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců.
23. Z popsaných skutečností je zřejmé, že výrok o trestu, uvedený ve
stížností pro porušení zákona napadeném rozsudku, není, pokud je o vztahy
souběhu, zcela jednoznačný, a současně je za stávajících okolností vadně
vyměřený.
24. Trest byl obviněnému ukládán jako souhrnný, přičemž pokud jde o
vztah souhrnnosti (jak již bylo řečeno, rozsudek s ohledem na § 129 odst. 2 tr.
ř. neobsahuje odůvodnění, tedy bližší úvahy soudu nejsou známé), výslovně jím
byl zrušen výrok o trestu (pouze) z předcházejícího rozsudku Okresního soudu v
Jablonci nad Nisou ze dne 21. 6. 2019, sp. zn. 4 T 10/2019, trest byl nicméně
ukládán podle ustanovení o trestném činu podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku,
jehož spácháním byl obviněný shledán vinným trestním příkazem Okresního soudu v
Jablonci nad Nisou ze dne 24. 5. 2018, sp. zn. 4 T 25/2018. Byl-li tedy vztah
souběhu dovozen pouze k trestnému činu, o němž bylo rozhodnuto zmíněným
rozsudkem, byla užita v daných souvislostech nevystupující trestní sazba.
Byl-li vztah souběhu dovozen pouze k trestnému činu, o němž bylo rozhodnuto
zmíněným trestním příkazem, byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen
neodpovídající výrok o trestu. Byl-li vztah souběhu dovozen k oběma dříve
zjištěným trestným činům, nebyly zrušeny všechny dříve vyslovené výroky o
trestech a navíc nebyl uložen trest podle toho ustanovení, které se vztahuje na
trestný čin z nich nejpřísněji trestný. A co je zásadní, pokud byl ukládán
trest podle ustanovení o trestném činu podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku (což
bylo formálním závěrem okresního soudu), stalo se tak nesprávně, neboť zmíněné
ustanovení umožňuje stanovit trestní sazbu trestu odnětí svobody ve výměře až
na tři léta, která by uložení tohoto trestu v trvání 40 měsíců bez dalšího
neumožňovala.
25. Za popsaných okolností je zřejmé, že napadený výrok o trestu nemohl,
byť z jiných důvodů než uvedených ve stížnosti pro porušení zákona, obstát.
Uvedená vada působí v neprospěch obviněného, neboť vedle nejednoznačně
dovozených vztahů souběhu mu byl zejména uložen trest odnětí svobody ve výměře
vyšší, než soudem aplikované ustanovení umožňovalo.
26. Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení
zákona, a to dílem ve prospěch obviněného v ustanovení § 81 odst. 1 tr.
zákoníku a § 84 tr. zákoníku a dílem v neprospěch obviněného v § 43 odst. 2 tr.
zákoníku a v § 348 odst. 1 tr. zákoníku. Následně podle § 269 odst. 2 tr. ř.
napadený rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 7. 1. 2020, č. j.
2 T 63/2019-282 zrušil v celém výroku o trestu uloženém obviněnému, s tím, že
nebylo nutné tak postupovat vůči rozsudku celému, neboť, pokud jde o části
týkající se obviněného, ve vztahu k výroku o vině a k výroku o náhradě škody
žádné námitky předloženy nebyly a tvrzené či zjištěné vady se jich netýkaly.
Současně byla zrušena také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
27. Ke zrušení došlo z podnětu stížnosti pro porušení zákona podané ve
prospěch obviněného a na podkladě zjištění vady působící v neprospěch
obviněného, proto v dalším řízení budou všechny orgány v tomto trestním řízení
případně činné ve smyslu § 273 tr. ř. vázány zákazem reformace in peius, a v
novém řízení tak nemůže dojít k jakékoliv změně tohoto rozhodnutí v neprospěch
obviněného.
28. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Okresnímu
soudu v Jablonci nad Nisou, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl. Věc se tak vrací do stadia řízení před soudem prvního stupně, jenž je
dále vázán právním názorem vysloveným v kasačním rozhodnutí (§ 270 odst. 4 tr.
ř.). Jeho úkolem bude, aby v návaznosti na shora popsané závěry jednak znovu
zvážil vztahy souběhu mezi výše popsanými trestnými činy spáchanými obviněným a
v návaznosti na to určil odpovídající trest, a to trest případně odpovídající
podmínkám uvedeným v § 43 odst. 2 tr. zákoníku a vyplývajícím z výkladové praxe
a současně trest odpovídající zákonem stanovené výměře, a následně aby vydal na
to navazující rozhodnutí.
29. Nakonec Nejvyšší soud dodává, že obviněný nyní vykonává trest odnětí
svobody, nicméně uložený v jiné věci (vedené u Okresního soudu v Jablonci nad
Nisou pod sp. zn. 4 T 15/2021), proto nebylo nutné zohlednit pravidlo podle §
275 odst. 3 tr. ř., podle něhož vykonává-li se na obviněném trest odnětí
svobody uložený mu původním rozsudkem a ke stížnosti pro porušení zákona výrok
o tomto trestu Nejvyšší soud zruší, rozhodne zároveň o vazbě.
30. O stížnosti pro porušení zákona rozhodl Nejvyšší soud podle § 274
odst. 3 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 12. 2022
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu