7 Tz 17/2023-1369
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Mazáka a soudců JUDr. Radka Doležela a JUDr. Romana Vicherka, Ph.D., projednal ve veřejném zasedání konaném dne 26. 4. 2023 stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného B. S., nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 8 To 231/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 5 T 42/2015 a rozhodl takto:
Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 8 To 231/2017,
byl porušen zákon
v neprospěch obviněného B. S. v ustanovení § 256 tr. ř. a v řízení, jež mu předcházelo, v ustanoveních § 228 odst. 1 tr. ř. a § 140b zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se zrušují toto usnesení Krajského soudu v Brně, pokud jím byl v rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 5 T 42/2015, ponechán nedotčen výrok podle § 228 odst. 1 tr. ř. o povinnosti obviněného k náhradě škody, a rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 5 T 42/2015, ve výroku, jímž byla obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost k náhradě škody. Zrušují se také další rozhodnutí na zrušené části obou rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 271 odst. 2 tr. ř. za použití § 265 tr. ř. se poškození KAMILA CHOCOLATES, s. r. o., IČ 282 99 281, se sídlem Vyskytná nad Jihlavou 126, Dekameron CZ, s. r. o., IČ 292 43 807, se sídlem Ivančice, Růžová 148/5 a KLIMATRON SERVIS, s. r. o., IČ 277 31 936, se sídlem Kroměříž, Chropyňská 1693/2, odkazují na řízení ve věcech občanskoprávních.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 27. 4. 2017, č. j. 5 T 42/2015-1263, byl obviněný B. S. uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a odsouzen podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na třicet měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Dále bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody tak, že obviněný je podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinen zaplatit poškozeným obchodním společnostem KAMILA CHOCOLATES, s. r. o., částku 3 011 756 Kč, Dekameron CZ, s. r. o., částku 126 740 Kč, a KLIMATRON SERVIS, s. r. o., částku 20 960 Kč.
2. Dále byl obviněný citovaným rozsudkem podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn části obžaloby a v návaznosti na to bylo podle § 229 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto, že poškození obchodní společnost Olejník, s. r. o., a D. V., se s nároky na náhradu škody odkazují na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Odvolání obviněného, podané proti odsuzující části rozsudku, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2017, č. j. 8 To 231/2017-1285, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Toto rozhodnutí bylo dnem 27. 6. 2017 v právní moci.
4. Ministr spravedlnosti podal dne 13. 2. 2023 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona proti usnesení Krajského soudu v Brně. Namítl, že Krajský soud v Brně nesprávně ponechal nedotčen výrok, jímž byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložena povinnost k náhradě škody. Konstatoval, že tomu, aby mohlo být rozhodnuto o náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř., bránila zákonná překážka uvedená v § 140b zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů. Dne 27. 1. 2015 bylo s obviněným zahájeno insolvenční řízení a usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 94 INS 1854/2015, bylo rozhodnuto o úpadku obviněného. V době rozhodování Okresního soudu v Jihlavě nebylo insolvenční řízení skončeno. Ministr spravedlnosti uvedl, že těchto skutečností si měl být Okresní soud v Jihlavě vědom, protože byly zřejmé z insolvenčního rejstříku jako veřejného seznamu. Přitom nebylo možné uplatnit výjimku stanovenou v § 140b insolvenčního zákona ze zákazu vydat rozhodnutí ukládající povinnost k náhradě škody způsobené trestným činem, protože se nejednalo o nároky poškozených, které by byly zajištěny na majetku v majetkové podstatě obviněného jako dlužníka. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil vytýkané porušení zákona, ke kterému došlo v neprospěch obviněného, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně a rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ve výroku, jímž byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložena povinnost k náhradě škody, a aby podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Jihlavě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
5. Ke stížnosti pro porušení zákona se písemně a poté ve veřejném zasedání i ústně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství tak, že se s ní ztotožnil. Uvedl, že je přípustná, neboť v předchozím řízení o dovolání se Nejvyšší soud otázkou náhrady škody nezabýval. Připomněl, že výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla porušena zásada poměrného uspokojení věřitelů. V současné době by sice vzhledem k ukončení insolvenčního řízení tomuto výroku již nic nebránilo, avšak porušení zákona v rozhodnutí napadeném stížností ministra spravedlnosti je třeba posuzovat ex tunc, tj. podle stavu v době vydání rozhodnutí, a proto je nutno konstatovat, že zákon byl porušen. Pokud jde o návrh na rozhodnutí Nejvyššího soudu, navrhl státní zástupce shodně jako ministr spravedlnosti, avšak s tím, že poškození by měli být podle § 271 odst. 2 tr. ř. a § 265 tr. ř. odkázáni na občanskoprávní řízení.
6. Obviněný se ke stížnosti pro porušení zákona vyjádřil písemně a ve veřejném zasedání prostřednictvím ustanoveného obhájce, a to souhlasným způsobem, s tím, že okresní i krajský soud při svém rozhodování o náhradě škody nevzaly v úvahu probíhající insolvenční řízení a ustanovení § 140a a § 140b insolvenčního zákona. V době rozhodnutí obou soudů existovala zákonná překážka rozhodnutí o náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř. poté, co o úpadku obviněného bylo rozhodnuto usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 94 INS 1854/2015. Obviněný poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu i Ústavního soudu k problematice přednostního použití insolvenčního zákona. Ke stížnosti pro porušení zákona se připojil a navrhl, aby věc byla podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázána Okresnímu soudu v Jihlavě k novému projednání a rozhodnutí.
7. Nikdo z jmenovaných tří poškozených se k veřejnému zasedání nedostavil ani nevyužil práva vyjádřit se v poskytnuté lhůtě ke stížnosti pro porušení zákona písemně.
8. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku napadeného usnesení, pokud se týkal povinnosti obviněného k náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř., jakož i řízení, jež této části napadeného usnesení předcházelo, a shledal, že zákon byl porušen.
9. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. odsuzuje-li soud obviněného pro trestný čin, kterým způsobil jinému majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu nebo kterým se na úkor poškozeného bezdůvodně obohatil, uloží mu v rozsudku, aby poškozenému nahradil majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu v penězích nebo aby vydal bezdůvodné obohacení, jestliže byl nárok včas uplatněn (§ 43 odst. 3 tr. ř.), nestanoví-li tento zákon jinak; nebrání-li tomu zákonná překážka, soud uloží obviněnému vždy povinnost k náhradě škody nebo k vydání bezdůvodného obohacení, jestliže je výše škody nebo rozsah obohacení součástí popisu skutku uvedeného ve výroku rozsudku, jímž se obviněný uznává vinným, a škoda v této výši nebyla dosud uhrazena nebo bezdůvodné obohacení nebylo dosud v tomto rozsahu vydáno.
10. Podmínky výroku podle § 228 odst. 1 tr. ř. jsou v citovaném ustanovení konstruovány tak, že současně musí být splněny jejich dvě skupiny: 1) skupina pozitivních podmínek spočívající v tom, že obviněný trestným činem způsobil jinému majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu nebo se na úkor poškozeného bezdůvodně obohatil a že nárok byl uplatněn podle § 43 odst. 3 tr. ř., 2) skupina negativních podmínek spočívající v tom, že uložení povinnosti k náhradě škody nebo k vydání bezdůvodného obohacení nebrání zákonná překážka a že škoda ve výši uvedené v popisu skutku ve výroku o vině nebyla dosud uhrazena, resp. bezdůvodné obohacení v rozsahu uvedeném v popisu skutku ve výroku o vině nebylo dosud vydáno.
11. Soud, který rozhoduje výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. o náhradě škody způsobené trestným činem, se musí vypořádat nejen s pozitivními podmínkami tohoto výroku, tj. s tím, že trestným činem byla způsobena škoda, že nárok na její náhradu byl řádně a včas uplatněn, že byl náležitě doložen a že je z hlediska hmotného práva opodstatněný, ale současně musí zaměřit pozornost také na negativní podmínky výroku o náhradě škody, tj. na to, že takovému výroku nebrání nějaká zákonná překážka a že škoda nebyla dosud uhrazena.
12. Jestliže § 228 odst. 1 tr. ř. stanoví, že soud učiní výrok podle tohoto ustanovení, nebrání-li tomu zákonná překážka, pak takovou překážkou je i zákaz vydání rozhodnutí uvedený v § 140b insolvenčního zákona (ve znění zákona č. 294/2013 Sb.).
13. Okresní soud v Jihlavě odůvodnil výrok o povinnosti obviněného k náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř. tím, že poškození se řádně a včas připojili k řízení se svými nároky, že je náležitě doložili a že je shledal důvodnými. Krajský soud v Brně v odůvodnění napadeného usnesení k výroku o náhradě škody pouze paušálně uvedl, že tento výrok je v souladu se zákonem.
14. To, že s obviněným bylo dne 27. 1. 2015 zahájeno insolvenční řízení, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 94 INS 1854/2015, které nabylo právní moci dne 27. 2. 2015, byl zjištěn úpadek obviněného a povoleno jeho řešení oddlužením a že v době rozhodování soudů v trestním řízení probíhalo insolvenční řízení, žádný z obou soudů nezaznamenal. Přitom šlo o skutečnosti, které měly zásadní význam z hlediska zákonných podmínek, za nichž mohl Okresní soud v Jihlavě v adhezním řízení jako součásti trestního řízení rozhodnout o povinnosti obviněného k náhradě škody způsobené trestným činem.
15. Podle § 140b insolvenčního zákona nejde-li o řízení uvedená v § 140a insolvenčního zákona, nelze v jiných soudních nebo rozhodčích řízeních po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, rozhodnout o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, anebo o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170 insolvenčního zákona); to neplatí, jde-li o pohledávky věřitelů na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem, pokud v trestním řízení o tomto trestném činu byl zajištěn majetek v majetkové podstatě dlužníka. Ustanovení § 140b insolvenčního zákona zároveň stanoví, že k rozhodnutím vydaným v rozporu s tímto zákazem se v insolvenčním řízení nepřihlíží.
16. Nároky poškozených obchodních společností KAMILA CHOCOLATES, s. r. o., Dekameron CZ, s. r. o., a KLIMATRON SERVIS, s. r. o., nebyly zajištěny na majetku obviněného podle § 47 odst. 1 tr. ř., takže platil zákaz vydání rozhodnutí uvedený v § 140b insolvenčního zákona. Okresní soud v Jihlavě tudíž nemohl obviněnému výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložit povinnost k náhradě škody způsobené trestným činem, jímž ho uznal vinným. Rozhodnutí o úpadku obviněného včetně trvajících účinků tohoto rozhodnutí mohl Okresní soud v Jihlavě zjistit z insolvenčního rejstříku (hlava I čtvrté části insolvenčního zákona), do něhož měl přístup. Tímto způsobem mohl zjistit, že tu je zákonná překážka, která brání výroku podle § 228 odst. 1 tr. ř.
17. Výrokem, jímž Okresní soud v Jihlavě v rozsudku ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 5 T 42/2015, uložil obviněnému povinnost k náhradě škody, byl porušen zákon v ustanoveních § 228 odst. 1 tr. ř. a § 140b insolvenčního zákona v neprospěch obviněného. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 8 To 231/2017, jímž byl tento výrok ponechán nedotčen a jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného, byl porušen zákon v ustanovení § 256 tr. ř. v neprospěch obviněného.
18. Na těchto nedostatcích rozhodnutí soudů obou stupňů nic nemění skutečnost, že obviněný podal návrh na povolení oddlužení dne 27. 1. 2015 (usnesení o zahájení trestního stíhání vydáno dne 26. 1. 2015), avšak v hlavních líčeních dne 30. 8. 2016 ani později to neuvedl, ačkoli o svých dřívějších úmyslech podat návrh na insolvenci hovořil (č. l. 1143-1144), ani skutečnost, že v mezidobí pominuly účinky rozhodnutí o úpadku tím, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2021 bylo rozhodnuto tak, že soud bere na vědomí splnění oddlužení a že dlužník (obviněný) se osvobozuje od placení neuspokojených pohledávek zahrnutých do oddlužení (nebyly zahrnuty pohledávky poškozených). V tomto směru se Nejvyšší soud ztotožnil s vyjádřením státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ohledně přezkoumání napadeného rozhodnutí z hlediska stavu ke dni jeho vydání.
19. Vadná rozhodnutí, která v trestním řízení učinily soudy ohledně náhrady škody, vážně ohrozila dosažení účelu insolvenčního řízení, jímž je při mnohosti dlužníkových závazků a při současném nedostatku prostředků k jejich splnění dosáhnout pokud možno rovnoměrného - byť jen částečného - uspokojení všech pohledávek v insolvenčním řízení a vyloučit případné zvýhodnění některých věřitelů postupujících s použitím jinak obvyklých legálních prostředků (s výjimkou zákonem stanovených preferencí vyplývajících ze zvláštního postavení věřitelů nebo ze zvláštní povahy pohledávek).
20. Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil zjištěné porušení zákona a podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil vadnou část napadeného usnesení Krajského soudu v Brně i vadnou část rozsudku Okresního soudu v Jihlavě a zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad. V dané věci nepřicházelo v úvahu podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázat Okresnímu soudu v Jihlavě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, jak navrhoval ministr spravedlnosti, neboť takový postup byl vyloučen ustanovením § 271 odst. 2 tr. ř. Právě podle tohoto ustanovení Nejvyšší soud (za použití § 265 tr. ř.) postupoval a poškozené odkázal na občanskoprávní řízení.
21. Právní názor, na kterém je založen tento rozsudek Nejvyššího soudu, je ve shodě s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, zejména s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2015, sp. zn. 8 Tdo 469/2015, publikovaným pod č. 9/2016 Sb. rozh. tr.
22. Mezi rozhodnutími, která byla zrušena jako rozhodnutí obsahově navazující na zrušenou část napadeného usnesení Krajského soudu v Brně a na zrušenou část rozsudku Okresního soudu v Jihlavě, není usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1351/2017, jímž bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto dovolání obviněného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 8 To 231/2017. Toto usnesení Nejvyššího soudu nemá žádnou obsahovou návaznost na usnesení Krajského soudu v Brně ani na rozsudek Okresního soudu v Jihlavě, pokud jde o náhradu škody způsobené trestným činem. Dovolání bylo podáno výslovně jen proti výroku o vině a bylo odmítnuto, což znamená, že Nejvyšší soud nepřezkoumával usnesení Krajského soudu v Brně a předcházející řízení včetně rozsudku Okresního soudu v Jihlavě postupem podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. Výrok o náhradě škody, proti kterému ministr spravedlnosti posléze podal stížnost pro porušení zákona, nebyl v řízení o dovolání předmětem přezkumu a Nejvyšší soud se jím v uvedeném řízení nezabýval.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 4. 2023
JUDr. Josef Mazák předseda senátu