7 Tz 38/2025

7 Tz 38/2025-3661

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Vicherka, Ph.D., a soudců JUDr. Josefa Mazáka a JUDr. Radka Doležela, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 7. 1. 2026 stížnost pro porušení zákona podanou ministryní spravedlnosti ve prospěch obviněných V. A. a obviněného M. V., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 6. 2022, sp. zn. 54 T 5/2022, a rozhodl

Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 6. 2022, sp. zn. 54 T 5/2022, ve výroku o trestu

byl porušen zákon

v neprospěch obviněných V. A. a M. V. v ustanovení § 53 odst. 1 tr. zákoníku.

Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se tento rozsudek Krajského soudu v Ostravě částečně zrušuje ve výroku o trestu, a to v části, v níž byl obviněnému M. V. uložen peněžitý trest podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku a v části, v níž byl obviněnému V. A. uložen trest propadnutí části majetku podle § 66 odst. 1 tr. zákoníku a dále se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 6. 2022, sp. zn. 54 T 5/2022, byli obvinění M. V. a V. A. uznáni vinnými jednak přípravou zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku k § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a přečinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku.

2. Uvedených trestných činů se podle zjištění Krajského soudu v Ostravě dopustili obvinění v podstatě tím, že v období nejméně od počátku roku 2021 do 23. 7. 2021, ve XY, XY, XY a jinde, po vzájemné předchozí domluvě, v úmyslu získat neoprávněný finanční prospěch z nepřiznané a neuhrazené spotřební daně z tabáku a z tabákových výrobků vyplývající z nelegální výroby cigaret, nejprve v blíže nezjištěné době od počátku roku 2021 provedli v areálu s výrobním objektem ve XY, specifikovaném v napadeném rozsudku, stavební úpravy, nechali zde sestavit a seřídit výrobní linku složenou z komponent identifikovaných v napadeném rozsudku, poté nejméně od počátku června roku 2021 do výrobního objektu ve XY, blíže specifikovaného v napadeném rozsudku, nechali dopravovat potřebné suroviny a předměty nezbytné k plynulé nelegální výrobě cigaret, přičemž tento postup byl blíže popsán v napadeném rozsudku, následně část výše zmíněného výrobního objektu ve XY upravili za účelem tajného ubytování osob určených k obsluze stroje na výrobu cigaret, přičemž za tímto účelem zde v červnu roku 2021 ubytovali a poskytovali stravu nejméně pěti blíže neustanoveným osobám, jimž udělovali pokyny k nelegální výrobě cigaret, jež na tomto místě probíhala po dobu nejméně sedmi dnů v měsíci červnu roku 2021, a ukončena byla dne 16.

6. 2021, takto nelegálně vyrobené cigarety v počtu nejméně 419 600 kusů cigaret, balených způsobem popsaným v napadeném rozsudku, neoprávněně označených ochrannou známkou Marlboro, bez platné tabákové nálepky, následně převáželi do objektu skladu v XY, blíže specifikovaném v napadeném rozsudku, přičemž vzniklý odpad průběžně převáželi z výrobního objektu ve XY do objektu skladu v XY, kde obviněný M. V. pověřil svého spolupracovníka L. T., aby odpad z nelegální výroby cigaret spálil, ve výrobním objektu ve XY dále obvinění skladovali nelegálně vyrobené cigarety v počtu nejméně 5 200 kusů cigaret, balených způsobem popsaným v napadeném rozsudku, neoprávněně označených ochrannou známkou Rothmans, bez platné tabákové nálepky, mimo to do výrobního objektu ve XY dopravovali průběžně potřebné suroviny a předměty, jmenované v napadeném rozsudku, nezbytné k další plynulé nelegální výrobě cigaret, přičemž tyto suroviny na místě vyskladňovali z vozidel, ukládali do objektu a přesouvali k výrobní lince, takto za účelem další nelegální výroby cigaret ve výrobním objektu ve XY vedle kompletní výrobní linky na výrobu a balení cigaret ukrývali také zásoby dalších předmětů specifikovaných v napadeném rozsudku, určených k výrobě a zabalení nejméně 43 290 000 kusů cigaret, v objektu skladu v XY skrytě skladovali další předměty a suroviny, specifikované v napadeném rozsudku, určené k výrobě a zabalení nejméně 29 500 kusů cigaret, a to vše přesto, že jim bylo známo, že za účelem dalšího zpracování neoprávněně skladují řezaný tabák a vyrábějí cigarety, které jsou ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 písm. a), c) zákona č.

353/2003 Sb., o

spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, předmětem spotřební daně a vzniká jim povinnost tuto daň správci daně přiznat a zaplatit, což neučinili, a přestože věděli, že v rozporu s ustanovením § 8 odst. 2 písm. a) a § 8 odst. 3 písm. a), b) zákona č. 441/2023 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů, neoprávněně vyrábějí za účelem další distribuce cigarety balené v krabičkách označených bez souhlasu příslušných vlastníků ochrannými známkami Marlboro a Rothmans, takto úmyslně do dne 23.

7. 2021 připravovali další nelegální výrobu cigaret a zkrácení spotřební daně ve velkém rozsahu, v čemž jim bylo zabráněno příslušníky pověřeného celního orgánu, popsaným způsobem se obvinění společně, mimo daňový sklad, zastřeně a bez vědomí příslušného správce daně, ke škodě České republiky, podíleli na výrobě nejméně 424 800 kusů cigaret, čímž zkrátili spotřební daň z cigaret částkou ve výši 1 359 360 Kč (při spotřební dani ve výši 3,20 Kč/1 kus cigarety) a opatřili si prostředky a nástroje k výrobě dalších nejméně 43 319 500 kusů cigaret, čímž připravili zkrácení spotřební daně z cigaret o další částku ve výši nejméně 138 622 400 Kč.

3. Za uvedené trestné činy byl obviněnému M. V. uložen úhrnný trest odnětí svobody v délce trvání tří let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a současně mu byl podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věcí podrobně specifikovaných ve výroku napadeného rozsudku. Dále byl obviněný M. V. odsouzen podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 400 denních sazeb po 5 000 Kč, tedy celkem 2 000 000 Kč. Podle § 66 odst. 1 tr. zákoníku byl rovněž odsouzen k trestu propadnutí části majetku, a to:

- stavby bez č.p./č.e. – jiná stavba, stojící na pozemku parcelního čísla XY – zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parcelního čísla XY – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č.p./č.e. – jiná stavba, stavby bez č.p./ č.e. – zemědělské stavení, stojící na pozemku parcelního čísla XY – zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parcelního čísla XY – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č.p./č.e . – zemědělské stavení, pozemku parcelního čísla XY – ostatní plocha (manipulační plocha), pozemku parcelního čísla XY – ostatní plocha (manipulační plocha), pozemku parcelního čísla XY – ostatní plocha (manipulační plocha), pozemku parcelního čísla XY – ostatní plocha (manipulační plocha), pozemku parcelního čísla XY – ostatní plocha (manipulační plocha), pozemku parcelního čísla XY – ostatní plocha (manipulační plocha), pozemku parcelního čísla XY – trvalý travní porost, na adrese XY, XY-XY, vše zapsáno na listu vlastnictví č. XY u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště XY, pro obec XY, katastrální území XY, včetně všech dalších na těchto pozemcích samostatně stojících garáží, přístřešků a hospodářských stavení v katastru nemovitostí nezapsaných, vše ve vlastnictví M.

V., zajištěných usnesením státní zástupkyně KSZ v Ostravě podle § 347 odst. 1 tr. ř. ze dne 29. 7. 2021, č. j. 4 KZV 23/2021 - 127, - finančních prostředků ve výši 70 000 Kč, položka č. 1 protokolu o domovní prohlídce, zajištěné usnesením státní zástupkyně KSZ v Ostravě podle § 347 odst. 1 tr. ř. ze dne 29. 7. 2021, č. j. 4 KZV 23/2021 - 127, - finančních prostředků ve výši 16 000 EUR, položka č. 2 protokolu o domovní prohlídce, zajištěné usnesením státní zástupkyně KSZ v Ostravě podle § 347 odst. 1 tr.

ř. ze dne 29. 7. 2021, č. j. 4 KZV 23/2021 - 127, - finančních prostředků ve výši 520 000 Kč, položka č. 2 protokolu o domovní prohlídce, zajištěné usnesením policejního orgánu PČR podle § 79a tr. ř. ze dne 9. 11. 2021, č. j.: KRPT-134393-313/2021-070082, - finančních prostředků ve výši 420 EUR, položka č. 4 protokolu o domovní prohlídce zajištěné usnesením státní zástupkyně KSZ v Ostravě podle § 347 odst. 1 tr. ř. ze dne 29. 7. 2021, č. j. 4 KZV 23/2021 - 127, - finančních prostředků ve výši 200 300 Kč, položka č. 1 protokolu o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků, zajištěné usnesením státní zástupkyně KSZ v Ostravě podle § 347 odst. 1 tr.

ř. ze dne 29. 7. 2021, č. j. 4 KZV 23/2021 - 127,

- mobilního telefonu zn.

Nokia, černé barvy, IMEI1: XY, IMEI2: XY, včetně SIM karty T-Mobile, PIN a SD karta nezjištěna, položka č. 2 protokolu o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků, uložen u policejního orgánu PČR KŘP Moravskoslezského kraje, OHK, Na Hradbách 23, Ostrava, - finančních prostředků ve výši 18 600 Kč, položka č. 6 protokolu o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků, zajištěné usnesením státní zástupkyně KSZ v Ostravě podle § 347 odst. 1 tr. ř. ze dne 29. 7. 2021, č. j. 4 KZV 23/2021 - 127,

- finančních prostředků ve výši 1 850 PLN, položka č. 6 protokolu o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků, zajištěné usnesením státní zástupkyně KSZ v Ostravě podle § 347 odst. 1 tr. ř. ze dne 29. 7. 2021, č. j. 4 KZV 23/2021 - 127.

4. Obviněnému V. A. byl za uvedené trestné činy uložen úhrnný trest odnětí svobody v délce trvání tří let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věcí podrobně specifikovaných ve výroku napadeného rozsudku. Dále byl obviněný V. A. podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 500 denních sazeb po 4 000 Kč, tedy celkem 2 000 000 Kč. Podle § 66 odst. 1 tr. zákoníku byl rovněž odsouzen k trestu propadnutí části majetku, a to mobilního telefonu nezjištěné značky, model X1, černo-stříbrné barvy, IMEI1: XY, IMEI2: XY, SIM karta, PIN ani SD karta nezjištěna.

5. S ohledem na skutečnost, že se obvinění M. V. i V. A. a také státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě po vyhlášení rozsudku a jeho ústním odůvodnění vzdali práva na odvolání a prohlásili, že netrvají na písemném vyhotovení odůvodnění rozsudku, a současně obvinění prohlásili, že si nepřejí, aby v jejich prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby, byl ve věci vyhotoven podle § 129 odst. 2 tr. ř. zjednodušený rozsudek obsahující toliko odůvodnění výroku o náhradě škody.

6. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě nabyl právní moci ve vztahu k výroku o vině a trestu u obou obviněných dne 15. 6. 2022.

7. Ministryně spravedlnosti podala dne 19. 9. 2025 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněných stížnost pro porušení zákona proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 6. 2022, sp. zn. 54 T 5/2022. Podanou stížnost založila na skutečnosti, že ustanovení § 53 odst. 1 tr. zákoníku výslovně vylučuje uložit vedle sebe trest propadnutí majetku a peněžitý trest. Připomněla přitom, že primární účel této zápovědi spočívá ve snaze vyloučit nežádoucí kumulaci podobných účinků vzpomínaných trestů, které mají majetkový charakter, představují zásah do majetkových poměrů pachatele, přičemž dopady obou trestů mohou postihovat i jiné osoby odlišné od samotného pachatele, a to skrze zhoršení jejich životní úrovně. V nastíněném směru akcentovala, že skutečnost, zda byl uložen trest propadnutí majetku jen k části majetku pachatele, nebo ve vztahu k celému majetku, postrádá na významu při posuzování otázky možné slučitelnosti obou druhů trestů, neboť k nežádoucí kumulaci podobných účinků dochází v obou zmíněných případech a svou argumentaci podpořila odkazem na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu. Dále uvedla, že zákon nestanoví, který z trestů, chybně uložených vedle sebe, by měl být v nastalé situaci zrušen, nicméně dospěla k názoru, že k nápravě vadného stavu by mělo dojít za současného zachování účelu trestu. U obviněného M. V. konstatovala splnění všech zákonných podmínek pro uložení trestu propadnutí majetku v posuzované věci, avšak pro nezákonnou kumulaci tohoto trestu s rovněž uloženým peněžitým trestem dospěla k přesvědčení, že výrok o uloženém peněžitém trestu obviněnému M. V. je vadný a musí být zrušen. Naopak ve vztahu k obviněnému V. A. nabyla přesvědčení, že v zájmu zachování účelu trestu by měl být zrušen výrok o trestu v části, kterou byl tomuto obviněnému uložen trest propadnutí majetku, protože tento se vztahuje pouze k mobilnímu telefonu nízké hodnoty.

8. Ministryně s ohledem na výše uvedené zdůraznila, že popsaná vada má kruciální charakter a způsobuje nezákonnost předmětného rozhodnutí v napadené části. Z toho důvodu navrhla, aby Nejvyšší soud vyslovil, že napadeným rozsudkem byl ve výroku o peněžitém trestu obviněného M. V. a ve výroku o trestu propadnutí majetku obviněného V. A., porušen zákon v ustanovení § 53 odst. 1 tr. zákoníku v neprospěch obou obviněných, a aby s odkazem na § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil výrok o trestu napadeného rozsudku v části, jíž byl obviněnému M. V. uložen peněžitý trest podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, a v části, jíž byl obviněnému V. A. uložen trest propadnutí majetku podle § 66 odst. 1 tr. zákoníku, a dále zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Pro případ, kdy by Nejvyšší soud dospěl k závěru o splnění podmínek pro rozhodnutí o podané stížnosti pro porušení zákona v neveřejném zasedání, vyslovila s takovým postupem souhlas.

9. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém písemném vyjádření zaslaném Nejvyššímu soudu uvedla, že se s podanou stížností ztotožňuje. Z tohoto důvodu navrhla, aby Nejvyšší soud předmětné stížnosti vyhověl a podle § 268 odst. 2 tr. ř. konstatoval, že napadeným rozsudkem byl ve výroku o peněžitém trestu podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku u obviněného M. V. porušen zákon a ve výroku o trestu propadnutí majetku podle § 66 odst. 1 tr. zákoníku porušen zákon u obviněného V. A. a v ustanovení § 53 odst. 1 tr. zákoníku porušen zákon v neprospěch obou obviněných. Dále navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil výrok o trestu napadeného rozsudku v části již byl obviněnému M. V. uložen peněžitý trest podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, a v části, již byl obviněnému V. A. uložen trest propadnutí majetku podle § 66 odst. 1 tr. zákoníku, jakož i další na zrušené rozhodnutí obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Taktéž navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 270 odst. 1 tr. ř. věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí. Pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal rozhodnout jiným způsobem, než uvedeným v § 274 odst. 2, 3 tr. ř., vyslovila souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání.

10. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že zákon byl porušen.

11. Podle § 53 odst. 1 tr. zákoníku věta třetí nelze uložit domácí vězení vedle odnětí svobody a obecně prospěšných prací, obecně prospěšné práce vedle odnětí svobody, peněžitý trest vedle propadnutí majetku a zákaz pobytu vedle vyhoštění. Zákon tedy limituje obecnou možnost ukládat různé tresty vedle sebe zápovědí souběžného ukládání vybraných druhů trestů. Tato neslučitelnost trestů vyplývá buďto z nežádoucí kumulace účinků zmíněných trestů, které jsou si podobné, nebo z požadavku na zachování alternativní povahy vybraných druhů trestů vůči trestu odnětí svobody (viz ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I: komentář: § 1-139. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1023).

12. Zkoumané ustanovení tedy stanoví, mimo jiné, též nemožnost uložit vedle sebe peněžitý trest a trest propadnutí majetku, přičemž tato zápověď je z logiky věci odůvodněna snahou předejít nežádoucí kumulaci obdobných účinků obou předmětných druhů trestů, přičemž tyto spočívají ve významnějším zásahu do majetku pachatele. Postrádá přitom na významu, zda trest propadnutí majetku v konkrétním případě postihuje celý majetek pachatele, nebo jen soudem určenou část (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 383/2016-II., uveřejněné pod č. 12/2018 Sb. rozh. tr.).

13. Z výše uvedeného tak vyplývá, že souběžným uložením trestu propadnutí majetku a peněžitého trestu obviněným porušil Krajský soud v Ostravě zákon v neprospěch obou obviněných v ustanovení § 53 odst. 1 tr. zákoníku.

14. Dále se Nejvyšší soud zabýval otázkou, jakým způsobem odstranit nezákonnost napadeného rozhodnutí, přičemž považuje za vhodné připomenout, že výroky ukládající různé druhy trestů představují zásadně výroky oddělitelné (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 6 Tz 6/2018, uveřejněný pod č. 36/2019 Sb. rozh. tr., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2025, sp. zn. 7 Tdo 90/2025). V souladu s názorem Ministryně spravedlnosti pak i Nejvyšší soud dospěl k přesvědčení, že z hlediska úvahy o zrušení některého z výroků o trestu, jejichž souběžné uložení zákon nepřipouští, musí být v maximální možné míře zachován účel trestu u každého z obviněných, z čehož plyne potřeba posuzovat v daném smyslu stav u obviněných jednotlivě.

15. V případě obviněného M. V. totiž efektivně plní nastíněný účel trestu trest propadnutí majetku, jehož uložení, pomineme-li neslučitelnost se souběžným uložením peněžitého trestu, odpovídá všem zákonným požadavkům, je logické ve vztahu k charakteru spáchané trestné činnosti a relativně širokému rozsahu majetku, jehož se týká. Trest propadnutí majetku je tak ve vztahu k obviněnému M. V. v posuzovaném případě přiléhavý a jeví se vhodným výrok o tomto trestu zachovat, za současného zrušení výroku o uložení peněžitého trestu tomuto obviněnému, aby byla odstraněna výše popsaná vada.

16. Naopak v případě obviněného V. A. efektivně plní účel trestu trest peněžitý, jehož výše dosahující 2 000 000 Kč, představuje odpovídající zásah do majetku obviněného vzhledem ke spáchaným trestným činům i jeho majetkovým poměrům (srov. protokol o hlavním líčení na č. l. 3346), zatímco trest propadnutí majetku má ve vztahu k tomuto obviněnému toliko doplňkovou funkci, a to zejména s ohledem na minimální rozsah a hodnotu majetku, na nějž tento trest v posuzovaném případě dopadá (toliko mobilní telefon).

17. Nejvyšší soud proto vyslovil zjištěné porušení zákona, částečně zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu v části, v níž byl obviněnému M. V. uložen peněžitý trest podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku a v části, jíž byl obviněnému V. A. uložen trest propadnutí části majetku podle § 66 odst. 1 tr. zákoníku. Dále zrušil také všechna další, na zrušené části rozsudku obsahově navazující rozhodnutí, která v důsledku změny, k níž došlo zrušením předmětných částí napadeného rozsudku, ztratila podklad.

18. Vzhledem k tomu, že popsaným postupem došlo k odstranění existující nezákonnosti vůči obviněným, a to za současného zachování účelu trestu, nebylo přistoupeno ke zrušení celého výroku o trestu ani k postupu podle § 270 odst. 1 či podle § 271 odst. 1 tr. ř., jelikož dalšího rozhodnutí v této věci již není zapotřebí (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. 7 Tz 4/2021). Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud, v souladu s ustanovením § 274 odst. 3 písm. a) tr. ř., v neveřejném zasedání.

19. Nejvyšší soud pak rozhodl v neveřejném zasedání podle § 274 odst. 4 tr. ř.

Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. 1. 2026

JUDr. Roman Vicherek, Ph.D. předseda senátu