7 Tz 61/2024-188
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 8. 1. 2025 v senátě složeném z předsedy JUDr. Radka Doležela a soudců JUDr. Josefa Mazáka a JUDr. Romana Vicherka, Ph.D., stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněné J. W. proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Berouně ze dne 14. 2. 2024, sp. zn. 8 T 5/2024, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Berouně ze dne 14. 2. 2024, sp. zn. 8 T 5/2024, byl porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 2 tr. zákoníku, a to v neprospěch obviněné J. W.
Trestní příkaz Okresního soudu Okresního soudu v Berouně ze dne 14. 2. 2024, sp. zn. 8 T 5/2024, se zrušuje, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Berouně se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Trestním příkazem Okresního soudu v Berouně ze dne 14. 2. 2024, sp. zn. 8 T 5/2024, byla obviněná J. W. uznána vinnou přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Za to jí byl podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, za použití § 60 odst. 1, 2 tr. zákoníku a § 60 odst. 4 tr. zákoníku, uložen trest domácího vězení v jejím současném bydlišti na adrese XY č. p. XY, XY. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody.
2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněná uvedeného přečinu měla dopustit jednáním spočívajícím v tom, že dne 15. 12. 2023 v době od 14:27 hod. do 14:35 hod. v prodejně COOP v XY odcizila z volně přístupných prodejních regálů určité zboží, které ukryla do tašky a následně s ním prošla pokladnou bez zaplacení, neboť zaplatila pouze jeden balíček bonbonů, čímž způsobila poškozené společnosti COOP XY, družstvo, škodu v celkové výši 3 179,80 Kč. Uvedeného jednání se dopustila přesto, že byla rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. 23 T 242/2014, který nabyl právní moci dne 17. 4. 2018, odsouzena pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, a byl jí uložen vzhledem k rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 28. 7. 2014, sp. zn. 8 T 95/2014, který nabyl právní moci dne 27. 8. 2014, jímž byla odsouzena pro přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, souhrnný trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou, a následně byla usnesením Okresního soudu pro Prahu-západ ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. 1 PP 26/2020, podmíněně propuštěna z výkonu trestu se stanovením zkušební doby do 12. 5. 2025, za současného stanovení dohledu.
3. Vzhledem k tomu, že obviněná ani státní zástupce nepodali po doručení trestního příkazu odpor, nabyl trestní příkaz právní moci dne 28. 3. 2024.
II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
4. Proti zmíněnému trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněné stížnost pro porušení zákona s argumentací, že jím byl v neprospěch obviněné porušen zákon v ustanoveních § 13 odst. 1 a § 205 odst. 2 tr. zákoníku.
5. Ze strany Okresního soudu v Berouně bylo shledáno v jednání obviněné naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, tedy podle právní věty že si přisvojila cizí věc tím, že se jí zmocnila, a byla za takový čin v posledních třech letech potrestána. Právnímu závěru Okresního soudu v Berouně o vině obviněné dovozovaným přečinem ovšem údaje uvedené ve vlastním popisu skutku ve výroku napadeného trestního příkazu neodpovídají, neboť je z nich zřejmé, že obviněná se sice protiprávního jednání dopustila ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu se stanovením zkušební doby do 12. 5. 2025, avšak relevantní doba posledních tří let od jejího předchozího potrestání začala v tomto případě plynout již od data podmíněného propuštění obviněné z výkonu trestu, k čemuž došlo dne 12. 5. 2020 (viz usnesení Okresního soudu pro Prahu-západ ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. 1 PP 26/2020, které nabylo právní moci téhož dne). Zákonem stanovená tříletá doba od potrestání (podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku) tedy uplynula dne 12. 5. 2023, přičemž obviněná se nyní projednávaného skutku dopustila až dne 15. 12. 2023.
6. Zákonný znak skutkové podstaty přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku „byl za takový čin v posledních třech letech potrestán“ proto nebyl Okresním soudem v Berouně v předmětné trestní věci řádně posouzen a soud učinil ve vydaném trestním příkazu, který následně nabyl právní moci, nesprávný závěr o naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Vzhledem k chybné právní kvalifikaci projednávaného skutku byla obviněná odsouzena, ačkoliv její jednání nenaplnilo zákonné znaky skutkové podstaty žádného trestného činu podle trestního zákoníku a mohlo se jednat pouze o jednání, zakládající přestupkovou odpovědnost [přestupek proti majetku podle § 8 odst. 1 písm. a) bod 1. zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích].
7. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl v neprospěch obviněné porušen zákon v ustanoveních § 13 odst. 1 a § 205 odst. 2 tr. zákoníku, aby napadený trestní příkaz, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zrušil a aby Okresnímu soudu v Berouně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. Obviněná se k podané stížnosti pro porušení zákona nevyjádřila.
9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se s mimořádným opravným prostředkem ministra spravedlnosti ztotožnil. Napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Berouně byl porušen zákon, a to v neprospěch obviněné stran § 13 odst. 1 tr. zákoníku ve vazbě na § 205 odst. 2 tr. zákoníku, neboť v řešeném případě nedošlo k naplnění nezbytného znaku skutkové podstaty přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, podle něhož je nutno, aby pachatel „byl za takový čin v posledních třech letech potrestán“. Stran dalšího postupu státního zástupce odkázal na návrh ministra spravedlnosti.
III. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
10. Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost trestního příkazu, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, a to v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, přezkoumal i řízení předcházející napadenému rozhodnutí a dospěl k závěru, že byl porušen zákon v neprospěch obviněné.
11. Trestním příkazem Okresního soudu v Berouně ze dne 14. 2. 2024, sp. zn. 8 T 5/2024, byla obviněná J. W. uznána vinnou přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, za což jí byl uložen trest a bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 28. 3. 2024.
12. Přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Alternativa spočívající v odsouzení pachatele za takový čin tak vyžaduje dřívější pravomocné rozhodnutí o vině činem, kterým se pachatel zmocnil cizí věci. Alternativa potrestání pachatele za takový čin znamená, že pachatel vykonal alespoň část některého z trestů, který mu byl uložen (resp. mimo jiné uložen) za takový čin. U obou alternativ (odsouzení i potrestání) je současně podstatné časové hledisko, tedy zda k dřívějšímu odsouzení či potrestání došlo v posledních třech letech od okamžiku spáchání aktuálně posuzovaného útoku. U odsouzení je rozhodující právní moc rozsudku, kdežto u potrestání – což je alternativa dovozená právě v případě obviněné J. W. – okamžik výkonu trestu, upuštění od výkonu trestu, okamžik podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, podmíněného upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu, prominutí trestu nebo jeho zbytku na základě milosti, amnestie apod. (srov. např. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 271. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 2559).
13. S ohledem na uvedené je zřejmé, že Okresní soud v Benešově v případě skutku popsaného ve skutkové větě trestního příkazu ze dne 14. 2. 2024, sp. zn. 8 T 5/2024, učinil nesprávný závěr o naplnění všech zákonných znaků přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, pokud dospěl k závěru o naplnění znaku spočívajícího v tom, že obviněná byla za takový čin v posledních třech letech potrestána (a tuto alternativu uvedl i v právní větě výroku trestního příkazu). Obviněná se totiž jednání popsaného ve skutkové větě dopustila dne 15. 12. 2023. Pro naplnění kvalifikačního znaku § 205 odst. 2 tr. zákoníku bylo proto nutno vyhodnotit, zda v době spáchání nyní posuzovaného útoku platilo, že k předchozímu potrestání (splňujícímu zmíněné podmínky) došlo, zpětným pohledem, nejpozději 15. 12. 2020. Takový závěr však zjevně nebylo možno učinit ve vztahu k podmíněnému propuštění obviněné z výkonu trestu na základě usnesení Okresního soudu pro Prahu-západ ve věci sp. zn. 1 PP 26/2020, které bylo vydáno dne 12. 5. 2020 a nabylo právní moci téhož dne. Případná tříletá doba od potrestání odvíjející se od tohoto rozhodnutí uplynula již dne 12. 5. 2023.
14. Kvalifikační znak přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku spočívající v tom, že pachatel „byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán“, který musí být naplněn kumulativně, tak nebyl v případě obviněné J. W. naplněn.
15. Okresní soud v Berouně učinil v napadeném trestním příkazu nesprávný závěr o vině obviněné, resp. nesprávně právně kvalifikoval její jednání a uznal ji vinnou, neboť její jednání, při zohlednění věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 23 T 242/2014, popřípadě navazujícího výkonu rozhodnutí vedeného u Okresního soudu pro Prahu-západ pod sp. zn. 1 PP 26/2020, nenaplnilo zákonné znaky skutkové podstaty žádného trestného činu podle trestního zákoníku.
IV. Způsob rozhodnutí
16. Nejvyšší soud tedy po přezkoumání obsahu trestního spisu na podkladě stížnosti pro porušení zákona podané ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněné zjistil, že v posuzované trestní věci došlo z výše popsaného důvodu k porušení zákona. Proto v souladu s § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že shora citovaným pravomocným trestním příkazem byl porušen zákon v ustanoveních § 205 odst. 2 tr. zákoníku a že se tak stalo v neprospěch obviněné. Neshledal však porušení ustanovení § 13 odst. 1 tr. zákoníku, neboť okresní soud obecně vzato zjistil trestný čin ve smyslu trestního zákoníku, avšak pochybil v konkrétním výkladu a aplikaci skutkové podstaty (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. 4 Tz 50/2024). V důsledku toho Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil uvedený trestní příkaz, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Protože po zrušení napadeného trestního příkazu a na něj navazujících rozhodnutí přetrvává potřeba rozhodnout o podaném návrhu na potrestání, přikázal podle § 270 odst. 1 tr. ř. prvostupňovému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a to ve výše naznačených intencích, s tím, že podle dalších zjištění se může jednat o trestný čin, anebo připadá v úvahu posouzení jednání jako přestupku, anebo jej nyní nelze posoudit jako protiprávní.
17. Nejvyšší soud uvedeným způsobem rozhodl o stížnosti pro porušení zákona v neveřejném zasedání, a to za podmínek § 274 odst. 3 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. 1. 2025
JUDr. Radek Doležel předseda senátu