8 As 175/2019- 26 - text
8 As 175/2019-27 pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného a soudců JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: PhDr. H. P., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 1. 2019, čj. MPSV 2019/1703
331/1, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 5. 2019, čj. 22 A 9/2019 32,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
[1] Žalobkyně napadla u Krajského soudu v Ostravě (dále „krajský soud“) žalobou shora označené rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný zamítl její odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v Ostravě ze dne 6. 12. 2018, čj. UPCR OT 2018/138141 20170202/1. Tímto rozhodnutím byla částečně odmítnuta žádost žalobkyně o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
[2] Žalobkyně spojila s žalobou také žádost o osvobození od soudních poplatků. Krajský soud však tuto žádost usnesením ze dne 21. 2. 2019, čj. 22 A 9/2019 16, zamítl. Proti tomu žalobkyně podala k Nejvyššímu správnímu soudu kasační stížnost, které zdejší soud vyhověl a rozsudkem ze dne 28. 3. 2019, čj. 10 As 70/2019 33, usnesení krajského soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud uzavřel, že nepovažoval-li krajský soud osobní a majetkovou situaci žalobkyně za dostatečně prokázanou pro účely rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků, bylo namístě ji vyzvat k dalšímu doplnění či upřesnění. Tím spíše byl takový postup vhodný za situace, kdy žalobkyně sama soudu sdělila, že může doplnit další listiny k prokázání finanční situace, bude-li to třeba.
[3] Krajský soud následně žalobkyni v souladu s právním názorem Nejvyššího správního soudu vyzval k doplnění prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (dále „prohlášení“) za účelem rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků, k čemuž ji uložil lhůtu sedmi dnů. Žalobkyni uložil doplnit aktuální informace o nákladech spojených s hrazením jejích životních potřeb i potřeb jejího syna (škola, stravné, ošacení, obutí apod.), doložení tvrzené půjčky ve výši 80 000 Kč, sdělení, z jakých finančních prostředků hradí své další dluhy a vysvětlení ohledně částek 902 372 Kč a 500 000 Kč, jež jí byly v minulosti vyplaceny, jak je krajskému soudu z úřední činnosti známo. Krajský soud uvedenou výzvu odůvodnil tím, že okolnosti tvrzené žalobkyní nelze považovat za úplná a věrohodná, neboť uvádí, že pro výživu jí i jejího nezletilého syna jí měsíčně zbývá částka 2 154 Kč, která je zcela nedostatečná pro zajištění byť jen základních potřeb dvou osob. Není tak jasné, z čeho žalobkyně hradí své vlastní i synovy potřeby. Dále soud uvedl, že z tvrzení uvedených v prohlášení a doložených listin není možné vytvořit si ucelenou představu o majetkových poměrech žalobkyně a rozhodnout o osvobození od soudních poplatků. Žalobkyně zároveň nijak nedokládá existenci půjčky na bydlení v celkové výši dlužné částky 80 000 Kč.
[4] Jelikož na uvedenou výzvu žalobkyně nijak nereagovala, krajský soud opětovně zamítl v záhlaví uvedeným usnesením její žádost o přiznání osvobození od soudních poplatků. Uvedl, že v souladu s právním názorem Nejvyššího správního soudu žalobkyni vyzval k doplnění aktuálních informací, ta je však ve stanovené lhůtě nedoplnila. Podle krajského soudu tak neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní pro přiznání požadovaného osvobození, neboť jí uvedené skutečnosti není možno považovat za úplné a věrohodné, a to ani přes opakovanou výzvu soudu.
[5] Proti tomuto usnesení nyní podala žalobkyně (dále „stěžovatelka“) kasační stížnost. V ní uvedla (obdobně jako v kasační stížnosti proti předchozímu usnesení krajského soudu), že napadené usnesení vydali vyloučení soudci, kteří vůči ní postupují neobjektivně a cíleně tak, aby utrpěla újmu na svých právech. Poskytují jí klamná poučení, jak uvedla v námitce podjatosti v řízeních u téhož krajského soudu sp. zn. 22 A 34/2018, sp. zn. 22 A 35/2018, sp. zn. 22 A 36/2018, sp. zn. 22 A 37/2018 a sp. zn. 22 A /2018. Tito vyloučení soudci rozhodovali tak, aby stěžovatelce odepřeli přístup k soudu, přičemž na její případ neuplatnili stejná kritéria, která aplikují na obdobné případy jiných žadatelů o osvobození od soudních poplatků, čímž porušili princip rovnosti před soudem.
[6] Nejvyšší správní soud po přezkoumání formálních náležitostí kasační stížnosti shledal, že je podána řádně a včas, neboť byla podána v zákonné lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného rozsudku (§ 106 odst. 2 s. ř. s.) oprávněnou osobou, jelikož stěžovatelka byla účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo (§ 102 s. ř. s.). Podle Nejvyššího správního soudu neexistují překážky, které by bránily projednání věci. Zároveň je namístě dodat, že v řízení o kasační stížnosti, v němž se přezkoumává rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, není stěžovatelka povinna hradit soudní poplatek a rovněž nemusí být zastoupena advokátem, ač sama nemá právnické vzdělání (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014-19).
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] S ohledem na podobu uplatněných kasačních námitek si Nejvyšší správní soud vyžádal od krajského soudu podání v řízeních uvedených shora. Jak zjistil v podáních označených jako „námitky podjatosti“ v těchto řízeních, stěžovatelka uvedla, že soudci rozhodující ve věci, z níž nyní napadené usnesení vzešlo, proti ní zneužívají skutečnosti soudu známé z úřední činnosti, které se nicméně vztahují k jejím bývalým majetkovým poměrům. Zároveň vybírají pouze taková rozhodnutí, která jsou „proti ní“, nikoliv rozhodnutí, kterými byla Nejvyšším správním soudem osvobozena od soudních poplatků. Tito soudci po ní zároveň požadují, aby tvrdila, že výše dávek v hmotné nouzi a státní sociální podpoře (s výjimkou příspěvku na dítě) je různá v jednotlivých obdobích v závislosti na příjmech a nákladech za jednotlivé měsíce, ačkoliv tuto skutečnost mají s ohledem na zásadu iura novit curia znát. Rovněž účelově odhlížejí od stěžovatelkou vykázané půjčky od sestry na úhradu nákladů na živobytí. Postup uvedených soudců je podle stěžovatelky „boudou“ neslučitelnou s řádným výkonem soudce a jejich postup nazývá jako nemorální.
[9] Jak je tedy z výše uvedeného zřejmé, stěžovatelka namítá, že ve věci nerozhodovali nestranní soudci, a že jí neobjektivním postupem měl být odepřen přístup k soudu. Obě tyto námitky vznesla již v kasační stížnosti proti předchozímu usnesení krajského soudu v téže věci. Ačkoliv této kasační stížnosti Nejvyšší správní soud vyhověl, učinil tak z jiných než nyní namítaných důvodů. Naopak již ve výše označeném rozsudku sp. zn. 10 As 70/2019 výslovně konstatoval, že námitku, podle níž soudci Krajského soudu v Ostravě nerozhodují ve stěžovatelčiných věcech nestranně, nepovažuje za důvodnou. Zdůraznil, že kasační stížnost neslouží jako prostředek ochrany proti podjatosti soudce, což ostatně stěžovatelka ani nenamítá. Na této argumentaci je třeba setrvat i v nyní projednávané věci. Nejvyšší správní soud k tomu dodává, že podle § 8 odst. 1 in fine s. ř. s. nemohou být důvodem k vyloučení soudce okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Zde je nicméně třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud nerozhodoval o námitce podjatosti stěžovatelky (v nyní projednávané věci ji na rozdíl od výše uvedených neuplatnila), ale o její kasační stížnosti proti usnesení o neosvobození od soudních poplatků. V této souvislosti je podstatné, že současnou procesní situaci, tedy zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků, si stěžovatelka přivodila sama vlastní procesní nečinností. Krajský soud ji v souladu s právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem vyzval k doplnění informací o její osobní o majetkové situace, jež je žadatel o osvobození povinen prokázat. Krajský soud přitom takový postup náležitě zdůvodnil a poskytl stěžovatelce prostor uvést tvrzení a doložit listiny, které by dokazovaly, že je v její věci osvobození od soudních poplatků důvodné. Této příležitosti nicméně stěžovatelka nevyužila a nic dalšího nad rámec již dříve uvedeného nedoplnila. Závěr krajského soudu, že tím neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, je tedy namístě (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, čj. 1 As 23/2009 95, č. 2163/2011 Sb. NSS, usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, čj. 7 Azs 343/2004 50, č. 537/2005 Sb. NSS). Krajský soud jej zároveň patřičně a dostatečně v napadeném usnesení odůvodnil, proto v jeho postupu v tomto smyslu neshledal Nejvyšší správní soud žádné pochybení.
[9] Jak je tedy z výše uvedeného zřejmé, stěžovatelka namítá, že ve věci nerozhodovali nestranní soudci, a že jí neobjektivním postupem měl být odepřen přístup k soudu. Obě tyto námitky vznesla již v kasační stížnosti proti předchozímu usnesení krajského soudu v téže věci. Ačkoliv této kasační stížnosti Nejvyšší správní soud vyhověl, učinil tak z jiných než nyní namítaných důvodů. Naopak již ve výše označeném rozsudku sp. zn. 10 As 70/2019 výslovně konstatoval, že námitku, podle níž soudci Krajského soudu v Ostravě nerozhodují ve stěžovatelčiných věcech nestranně, nepovažuje za důvodnou. Zdůraznil, že kasační stížnost neslouží jako prostředek ochrany proti podjatosti soudce, což ostatně stěžovatelka ani nenamítá. Na této argumentaci je třeba setrvat i v nyní projednávané věci. Nejvyšší správní soud k tomu dodává, že podle § 8 odst. 1 in fine s. ř. s. nemohou být důvodem k vyloučení soudce okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Zde je nicméně třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud nerozhodoval o námitce podjatosti stěžovatelky (v nyní projednávané věci ji na rozdíl od výše uvedených neuplatnila), ale o její kasační stížnosti proti usnesení o neosvobození od soudních poplatků. V této souvislosti je podstatné, že současnou procesní situaci, tedy zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků, si stěžovatelka přivodila sama vlastní procesní nečinností. Krajský soud ji v souladu s právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem vyzval k doplnění informací o její osobní o majetkové situace, jež je žadatel o osvobození povinen prokázat. Krajský soud přitom takový postup náležitě zdůvodnil a poskytl stěžovatelce prostor uvést tvrzení a doložit listiny, které by dokazovaly, že je v její věci osvobození od soudních poplatků důvodné. Této příležitosti nicméně stěžovatelka nevyužila a nic dalšího nad rámec již dříve uvedeného nedoplnila. Závěr krajského soudu, že tím neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, je tedy namístě (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, čj. 1 As 23/2009 95, č. 2163/2011 Sb. NSS, usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, čj. 7 Azs 343/2004 50, č. 537/2005 Sb. NSS). Krajský soud jej zároveň patřičně a dostatečně v napadeném usnesení odůvodnil, proto v jeho postupu v tomto smyslu neshledal Nejvyšší správní soud žádné pochybení.
[10] S ohledem na výše uvedené nelze se stěžovatelkou souhlasit ani v tom, že by jí rozhodnutí spočívající v napadeném usnesení mělo upřít přístup soudu. Nejvyšší správní soud znovu zdůrazňuje, ač byla stěžovatelka ve výzvě k doplnění dalších informací za účelem rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků poučena, že nevyhoví-li dané výzvě, bude její žádost zamítnuta, na výzvu krajského soudu žádným způsobem nereagovala a uloženou povinnost nesplnila. Z textu podání obsahující námitky podjatosti, na které stěžovatelka odkázala, navíc není zřejmé, jaká „klamná poučení“ má stěžovatelka na mysli. Hovoří-li v kasační stížnosti o rozhodnutí „vyloučených“ soudců, zbývá dodat, že z předloženého soudního spisu neplyne, že by došlo v dané věci k vyloučení některého ze soudců rozhodujícího senátu z projednání a rozhodnutí věci.
[11] S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[12] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, jíž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti svědčilo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť jí v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně 24. října 2019
JUDr. Miloslav Výborný předseda senátu