8 As 193/2021- 15 - text
8 As 193/2021-16 pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalovanému: město Žďár nad Sázavou, se sídlem Žižkova 227/1, Žďár nad Sázavou, o ochraně proti nečinnosti žalovaného, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 6. 2021, čj. 62 A 56/2021 6,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
[1] Žalobce se žalobou domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného při poskytování informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Současně požádal, aby jej soud osvobodil od soudních poplatků.
[2] Tuto žádost Krajský soud v Brně zamítl shora označeným usnesením, které zdůvodnil tím, že žalobce vede značné množství obdobných sporů, které se netýkají jeho životní sféry a jsou projevem jeho zájmu o veřejné záležitosti. V takovém případě je na něm, aby náklady s nimi spojené nesl sám.
[3] Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost, ve které tvrdí, že se dlouhodobě zabývá legislativou v oblasti veřejné správy, a proto se na základě svého ústavně zaručeného práva na informace dožadoval poskytnutí informací od žalovaného. Závěr krajského soudu o šikanózní povaze podané žaloby hodnotí jako diskriminační s ohledem na své zdravotní postižení a pobyt ve výkonu trestu odnětí svobody. Napadené usnesení stěžovateli zcela zmezilo přístup k soudní ochraně. Navrhl současně, aby Nejvyšší správní soud přikázal věc k projednání a rozhodnutí jinému senátu krajského soudu.
[4] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
[5] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v mezích rozsahu kasační stížnosti a v ní uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Podstatou podané kasační stížnosti je nesouhlas stěžovatele s rozhodnutím krajského soudu o jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků. Relevantní právní úpravu pro nyní posuzovanou věc představuje § 36 odst. 3 věta první s. ř. s., dle kterého „účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků.“
[8] Nejvyšší správní soud úvodem připomíná, že účelem institutu osvobození od soudních poplatků je ochrana práv účastníka řízení, pokud by mu mohla vzniknout vážná újma na jeho právech v důsledku nedostatku finančních prostředků, který by mu v důsledku neschopnosti zaplatit soudní poplatek bránil účinně chránit svá práva v řízení před soudem. Smyslem tohoto institutu není kompenzovat navrhovateli (žalobci) finanční zátěž spojenou se soudním řízením, ale zajistit přístup k soudu (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, čj. 1 As 23/2009
95, č. 2163/2011 Sb. NSS, a usnesení ze dne 25. 1. 2005, čj. 7 Azs 343/2004-50, č. 537/2005 Sb. NSS). Krajský soud v nyní posuzované věci vyšel zejm. z judikatury zdejšího soudu, dle které i v případě nemajetného účastníka řízení není osvobození od soudních poplatků namístě, pokud vede množství sporů s veřejnými institucemi, které se bezprostředně netýkají jeho životní sféry, ale jsou vyvolané jeho zájmem o veřejné záležitosti a fungování veřejných institucí (viz rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2011, čj. 7 As 101/2011 66, č. 2601/2012 Sb. NSS).
[9] Stěžovatel v kasační stížnosti sám připouští, že jeho žádost o informace byla motivována jeho zájmem o veřejné záležitosti a netvrdí, že by se dané informace měly jakkoliv týkat jeho životní sféry (jeho majetku, životních podmínek apod.). I Nejvyššímu správnímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že stěžovatel zahajuje značné množství obdobných sporů napříč soudy po celé České republice (jen kasačních stížností NSS eviduje již více než 370). Ani stěžovatelova námitka, dle které je napadené usnesení diskriminační, není důvodná.
Krajský soud nezpochybnil, že stěžovatel může být nemajetný, a to ať už z důvodů zdravotních nebo z důvodu pobytu ve výkonu trestu odnětí svobody, v souladu s výše citovanou judikaturou ale dospěl k závěru, že samotná nemajetnost nemusí vždy vyústit v osvobození od soudních poplatků. Závěry krajského soudu, které jsou s ohledem na skutkové okolnosti této věci zcela přiléhavé, ani nepředstavují nepřípustné omezení stěžovatelova práva na přístup soudu, což plyne z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu (viz usnesení ze dne 16.
9. 2015, sp. zn. IV. ÚS 978/15, ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. II. ÚS 3378/15, ze dne 2. 5. 2017, sp. zn. II. ÚS 3928/16, a ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. III. ÚS 1837/17).
[10] K návrhu stěžovatele na přikázání věci jinému senátu krajského soudu Nejvyšší správní soud uvádí, že soudní řád správní (na rozdíl od občanského soudního řádu) v § 9 umožňuje přikázání věci toliko jinému soudu, nikoli jinému soudci, potažmo jinému senátu téhož soudu. Z povahy věci proto Nejvyšší správní soud (shodně jako např. ve věci téhož stěžovatele vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 9 As 127/2021) k tomuto návrhu přistoupil jako ke kasačnímu důvodu podřaditelnému pod § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., tj. tvrzené zmatečnosti soudního řízení, spočívající v tom, že v něm pro svou podjatost rozhodovali vyloučení soudci. Z kasační stížnosti je zřejmé, že stěžovatel spatřuje důvod podjatosti v procesním postupu v řízení. Ten však podle § 8 odst. 1, věty třetí, s. ř. s. nemůže být důvodem k vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci (srov. usnesení NSS ze dne 18. 6. 2003, čj. Nao 25/2003-47).
[11] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené shledal stěžovatelem uplatněné námitky nedůvodnými, a kasační stížnost proto dle § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[12] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, a právo na náhradu nákladů řízení proto nemá. Žalovanému, který měl ve věci úspěch, náklady nevznikly, proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně 22. července 2021
Milan Podhrázký předseda senátu