8 As 244/2023- 38 - text
8 As 244/2023-39
pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: Bc. L. R., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 118/16, Praha 1, proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 5. 2023, čj. 10.01-000190/23-003, a ze dne 23. 5. 2023, čj. 10.01-000191/23-003, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2023, čj. 15 A 103/2023-34,
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamítá.
II. Kasační stížnost se zamítá.
[1] Rozhodnutím ze dne 22. 5. 2023, čj. 10.01-000190/23-003, žalovaná neurčila žalobci advokáta k poskytnutí bezplatné právní služby ve věci jeho zastupování v řízení před Ústavním soudem (dále též „rozhodnutí žalované I.“). Rozhodnutím ze dne 23. 5. 2023, čj. 10.01-000191/23-003, pak žalovaná neurčila advokáta k poskytnutí bezplatné právní služby ve věci jejího zastupování v řízení před Ústavním soudem také matce žalobce (dále též „rozhodnutí žalované II.“). Obě rozhodnutí žalovaná odůvodnila tím, že žadatelé nesplnili podmínky pro ustanovení advokáta ve smyslu zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZoA“). Konkrétně neprokázali včasnost jejich ústavních stížností a svých žádostí o bezplatnou právní pomoc. Dále neprokázali existenci rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, neboť napadali rozhodnutí soudu I. stupně, které není způsobilé být předmětem ústavní stížnosti.
[2] Vůči oběma rozhodnutím žalované podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Praze, který ji usnesením ze dne 27. 7. 2023 postoupil Městskému soudu v Praze (dále též „městský soud“). V řízení o žalobě žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů. Usnesením označeným v záhlaví městský soud zamítl žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků i jeho návrh na ustanovení zástupce. Dospěl k závěru, že žalobce jednak věrohodným způsobem nedoložil nedostatek majetkových prostředků k zaplacení soudních poplatků a dále, že je jeho žaloba zjevně neúspěšným návrhem. V případě rozhodnutí žalované I. byla žádost podána den předtím, než Ústavní soud odmítl ústavní stížnost v dané věci. Rozhodnutí žalované II. se žalobce vůbec netýká. Jednalo se tak o bezdůvodné uplatňování práva podle § 18c odst. 5 ZoA.
[3] Žalobce (dále též „stěžovatel“) s usnesením městského soudu nesouhlasil a podal proti němu kasační stížnost, ve které rovněž požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce.
[4] Nejvyšší správní soud předesílá, že v právně obdobné věci matky stěžovatele rozhodoval již rozsudkem ze dne 23. 2. 2022, čj. 6 As 5/2022-78. Neshledal přitom důvod postupovat v nynějším řízení jinak.
[5] Stěžovatele v nynějším řízení o kasační stížnosti netíží poplatková povinnost a ani povinnost být zastoupen advokátem, jelikož podává kasační stížnost proti procesnímu usnesení krajského soudu, kterým se nekončí řízení o žalobě (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014 19, č. 3271/2015 Sb. NSS). Stěžovatel v kasační stížnosti požádal o osvobození od soudních poplatků a navrhl, aby mu soud ustanovil zástupce. Jelikož stěžovatele poplatková povinnost netíží nebylo třeba rozhodovat o žádosti o osvobození od soudních poplatků.
[6] Co se týče návrhu na ustanovení zástupce, soud jej výrokem I. zamítl z následujících důvodů. Podle § 35 odst. 10 věty první před středníkem s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát.
[7] Podle § 36 odst. 3 s. ř. s., účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti (podtrženo soudem).
[8] Nejvyšší správní soud ve své dosavadní judikatuře vymezil případy, kdy lze návrh považovat za „zjevně bezúspěšný“ podle § 36 odst. 3 s. ř. s. (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2007, čj. 7 Afs 102/2007 72, nebo ze dne 29. 6. 2011, čj. 1 As 51/2011 135). Obecně lze říci, že zjevná neúspěšnost návrhu by měla být zjistitelná bez pochyb, měla by být nesporná a naprosto jednoznačná bez toho, aby bylo nutné provést dokazování (blíže viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2006, čj. 4 Ads 19/2005 105, č. 909/2006 Sb. NSS). V tomto ohledu lze za zjevně neúspěšný návrh považovat např. opožděně podanou žalobu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2007, čj. 7 Afs 102/2007 72).
[9] Po předběžném posouzení nyní projednávané věci dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že bez ohledu na majetkové poměry stěžovatele u něj nejsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, neboť jeho návrh (kasační stížnost) zjevně nemůže být úspěšný. V posuzovaném případě se stěžovatel a jeho matka podanými žádostmi domáhali určení advokáta, který je bude zastupovat v řízení před Ústavním soudem. Žalovaná obě rozhodnutí odůvodnila nesplněním podmínek pro ustanovení advokáta podle ZoA (viz výše). V případě rozhodnutí žalované I. došlo k tomu, že Ústavní soud skončil řízení dříve, než žalovaná mohla o žádosti stěžovatele objektivně rozhodnout (řízení bylo ukončeno den po doručení žádostí žalované). Vzhledem k této skutečnosti žalovaná logicky konstatovala, že žádost stěžovatele představuje bezdůvodné uplatňování práva ve smyslu § 18c odst. 5 ZoA, což brání vyhovět takové žádosti. V případě rozhodnutí žalované II. podal žalobce proti tomuto rozhodnutí žalobu, ačkoliv se věc týká jeho matky, nikoliv jeho samotného. Nebyl proto oprávněn k podání žaloby vůči rozhodnutí žalované II. [k tomu viz § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s.]. Takto zjevné situace proto Nejvyšší správní soud považuje za zjevně bezúspěšné uplatňování práva, a proto návrh na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti zamítl.
[10] S ohledem na existující praxi Nejvyšší správní soud přešel po zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce rovnou k rozhodnutí věci (srov. rozsudky NSS ze dne 10. 2. 2022, čj. 1 As 8/2022-21, ze dne 29. 10. 2020, čj. 4 As 307/2020-22, ze dne 3. 6. 2020, čj. 6 As 72/2020-21, ze dne 17. 2. 2021, čj. 7 As 379/2020-15), neboť rozhodovat samostatně o návrhu na ustanovení zástupce by v případě stěžovatele nebylo účelné. Takový postup by mu sice hypoteticky umožnil, aby si sám na své náklady zajistil právní zastoupení, nicméně stěžovateli již byla v minulosti tato příležitost opakovaně poskytnuta a zastoupení si přesto nezajistil, a to ani v řízeních, ve kterých bylo zastoupení povinné a stěžovatel byl k předložení plné moci udělené advokátovi vyzýván (viz usnesení NSS ze dne 19. 10. 2022, čj. 10 As 69/2022-58, ze dne 22. 7. 2021, čj. 1 Afs 174/2021-110, nebo ze dne 15. 11. 2021, čj. 3 Afs 280/2021-22).
[11] Závěry, které Nejvyšší správní soud vyslovil v rámci posouzení návrhu stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti, bez dalšího platí i pro posouzení závěrů městského soudu vyslovené v kasační stížností napadeném usnesení. Nezbývá tedy než uzavřít, že městský soud dospěl ke správnému závěru o zjevné bezúspěšnosti podané žaloby ve smyslu § 36 odst. 3 s. ř. s. a nepochybil, pokud za této situace stěžovateli osvobození od soudních poplatků nepřiznal a žádost zamítl a v návaznosti na to zamítl i návrh na ustanovení zástupce.
[12] Na základě výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle § 110 odst. 1 poslední věty s. ř. s. zamítl.
[13] O náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti rozhodne městský soud v rozhodnutí o žalobě, a to podle pravidel o náhradě nákladů řízení o žalobě samotné (§ 60 s. ř. s., tedy zásadně podle procesního úspěchu účastníků řízení o žalobě). Řízení o kasační stížnosti proti usnesení řešícímu otázku neosvobození od soudních poplatků a neustanovení zástupce totiž je „vnořeno“ do řízení o žalobě (usnesení rozšířeného senátu NSS čj. 1 As 196/2014 19, body 26 a násl.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně 13. prosince 2023
Jitka Zavřelová
předsedkyně senátu