8 As 98/2024 – Nejvyšší správní soud

8 As 98/2024- 109 - text

8 As 98/2024-116 pokračování

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudkyň Jiřiny Chmelové a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: V. J., zastoupený JUDr. Mgr. Jiřím Kozákem, Ph.D., advokátem se sídlem Bulharská 974/44, Praha 10, proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Praze, se sídlem Pod Sídlištěm 1800/9, Praha 8, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Ing. J. J., a II) obec Malý Újezd, se sídlem Malý Újezd 95, Malý Újezd, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 8. 2021, čj. ZKI PR-O-35/785/2021-10, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 2. 2024, čj. 54 A 41/2021- 108,

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

[1] Nejvyšší správní soud se zabýval otázkou, zda byly ve věci splněny podmínky k provedení opravy chyby v katastrálním operátu obce Malý Újezd v katastrálním území J. podle § 36 odst. 1 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (dále jen „katastrální zákon“) tak, že bude opraven zákres hranice mezi parcelou katastru nemovitostí č. XA na straně jedné a parcelou č. XA na straně druhé a to tak, že nová hranice povede z nového bodu č. 788-1 jihovýchodním směrem do stávajícího bodu č. 523-293, kde skončí, nová hranice je zobrazena červeně v náčrtu neměřičského záznamu č. 788 (viz mapa níže vpravo – pozn. NSS).

[2] Katastrální úřad pro Středočeský kraj (dále „správní orgán I. stupně“) výrokem I rozhodnutí ze dne 8. 4. 2021, čj. OR 295/2020 206 84, vyhověl nesouhlasu OZNŘ II) a nesouhlasu J. Š. a B. Š. (vlastníků sousedních pozemků) s neprovedením opravy chyby v katastrálním operátu podle § 36 katastrálního zákona. Správní orgán I. stupně dále výrokem II rozhodl o opravě zákresu hranice mezi pozemkem parc. č. XA ve vlastnictví žalobce na jedné straně a pozemkem parc. č. XB ve vlastnictví OZNŘ II).

[3] Rozhodnutí správního orgánu I. stupně předcházel spor o šíři vstupu z pozemku OZNŘ II) parc. č. XB na sousedící pozemky, na nichž mají jejich vlastníci zájem stavět rodinný dům. Sousedům ve vjezdu na pozemky parc. č. XC, parc. č. XD a parc. č. EX brání žalobce, jako vlastník pozemku parc. č. XA. Sporná hranice byla do katastru zanesena na základě geometrického plánu č. 134-757/93 (dále „geometrický plán“) a záznamu podrobného měření změn č. 134 ze dne 21. 9. 1993 (dále jen „ZPMZ č. 134“). Podle správního orgánu I. stupně došlo při obnově katastrálního operátu k nesprávnému zobrazení hranice mezi pozemky do digitalizované katastrální mapy (dále „KMD“), které neodpovídá určení hranice v původním výsledku zeměměřičské činnosti (ZPMZ č. 134 a geometrickému plánu).

[4] OZNŘ II) si proto nechala vypracovat Porovnání zaměřeného stavu s mapou a původními podklady geodetickou kanceláří. Ta v tomto dokumentu ze dne 26. 5. 2020 uvedla, že body č. 134-5, č. 134-6, č. 134-14 a č. 134-15 odpovídají obrazu KMD, ale body č. 134-8 a č. 134-16 jsou v KMD chybně zobrazeny: vzdálenost mezi body č. 523-255 a č. 523-296 je 15,06 m, ale v ZPMZ č. 134 jen 12,41 m; vzdálenost mezi body č. 523-296 a č. 523-306 je 14,79 m, ale v ZPMZ č. 134 jen 12,15 m. Dále se zde uvádí: „V měřickém náčrtu ZPMZ č. 134 byla špatně vyhodnocena a vyznačena okolní situace mezi pozemky p. č. XB, p. č. XE(původní) a st. X. Výchozí mapa v měřítku 1:2880 to ani přesněji neumožňovala. Na základě toho byl proveden chybný zákres bodů č. 134-8 a 134-16 do mapy KN.“ Na základě tohoto dokumentu podala OZNŘ II) ke správnímu orgánu I. stupně podání označené jako „Řešené sporu hranic pozemků k.ú. J. a provedení oprav chybného zákresu“ a ten následně výše uvedeným rozhodnutím výrokem II rozhodl o provedení opravy chyby. OBRÁZEK Č. 1 OBRÁZEK Č. 2

[5] Proti rozhodnutí podala OZNŘ I) odvolání. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím formálně změnil výrok I rozhodnutí správního orgánu I. stupně, a ve zbytku rozhodnutí potvrdil.

[6] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce u Krajského soudu v Praze. Namítl, že napadené rozhodnutí je nezákonné, protože se v projednávané věci nemůže jednat o opravu chyby ve smyslu uvedení údajů v katastru do souladu s listinami založenými ve sbírce listin podle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona, ale o korekci nesprávně zakreslené hranice na základě nového měření a doplnění podkladů podle vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (dále „katastrální vyhláška“). Žalobce dále uvedl, že OZNŘ II) během procesu digitalizace žádné námitky nevznesla a až nyní si uvědomila, že převedla větší část pozemku, než původně zamýšlela a snaží se domoci nápravy pomocí institutu opravy chyby v katastrálním operátu. To ale není možné, protože nepřesný byl již ZPMZ č. 134 a žádná pochybnost o správnosti zákresu v KMD odhalena nebyla.

[7] Krajský soud rozsudkem označeným v záhlaví žalobu zamítl. Nejprve vyhodnotil, že se žalovaný dostatečně vypořádal se všemi žalobcovými námitkami a jeho rozhodnutí je proto přezkoumatelné. Krajský soud se poté věnoval otázce, zda lze popsaný stav na pozemcích považovat za chybný údaj katastru, jehož opravu připouští § 36 katastrálního zákona a dospěl k závěru, že ano. Krajský soud se neztotožnil ani s názorem žalobce, že oprava měla být provedena na základě nových měření. Ve věci je podkladem pro zápis geometrického a polohového určení ZPMZ č. 134, který je původním výsledkem zeměměřičské činnosti. Právě na základě této listiny došlo ke zvětšení žalobcova pozemku mimo jiné o část „h“ vymezenou jako obdélník s rohy v bodech č. 7, č. 15, č. 8 a č. 16 (mapa shora vlevo – pozn. NSS). Za účelem zjištění, zda body zaměřené v ZPMZ č. 134 odpovídají bodům v KMD využil správní orgán I. stupně body D a N, které určují hranice části „h“. Podle krajského soudu souřadnice bodů neodpovídají skutečnosti, a proto potvrdil závěr žalovaného, že zobrazení sporné hranice v KMD před opravou neodpovídalo ZPMZ č. 134, jako původnímu výsledku zeměměřičské činnosti.

[8] Omyl byl podle krajského soudu zčásti skutkový, protože při opravě katastrálního operátu přepracováním byly zapsané jiné údaje, než jaké plynuly z podkladové listiny (lomové body sporné hranice byly zapsány na jiném místě). Z části se také jedná o omyl právní, neboť byla sporná hranice nesprávně určena ze zobrazení v mapě katastrálního operátu metodou vektorizace rastrového souboru analogové mapy, která má menší přesnost.

[9] Krajský soud dodal, že v nynějším případě je možné přistoupit k opravě chyby i přesto, že existuje část judikatury, která postup v případě sporu mezi vlastníky o geometrické a polohové určení hranice vylučuje. Ta je totiž podle něj neaktuální z důvodu změny právní úpravy. Na podporu svých závěrů odkázal například na rozsudek ze dne 19. 2. 2021, čj. 3 As 118/2019-28, ve kterém NSS uvedl, že „pouhý nesouhlas osoby dotčené provedenou opravou nemůže vést k závěru, že katastrální úřad nečinil pouze základní a jednoduché právní úvahy, a tedy, že právní posouzení, zda předložená listina je způsobilým podkladem pro zápis, není již jen z tohoto důvodu zřejmé a bezrozporné. Takový výklad by vedl k faktickému vyprázdnění oprávnění katastrálních úřadů provádět opravy zřejmých právních omylů. Je totiž logické, že osoba, v jejímž zájmu byl určitý zápis proveden, ač by se tak stalo na základě zcela flagrantního pochybení pracovníka katastrálního úřadu, nebude mít obvykle zájem na tom, aby byla chyba napravena. Výklad krajského soudu by vedl k závěru, že i za situace, kdy by o chybě při provedení zápisu objektivně nepanovaly ani ty nejmenší pochybnosti, by dotčená osoba mohla provedení opravy zabránit již pouhým nesouhlasem s takovým postupem. Na to, zda se v konkrétní věci jedná o jednoduché a základní právní úvahy [umožňující postup dle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona], tak nelze usuzovat z postoje dotčených osob, tzn. toho, zda projeví s provedením opravy (ne)souhlas.“

[10] Krajský soud nepřisvědčil ani žalobcově námitce, směřující proti údajným nedostatkům již samotného ZPMZ č. 134. Tato námitka se podle krajského soudu míjí s předmětem řízení. Toto řízení slouží k odstranění nesouladu mezi původním výsledkem zeměměřičské činnosti a stavem katastru nemovitostí. Žalobcovy námitky vůči ZPMZ č. 134 tedy spadají do řízení podle § 36 odst. 1 písm. b) katastrálního zákona, respektive § 44 odst. 3 katastrální vyhlášky. II. Obsah kasační stížnost, další podání účastníků řízení a OZNŘ I)

[11] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost. Trvá na tom, že opravovaný údaj není chybným údajem katastru. Jelikož v návrhu na opravu chyby OZNŘ II) uvádí, že: „V měřickém náčrtu ZPMZ č. 134 byla špatně vyhodnocena a vyznačena okolní situace mezi pozemky p. č. XB, p. č. XE původní) a st. X. (…) Na základě toho byl proveden chybný zákres bodů č. 134-8 a 134-16 do mapy KN.“. Běžně lze podle stěžovatele na chybný údaj katastru, vzniklý zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, označit takový, který je v rozporu s listinou sloužící jako podklad pro jeho zápis. V tomto případě z geometrického plánu, který byl podkladem pro zápis katastrální mapy, vyplývá geometrické určení parcely p. č. XA, které bylo v nezměněné podobě přeneseno do analogové katastrální mapy během digitalizace v roce 2011. V posuzované věci tak měl být soulad zakreslení hranice v katastrální mapě porovnáván s podkladovým geometrickým plánem. Připomněl, že účelem digitalizace nebylo změnit obsah katastrální mapy, ale pouze změnit její formu. I přesto jsou stále sporné hranice pozemků evidovány podle méně přesného zobrazení, které ale nebylo v rozporu s žádnou povinností, stanovenou Návodem pro obnovu katastrálního operátu a převod ze dne 20. 12. 2007, čj. ČÚZK 6530/2007-22 (dále jen „Návod pro obnovu“).

[12] Stěžovatel nesouhlasí ani s tím, že by oprava nebyla provedena na základě nového měření. Katastrální úřad vypočítal v NEMZ č. 788 souřadnice a porovnal je se souřadnicemi v KMD a určil i nové body D a N. Stěžovatel nepovažuje za správné ani tvrzení krajského soudu, že by k pochybení nedošlo, pokud by byla provedena transformace za pomoci identických bodů, neboť transformace provedena byla, avšak došlo zároveň i k překročení mezních odchylek, čímž došlo k promítnutí chyby do obnovované katastrální mapy. Nemůže se tak v souladu s judikaturou NSS jednat o zřejmý omyl, ale o odbornou úvahu pracovníka katastrálního úřadu.

[13] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl, aby ji Nejvyšší správní soud zamítl. Nejprve připomněl, že do výsledku zeměměřičské činnosti bylo z analogové katastrální mapy převzato chybné zobrazení dosavadní hranice mezi tehdejšími pozemky p. č. XA a p. č. XE. Chybné zobrazení hranice ale podle žalovaného nemá vliv na nově určenou hranici mezi současnými pozemky p. č. XA a p. č. 514/10 (původně p. č. XB), protože byla určena nezávisle geodetickými metodami, jako spojnice lomových bodů se souřadnicemi v místním souřadnicovém systému. V souvislosti s opravou chybného zobrazení dosavadní navazující hranice mezi tehdejšími pozemky byla přepracováním provedena změna zobrazení sporné hranice, která není podložena listinou, která by byla založena ve sbírce listin. Zobrazení hranice neodpovídalo jejímu určení podle geometrického plánu a ZPMZ č. 134 a bylo tak chybou, která vznikla zřejmým omylem při vedení a obnově katastru.

[14] Oprava v zobrazení hranice nebyla provedena správními orgány libovolně, naopak vycházela z přílohy ke katastrální vyhlášce, která stanovuje zejména přesnosti souřadnic. Podle žalovaného je nesprávné i vyjádření stěžovatele, že správní orgán I. stupně byl schopen provést změnu geometrického a polohového určení pozemků až na základě intervence žalovaného. Povinnost upřednostnit údaje v ZPMZ před grafickým vyznačením v mapě byla stanovena již v době provádění obnovy operátu přepracováním v roce 2011. Vyjádření odporuje i předchozímu postoji stěžovatele, který poukazoval na to, že správní orgán I. stupně v roce 2011 upřednostnil údaje v ZPMZ č. 134 před grafickým vyznačením v mapě (provedl jejich přepočet). Dále poukazoval na to, že od tohoto postupu správní orgán I. stupně upustil až z důvodu překročení mezních odchylek. Podle žalovaného bylo prokázáno, že upřednostnění vektorizace je důsledkem chybné volby identických bodů pro transformaci podle ZPMZ č. 512, neboť při obnově operátu měl správní orgán I. stupně dostatečný počet jiných vhodných identických bodů. Pochybení nastalo na straně pracovníka správního orgánu I. stupně provádějícího obnovu operátu přepracováním.

[15] Žalovaný nesouhlasí ani s námitkou stěžovatele, která se týká existence právní chyby v případě zvolení metody vektorizace rastrového souboru analogové mapy namísto výpočtů bodů z výsledků měření podle ZPMZ č. 134. Podle žalovaného je naopak praxí, která vyhovuje judikatuře Nejvyššího správního soudu, že se v prvé řadě vychází ze stávajících údajů měřičské dokumentace. Navíc nelze stanovit ani ve všech případech použitelný postup a volba toho méně vhodného bez dalšího nemusí představovat chybu ve smyslu § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona a § 44 odst. 2 katastrální vyhlášky. Stěžovatel opomíjí skutečnost, že při obnově operátu byla provedena změna, v jejímž důsledku došlo k posunu předmětné hranice, což ale není podloženo listinou založenou ve sbírce listin.

[16] V doplnění kasační stížnosti stěžovatel dále nesouhlasí se závěrem krajského soudu o tom, že by při vkladu vlastnického práva došlo ke zřejmému omylu při zákresu sporné hranice do katastrální mapy nesprávným geometrickým a polohovým určením parcel č. XA a č. XG a nesouhlasí ani s tím, že by ke zjevnému omylu došlo nesprávným geometrickým a polohovým určením parcel v souvislosti s obnovou katastrálního operátu v rámci digitalizace ve smyslu § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona a § 44 odst. 2 katastrální vyhlášky. Vklad vlastnického práva a zakreslení hranic pozemků byl proveden v souladu s podkladovými listinami. Stejně tak obnova katastrálního operátu byla v rámci prováděné digitalizace provedena v souladu s Návodem pro obnovu v mezích správního uvážení. Pokud vůbec k pochybení při vkladu vlastnického práva nebo provedení digitalizace došlo, nejednalo se o omyl zřejmý, ani jednoznačně seznatelný.

[17] Stěžovatel se dále domnívá, že je nesprávný závěr krajského soudu o tom, že provedení opravy nebylo založeno na rozsáhlém skutkovém a právním zkoumání věci. Naopak trvá na tom, že oprava chyby vybočila z rámce pouhé evidenční činnosti při vedení katastru. Taková činnost nemůže vést k odstraňování, či řešení otázek právně nebo skutkově sporných. Další věcí je, že nedošlo ani k pouhé korekci chyby, ale ke změně původního zakreslení na základě zaměření nových lomových bodů. Zároveň mělo být původní zobrazení analogové mapy do mapy digitální založeno na chybě v psaní, spočívající v údajné nesprávné preferenci metody vektorizace rastrového souboru analogové mapy, namísto výpočtu bodů z výsledku měření podle ZPMZ č. 134. V daném případě však ze žádného právního předpisu, ani z metodického pokynu nevyplývá preference některé z metod. Volba jedné z nich tak nepředstavuje omyl, natož omyl zřejmý.

[18] Stěžovatel nesouhlasí ani s dostatečnou identifikací omylu, provedenou krajským soudem. Podle krajského soudu vznikl chybný stav na základě omylu v rámci digitalizace (v roce 2011). Naopak z výše uvedeného podle stěžovatele vyplývá, že pokud k chybě vůbec došlo, stalo se tak již zákresem do analogové mapy (nepřepočítání lomových bodů v rámci digitalizace nepředstavuje chybu, natož pak zřejmý omyl). Stěžovatel se domnívá, že proces dopočtení (zaměření nových bodů) je vždy neoddělitelnou součástí procesu zeměměřičské činnosti a nejde tak o pouhou aplikaci původního měření, ale o činnost novou, která nemůže být podkladem pro opravu zřejmého omylu ve smyslu § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona a § 44 odst. 2 katastrální vyhlášky. V této souvislosti poukazuje na to, že změna byla provedena na základě vypočtení polohy a zaměření nových lomových bodů, a nikoliv podle původních výpočtů.

[19] Žalovaný ve vyjádření k doplnění kasační stížnosti k námitce, že se v dané věci nejedná o zřejmý omyl, jehož zjištění by si žádalo rozsáhlé zkoumání uvedl, že stěžovatel opomněl, že původní rozhodnutí katastrálního úřadu bylo rozhodnutím žalovaného zrušeno a věc vrácena k novému projednání, jelikož správní orgán I. stupně dostatečně neprověřil, zda byly splněny podmínky pro provedení opravy podle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona. Správní orgán I. stupně se omezil pouze na pohledová porovnání KMD s analogovou katastrální mapou. Skutkový stav nebyl při prvním posouzení dostatečně zjištěn. Současně zákres dosavadních hranic, který plyne z podkladů, neodráží právní vztah plynoucí z vkladových listin, což znamená, že hranice mezi tehdejšími pozemky byla chybně zobrazena (odsazena, či stočena západním směrem) a prochází současným pozemkem p. č. st. 292. Stěžovatel podle žalovaného současně opomíjí i to, že geometrický plán a ZPMZ č. 134 je původním výsledkem zeměměřičské činnosti pouze ve vztahu k posuzované hranici a jejímu určení. Způsob zobrazení, či kontrolního zaměření nemá na určení hranice žádný vliv. Chyba v údajích katastru, tj. chyba, která vznikla zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, byla již žalovaným prokázána jak číselným porovnáním souřadnic, tak i grafickým porovnáním KMD. Jedná se i o chybu, která je zřejmá na první pohled, což plyne z grafického porovnání.

[20] Na rozdíl od stěžovatele pak žalovaný uvádí, že postup, při kterém by mělo být opomíjeno číselné zaměření hranice je nesprávný, a dokonce v rozporu s Návodem pro obnovu, podle něhož platí, že „případy překročení mezních odchylek se analyzují a chyby se opraví.“ V podkladech zařazených do správního spisu nemá podporu ani tvrzení stěžovatele, že by oprava byla provedena na základě nového měření. Souřadnice nového bodu byla podle NEMZ č. 788 vypracována již při obnově katastrálního operátu. Současně platí, že souřadnice polohy mají jen informativní charakter, neboť nemovitosti geometricky a polohově neurčují. Nesprávné je i tvrzení stěžovatele, že byl v rámci opravy zaměřen nový bod. Oprava totiž na základě nových výsledků zeměměřičské činnosti provedena nebyla, došlo pouze k provedení kontrolních propočtů a porovnání souřadnic.

[21] Na vyjádření žalovaného reagoval stěžovatel, který nesouhlasil s tím, že chybné zobrazení navazující hranice mezi tehdejšími pozemky parc. č. XA a parc. č. XE nemá žádný vliv na v ZMPZ č. 134 nově určenou hranici, neboť ta byla určena geodetickými metodami, a to jako spojnice lomových bodů se souřadnicemi v místním souřadnicovém systému. Jedná se o nesprávnou interpretaci žalovaného, neboť geometrické určení není v zákoně popsáno jako spojnice lomových bodů se souřadnicemi v místním systému, ale jako určení tvaru a rozměru nemovitosti. Podle stěžovatele by se tak mělo uplatnit pohledové kritérium. Hranice, jež je znázorněna v podkladové listině, musí pohledově odpovídat její následné zakreslení v katastrální mapě, a to je podle stěžovatele závazné. Stěžovatel zopakoval, že k pochybení pracovníka správního orgánu I. stupně nedošlo, jednalo se o odbornou úvahu v souladu s návodem pro obnovu.

[22] Žalovaný v dalším vyjádření popsal, že stěžovatel ve svém vyjádření nepřesně vychází ze skutečností, které nemají oporu ve správním spisu. I stěžovatelova argumentace je nepřiléhavá, neboť vychází z ustanovení právních předpisů upravujících zpřesnění hranice na základě nového měření v terénu.

[23] OZNŘ I) ve svém vyjádření upozornila na to, že dle jejího názoru nemá tvrzení žalovaného o tom, že z geometrického plánu je závazné pouze určení hranice oporu v právních předpisech. Naopak poukázala na § 51 katastrálního zákona, podle kterého jsou údaje katastru, a to parcelní číslo, geometrické určení nemovitosti, název a geometrické určení katastrálního území, závazné pro právní jednání týkající se nemovitostí vedených v katastru. OZNŘ I) nesouhlasí s tím, aby po téměř třiceti letech došlo k úpravě dosavadní hranice bez jakéhokoliv podkladu, pouze na základě přepočítání, navíc za situace, ve které nebyl vlastník pozemku p. č. XA před rokem 2011 o existenci jakékoliv chyby informován. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[24] Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s. v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal vady, k nimž by musel podle § 109 odst. 4 s. ř. s. přihlédnout z úřední povinnosti.

[25] Kasační stížnost není důvodná.

[26] Úvodem svého posouzení Nejvyšší správní soud považuje za vhodné zdůraznit, že kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu (§ 102 s. ř. s.) a důvody, které v ní lze s úspěchem uplatnit, se tak musejí upínat právě k tomuto rozhodnutí. Z § 109 odst. 4 věta před středníkem s. ř. s. a z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že řízení o kasační stížnosti je ovládáno zásadou dispoziční. Obsah a kvalita kasační stížnosti proto do značné míry předurčuje nejen rozsah přezkumné činnosti, ale logicky i obsah rozsudku kasačního soudu (srov. např. rozsudky NSS ze dne 26. 1. 2015, čj. 8 As 109/2014-70, ze dne 14. 7. 2011, čj. 1 As 67/2011-108, nebo ze dne 23. 6. 2005, čj. 7 Afs 104/2004-54). Není úkolem Nejvyššího správního soudu nahrazovat činnost krajského soudu a opětovně přezkoumávat napadené rozhodnutí správního orgánu, jako kdyby rozhodnutí krajského soudu neexistovalo. Řízení o kasační stížnosti není pokračováním řízení o žalobě. Je samostatným řízením o mimořádném opravném prostředku poté, kdy řízení před krajským soudem bylo pravomocně skončeno, a Nejvyšší správní soud v něm přezkoumává především rozhodnutí a postup krajského soudu, který o žalobě rozhodl a proti němuž kasační stížnost směřuje. Je tak odpovědností stěžovatelů, aby ve svých kasačních stížnostech dostatečně specifikovali skutkové a právní důvody, pro které napadají rozhodnutí krajského soudu. To však stěžovatel u všech námitek své kasační stížnosti neučinil. Nejvyšší správní soud se proto některými nepřípustnými námitkami nezabýval, přičemž dále v odůvodnění je popsáno, o které námitky se jedná.

[27] Podle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona opraví katastrální úřad na písemný návrh vlastníka nebo jiného oprávněného nebo i bez návrhu „chybné údaje katastru, které vznikly zřejmým omylem při vedení a obnově katastru“.

[28] Katastrální vyhláška v § 44 odst. 2 stanovuje, že „[c]hybné údaje katastru, které vznikly zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, a to geometrické a polohové určení, číslo parcely, údaj o právu, upozornění, druh pozemku, způsob ochrany nemovitosti, způsob využití nemovitosti, údaj o budově včetně údaje o její dočasnosti, údaj o jednotce, cenový údaj a údaj pro daňové účely katastrální úřad opraví na základě původního výsledku zeměměřické činnosti nebo listiny, která byla podkladem pro zápis tohoto údaje do katastru, a v případě chyby vzniklé zřejmým omylem při obnově katastrálního operátu i na základě výsledků zjišťování hranic.“

[29] Lze shrnout, že za chybu podle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona je považován v souladu s § 44 odst. 2 katastrální vyhlášky zejména zápis v katastru provedený v rozporu s listinou a jiným podkladem pro změnu, případně na základě listiny, která nebyla podkladem pro změnu, nebo zcela bez listiny, pokud jí bylo k zápisu třeba anebo v rozporu s původním výsledkem zeměměřičské činnosti anebo v rozporu s výsledky zjišťování hranic [ŠUSTROVÁ, D. Katastr nemovitostí z hlediska praxe a judikatury. Kapitola 8. Oprava chyby. 1. vydání, 2023, s. 101]. Výčet chyb katastru, které lze opravit postupem dle § 36 katastrálního zákona, je taxativní a neumožňuje toto ustanovení aplikovat na jiné deficity, které nejsou v zákoně uvedeny. Pokud by katastrální úřady provedly tímto způsobem i jiné korekce údajů katastru, vybočily by z ústavní maximy čl. 2 Listiny základních práv a svobod, dle které lze veřejnou moc uplatňovat jen v případech, mezích a způsoby, které stanoví zákon (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 5. 2008, čj. 9 As 78/2007-118, a ze dne 27. 11. 2012, čj. 2 As 144/2011-47). a) relevance nesouhlasu vlastníků sousedních pozemků s opravou chybného údaje v katastru

[30] Nejprve považuje Nejvyšší správní soud za nutné vyjádřit se k argumentaci krajského soudu, ohledně relevance nesouhlasu vlastníků sousedních pozemků s opravou chybného údaje v katastru, respektive sporu mezi vlastníky o správnost zákresu hranice. Pokud by totiž dospěl k závěru, že je souhlas vlastníků sousedících pozemků pro provedení opravy chyby v katastru nemovitostí v tomto případě vyžadován, musel by rozsudek krajského soudu i rozhodnutí žalovaného bez dalšího zrušit.

[31] Krajský soud v bodech 62-66 napadeného rozsudku správně shrnuje vývoj právní úpravy. Nejprve uvádí, že aktuálně účinný zákon o katastru nemovitostí v podstatě doslova přebírá znění zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (starého katastrálního zákona), co se týče opravy chybného údaje v katastru nemovitostí. Ze smyslu a účelu právní úpravy v obou případech plyne, že katastrální úřad opraví zřejmý omyl při vedení a obnově katastru na návrh nebo i bez návrhu [srov. § 8 odst. 1 starého katastrálního zákona a § 36 odst. 1 nového katastrálního zákona]. Postupná změna náhledu na relevanci souhlasu vlastníka s opravou chyby tak plyne až z prováděcích vyhlášek (srov. rozsudek NSS ze dne 24. 4. 2013, čj. 7 As 131/2012-32, 2902/2013 Sb. NSS). Do 28. 2. 2007 platilo, že opravu geometrického a polohového určení hranice nelze provést, pokud o této otázce mezi vlastníky panuje spor [srov. § 46 odst. 1 vyhlášky č. 190/1996 Sb., a rozsudek NSS ze dne 5. 6. 2008, čj. 1 As 46/2008-134]. Od 1. 3. 2007 platilo, že souhlasu vlastníků dotčených pozemků není třeba, pokud jde o zřejmou chybu nebo pokud se jedná o opravu na podkladě opravy listiny [srov. § 52 odst. 2 a 3 vyhlášky č. 26/2007 Sb. a rozsudek NSS ze dne 24. 4. 2013, čj. 7 As 131/2012-32]. Od 1. 7. 2009 se možnost takové opravy i přes nesouhlas dále rozšířila na situace, kdy z původního výsledku zeměměřické činnosti je chyba zřejmá, nebo pokud se jedná o opravu na podkladě opravy listiny. S účinností nové katastrální vyhlášky od 1. 1. 2014 již dokonce relevance nesouhlasu vlastníků pro případy chybného údaje o geometrickém a polohovém určení pozemků zcela zanikla s jedinou výjimkou v podobě omylů vzniklých nepřesným měřením a jeho zobrazením v katastrální mapě, kdy oprava takových údajů založených nikoliv na dřívějších údajích katastru, ale na originálním zjišťování hranic (lomových bodů) v terénu musí být nadále podložena souhlasem dotčených vlastníků [srov. § 44 odst. 2 a 3 vyhlášky č. 357/2013 Sb.].

[32] V návaznosti na tento vývoj právní úpravy se krajský soud v napadeném rozsudku vymezil vůči údajné části judikatury NSS, která přípustnost provedení opravy navazuje na souhlas vlastníků (srov. zejm. rozsudek ze dne 4. 5. 2018, čj. 8 As 176/2017-39, Blažkův mlýn a závěry krajského soudu uvedené v bodě 66 napadeného rozsudku). Je ji totiž podle něj vzhledem k vývoji právní úpravy (viz předešlý bod tohoto rozsudku), třeba považovat za neaktuální. Z těchto důvodů dospěl krajský soud k závěru, že podle aktuálně platné právní úpravy neznamená, že by kvůli existenci sporu mezi sousedy nebylo možné opravu údajů katastru nemovitostí podle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona provést.

[33] S takovou interpretací judikatury, zejména rozsudku ve věci Blažkova mlýna, se NSS nemůže ztotožnit. Krajský soud přehlédl, že NSS v tomto rozsudku aplikoval stejnou právní úpravu, jako v nyní projednávané věci (rozhodoval za stejného právního stavu). Žalobce ve věci Blažkova mlýna podal žádost o opravu chyb v katastrálním operátu dne 25. 7. 2014, tedy již za účinnosti katastrální vyhlášky č. 357/2013 Sb., na kterou se odkazuje a výslovně s ní pracuje jak Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 31. 5. 2017, čj. 29 A 45/2015-52, tak i NSS. Krajský soud proto nemohl dospět k závěru, že není rozsudkem ve věci Blažkova mlýna vázán z důvodu vývoje právní úpravy, protože k žádnému posunu nedošlo. Krajský soud při svém posouzení vycházel zjevně pouze ze závěru, který NSS uvedl v bodě 17 rozsudku: „Nejvyšší správní soud s odkazem na shora uvedenou judikaturu uzavírá, že za situace, kdy je vlastníky sousedních parcel zpochybňován průběh hranice mezi parcelami, je vyloučen postup podle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona. Jestliže nedojde k dohodě mezi hraničními sousedy, na řadu přichází jiné prostředky obrany, např. řízení před soudem rozhodujícím občanskoprávní spory.“ Z tohoto závěru (bez zohlednění souvislostí celé věci) by skutečně mohlo plynout, že Nejvyšší správní soud vycházel z dřívější právní úpravy, která vyžadovala souhlas vlastníků. Pokud však vezmeme v potaz celkový kontext věci Blažkova mlýna, lze konstatovat, že podstata sporu tkvěla v jiné otázce. Stěžovatel zde podal žádost o opravu chyby v katastrálním operátu, která byla provedena. Nesouhlasil ale s tím, kudy byla hranice po opravě vedena, soused naopak souhlasil. Stěžovatel ve věci dále argumentoval, kudy má být podle něj sporná hranice vedena. Podle rozsudku krajského soudu ve věci Blažkova mlýna: „[n]ejde-li o výjimku (zřejmý omyl dle § 44 odst. 2 katastrální vyhlášky), o niž v daném případě nejde, lze chybné geometrické a polohové určení parcely opravit pouze na základě dvou nezbytných podkladů: výsledku zeměměřičské činnosti a písemného souhlasu vlastníků, že hranice jsou nesporné. Takové podklady však žalobce nedoložil.“ Jinými slovy, na rozdíl od nyní projednávané věci, ve věci Blažkova mlýna krajský soud dovodil, že pokud stěžovatel požadoval de facto „opravu opravy“, bylo by třeba postupovat podle § 44 odst. 3 katastrální vyhlášky. Jednalo se tak skutečně o případ, kdy by bylo nutné, aby k opravě hranice došlo jen za současného souhlasu sousedních vlastníků. V nyní projednávané věci naopak správní orgány i krajský soud posoudily, že jde o případ zjevného omylu a postupovali podle § 44 odst. 2 katastrální vyhlášky, ve kterém souhlas není vyžadován, neboť (mimo jiné) průběh hranice byl z podkladových listin zřejmý. Krajský soud proto postupoval nesprávně, pokud dovodil, že rozsudek ve věci Blažkova mlýna není na místě aplikovat v projednávané věci na základě jeho neaktuálnosti vhledem k vývoji právní úpravy. Krajský soud rovněž rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci Blažkova mlýna nesprávně interpretoval, pokud z něj dovozoval, že v něm Nejvyšší správní soud vyloučil provedení opravy, pokud s ní sousední vlastníci nesouhlasí.

[34] Nejvyšší správní soud pro úplnost dodává, že závěry rozsudku ve věci Blažkova mlýna NSS použil i ve své další judikatuře, například v rozsudku ze dne 7. 11. 2024, čj. 2 As 255/2023-48. V tomto případě Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že nesoulad údajů v katastrálním operátu nebyl způsoben zřejmou chybou. Až následně se druhý senát zabýval tím, zda se jedná o chybu spornou. V tomto ohledu se jednalo fakticky o spor o vlastnické právo, protože stav katastru odpovídal podkladovým listinám (nebyla zde zjevná chyba). Nejednalo se tak o otázku, kterou by mohl katastrální úřad ze svojí pozice evidenčního orgánu vyřešit. Bylo proto na sousedech, aby svůj spor případně vyřešili v občanském soudním řízení. Lze rovněž zdůraznit, že druhý senát z rozsudku ve věci Blažkova mlýna vycházel pouze při uvedení teoretických východisek ohledně zřejmého omylu. NSS má za to, že i věc čj. 2 As 255/2023-48 je skutkově odlišná od projednávané věci, a proto ani s jejími závěry není v rozporu, pokud krajský soud uvedl, že existence sporu o geometrické a polohové určení hranice mezi sousedy v projednávané věci nebrání provedení opravy.

[35] Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že pro přípustnost vedení správního řízení o provedení opravy údajů, které vznikly zřejmým omylem, není v souladu s existující judikaturou nezbytný souhlas sousedních vlastníků. Krajský soud dospěl ke stejnému závěru, ovšem z odlišných důvodů, které je třeba korigovat ve smyslu, který vyplývá z předchozích odstavců tohoto rozsudku.

[36] Po posouzení této otázky již NSS přistoupil k samotnému věcnému posouzení kasační stížnosti. b) námitka neexistence zřejmého omylu

[37] Stěžovatel v první kasační námitce odmítá, že by v případě vkladu vlastnického práva k nemovitostem, které jsou nyní v jeho vlastnictví, došlo ke zřejmému omylu při vedení katastru nesprávným geometrickým a polohovým určením parcel č. XA a č. XB. Nesouhlasí ani s tím, že by v souvislosti s obnovou katastrálního operátu v rámci digitalizace došlo ke zřejmému omylu nesprávným geometrickým a polohovým určením předmětných parcel.

[38] Naopak krajský soud v rozsudku uvedl, že správní orgány vzniklou chybu dostatečně identifikovaly a popsaly, kdy a jakým způsobem k chybnému zákresu sporné hranice došlo. Podle krajského soudu při obnově katastrálního operátu došlo k tomu, že část sporné hranice byla posunuta více, než činí vzdálenost bodů dle ZPMZ č. 134. Krajský soud jako původce chyby označil chybně zvolený postup konstrukce sporné hranice při obnově katastrálního operátu, který nevzal v potaz změnu zákresu hranice B v KMD a konstruoval spornou hranici jako by hranice B v KMD byla totožná s hranicí B v analogové katastrální mapě (a ZPMZ č. 134). Z napadeného rozhodnutí také vyplývá, že k pochybení by nedošlo, pokud by při obnově katastrálního operátu byla použita transformace souřadnic určených v místním souřadnicovém systému ZPMZ č. 134 pomocí identických bodů, která má být přednostně použita i podle Návodu pro obnovu, a nikoliv méně přesná vektorizace rastrového obrazu analogové katastrální mapy.

[39] Podle rozsudku NSS ze dne 25. 11. 2020, čj. 6 As 143/2020–31 (bod 29) je zřejmý omyl potřeba ve smyslu § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona „vykládat vždy v souvislosti s konkrétním případem. Obecně sem lze zařadit jak omyl týkající se skutkových okolností (error facti - zejména případy chyb v psaní a počítání, jako zápis jiných údajů, zápis údajů neobsažených v podkladové listině či např. i opomenutí zapsat údaj v podkladové listině obsažený), tak omyl právní (error iuris - např. zápis právního vztahu, který právní řád nezná, či zápis skutečnosti na základě listiny, která nesplňuje požadavky stanovené katastrálním zákonem). Omyl je přitom charakteristický vždy tím, že je v něm obsažen lidský činitel. Jako omyl proto nelze posuzovat objektivní skutečnosti způsobující nesoulad katastru se skutečným stavem“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2008, č. j. 1 As 40/2007-103).“

[40] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s posouzením krajského soudu. Při opravě chybného údaje v katastru současně záleží na tom, jak chyba vznikla – zda zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, nebo nepřesností při podrobném měření, zobrazení předmětu měření v katastrální mapě a při výpočtu výměr parcel (§ 36 odst. 1 katastrálního zákona). V nynějším případě chyba vznikla zřejmým omylem, který žalovaný, i krajský soud dostatečně identifikovali jako „jednak upřednostnění vektorizace rastrového obrazu analogové katastrální mapy před transformací souřadnic určených v místním souřadnicovém systému ZPMZ č. 134 do S-JTSK pomocí identických bodů“ a jednak „konstrukce části [sporné hranice] mezi body č. 134-16 a č. 134-8, respektive bodem N, od lomového bodu č. 523-293 pomocí vzdálenosti 2,66 m, tj., vzdálenosti vztažené k bodu D, což vedlo k překročení charakteristiky a kritérií přesnosti zobrazení polohopisu katastrální mapy dle bodu 15 přílohy katastrální vyhlášky“. Takto identifikovaný omyl lze považovat za zřejmý, jak stanovuje katastrální vyhláška v § 44 odst. 2. Jedná se totiž o chybu, která je jasná každému odborníkovi na danou oblast (srov. rozsudek NSS ze dne 12. 5. 2016, čj. 6 As 166/2015-27, bod 31). Katastrální úřad provedl podle pokynů žalovaného výpočty NEMZ č. 788, na základě kterých ověřil, že došlo k posunu sporné hranice (katastrální úřad na podkladě oměrných hodnot uvedených v ZPMZ č. 134 vypočetl souřadnice bodů D a N v místním souřadnicovém systému ZMZ č. 134). Z tohoto důvodu katastrální úřad opravil chybu na základě původního výsledku zeměměřické činnosti (listiny, která byla podkladem pro zápis dotčeného údaje do katastru). Postačilo tak doložení a posouzení zjištěného omylu (tedy že souřadnice obrazu lomových bodů posuzované hranice v KMD neodpovídají souřadnicím určeným geodetickými metodami na základě podkladové listiny) a jeho kontrolní ověření. Správní orgány navíc popsaly i prvotní příčinu problému danou neopodstatněnou odchylkou grafického znázornění původních hranic pozemků v pozdějším katastru nemovitostí oproti mapě pozemkového katastru.

[41] Nelze se ztotožnit ani s námitkou, že volba zobrazovací metody je čistě na správním orgánu, který obnovu katastrálního operátu provádí. Správní orgán musí volbu způsobu obnovy katastrálního operátu provést tak, aby byla správná. Není na místě souhlasit se stěžovatelem, že nelze přezkoumat výstup z aplikace jedné z přípustných metod, pokud způsobila chybu v katastru.

[42] V tomto případě došlo k tomu, že byly zakresleny hranice pozemků nepřesně, byť na základě jedné ze stanovených metod. NSS souhlasí se stěžovatelem v tom, že samotná volba metody vektorizace rastrového obrazu analogové katastrální mapy není obecně chybou, jelikož její použití dovoluje Návod pro obnovu katastrálního operátu. Chybou je však to, že na základě jejího využití došlo k nepřesnosti (překročení mezních odchylek), která vyústila až v nyní projednávaný spor. Nepřesnost lze považovat za zjevnou chybu, neboť údaj v katastru neodpovídá podkladové listině (geometrického plánu vyhotovenému v rámci ZPMZ č. 134). Pokud zobrazení hranice v katastrální mapě v rámci mezních odchylek neodpovídá jejímu určení podle původního výsledku zeměměřičské činnosti, tak se jedná o chybu. V tomto ohledu nelze přisvědčit výtce stěžovatele, podle kterého nelze za zjevnou považovat takovou chybu, kterou správní orgán I. stupně neobjevil „na první pokus“. V řešené věci došlo ke zrušení původního rozhodnutí správního orgánu I. stupně, protože nedostatečně zjistil skutkový stav. Nesprávnost jeho postupu neodůvodňuje argument stěžovatele o „nezjevnosti chyby“, neboť správní orgán I. stupně vůbec neposuzoval, zda souřadnice obrazu lomových bodů posuzované hranice v KMD odpovídají souřadnicím určeným geodetickými metodami na základě podkladové listiny. Stejně tak jako pouhý nesouhlas osoby dotčené provedenou změnou nemůže vést k závěru, že katastrální úřad nečinil pouze základní a jednoduché právní úvahy. Ke stejnému závěru NSS dospěl v již citovaném rozsudku, čj. 3 As 118/2019-28, ve kterém popsal, že „samotná skutečnost, že katastrální úřad změnil právní názor na to, zda žalobcem předložené listiny umožňovaly zapsat jím požadovanou poznámku spornosti, nemůže znamenat, že nebyly dány podmínky pro provedení opravy chyby podle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona.“

[43] Lze tak shrnout, že stav v katastru nemovitostí neodpovídal původnímu výsledku zeměměřičské činnosti a způsobil jej zřejmý omyl. c) námitka provedení opravy na základě složitého posouzení

[44] Ve druhé námitce stěžovatel uvádí, že nesouhlasí ze závěry krajského soudu, že provedení opravy nebylo založeno na rozsáhlém skutkovém a právním posouzení věci. Podle jeho názoru proces opravy chyby vybočil z rámce pouhé evidenční činnosti při vedení katastru.

[45] Krajský soud identifikoval omyl jako částečně skutkový, neboť při obnově katastrálního aparátu byly zapsány jiné údaje, než které vyplývaly ze ZPMZ č. 134, jako podkladové listiny. Zčásti šlo podle krajského soudu také o omyl právní, protože sporná hranice byla při obnově nesprávně určena ze zobrazení v mapě katastrálního operátu metodou vektorizace rastrového souboru analogové mapy, která má menší přesnost, namísto výpočtu z výsledku měření dokumentovaného v ZMPZ č. 134, který má vyšší míru přesnosti. Právě toto pochybení vedlo k posunu hranice původně vložené do katastrálního operátu na základě ZPMZ č. 134.

[46] Podle rozsudku NSS ze dne 24. 8. 2017, čj. 1 As 102/2017-27: „[ř]ízení o opravě chyb v katastrálním operátu slouží k uvedení údajů katastru do souladu s listinami založenými ve sbírce listin.“ Při takové činnosti může katastrální úřad podle rozsudku NSS ze dne 25. 8. 2016, čj. 9 As 86/2016-40 (bod 51) činit pouze základní a jednoduché právní úvahy „vycházející z obsahu jím zkoumaných listin a nemůže řešit sporné právní otázky. V řízení o opravě chyb nelze napravit jakýkoliv nesoulad mezi evidovanými údaji a skutečností. Pokud subjekt namítá existenci chyby, která je nejasná nebo sporná, může se ochrany svých práv domoci především u civilních soudů například cestou žaloby na určení existence jím tvrzeného práva“, zejm. podle § 80 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Z toho plyne, že katastrální úřad nemůže vystoupit ze své evidenční role a fakticky nalézat právo a zejména činit zásahy do práva vlastnického tím, že by nejen dosahoval souladu mezi evidovanými a skutečnými údaji, ale i nad rámec své činnosti posouval hranice v katastrální mapě měnil na základě jiného právního důvodu (rozsudky ze dne 31. 7. 2013 čj. 7 As 90/2012-65, č. 2969/2014 Sb. NSS nebo ze dne 12. 5. 2016, čj. 6 As 166/2015-27).

[47] Pokud při obnově katastrálního operátu došlo k chybě, kvůli které jsou rozporně evidovány údaje v podkladových listinách a v katastru, je zapotřebí provést výpočty a ověřit, zda nový stav odpovídá požadovanému stavu, plynoucímu z podkladových listin. Správní orgán I. stupně v NEMZ č. 788 zjišťoval, zda body zaměřené v ZPMZ č. 134 odpovídají bodům v KMD, k čemuž využil kontrolní propočty a porovnání souřadnic. Neprováděl žádná nová měření. Nejedná se tak ani o změnu původního zakreslení, jak tvrdí stěžovatel. Proces opravy chyby tak nevybočil z rámce evidenční činnosti při vedení katastru.

[48] Krajský soud přitom dospěl k závěru, že omezení pouze na jednoduché skutkové a právní úvahy se týká pouze posouzení vkladových listin, tak aby v řízení o opravě chyby nebylo rozhodováno o soukromých právech, ale nevztahuje se na posouzení dodržení technických pravidel provádění evidenčních činností katastru. Opačný výklad by podle krajského soudu znemožňoval katastrálním orgánům řádně plnit úkoly, k jejichž výkonu byly zřízeny. Stěžovatel proti této stěžejní úvaze neuvádí žádnou námitku, neboť nijak konkrétně neargumentuje, proč by se toto omezení mělo vztahovat i na technická pravidla postupu při obnově katastrálního operátu. Dílčí námitka stěžovatele, že provedení opravy bylo založeno na rozsáhlém skutkovém a právním posouzení věci, tak je nepřípustná. Stěžovatel byl povinen, chtěl li se vyhnout posouzení této námitky jako nepřípustné, brojit proti závěrům, které přijal krajský soud (usnesení NSS ze dne 30. 6. 2020, č. j. 10 As 181/2019-63, č. 4051/2020 Sb. NSS). Pokud však na uvedení konkrétní argumentace rezignoval, pak nelze dospět k jinému závěru, než že je tato dílčí námitka nepřípustná. d) námitka existence chyby již v původním výsledku zeměměřičské činnosti

[49] Stěžovatel nesouhlasí ani s tím, že by chybný stav vznikl až na základě omylu v rámci digitalizace v roce 2011 či při vkladu vlastnického práva. Podle stěžovatele ze skutkového stavu naopak vyplývá, že pokud k chybě vůbec došlo, stalo se tak nikoliv při vkladu vlastnického práva, či až při zpřesňování hranic v rámci digitalizace. Již původní výsledek zeměměřičské činnosti byl totiž podle stěžovatele stižen vadou (ZPMZ č. 134).

[50] Tato námitka není přípustná. Krajský soud již stěžovateli v bodě 67 rozsudku vysvětlil, že správnost podkladů (ZPMZ č. 134) není předmětem nynějšího řízení [námitky stěžovatele vůči původnímu výsledku zeměměřičské činnosti spadají do jiného řízení – konkrétně podle § 36 odst. 1 písm. b) katastrálního zákona, respektive § 44 odst. 3 katastrální vyhlášky]. Pokud pak stěžovatel opakuje svou námitku týkající se nedostatků ZPMZ č. 134, aniž by reagoval na odůvodnění krajského soudu, nejedná se o přípustnou námitku. Stěžovatel v kasační stížnosti nijak nenapadá závěry krajského soudu (nijak neargumentuje, proč by tato problematika měla spadat do tohoto řízení), jeho námitka se tak míjí s rozhodovacími důvody krajského soudu. Vzhledem k tomu, že se námitka stěžovatele míjí s předmětem tohoto sporu, Nejvyšší správní soud se touto námitkou věcně nezabýval (rozsudek NSS z 29. 8. 2024, čj. 8 As 211/2023-69, bod 23).

[51] Nejvyšší správní soud nad rámec výše uvedeného dodává, že i pokud stěžovatel namítá, že mu obec měla převést či již převedla smlouvou ze dne 9. 11. 1995, jejíž přílohou je ZPMZ č. 134 větší část pozemku, je třeba jej odkázat na soukromoprávní instituty. K projednání sporných skutečností a rozhodnutí o nich jsou příslušné civilní soudy, které na základě provedených důkazů zjistí okolnosti vlastnictví pozemku a určí, kdo je jejich vlastníkem, resp. kudy vede sporná hranice. Stále totiž platí, že se stěžovatel může domoci ochrany svých práv rovněž u civilních soudů, například cestou žaloby na určení existence jím tvrzeného práva. Lze k tomu obecně uvést, že plynutím času může dojít ke změně obsahu vlastnických práv, například vydržením. Není ani vyloučeno, aby došlo ke změně hranic mezi pozemky, aniž by o tom měl katastrální úřad k dispozici příslušný podklad, ať již zaviněním vlastníků pozemků nebo zaviněním svým (srov. rozsudek NSS ze dne 24. 4. 2013, čj. 7 As 131/2012-32, 2902/2013 Sb. NSS). Tehdy je třeba vlastníky pozemků odkázat k soukromoprávním institutům, především k určovací žalobě. e) námitka provedení změny na základě nových výpočtů

[52] V další kasační námitce stěžovatel uvádí, že nesouhlasí s krajským soudem v tom, že správní orgán I. stupně provedl opravu na základě původních, a nikoliv nových výsledků zeměměřičské činnosti. Podle stěžovatele naopak proces dopočtení nových bodů znamená formu procesu zeměměřičské činnosti. Nejedná se tak o pouhou aplikaci původního měření, a proto na základě takového pokladu nemůže být provedena oprava zřejmého omylu dle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona a § 44 odst. 2 katastrální vyhlášky.

[53] Nejvyšší správní soud nesouhlasí se stěžovatelem, že by oprava byla provedena na základě nového měření. Existence chyby byla prokázána pouze na základě podkladů, které měl správní orgán I. stupně k dispozici již při obnově katastrálního operátu. Co se týče výpočtů souřadnic č. 523-293, NSS opět souhlasí s krajským soudem a žalovaným v tom, že tyto úkony sloužily ke kontrole již známých údajů, nejednalo se o novou zeměměřičskou činnost.

[54] Správní orgán I. stupně pomocí NEMZ č. 788 získal identické body pomocí transformace souřadnic určených v místním souřadnicovém systému. Následně provedl porovnání souřadnic bodů D a N se souřadnicemi bodu č. 523-293 pro zjištění, který z nich původně určenému bodu odpovídá. Nesloužily však k samotné identifikaci chyby, ale ke kontrole a zjištění správného přenosu informací. Porovnání provedl řádně v zájmu opravy chyby se všemi dostupnými podklady tak, aby zjištěný skutkový stav odpovídal co nejlépe podkladovým listinám. Nelze proto klást správním orgánům k tíži, že využily i výsledky výpočtů z pozdější doby (2011 a 2019), pokud jejich účelem bylo odstranění chyby a co nejpřesnější výsledky za účelem sjednocení stavu katastru s podkladovými listinami. Ani tyto výsledky nepředstavují nový formální výsledek zeměměřičské činnosti. Kontrolní výpočty byly prováděny podle přílohy katastrální vyhlášky, která stanoví technické podrobnosti, tedy charakteristiky a kritéria přesnosti souřadnic podrobných bodů a zobrazení polohopisu, včetně postupu pro jejich ověření. f) námitka uplatnění pohledového kritéria na spornou hranici

[55] Stěžovatel v doplnění kasační stížnosti nesouhlasil s tím, že chybné zobrazení navazující hranice mezi tehdejšími pozemky parc. č. XA a parc. č. XE nemá žádný vliv na v ZMPZ č. 134 nově určenou hranici, neboť ta byla určena geodetickými metodami, a to jako spojnice lomových bodů se souřadnicemi v místním souřadnicovém systému. Stěžovatel argumentoval tím, že geometrické určení není v zákoně popsáno jako spojnice lomových bodů se souřadnicemi v místním systému, ale jako určení tvaru a rozměru nemovitosti. Podle stěžovatele by se tak mělo uplatnit pohledové kritérium. Hranice, jež je znázorněna v podkladové listině, musí pohledově odpovídat její následné zakreslení v katastrální mapě, a to je podle stěžovatele závazné.

[56] Tato námitka není přípustná. Stěžovatel totiž v řízení před krajským soudem až v triplice namítal, že nesouhlasí s tím, že se na spornou hranici neuplatní pohledové kritérium. Krajský soud se touto námitkou nezabýval, neboť ji posoudil jako opožděnou (lhůta pro podání žaloby skončila dnem 30. 10. 2021 a triplika byla podána až dne 25. 2. 2022). Stěžovatel v kasační stížnosti nijak nenapadá závěry krajského soudu (nijak neargumentuje, proč považuje tuto námitku za včasnou). Stěžovatel se tak zcela míjí s rozhodovacími důvody krajského soudu. Z tohoto důvodu se Nejvyšší správní soud touto námitkou věcně nezabýval. Platí proto, že kasační stížnost není v rozsahu této námitky přípustná, neboť se opírá jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s. ř. s., respektive se vůbec netýká odůvodnění napadeného rozsudku. IV. Závěr a náklady řízení

[57] Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že žádná z uplatněných kasačních námitek není důvodná, a proto kasační stížnost dle § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl. Na tom nic nemění ani nutnost korigovat dílčím způsobem závěry krajského soudu (srov. body [30]-[35] tohoto rozsudku). Dílčí nesprávný výklad použité judikatury provedený krajským soudem nemá vliv na to, že vedení řízení bylo v tomto ohledu přípustné i bez souhlasu stěžovatele.

[58] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, a právo na náhradu nákladů řízení proto nemá. Žalovanému, který měl ve věci úspěch, nevznikly v řízení náklady přesahující rámec nákladů jeho běžné úřední činnosti, proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. Osoby zúčastněné na řízení mají dle § 60 odst. 5 s. ř. s. v řízení o kasační stížnosti právo jen na náhradu nákladů, které jim vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jim soud uložil. Osobám zúčastněným na řízení taková povinnost soudem uložena nebyla.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně 23. října 2025

Milan Podhrázký předseda senátu

Plný text rozhodnutí