8 Azs 12/2026- 34 - text
8 Azs 12/2026-36 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Molka (soudce zpravodaj) a soudců Petra Mikeše a Ondřeje Bartoše v právní věci žalobce: R. P., zast. JUDr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem Archangelská 1, Praha 10, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 8. 2025, č. j. OAM-305/ZA-ZA11-K12-2025, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 12. 2025, č. j. 66 Az 2/2025-30,
8 Azs 12/2026- 34 - text 8 Azs 12/2026-36 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Molka (soudce zpravodaj) a soudců Petra Mikeše a Ondřeje Bartoše v právní věci žalobce: R. P., zast. JUDr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem Archangelská 1, Praha 10, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 8. 2025, č. j. OAM-305/ZA-ZA11-K12-2025, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 12. 2025, č. j. 66 Az 2/2025-30, takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce je občanem Moldavské republiky, žijícím od 3. 11. 2023 v České republice (s šestiměsíční prolukou, kdy přebýval v Polsku), přestože po uplynutí období pro bezvízový pobyt již nemohl v schengenském prostoru legálně pobývat s moldavským pasem bez víza či jiného pobytového oprávnění. Dne 14. 3. 2025 podal žádost o udělení mezinárodní ochrany. Předtím pobýval mezi lety 2004 a 2019 v Moldavsku ve vězení za trestné činy loupeže a spolupachatelství vraždy, přičemž během výkonu trestu byl svědkem vraždy spoluvězně jinými vězni. Proti výše postavenému vězni, který vraždu přikázal, žalobce později svědčil před moldavským soudem.
[2] V pohovoru o žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 19. 3. 2025 před žalovaným žalobce uváděl jako důvody pro udělení mezinárodní ochrany předně ekonomickou situaci v zemi původu. Mimo to se ale odvolával též na obavy z války a o svou bezpečnost vzhledem k tomu, že mu nebyla poskytnuta ochrana ze strany moldavské prokuratury ihned poté, co svědčil ve výše zmíněné trestní věci. Žalobce dodával, že prokuratura mu nabídla ochranu až v případě, že bude kontaktován některým z kriminálníků, ovšem on se obával, že bude zabit dříve, než se tak stane.
Pro prokázání svých tvrzení žalobce dodal přepis moldavského rozsudku v rumunštině, jehož podstatné části žalovaný nechal přeložit. Žalovaný dále též zkoumal riziko války a celkový stav bezpečnosti v Moldavsku dle Základního přehledu o zemi Moldavsko ze dne 7. 5. 2025 a Informace OAMP ze dne 7. 1. 2025. Na jejich základě zhodnotil, že nyní nehrozí v zemi vnitřní ani vnější konflikt. Žalobce nepochází ze separatistického regionu Podněstří, proto ani v tomto směru nevyhodnotil žalovaný riziko ohrožení vnitřní nestabilitou státu.
[3] Celkově byla Moldavská republika zhodnocena jako bezpečná země s dostatečným standardem lidských práv. K žalobcově obavě z pronásledování soukromou osobou žalovaný uvedl, že v Moldavsku je dostupná ochrana ze strany místních orgánů, zejména policie a prokuratury. Žalovaný neshledal, že by v současnosti žalobci v zemi hrozilo nebezpečí, které by odůvodňovalo poskytnutí mezinárodní ochrany. Žalovaný proto dne 29. 8. 2025 rozhodl, že mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a ani § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, neuděluje. V rozhodnutí bylo akcentováno, že ústřední příčinou žalobcova pobytu v České republice a jeho žádosti o ochranu jsou čistě ekonomické důvody.
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
hrana ze strany místních orgánů, zejména policie a prokuratury. Žalovaný neshledal, že by v současnosti žalobci v zemi hrozilo nebezpečí, které by odůvodňovalo poskytnutí mezinárodní ochrany. Žalovaný proto dne 29. 8. 2025 rozhodl, že mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a ani § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, neuděluje. V rozhodnutí bylo akcentováno, že ústřední příčinou žalobcova pobytu v České republice a jeho žádosti o ochranu jsou čistě ekonomické důvody.
[4] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“). Tam namítal, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav věci a neopatřil si dostatečné podklady. Kdyby tak učinil, musel by mu udělit azyl podle § 12 písm. b) nebo doplňkovou ochranu podle § 14a zákona o azylu. V žalobě nebyla označena za nedostatečná žádná konkrétní tvrzení žalovaného ani nebyly doloženy či označeny žádné další podklady pro odlišné posouzení věci. Obecně též žalobce napadl neudělení azylu podle § 12 písm. a), § 13, § 14 a doplňkové ochrany dle § 14b zákona o azylu.
[5] Krajský soud nejdříve shledal, že skutkový stav věci byl zjištěn dostatečně. Žalovaný zajistil všechny standardní podklady – provedl pohovor se žalobcem, dal mu možnost doložit další skutečnosti a dokumenty pro podporu svých tvrzení, zajistil si aktuální informace týkající se Moldavské republiky a zabýval se žalobcem předloženým rozsudkem moldavského soudu. Na základě toho krajský soud považoval zjištěný skutkový stav věci za dostatečný.
[6] K žalobcově námitce nedostatečného posouzení důvodů pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu soud neshledal splnění žádné z podmínek. Podle krajského soudu byla žalobcova tvrzení v tomto směru velmi obecná a žalovaný do hloubky zkoumal jak bezpečnostní situaci v Moldavsku, tak žalobcovu obavu z újmy na životě v důsledku pronásledování soukromou osobou. Žalobcovu obavu z ekonomické situace nešlo podřadit pod žádný z důvodů podle § 12 písm. b) zákona o azylu.
[7] Krajský soud neshledal naplnění podmínek podle žádného z písmen § 14a odst. 2 zákona o azylu. Žalobce konkrétně poukazoval na písm. c) z důvodu obav z vyostření konfliktu v separatistické oblasti Podněstří, podle krajského soudu ovšem v Moldavsku aktuálně vnitřní ani mezinárodní konflikt neprobíhá ani bezprostředně nehrozí, a proto nejsou naplněny podmínky tohoto ustanovení.
[8] Jelikož na ostatní formy mezinárodní ochrany podle zákona o azylu se žalobce odvolával jen velmi obecně, krajský soud pouze stručně shrnul, proč pro žádnou z nich nejsou splněny (ani tvrzeny) byť jen základní podmínky.
[9] Závěrem krajský soud shrnul, že žalovaný důkladně prověřil všechna žalobcova tvrzení a dopřál mu „nejvyšší standard posuzování žádosti o udělení mezinárodní ochrany.“ Žaloba byla z těchto důvodů zamítnuta jako nedůvodná.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[10] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[11] Stěžovatel namítá, že rozsudek krajského soudu je nezákonný, neboť dle jeho názoru byly dány důvody pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12 až § 14b zákona o azylu. Podle stěžovatele je napadený rozsudek též nepřezkoumatelný, neboť není dostatečně odůvodněn. Konkrétní důvody pro udělení mezinárodní ochrany či nedostatky v odůvodnění rozsudku stěžovatel v kasační stížnosti neuvádí. Dále také stěžovatel ve stručnosti namítá, že krajský soud se nevypořádal dostatečně s důvody podané žádosti a nemístně je zlehčoval.
[12] Závěrem kasační stížnosti stěžovatel opakuje své obavy z ekonomické situace v Moldavsku, rozšíření agrese Ruské federace z území Ukrajiny a odkazuje na důkazy z původního spisového materiálu.
[13] S ohledem na shora uvedené stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[14] Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti zcela ztotožnil s rozsudkem krajského soudu. Kasační stížnost podle něj nepřináší žádné nové skutečnosti.
[15] Dále žalovaný namítá, že špatné ekonomické poměry v Moldavsku nemohou samy o sobě zakládat důvody pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12 ani § 14a a § 14b zákona o azylu. Zároveň znovu odmítá stěžovatelovo tvrzení hrozící války v Moldavsku kvůli situaci v Podněstří. V tomto kontextu poukazuje na fakt, že stěžovatel z Podněstří nepochází a nikdy tam ani neměl registrované bydliště.
[16] Nad rámec výše uvedeného žalovaný upozorňuje na fakt, že stěžovatel se nesnažil legalizovat svůj pobyt po většinu času, kdy pobýval v České republice, a sám uvedl, že zde nelegálně pracoval.
[17] Žalovaný tak navrhuje odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost, případně zamítnutí pro nedůvodnost.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[18] NSS posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Takové vady NSS neshledal, přistoupil tedy k posouzení kasačních námitek.
[19] Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, se NSS po posouzení přípustnosti zabývá otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele (§ 104a odst. 1 s. ř. s.). Pokud by tomu tak totiž nebylo, musela by být odmítnuta jako nepřijatelná. NSS přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to I) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo II) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).
[20] Ke stěžovatelově námitce ohledně nezákonnosti kvůli nedostatečnému přezkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany NSS z kasační stížnosti dovozuje, že jimi byly míněny otázky obav z rizika války s Ruskou federací a nepříznivé ekonomické situace. V tomto světle je třeba poukázat na to, že NSS v nedávných rozhodnutích konstantně označuje argumentaci obavami z nebezpečnosti situace v Moldavsku za lichou, přičemž tento postoj soud nezměnil ani s ohledem na válku probíhající na Ukrajině (viz např. usnesení NSS ze dne 4. 5. 2023, č. j. 5 Azs 344/2022-21, či ze dne 24. 4. 2024, č. j. 7 Azs 79/2022-80).
[21] Ohledně ekonomických důvodů NSS opakovaně rozhodl, že „důvodem z povahy věci nemůže být ani snaha o legalizaci pobytu z důvodu ekonomicky nepříznivé situace, absence dostatečného zázemí či další podobné důvody.“ (usnesení NSS č. j. 7 Azs 79/2022-80, srovnej též usnesení rozšířeného senátu ze dne 15. 2. 2024, č. j. 7 Azs 186/2022-48, č. 4589/2024 Sb. NSS, a ze dne 27. 2.
[1] Žalobce je občanem Moldavské republiky, žijícím od 3. 11. 2023 v České republice (s šestiměsíční prolukou, kdy přebýval v Polsku), přestože po uplynutí období pro bezvízový pobyt již nemohl v schengenském prostoru legálně pobývat s moldavským pasem bez víza či jiného pobytového oprávnění. Dne 14. 3. 2025 podal žádost o udělení mezinárodní ochrany. Předtím pobýval mezi lety 2004 a 2019 v Moldavsku ve vězení za trestné činy loupeže a spolupachatelství vraždy, přičemž během výkonu trestu byl svědkem vraždy spoluvězně jinými vězni. Proti výše postavenému vězni, který vraždu přikázal, žalobce později svědčil před moldavským soudem.
[2] V pohovoru o žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 19. 3. 2025 před žalovaným žalobce uváděl jako důvody pro udělení mezinárodní ochrany předně ekonomickou situaci v zemi původu. Mimo to se ale odvolával též na obavy z války a o svou bezpečnost vzhledem k tomu, že mu nebyla poskytnuta ochrana ze strany moldavské prokuratury ihned poté, co svědčil ve výše zmíněné trestní věci. Žalobce dodával, že prokuratura mu nabídla ochranu až v případě, že bude kontaktován některým z kriminálníků, ovšem on se obával, že bude zabit dříve, než se tak stane. Pro prokázání svých tvrzení žalobce dodal přepis moldavského rozsudku v rumunštině, jehož podstatné části žalovaný nechal přeložit. Žalovaný dále též zkoumal riziko války a celkový stav bezpečnosti v Moldavsku dle Základního přehledu o zemi Moldavsko ze dne 7. 5. 2025 a Informace OAMP ze dne 7. 1. 2025. Na jejich základě zhodnotil, že nyní nehrozí v zemi vnitřní ani vnější konflikt. Žalobce nepochází ze separatistického regionu Podněstří, proto ani v tomto směru nevyhodnotil žalovaný riziko ohrožení vnitřní nestabilitou státu.
[3] Celkově byla Moldavská republika zhodnocena jako bezpečná země s dostatečným standardem lidských práv. K žalobcově obavě z pronásledování soukromou osobou žalovaný uvedl, že v Moldavsku je dostupná ochrana ze strany místních orgánů, zejména policie a prokuratury. Žalovaný neshledal, že by v současnosti žalobci v zemi hrozilo nebezpečí, které by odůvodňovalo poskytnutí mezinárodní ochrany. Žalovaný proto dne 29. 8. 2025 rozhodl, že mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a ani § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, neuděluje. V rozhodnutí bylo akcentováno, že ústřední příčinou žalobcova pobytu v České republice a jeho žádosti o ochranu jsou čistě ekonomické důvody.
[4] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“). Tam namítal, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav věci a neopatřil si dostatečné podklady. Kdyby tak učinil, musel by mu udělit azyl podle § 12 písm. b) nebo doplňkovou ochranu podle § 14a zákona o azylu. V žalobě nebyla označena za nedostatečná žádná konkrétní tvrzení žalovaného ani nebyly doloženy či označeny žádné další podklady pro odlišné posouzení věci. Obecně též žalobce napadl neudělení azylu podle § 12 písm. a), § 13, § 14 a doplňkové ochrany dle § 14b zákona o azylu.
[5] Krajský soud nejdříve shledal, že skutkový stav věci byl zjištěn dostatečně. Žalovaný zajistil všechny standardní podklady – provedl pohovor se žalobcem, dal mu možnost doložit další skutečnosti a dokumenty pro podporu svých tvrzení, zajistil si aktuální informace týkající se Moldavské republiky a zabýval se žalobcem předloženým rozsudkem moldavského soudu. Na základě toho krajský soud považoval zjištěný skutkový stav věci za dostatečný.
[6] K žalobcově námitce nedostatečného posouzení důvodů pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu soud neshledal splnění žádné z podmínek. Podle krajského soudu byla žalobcova tvrzení v tomto směru velmi obecná a žalovaný do hloubky zkoumal jak bezpečnostní situaci v Moldavsku, tak žalobcovu obavu z újmy na životě v důsledku pronásledování soukromou osobou. Žalobcovu obavu z ekonomické situace nešlo podřadit pod žádný z důvodů podle § 12 písm. b) zákona o azylu.
[7] Krajský soud neshledal naplnění podmínek podle žádného z písmen § 14a odst. 2 zákona o azylu. Žalobce konkrétně poukazoval na písm. c) z důvodu obav z vyostření konfliktu v separatistické oblasti Podněstří, podle krajského soudu ovšem v Moldavsku aktuálně vnitřní ani mezinárodní konflikt neprobíhá ani bezprostředně nehrozí, a proto nejsou naplněny podmínky tohoto ustanovení.
[8] Jelikož na ostatní formy mezinárodní ochrany podle zákona o azylu se žalobce odvolával jen velmi obecně, krajský soud pouze stručně shrnul, proč pro žádnou z nich nejsou splněny (ani tvrzeny) byť jen základní podmínky.
[9] Závěrem krajský soud shrnul, že žalovaný důkladně prověřil všechna žalobcova tvrzení a dopřál mu „nejvyšší standard posuzování žádosti o udělení mezinárodní ochrany.“ Žaloba byla z těchto důvodů zamítnuta jako nedůvodná. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[10] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[11] Stěžovatel namítá, že rozsudek krajského soudu je nezákonný, neboť dle jeho názoru byly dány důvody pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12 až § 14b zákona o azylu. Podle stěžovatele je napadený rozsudek též nepřezkoumatelný, neboť není dostatečně odůvodněn. Konkrétní důvody pro udělení mezinárodní ochrany či nedostatky v odůvodnění rozsudku stěžovatel v kasační stížnosti neuvádí. Dále také stěžovatel ve stručnosti namítá, že krajský soud se nevypořádal dostatečně s důvody podané žádosti a nemístně je zlehčoval.
nesení NSS ze dne 4. 5. 2023, č. j. 5 Azs 344/2022-21, či ze dne 24. 4. 2024, č. j. 7 Azs 79/2022-80).
[21] Ohledně ekonomických důvodů NSS opakovaně rozhodl, že „důvodem z povahy věci nemůže být ani snaha o legalizaci pobytu z důvodu ekonomicky nepříznivé situace, absence dostatečného zázemí či další podobné důvody.“ (usnesení NSS č. j. 7 Azs 79/2022-80, srovnej též usnesení rozšířeného senátu ze dne 15. 2. 2024, č. j. 7 Azs 186/2022-48, č. 4589/2024 Sb. NSS, a ze dne 27. 2. 2024, č. j. 5 Azs 200/2021-62, č. 4590/2024 Sb. NSS, rozsudek NSS ze dne 17. 2. 2021, č. j. 7 Azs 347/2020-23, a usnesení NSS ze dne 21. 3. 2024, č. j. 7 Azs 207/2023-25, ze dne 21. 3. 2024, č. j. 5 Azs 200/2021-69, a ze dne 22. 3. 2024, č. j. 4 Azs 91/2023-49).
[22] Co se týče stěžovatelovy námitky nepřezkoumatelnosti rozsudku pro nedostatek důvodů, podle ustálené judikatury platí, že má-li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal krajský soud za rozhodný, jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodných skutečností, proč považuje právní závěry účastníků řízení za nesprávné a z jakých důvodů považuje pro věc zásadní argumentaci účastníků řízení za lichou (srov. rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003-130, č. 244/2004 Sb. NSS, či ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003-52). Stěžovatel neuvádí, proč by uvedená judikatura byla pro danou věc nedostatečná, a jeho tvrzení ani nesvědčí o zásadním pochybení krajského soudu. V daném případě nebyl shledán důvod nepřezkoumatelnosti.
[23] Lze proto uzavřít, že ve věci stěžovatele nedošlo k naplnění podmínek přijatelnosti, stěžovatel neprokázal, že kasační stížnost přesahuje jeho vlastní zájmy, a NSS proto dospěl k závěru, že kasační stížnost je nepřijatelná.
IV. Závěr a náklady řízení
[24] Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nepřijatelnou odmítl podle § 104a s. ř. s.
[25] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS). Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady v řízení o kasační stížnosti nevznikly, proto se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně19.
[11] Stěžovatel namítá, že rozsudek krajského soudu je nezákonný, neboť dle jeho názoru byly dány důvody pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12 až § 14b zákona o azylu. Podle stěžovatele je napadený rozsudek též nepřezkoumatelný, neboť není dostatečně odůvodněn. Konkrétní důvody pro udělení mezinárodní ochrany či nedostatky v odůvodnění rozsudku stěžovatel v kasační stížnosti neuvádí. Dále také stěžovatel ve stručnosti namítá, že krajský soud se nevypořádal dostatečně s důvody podané žádosti a nemístně je zlehčoval.
[12] Závěrem kasační stížnosti stěžovatel opakuje své obavy z ekonomické situace v Moldavsku, rozšíření agrese Ruské federace z území Ukrajiny a odkazuje na důkazy z původního spisového materiálu.
[13] S ohledem na shora uvedené stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[14] Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti zcela ztotožnil s rozsudkem krajského soudu. Kasační stížnost podle něj nepřináší žádné nové skutečnosti.
[15] Dále žalovaný namítá, že špatné ekonomické poměry v Moldavsku nemohou samy o sobě zakládat důvody pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12 ani § 14a a § 14b zákona o azylu. Zároveň znovu odmítá stěžovatelovo tvrzení hrozící války v Moldavsku kvůli situaci v Podněstří. V tomto kontextu poukazuje na fakt, že stěžovatel z Podněstří nepochází a nikdy tam ani neměl registrované bydliště.
[16] Nad rámec výše uvedeného žalovaný upozorňuje na fakt, že stěžovatel se nesnažil legalizovat svůj pobyt po většinu času, kdy pobýval v České republice, a sám uvedl, že zde nelegálně pracoval.
[17] Žalovaný tak navrhuje odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost, případně zamítnutí pro nedůvodnost. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[18] NSS posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Takové vady NSS neshledal, přistoupil tedy k posouzení kasačních námitek.
[19] Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, se NSS po posouzení přípustnosti zabývá otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele (§ 104a odst. 1 s. ř. s.). Pokud by tomu tak totiž nebylo, musela by být odmítnuta jako nepřijatelná. NSS přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to I) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo II) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).
rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS). Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady v řízení o kasační stížnosti nevznikly, proto se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně19. února 2026 Pavel Molek předseda senátu
[19] Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, se NSS po posouzení přípustnosti zabývá otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele (§ 104a odst. 1 s. ř. s.). Pokud by tomu tak totiž nebylo, musela by být odmítnuta jako nepřijatelná. NSS přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to I) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo II) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).
[20] Ke stěžovatelově námitce ohledně nezákonnosti kvůli nedostatečnému přezkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany NSS z kasační stížnosti dovozuje, že jimi byly míněny otázky obav z rizika války s Ruskou federací a nepříznivé ekonomické situace. V tomto světle je třeba poukázat na to, že NSS v nedávných rozhodnutích konstantně označuje argumentaci obavami z nebezpečnosti situace v Moldavsku za lichou, přičemž tento postoj soud nezměnil ani s ohledem na válku probíhající na Ukrajině (viz např. usnesení NSS ze dne 4. 5. 2023, č. j. 5 Azs 344/2022-21, či ze dne 24. 4. 2024, č. j. 7 Azs 79/2022-80).
[21] Ohledně ekonomických důvodů NSS opakovaně rozhodl, že „důvodem z povahy věci nemůže být ani snaha o legalizaci pobytu z důvodu ekonomicky nepříznivé situace, absence dostatečného zázemí či další podobné důvody.“ (usnesení NSS č. j. 7 Azs 79/2022-80, srovnej též usnesení rozšířeného senátu ze dne 15. 2. 2024, č. j. 7 Azs 186/2022-48, č. 4589/2024 Sb. NSS, a ze dne 27. 2. 2024, č. j. 5 Azs 200/2021-62, č. 4590/2024 Sb. NSS, rozsudek NSS ze dne 17. 2. 2021, č. j. 7 Azs 347/2020-23, a usnesení NSS ze dne 21. 3. 2024, č. j. 7 Azs 207/2023-25, ze dne 21. 3. 2024, č. j. 5 Azs 200/2021-69, a ze dne 22. 3. 2024, č. j. 4 Azs 91/2023-49).
[22] Co se týče stěžovatelovy námitky nepřezkoumatelnosti rozsudku pro nedostatek důvodů, podle ustálené judikatury platí, že má-li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal krajský soud za rozhodný, jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodných skutečností, proč považuje právní závěry účastníků řízení za nesprávné a z jakých důvodů považuje pro věc zásadní argumentaci účastníků řízení za lichou (srov. rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003-130, č. 244/2004 Sb. NSS, či ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003-52). Stěžovatel neuvádí, proč by uvedená judikatura byla pro danou věc nedostatečná, a jeho tvrzení ani nesvědčí o zásadním pochybení krajského soudu. V daném případě nebyl shledán důvod nepřezkoumatelnosti.
[23] Lze proto uzavřít, že ve věci stěžovatele nedošlo k naplnění podmínek přijatelnosti, stěžovatel neprokázal, že kasační stížnost přesahuje jeho vlastní zájmy, a NSS proto dospěl k závěru, že kasační stížnost je nepřijatelná. IV. Závěr a náklady řízení
[24] Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nepřijatelnou odmítl podle § 104a s. ř. s.
[24] Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nepřijatelnou odmítl podle § 104a s. ř. s.
[25] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS). Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady v řízení o kasační stížnosti nevznikly, proto se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně19. února 2026
Pavel Molek předseda senátu