8 Tdo 1110/2024-426
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 1. 2025 o dovolání obviněného Ľ. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 15. 4. 2024, sp. zn. 55 To 36/2024, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 1 T 170/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ľ. K. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 21. 9. 2023, sp. zn. 1 T 170/2022, byl obviněný Ľ. K. (dále též jen „obviněný“ nebo také „dovolatel“) shledán vinným pod body 1.–2. přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a pod body 3.–4. přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 tr. zákoníku. Za to byl podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku [pozn.: nesprávně uvedeno § 56 odst. 2 písm. a) tr. ř.] zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. 3. 2023, č. j. 9 T 23/2023-83, který nabyl právní moci dne 28. 4. 2023 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 28. 4. 2023, č. j. 2 To 73/2023-111, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Dále byla obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným dm drogerie markt, s. r. o., částku 479 Kč a Albert Česká republika, s. r. o., částku 265 Kč. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněné J. P.
2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podali oba obvinění odvolání, která zaměřili proti výrokům o vině i trestech. Usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 15. 4. 2024, sp. zn. 55 To 36/2024, byla podle § 256 tr. ř. odvolání obviněných Ľ. K. a J. P. zamítnuta.
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný výše označených trestných činů dopustil tím, že 1. dne 10. 9. 2022 v době od 12:45 hodin do 13:00 hodin v Olomouci, na XY, v XY v prodejně XY, vzal z regálu z volného prodeje tester parfému zn. Esprit Essential pánský EDT 30 ml v hodnotě 479 Kč, který ukryl přes výstřih pod tričko, a takto odešel z prodejny okolo pokladen, aniž by za zboží zaplatil, čímž způsobil společnosti dm drogerie markt, s. r. o., IČO: 47239581, se sídlem Jeronýmova 1485/19, 370 01 České Budějovice, škodu odcizením ve výši 479 Kč, 2. v době od 13:58 hodin do 14:04 hodin dne 20. 11. 2022 v Olomouci na XY, na prodejní ploše supermarketu XY, vzal z regálu 7 ks oříškových čokolád značky ORION 100 g, které si uschoval do bundy a následně prošel kolem samoobslužné pokladny supermarketu, aniž by za toto zboží zaplatil, čímž poškozené společnosti Albert Česká republika, s. r. o., IČO: 44012373, se sídlem Radlická 520/117, 158 00 Praha 5, způsobil škodu ve výši 265 Kč, 3. dne 9. 12. 2022 v době kolem 17:45 hodin Olomouci, na XY, v XY, odcizil z prodejního regálu holící soupravu GILLETTE MACH 3, láhev Martini Bianco 0,75 litru, pomazánku Milka 350 g, 3 balení konzervy RIO MARE TUŇÁK (celkem 9 ks konzerv) a dárkové balení deodorantu Dove Self Care obsahující deodorant a tekuté mýdlo, zboží si uschoval do svého batohu a prošel prostorem pokladen bez zaplacení, kdy následně byl zadržen ostrahou, a tímto jednáním způsobil poškozené společnosti Albert Česká republika, s. r. o., škodu v celkové výši 1 362 Kč, 4. obviněný Ľ. K. a obviněná J. P. dne 4. 12. 2022 od 16:09 hodin do 16:24 hodin v prodejně XY na XY v Olomouci naskládali společně do nákupního vozíku zboží specifikované ve výroku rozsudku a s tímto společně opouštěli prodejní plochu a byli zastaveni vedoucí prodejny v prostoru kontrolní brány, aniž by za zboží zaplatili, čímž by společnosti Lidl Česká republika, v. o. s., IČO: 26178541, se sídlem Nárožní 1359/11, 158 00 Praha 5 – Stodůlky, způsobili škodu odcizením ve výši 12 076 Kč, přičemž tohoto jednání se dopustil obviněný Ľ. K. i přes skutečnost, že byl rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 28. 5. 2020, č. j. 5 T 31/2020-97, který nabyl právní moci dne 15. 7. 2020 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci č. j. 68 To 150/2020-126, odsouzen pro přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku ke společnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 22 měsíců, který vykonal dne 29. 11. 2021. II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 15. 4. 2024, sp. zn. 55 To 36/2024, podal obviněný Ľ. K. prostřednictvím obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Namítl, že jednání vytýkané pod bodem 4. nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu krádeže ve stadiu pokusu a že skutkové závěry jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, popř. jsou založeny na procesně nepoužitelném důkazu.
5. Měl za to, že formulace skutku pod bodem 4., v níž je uvedeno, že obvinění způsobili škodu odcizením ve výši 12 076 Kč, je tedy v rozporu s právní kvalifikací jednání jako pokusu trestného činu krádeže, „když žádnou škodu nezpůsobili“. Po připomenutí, kdy se jedná o trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. a o pokus trestného činu podle § 8 odst. 1 tr. zák. (zjevně míněno zákona č. 140/1961 Sb., tedy nikoliv aktuálně platného a účinného trestního zákoníku č. 40/2009 Sb., podle něhož byla vina obviněného soudy nižších stupňů posuzována), konstatoval, že byli se spolupachatelkou v prodejně zastaveni poté, co naložili nákupní vozík spoustou zboží, přičemž bylo zjištěno, že nemají dostatek finančních prostředků na zaplacení zboží ve vozíku.
Z toho však podle obviněného nelze dovodit, že měl v úmyslu se tohoto zboží zmocnit a že jeho jednání bezprostředně směřovalo k naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu krádeže. Podle dovolatele v tzv. skutkové větě rovněž absentuje popis jeho jednání, které by odpovídalo přisvojení cizí věci tím, že se jí zmocnil, a existenci úmyslu nakládat s věcí jako s vlastní. Tomu nesvědčí ani recidiva obviněného, když způsob provedení jednání pod body 1. až 3. rozsudku byl zcela odlišný. S odkazem na Listinu základních práv a svobod pak zdůraznil nutnost prokázat naplnění všech znaků trestného činu.
Jednání spočívající v pouhém nakládání většího množství zboží do nákupního vozíku, se kterým se zákazník pohybuje uvnitř prodejny, podle dovolatele nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu krádeže, ani ve stadiu pokusu. Zdůraznil, že takové jednání není protiprávní a poukázal na judikaturu, podle níž jde o pokus krádeže, a nikoliv jednání přípravné, vstoupil-li pachatel do obchodu provést krádež, avšak nevyvinul tam žádné další činnosti pro bdělost prodavačů (Sbírka rozhodnutí NS Vážný, rozhodnutí č. 1872/1925 tr.), a také závěry z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9.
11. 2011, sp. zn. 3 Tdo 1374/2011, na které poukazuje v odůvodnění též odvolací soud, byť podle obviněného nejde s ohledem na způsob provedení o obdobný případ.
6. Zjevný rozpor dovolatel spatřoval v závěru soudu, že pachatelé mířili k východu a byli zadrženi přímo v prostoru kontrolních bran mezi jejich dvěma sloupy včasným zásahem personálu, když to z výpovědi svědkyně M. Š., vedoucí prodejny, nevyplynulo, neboť tato uvedla, že osobně obviněné zastihla u EOZ bran ještě z vnitřní strany. Jiné důkazy k tomuto zajištěny a provedeny nebyly. Na druhou stranu z výpovědi svědkyně vyplynulo, že chování obou obviněných bylo velmi podezřelé; byli podezřelí svým vzezřením, chováním, oblečením apod., a proto byli zaměstnanci prodejny zadrženi, přičemž následně bylo zjištěno, že nemají prostředky k zaplacení. Zdůraznil, že soud vycházel i z výpovědí obou obviněných, které hodnotil jako vzájemně rozporné. Soud k důkazu četl i výpověď obviněné J. P. z přípravného řízení, v němž měla spáchání trestného činu připouštět. Podle dovolatele však lze mít pochybnost o tom, že se jedná o procesně použitelný důkaz. Zpochybnil, že obviněná byla před výslechem řádně poučena, že by poučení rozuměla, když byla, stejně jako obviněný, pod vlivem drog. Rozhodná skutková zjištění jsou tak podle jeho názoru založena na procesně nepoužitelném důkazu. Dále zdůraznil, že ačkoliv tato výpověď byla v hlavním líčení dne 21. 7. 2023 čtena, tento důkaz není v odůvodnění rozsudku mezi provedenými důkazy vůbec zmíněn.
7. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 15. 4. 2024, sp. zn. 55 To 36/2024, a přikázal Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a nově rozhodl.
8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání předně připomněl, v jakých situacích lze uplatnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., konkrétně kdy jde o zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. K námitce takového zjevného rozporu týkající se svědecké výpovědi vedoucí prodejny Michaely Štěpánkové uvedl, že tato zmínila, že oba obvinění s košíkem plným zboží směřovali nikoli k pokladnám, ale ke kontrolním bránám, přičemž byli zadrženi bezprostředně u brány, cca 30 cm od ní. Jestliže soudy z této výpovědi dovozovaly, že obvinění zamýšleli prodejnu se zbožím opustit bez jeho zaplacení, pak takovýto závěr podle státního zástupce nijak neodporuje pravidlům formální logiky a není v žádném, natož extrémním rozporu s obsahem svědecké výpovědi.
9. K dovolatelem namítanému procesně nepoužitelnému důkazu, kterým měla být výpověď spoluobviněné z přípravného řízení, státní zástupce upozornil, že tato byla v rámci hodnotících úvah zmíněna nalézacím soudem v bodě 18. odůvodnění jeho rozhodnutí toliko okrajově, proto lze stěží dovozovat, že by na základě této výpovědi soudy činily skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu (a jako taková podřaditelná pod uplatněný dovolací důvod). Přestože tuto námitku tedy považoval za bezpředmětnou, poznamenal nicméně, že podle protokolu o výslechu podezřelé ze dne 4. 12. 2022 byla J. P. řádně poučena o svých procesních právech. K případnému ovlivnění vypovídající osoby omamnou nebo psychotropní látkou (což nemá žádnou oporu ve spisovém materiálu) by bylo nutno přihlédnout při hodnocení této výpovědi, z žádného ustanovení trestního řádu však nevyplývá, že by takováto výpověď byla bez dalšího procesně nepoužitelná.
10. Jde-li o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., s odkazem na nějž dovolatel uplatnil námitky týkající se absence subjektivní stránky trestného činu, státní zástupce uvedl, že úmyslné zavinění nemusí být ve skutkové větě deklarováno, ale postačí, když jsou v ní uvedeny takové objektivní okolnosti, ze kterých existence úmyslného zavinění vyplývá. Podle státního zástupce takový úmysl opustit se zbožím bez zaplacení prodejnu, tj. přisvojit si zboží tím, že se ho zmocní, vyplývá právě ze zjištění, že obvinění se s nákupním vozíkem enormně naplněným nejrůznějším zbožím, za které nezaplatili, pohybovali směrem k tzv. kontrolní bráně a byli personálem prodejny zadrženi v její bezprostřední blízkosti, přičemž neměli k dispozici finanční prostředky, kterými by mohli zboží zaplatit (hodnota „nákupu“ dokonce přesahovala příjem obviněných za celý měsíc). K výtce dovolatele, že v popisu skutku se hovoří o způsobení škody, což neodpovídá kvalifikaci skutku jako přečinu krádeže nedokonaného ve stadiu pokusu, konstatoval, že dovolatel zřejmě přehlédl, že ve skutkové větě je použito podmiňovacího způsobu. Uzavřel, že skutek v podobě vymezené pod bodem 4. výroku o vině a v navazujících částech odůvodnění soudních rozhodnutí vykazuje všechny znaky dílčího útoku přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku nedokonaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku.
11. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné. III. Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je zjevně neopodstatněné. IV. Důvodnost dovolání
13. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
14. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod dovolání je tedy charakterizován třemi alternativními situacemi, kdy rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu nemohou obstát. Stane se tak: a) protože jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, b) jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, c) ve vztahu k nim nebyly bez konkrétních důvodů provedeny navrhované podstatné důkazy. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Platí také, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze napadat jakákoliv skutková zjištění, ale jen ta, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen. Pod tento dovolací důvod tak lze podřadit námitky dovolatele proti výroku o vině pod bodem 4., že existuje zjevný rozpor mezi závěrem soudu o tom, že pachatelé mířili k východu a byli zadrženi přímo v prostoru kontrolních bran mezi jejich dvěma sloupy včasným zásahem personálu, a výpovědí svědkyně M. Š., která uvedla, že osobně obviněné zastihla u EOZ bran ještě z vnitřní strany, jakož i o procesní nepoužitelnosti výpovědi spoluobviněné J. P. z přípravného řízení.
15. Pochybení podřaditelná pod shora zmíněné vady relevantní z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však Nejvyšší soud v projednávané věci nezjistil. Neshledal žádný, už vůbec ne zjevný rozpor skutkových zjištění majících určující význam pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně ve spojení s odůvodněním rozhodnutí soudu odvolacího (zejména str. 8–9, bod 13. rozsudku soudu prvního stupně, str. 5–7, body 16.–24.
usnesení odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Nelze nevidět, že námitka, již obviněný uplatnil ve svém dovolání, je opětovným zopakováním jeho obhajoby z předchozích fází řízení, a soudy nižších stupňů, zejména soud odvolací, se s ní v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádaly, proto není třeba její opodstatněnost opakovaně zevrubně rozebírat. V podrobnostech lze proto odkázat na odůvodnění soudů nižších stupňů, které se v dovolání zopakovanou námitkou proti skutkovým zjištěním soudů pečlivě zabývaly.
K tomu není od věci poznamenat, že takový přístup dovolacího soudu k odůvodnění rozhodnutí není v kolizi s právem na spravedlivý proces, jelikož i celkem bohatá judikatura Evropského soudu pro lidská práva (dále „ESLP“), s níž koresponduje i judikatura Ústavního soudu, týkající se odůvodňování rozhodnutí soudů o opravném prostředku, připouští i stručné odůvodnění, které může přejímat pasáže z napadeného rozhodnutí či na ně odkazovat, musí však být z takového rozhodnutí o opravném prostředku patrné, jak se soud vypořádal s argumentací v něm obsaženou, resp. že se jí skutečně zabýval a nespokojil se jen se závěry soudu nižšího stupně (tak např. rozsudek ESLP ze dne 19.
12. 1997, č. 20772/92, ve věci Helle proti Finsku, rozsudek ze dne 21. 1. 1999, č. 30544/96, ve věci García Ruiz proti Španělsku; usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. I. ÚS 31/12, ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. III. ÚS 3189/09, či ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 1153/16, aj., srov. na ně navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1345/2020, uveřejněné pod č. 37/2021 Sb. rozh. tr.).
16. K opakované námitce dovolatele ve vztahu ke skutku pod bodem 4. výroku o vině, že z výpovědi svědkyně M. Š. nelze dovodit, že obvinění mířili k východu a byli zadrženi v prostoru kontrolních bran mezi jejich dvěma sloupy včasným zásahem personálu, lze toliko ve stručnosti konstatovat, že takový závěr naopak z výpovědi svědkyně logicky vyplývá, rozhodně s ní není v rozporu, natož pak zjevném. To, že byli obvinění zastaveni ještě před bránami EOZ z vnitřní strany obchodu neznamená, že nebyli v prostoru těchto bran.
Svědkyně popsala, že obvinění byli zastaveni přímo u těch EOZ bran u východu, což zcela logicky znamená v prostoru bran. Svědkyně rovněž popsala, že obvinění evidentně mířili k východu a zastaveni byli těsně před východem personálem. Dovolatel také vytkl, že svědkyně neuvedla nic o jeho aktivním pohybu k východu, ani to však není tvrzením pravdivým. Svědkyně totiž popsala, že ji na pohyb obviněných upozornila kolegyně, která jí nahlásila dva podezřelé, kteří mířili k východu. Po svědcích nelze požadovat, aby popsali každý drobný detail, jako např. skutečnost, jaké přesné pohyby obvinění činili, když zejména i s ohledem na další provedené důkazy zcela stačí jejich byť obecnější tvrzení o tom, že pozorovali, že obvinění mířili k východu, a že byli zastiženi bezprostředně před projitím kontrolními branami.
Je pak na soudu, aby na základě provedených důkazů dospěl logickými úvahami k těm kterým závěrům, byť tyto nemusely být svědky vyjádřeny explicitně. Žádné z tvrzení svědkyně tedy neodporuje výše uvedenému závěru soudu, třebaže tento nepřevzal tvrzení svědkyně doslova, ale logickým způsobem z nich vyvodil odpovídající závěry. Nadto uvedenému závěru odpovídají i další důkazy, byť nepřímé, a to zjištění o vozíku plném zboží v hodnotě 12 076 Kč a výpovědi obou obviněných, které si vzájemně odporovaly, když oba obvinění měli údajně za to, že druhý z nich zaplatí většinu předmětného nákupu, což samo o sobě nedává smysl, když navíc ani jeden z nich u sebe neměl ani zdaleka dostatečnou hotovost na zaplacení nákupu (rozhodně nelze uvěřit tvrzení, že se obviněný při házení věcí do košíku přehmátl a namísto sladkostí za 300 Kč nakoupil za 12 000 Kč).
S ohledem na obsah košíku (maso, losos, energy drinky) je absurdní i tvrzení, že nákup měl být z velké části pro dětský domov. Uvěřit nelze ani tvrzení, že se poblíž východu pohybovali proto, že si tam spoluobviněná J. P. vybírala kytici pro maminku, když bylo zjištěno, že tato žila 400 km daleko, přičemž obviněná neměla ani prostředky na to, aby si mohla zaplatit cestu za ní. S ohledem na všechny tyto důkazy si nelze jako logickou představit jinou variantu, než že obvinění se v prostoru bran pohybovali za účelem projití východem bez předchozího zaplacení nákupu.
Z důvodu dostatečné důkazní situace pak nelze za relevantní považovat absenci kamerového záznamu, k níž přispělo nedostatečně rychlé vyžádání ze strany orgánů činných v trestním řízení. Takový záznam by sice mohl k objasnění věci přispět, s ohledem na dostatek důkazního materiálu jej však lze již považovat za nadbytečný.
17. Pokud jde o čtení protokolu o výpovědi podezřelé J. P. ze dne 4. 12. 2022, pak dovolatel na jednu stranu namítá její procesní nepoužitelnost z důvodu absence řádného poučení před výslechem v té době podezřelé, na druhou stranu soudu prvního stupně vytýká, že v odůvodnění svého rozhodnutí tento důkaz nezmiňuje. Právě ze skutečnosti, že soud předmětný důkaz v odůvodnění svého rozhodnutí (resp. odůvodnění skutkových závěrů, které však byly zcela dostatečně, logicky a pečlivě odůvodněny) nezmínil, vyplývá, že soud z předmětného důkazu při vyvozování jakýchkoliv relevantních závěrů nevycházel. Z uvedeného důvodu nelze výhradu proti procesní použitelnosti takového důkazu pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ale ani jiným zákonem vymezeným dovolacím důvodem) uplatnit, neboť na základě uvedeného dovolacího důvodu Nejvyšší soud přezkoumává procesní použitelnost jen takového důkazu, na jehož základě byla učiněna rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu. O to ale v posuzovaném případě nešlo, Nejvyšší soud se proto předmětnou námitkou blíže nezabýval.
18. S ohledem na výše uvedené nelze než uzavřít, že skutková zjištění soudů jsou správná a odpovídají výsledkům dokazování, které bylo provedeno v souladu se zákonnými ustanoveními. Soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění rozhodnutí v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Souhrn provedených důkazů tvořil logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které ve svém celku spolehlivě prokazují všechny relevantní okolnosti předmětného skutku a usvědčují z jeho spáchání obviněného (k tomu srov. př. rozhodnutí uveřejněná pod č. 38/1968-IV., č. 38/1970-I. Sb. rozh. tr.). Nutno podotknout, že není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem, neznamená porušení pravidel spravedlivého procesu a samo o sobě závěr o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
19. Dovolatel dále uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle citovaného dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Pod citovaný dovolací důvod tak lze podřadit ty námitky, jimiž dovolatel ve své podstatě vytýkal, že z provedeného dokazování neplyne žádný podklad pro právní závěr o subjektivní stránce ve formě úmyslného zavinění k pokusu krádeže a že ani ve skutkové větě výroku o vině (pod bodem 4.) není tento úmysl, ale ani znak „přisvojení cizí věci tím, že se jí zmocnil“, vyjádřen, jakož i skutečnost, že jednání spoluobviněných nemůže být posouzeno jako pokus trestného činu krádeže, když ve skutkové větě je uvedeno, že „způsobili škodu“, když navíc žádnou škodu nezpůsobili.
20. V posuzované trestní věci je tak s ohledem na napadená rozhodnutí soudů, obsah dovolání a dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. významnou otázka, zda obviněný svým jednáním popsaným ve skutkové větě výroku o vině pod bodem 4. naplnil znaky skutkové podstaty přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 tr. zákoníku, zejména jeho objektivní stránky pokud jde o způsobení škody a subjektivní stránky spočívající v úmyslu odcizit věci z prodejny.
21. Přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku se dopustí, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou a byl za přisvojení si cizí věcí tím, že se jí zmocní, v posledních třech letech odsouzen. Pro účely trestního zákona se podle § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku rozumí škodou nikoli nepatrnou škoda dosahující částky nejméně 10 000 Kč. Po subjektivní stránce je vyžadován úmysl (§ 15 odst. 1, 2 tr. zákoníku).
22. Podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, je pokusem trestného činu, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo. O pokus ve smyslu citovaného ustanovení může jít jen ve vztahu k úmyslnému trestnému činu.
23. V dané souvislosti lze připomenout, že zavinění vyjadřuje vnitřní vztah pachatele k následku jeho jednání. Subjektivní stránka je takovým psychickým vztahem pachatele, který nelze přímo pozorovat, a na zavinění lze proto usuzovat ze všech okolností případu, za kterých ke spáchání trestného činu došlo. Může to být i určité chování pachatele, neboť i jednání je projevem vůle. Závěr o zavinění musí být podložen výsledky dokazování a musí z nich logicky vyplynout, okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dovozovat toliko nepřímo z okolností objektivní povahy, z nichž je možno podle zásad logického myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem (srov. například zprávy Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 30. 10. 1973, sp. zn. Tpjf 51/72, a ze dne 16. 6. 1976, sp. zn. Tpjf 30/76, uveřejněné pod č. 62/1973 a 41/1976 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 394/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 5 Tz 225/2001, či usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2728/12). Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem [úmysl přímý, § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku], nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn [úmysl nepřímý, eventuální, § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku].
24. Soud prvního stupně vyvozoval, že obviněný se dopustil přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku v úmyslu přímém podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (srov. bod 17. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud se se závěry soudu prvního stupně zcela ztotožnil, když uvedl, že právní kvalifikaci jednání obviněných lze považovat za bezvadnou (viz bod 25. odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
25. Soudům nižších stupňů nelze co do závěru o naplnění subjektivní stránky ve formě přímého úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ani co do posouzení jeho jednání z hlediska vývojového stadia trestné činnosti jako pokusu ve smyslu § 21 odst. 1 tr. zákoníku nic vytknout. Pokud jde o námitku, že soud prvního stupně nesprávně uvedl, že obvinění způsobili škodu odcizením ve výši 12 076 Kč, což neodpovídá vývojovému stadiu pokusu, když navíc žádnou škodu nezpůsobili, a obviněný se tak nemohl dopustit pokusu trestného činu krádeže, lze toliko podotknout, že takové skutkové zjištění ve skutkové větě výroku o vině pod bodem 4.
rozsudku soudu prvního stupně uvedeno není. Ve skutkové větě výroku o vině pod bodem 4. je po specifikaci jednání obviněných uvedeno: „…čímž by společnosti Lidl Česká republika v.o.s., IČO: 26178541, se sídlem Nárožní 1359/11, 158 00 Praha 5 - Stodůlky, způsobili škodu odcizením ve výši 12 076 Kč“. Je tedy evidentní, že soud prvního stupně ve skutkové větě výroku o vině pod bodem 4. použil podmiňovací způsob vyjádřený slovem „by“ (které dovolatel zřejmě přehlédl), čímž zcela jednoznačně naznačil, že obvinění ke způsobení škody toliko směřovali a tato by bez jejich zastavení způsobena byla, nikoliv že obvinění skutečně škodu způsobili.
Takové vyjádření tedy zcela odpovídá vývojovému stadiu pokusu ve smyslu § 21 odst. 1 tr. zákoníku spočívajícímu v pokusu způsobit škodu ve výši 12 076 Kč.
26. Ze skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s jeho odůvodněním vyplývá i úmysl obviněného produkty z prodejny odcizit, a způsobit tak předmětnou škodu. Jedině tímto způsobem se totiž dá vysvětlit, proč obvinění naskládali do nákupního vozíku zboží v hodnotě 12 076 Kč, aniž by měli peníze na jeho zaplacení. Za okolností uvedených v rozsudku soudu prvního stupně i s ohledem na obsah košíku, nelogické a i vzájemně si odporující výpovědi obviněných si nelze reálně představit jinou variantu, než že obvinění vozík naskládali zbožím, na jehož zaplacení neměli finanční prostředky, což oba dobře věděli (nedává smysl, že by oba spoléhali na druhého, že zboží z větší části zaplatí), a s tímto mířili k východu, aby s ním bez zaplacení odešli, tedy aby si zboží přisvojili tím, že by se ho zmocnili.
Logickou úvahou bylo na základě zjištěných skutečností vyloučeno i tvrzení, že se obvinění v blízkosti východu pohybovali pouze proto, že si tam obviněná chtěla vybrat kytici pro svou matku (viz výše rozvedená skutková zjištění). Pokud tedy obvinění mířili s nezaplaceným zbožím k východu, o jehož nezaplacení i nemožnosti jej s ohledem na svou finanční situaci zaplatit si byli samozřejmě vědomi, měli tak s jistotou v úmyslu zboží odcizit, k čemuž nedošlo jen z důvodu jejich přistižení těsně před kontrolními bránami vedoucími k východu.
Pokud dovolatel poukazoval na judikaturu Nejvyššího soudu (Sbírka rozhodnutí NS 1919-1948 – Vážný, rozhodnutí č. 1872/1925 tr. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2011, sp. zn. 3 Tdo 1374/2011), pak tato mu rozhodně nijak nesvědčí. Naopak je v ní rozvinuto, že jde o pokus krádeže, vstoupil-li pachatel do obchodu provést krádež, avšak v něm nevyvinul další činnosti pro bdělost prodavačů, a že pokud byl od počátku zjevný cíl obviněného dopustit se krádeže, není rozhodné, v jaké fázi bylo jeho počínání odhaleno personálem prodejny, tedy zda s věcmi došel k pokladně či byl přinucen je vrátit na své místo poté, co byl při jeho ukrývání (zmocňování se věcí) přistižen.
V dané věci bylo uzavřeno, že se jednalo právě o pokus trestného činu krádeže, který byl páchán úmyslně, neboť obviněný již započal naplňovat skutkovou podstatu trestného činu krádeže. Ke stejnému závěru lze dospět v nyní projednávaném případě obviněného, když tento společně s obviněnou J. P. zcela zjevně vstoupili do prodejny Lidl s tím, že v této měli v plánu odcizit věci v hodnotě přes 10 000 Kč, a tento úmysl také započali naplňovat, když do nákupního vozíku naskládali velké množství zboží, které ve svém souhrnu činilo 12 076 Kč, a s tímto zamířili nikoliv k pokladnám (když na zaplacení ani neměli prostředky), ale přímo k východu.
Lze tedy uzavřít, že dovolatel byl pokusem trestného činu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku uznán vinným právem.
27. K výtce dovolatele, že správně mělo být ve výroku rozsudku soudu prvního stupně explicitně vyjádřeno jednání, které by odpovídalo přisvojení cizí věci tím, že se jí zmocnil, a existenci úmyslu nakládat s věcí jako s vlastní, je nutno poznamenat, že ačkoliv tzv. skutková věta výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně neobsahuje výslovné vyjádření pojmu „úmyslu“ či spojení „úmyslu nakládat s věcí jako s vlastní“, nejedná se o zásadní pochybení. Ze všech skutečností tam popsaných je totiž zcela evidentní jeho naplnění, které ve smyslu výše uvedených teoretických východisek vyplývá zejména ze skutečnosti, že obvinění naložili nákupní vozík zbožím v hodnotě 12 076 Kč, s nímž bez jeho zaplacení opouštěli prodejnu. Z odůvodnění rozhodnutí pak pro úplnost vyplývá, že obvinění od počátku věděli, že na zaplacení takového zboží nemají finanční prostředky, to dokonce přesahovalo jakýkoliv jejich měsíční příjem, přesto zboží v dané hodnotě do vozíku naskládali a mířili s ním bez zaplacení k východu. Skutková věta výroku o vině pod bodem 4. důsledně pojato ani nemohla obsahovat přesné vyjádření jednání, které by odpovídalo přisvojení cizí věci tím, že se jí obviněný zmocnil, když jeho jednání spočívalo pouze v pokusu přisvojení cizí věci jejím zmocněním, nikoliv v jednání dokonaném. To, že se obvinění pokusili přisvojit si cizí věc jejím zmocněním, je ve skutkové větě dostatečně vyjádřeno tím, že obvinění naskládali zboží do nákupního vozíku a s tímto společně opouštěli prodejní plochu, aniž by za zboží zaplatili, čímž by způsobili poškozené společnosti škodu odcizením ve výši 12 076 Kč.
28. Dovolací soud konstatuje, že právní posouzení skutku pod bodem 4. ve spojení se skutkem pod bodem 3. (vůči němuž dovolatel žádné výhrady nevznášel) jako přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 tr. zákoníku, je správné a odpovídá všem zákonným ustanovením. Proti skutkům pod body 1.–3. dovolatel žádné výhrady nevznášel, Nejvyšší soud se jimi v rámci svého přezkumu blíže nezabýval.
29. Nejvyšší soud proto shledal, že dovolání obviněného je jako celek zjevně neopodstatněné, proto je podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15.01.2025
JUDr. Věra Kůrková předsedkyně senátu